středa 23. července 2014

Temný úsvit - 2. kapitola 2/2



Sarah nemohla uvěřit, že ten muž právě nabídl letět do Texasu na pomoc svému šéfovi, který byl zřejmě také jeho dobrý přítel, když před ní seděl pokrytý krví a zpustošený ranami, které by někoho se slabším žaludkem, než je její, donutily zvracet.
To byla loajalita a oddanost.
Dvě vlastnosti, které byly bohužel v dnešní době vzácné. 

Zvědavě Rolanda studovala. Kdyby začal telefonický rozhovor slovy: Hej, Sethe, udělej mi laskavost a řekni té ženě, že jsem opravdu agent CIA, stále by byla skeptická. Ale Seth potvrdil jeho postavení jako tajný agent - stejně jako délku doby, ve které pracoval na tomto případě - bez verbálního náznaku od Rolanda, a tak mu byla nakloněna věřit.
Kromě toho, i když to může znít nerozumně, chtěla mu věřit. 
Prsty jedné ruce stále spočíval na jejím rameni, hrot opatrně natočil od její tváře.
Jak to mohl vydržet? Jak mohl snášet takové strašné rány tak nenuceně? Tak klidně? A co přesně s nimi měl v plánu, pokud neměl v úmyslu zavolat 911? 
„Komu jinému mohu zavolat?“ Zeptal se Roland. Jeho slova nesla britský přízvuk. 
„Marcusovi.“ Sethův přízvuk nebylo tak snadné identifikovat. 
Rolandovo čelo, skvrnité krví, se svraštilo v zamračení.Jak mi to pomůže? Marcus je v Houstonu.“ 
„Už ne. Minulý měsíc jsem ho poslal do Severní Karolíny. Bydlí nedaleko Greensboro.“ 
„Opravdu?“ 
Novinky ho potěšily.
Sarah stáhla zpět ručník, který držela na jeho břiše, a ulevilo se jí, když viděla, že bodné rány již nekrvácejí zevně. Měl vnitřní krvácení? 
„Kdo je jeho Druhý?“ 
„Kdo je to Druhý?“ zašeptala. 
Roland ztišil hlas.Je to jako partner, jehož jediným úkolem je hlídat ti záda v celém tvém vyšetřování.“ 
„Aha.“ Kde byl Rolandův Druhý dnes ráno? Nevypadalo to, jako by někdo hlídal jeho záda. Někdo jiný než ona. A ona se právě dostavila na scénu. 
„Marcus nemá Druhého,“ řekl Seth.A než něco řekneš, nebyl mu přidělen, protože je nebezpečné, aby se právě teď kolem něho motal. Ty jsi ho jednoduše odmítl, protože jsi asociální.“ 
Roland se zamračil.Já nejsem asociální. Já jen chci být sám.“ 
Sarah musela udělat nějaký pobavený zvuk, protože Roland se setkal s jejím pohledem, pak se rozpačitě usmál.
Její srdce se trochu zatřepotalo.
I se svou tváří potřísněnou krví a špínou, byl atraktivní. 
Pak se zamračil.Počkej. Proč si myslíš, že Marcus je nebezpečný?“ 
„Jeho chování se nedávno nevyzpytatelně vyvinulo. Obávám se, že každého Druhého, kterého s ním umístím, skončí mrtvý. Ačkoliv Lisette je stále v této oblasti a má velmi výkonného Druhého. Chtěl bys raději zavolat jí?“ 
„Ne, jen mi dej Marcusovo číslo.“ 
Sarah upustila ručník a zvedla pero a malý blok, který nechávala na konferenčním stolku. Jak Seth diktoval číslo, napsala ho se jménem Marcuse vedle něj. 
Roland poděkoval Sethovi.Nezapomeň mi zavolat, pokud budete potřebovat posily.“ 
„Neboj se o mě. Jen se podívej, co můžeš zjistit. A udrž Sáru v bezpečí.“ 
Sářin žaludek se pohnul. Udržet ji v bezpečí?
Roland stiskl tlačítko pro zavěšení.
Jejich pohledy se setkaly.
Pravda ležela v jeho neklidných, tmavě hnědých očích. 
„Myslí si, že jdou po mně, po tom, co jsem vám pomohla, že jo?“ 
Myslela si, že zachytila záblesk viny, než se odvrátil a podíval se dolů na své břicho, potom na svou ruku.
Když promluvil, jeho hlas byl tichý, unavený. Sáro, mohla byste prosím vyčistit ty hroty, takže je budu moct odstranit?“ 
Ztěžka polkla, přikývla a vstala.
Jak Roland vstal, bílý ručník se uvolnil a začal padat. Rychle ho popadla a znovu upevnila konce na jeho útlém pasu. 
„Děkuji Vám.“ 
Sarah opět přikývla a vedla jej ke dřezu.
Byl tak zdvořilý... drsným způsobem. Jen to všechno dělalo mnohem více neskutečné. Pustila studenou vodu, zvedla ruční postřikovač a začala pečlivě vymývat nečistotu, kořeny a další špínu z dlouhé, špičaté délky kovu vyčnívající z dlaně pravé ruky. 
To prostě nemůže být pravda. Nic z toho. Násilný boj, který zanechal tohoto muže vsazeného v zemi na poli. Její udeření dvou mužů do bezvědomí lopatou. Šílený závod o přístřeší. Jeho odmítnutí lékařské péče. Nalezení těch bláznů, kteří mu to udělali, a kteří teď půjdou po ní. 
Byl to jen zlý sen, že jo? Jedna z těch opravdu ošklivých nočních můr, ve kterých jste věděli, že sníte a potřebovali jste se probudit, ale nešlo to? 
Roland se zhluboka nadechl skrz zaťaté zuby, když se studená voda dotkla jeho rány. 
„Mám na to nalít alkohol nebo Vilín, abych to vydezinfikovala?“ zeptala se a nechtěla mu ublížit víc. 
Pohybujíc ohryzkem, zavrtěl hlavou.Mýdlo a voda bude stačit.“ 
Sarah úslužně nalila tekutinu z misky do dlaní a napěnila na hrot. Jeho povrch nebyl hladký, jak si myslela. Lépe řečeno, odřel její kůži jako hrubozrnný brusný papír, a pálilo to. Jakmile skončila oplachování hrotu, až byl čistý a vypnula vodu, Roland popadl vodorovnou tyč zaklíněnou proti jeho dlani a napjal se. 
„Počkejte!“ prakticky zařvala. 
Podíval se na ni, svaly se v jeho čelisti zaškubaly. Sevřel se jí žaludek a ona na něj zírala s prosebnýma očima.Je tu klinika jen patnáct mil daleko. Mohu-“ 
Začal tahat. Odtáhl rty ze svých zubů v úšklebku a vydal dlouhé zvířecí zavrčení, které přinutilo její vlasy na zadní straně krku se zvednout. Sarah přitiskla své ruce přes svá ústa, aby potlačila vyděšený výkřik. Když hrot volně vyklouzl, karmínová kapalina začala téct z velké díry, kterou po sobě zanechal, a kapala do dřezu. Odvíjela několik dílů papírové utěrky, složila je a těsně zabalil kolem jeho ruky. 
„To je v pořádku,“ řekl chraptivě, držíc palcem provizorní obvaz na místě.Teď ten druhý.“ 
Opět pustila studenou vodou a začala oplachovat druhý hrot. První, ještě vlhký Rolandovou krví, ležel ve dřezu, kde jej odhodil. Její ruce se začaly třást. Zbytek těla následoval, až se celé její tělo třáslo tak silně, že si Sára myslela, že by se mohla roztříštit. 
Po zastavení kohoutku, odvíjela několik dalších dílů papírovým utěrek a pozorovala ho, jak vytahuje poslední hrot. Šlachy na jeho krku vystoupily. Pot se perlil na jeho čele. Přesto Roland nevydal ani hlásku, jak se kov uvolňoval. 
Sára zamrkala slzy zpátky, objala jeho ruku. Nechtěl ji rozrušit. Nevěděla, jak to ví, ale věděla to. Viděl, jak s ní otřáslo odstranění prvního hrotu, a nechtěl, aby to bylo ještě horší, a tak bolest snášel tiše. 
Neskutečná agonie vyzařovala z každé buňky jeho těla a Roland se díval na Sářinu skloněnou hlavu. Viděl její chvění, rychlý pohyb jejích dlouhých řas, když bojovala se slzami. Byla takový zkušený profík v tom všem. Silná. Nebojácná. Udělala všechno, o co ji požádal a nezáleželo na tom, jak moc to bylo těžké. Vidět teď její utrpení, tento záblesk vlhkosti na bledých tvářích, rozervávalo jeho zkamenělé srdce. Dívajíc se na ni bezmocně, ocitl se v rozpacích, jak by ji mohl utěšit. Nemohl si vzpomenout, jestli kdy stanul tváří v tvář plačící ženě. Alespoň ne té, kterou by znal, nebo by mu nebyla ukradená. Určitě ne té, která mu pomohla za tak velkého rizika. 
Když se pustila jeho ruky, uniklo jí popotáhnutí. Neschopen to unést, Roland se natáhl, utrhl další papírovou utěrku a ignorujíc pálení, otřel tolik krve a nečistot z jeho hrudi, jak jen mohl. Po té, co hodil znečištěný papírový ručník do dřezu, krátce zaváhal, a pak si přitáhl Sarah blíž, objal ji a neohrabaně ji pohladil po zádech. 
„Neporaňte si ruce,“ varovala ho lehce třesoucím se hlasem, když položila svou tvář proti jeho hrudi a sklouzla rukama kolem jeho pasu. 
Neuvěřitelné. I když její slzy zvlhčovaly jeho kůži, starala se o něj. O něho. Úplného cizince. 
„Dělám si obavy spíš o Vás než své ruce,“ přiznal se. 
„Jsem v pořádku,“ řekla. „Jen to bylo prostě velmi... nervy drásající ráno.“ 
Roland ji objal pevněji.A to není ani 7 hodin.“ 
Zasténala.To prostě není v pořádku.“ 
Zavřel oči a opřel si bradu o její temeno a nechal své smysly na ní hodovat. Její vůně byla příjemná směs ženy, dětského pudru a opalovacího krému. Její teplé tělo, přitisknuté k jeho, vypadalo křehce ve srovnání s jeho vlastním velkým a silným. 
Ačkoli hubená, nebyla v žádném případě stavěná jako vyhublé modelky a herečky, kterým jiní muži dávali nevysvětlitelně přednost. Ňadra, otírající se o jeho hruď a narušující tak jeho schopnost mírnit svůj puls, byla lákavě plná, její pas drobný, boky pěkně zaoblené, stehna štíhlá ale ne vyhublá v obnošených teplácích, které je objímaly.
Její malé, téměř dětské ruce zůstávaly nehybně na jeho zádech, jako by se bála, že jejich přesunutím by mu ublížila. S největší pravděpodobností asi ano. Jeho záda nesly tolik tržných ran a modřin jako zbytek jeho těla. Ona si jich prostě neměla čas všimnout, když řešila hroty. Roland byl rád, že o nich nevěděla. Pokud ano, takhle by ho nedržela, s takovou něhou a důvěrou. Kdy naposled tohle nějaká žena udělala? Jistě před staletími. Bylo... mu to cizí. 
Poté, co byl jednou velmi zrazen, se Roland už dávno vzdal vztahů. Když kmen celibátu moc vyrostl, prostě vyhledal prostitutky nebo ženy na jednu noc a dovolil jim, aby ukojily jeho potřeby. Ačkoli tyto ženy ho nikdy takto nedržely. Pouze dvě ženy ho objímaly tak něžně. A právě teď nestál o to na to myslet. Po pravdě řečeno, myslet mu přišlo více a více obtížné. Každý centimetr jeho těla buď bolel, pálil, pulzoval, nebo hořel. Točila se mu hlava. Jeho vidění se začalo rozmazávat. Zvedl se mu žaludek. Kupodivu Sářina přítomnost a pohodlí její náruče, mu pomohlo se od toho všeho distancovat. 
Postupně její třes ustoupil, stejně jako její slzy. S povzdechem ho pustila a pomalu udělala krůček vzad. Jak Roland stáhl své velké, narychlo ovázané ruce, zakymácel se a ke svému zděšení, si uvědomil, že ona ho zpevňovala a pomáhala mu udržet rovnováhu. Několik dlouhých pramenů jejích vlasů ulpělo ve strništi na jeho bradě. Natáhl se a jemně je rozpletl. 
„Omlouvám se,“ řekla a otřela si tváře.Neměla jsem v úmyslu se na Vás zhroutit.“ 
Zavrtěl hlavou, zděšen, když se kvůli malému pohybu začala kolem něj kuchyně točit a naklánět se. „Já jsem ten, kdo by se měl omluvit. Mrzí mě, že jsi byla do toho všeho vtažena.“ 
Přikývla a její výraz byl plný úzkosti. Roland vzal její obličej do dlaní a pohladil ji palci po jejích měkkých, vlhkých tvářích.Nedovolím, aby ti někdo ublížil, Sáro. Slibuji.“ 
S bušícím srdcem Sára držela jeho upřímný pohled. Jeho dotek, jeho blízkost, na ni začala působit zcela nečekaným způsobem. Stál před ní, jeho nádherné tělo prošpikované těžkými ranami, a najednou nemohla myslet na nic jiného, než jaké by to bylo, kdyby ji políbil. Co se to se mnou děje? 
Něco tmavého zaplálo v jeho očích. Jeden jeho palec sklouzl po její tváři, aby pohladil koutek jejích úst. Jeho hlava klesla. Její dech se zastavil. Očekávání vzrostlo. Její rty byly o vlásek od ochutnávání jeho, když Sarah uslyšela šustivý zvuk následovaný měkkým žuchnutím. Podívala se dolů, a pak znovu rychle nahoru, když si uvědomila, že ručník kolem jeho pasu spadl na podlahu. 
Vypustiv povzdech, Roland spustil své ruce.Bude to jeden z těch dnů,“ řekl s pohledem takového bolestného zklamání, že se Sarah musela usmát. 
Když se sklonil, aby zvedl ručník, naklonil se do strany a byl by upadl, kdyby na ni nedosáhl. V okamžiku, kdy se jeho ruka hrubě dotkla jejího ramena, vykřikl a strhl jí zpátky. Ztratil rovnováhu. Lapajíc po dechu, Sarah kolem něho vrhla paže a snažila se ho podepřít. Zapotácel se. Ona se zapotácela s ním.
 Ježíši, vážil tunu! 180 nebo 190 centimetrů, možná 90 kilogramů svalů. Nikdy ho nebude moci zvednout z podlahy, pokud by omdlel! 
Zjišťujíc, že je mnohem těžší ho podepřít, když se od ní potácel, přitáhla si jeho horní část těla k sobě, udělala dva kroky zpět a opřela se do něj celou svou hmotností, aby ho podepřela. Úspěch! Oba byli ještě na nohou. 
Tentokrát, když se Rolandovy ruce kolem ní sevřely, opatrně se vyvaroval, aby se jí nedotkl dlaněmi. 
„Sáro,“ zachraptěl. 
„Ano?“ 
Těžce zamrkal a díval se přes její rameno, jeho pohled byl rozostřený.Kdybych omdlel a nemohla bys mě probudit-“ Sakra. „-počkej, až bude hodinu před západem slunce, pak zavolej Marcusovi.“ 
„Neměli bychom mu zavolat teď?“ 
„Ne, on nebude...“ Rolandovy tmavé oči se začaly otáčet v sloup. 
„Ne, ne, ne! Neomdlévej na mě! Musíme tě se dostat na matraci!“ 
Pomalu zamrkal, když s ním zatřásla. Rychle s nimi manévrovala tak, aby byla zády k matraci a začala se šourat k matraci tak, že ho táhla. Udělala jeden krok, dva, tři, pak se mu podlomila kolena a na ni klesla jeho váha a táhla ji směrem k podlaze. Klejíc, neschopna ho udržet ve vzpřímené poloze, otočila se a odstrčila ho tak tvrdě jak jen mohla. Né moc řízený pád měl za následek to, že dopadl na záda na matraci a větší část jeho nohou visela přes kovovou područku nejblíže k ní. No nazdar! To bylo čistě hloupé štěstí. 
„Rolande?“ Obcházejíc matraci, sklonila se nad ním a pohladila jednu zarostlou tvář. Rolande?“ 
Nic. Rozhodně byl v bezvědomí. 
Vysoko nad Houstonem v Texasu, stály dvě postavy na střeše Williams Tower, špičky svých bot několik centimetrů od okraje. Šedesáti čtyř patrová budova se tyčila nad normálně rušnou oblastí Gallerie a byla vychvalována jako nejvyšší budova v zemi nacházející se mimo městské centrum. Brzy výjde slunce a rozzáří nespočet oken z oceli a skla, jako by se odráželi v gigantickém zrcadle. Na jeho základně, zářila velká vícepodlažní vodní stěna ve tvaru podkovy, uprostřed doznívající tmy. 
Kdyby se oba muži v současné době neusadili na vrcholu budovy a namísto toho stáli na ulici, přitahovali by nežádoucí pozornost i přes sníženou činnost před nedělním svítáním, která obyčejně ohlašovala ráno. Jeden z nich byl vysoký 2 metry se zlatým opálením, vlnitými černými vlasy, které spadaly k jeho pasu a krásnými patricijskými rysy, které podnítily mnohé ženy se otočit. Druhý byl o pár centimetrů menší s podobnými patricijskými rysy, ale měl kůži černou jako půlnoc a spousty, jak tužka tenkých dredů, které dosahovaly k jeho bokům. Taky vyvolával mnoho ženských obdivných pohledů a způsobil, že se srdce zatřepotali. Oba byli oblečení v černém, měli na sobě kožené pláště, a byli unaveni ze dvou dlouhých dní a nocí hledání. 
Mračíc se, vyšší z nich vrátil mobil do kapsy a přemítal o všem, co mu Roland řekl. 
„To je zajímavý zvrat,“ komentoval to jeho přítel se slabým egyptským přízvukem. 
„Ano.“ David obdařený nepřirozeně vylepšenými smysly, kterými se chlubili všichni nesmrtelní, slyšel obě strany konverzace. Nejen Setha. 
„Je to ojedinělý případ, nebo jsi obdržel další podobné telefonáty?“ 
„Zatím je ojedinělý.“ Ale jeho instinkt mu naznačoval, že to byl jen začátek.Nelíbí se mi to. Obvykle, když se někdo spolčí, aby nás ulovil a zničil nás, jsou to lidé, ne upíři. Nikdy upíři.“ 
David zachmuřeně přikývl.Změna je ve vzduchu.“ Díval se směrem na západ. „Myslíš si, že útok na Rolanda s tímhle nějak souvisí?“ 
O tomto poukázání na situaci se Seth zmínil Rolandovi. 
„Ne, tohle je něco jiného.“ 
Bylo tam asi pět a půl milionu lidí, kteří žijí v oblasti Houstonské metropolitní oblasti. Tak velká populace, prostoupená zločinem, byla náchylná k přitáhnutí většího počtu upírů. V současné době, bylo po celém městě rozmístěno půl tuctu nesmrtelných, aby hlídali lidi a chytali upíry, kteří by si z nich udělali svou kořist. 
Asi před měsícem, tito nesmrtelní začali volat postupně Sethovi a říkali mu, že tu bylo něco cítit ve vzduchu a byli zmatení, protože nemohli přijít na to, o co šlo. 
Seth byl v té době v zahraničí. Upíři využívající násilí a genocidy trápili Súdán a dramaticky zvýšili svou přítomnost. Nesmrtelní umístění v a kolem Dárfúru zažívali těžké období omezováním populace upírů a on jim přijel pomoct. 
I když tam už nebyl stav nouze, Seth nebyl ochotný odjet, dokonce ani krátce a radil Houstonskému kontingentu zjistit, co se dalo a udržovat ho informovaného. 
Nenašli nic. Nebyly žádné vyhrocení upíří činnosti. Žádné vyhrocení mezilidské násilí. Ale ten pocit zůstal. Když je Seth vyzval, aby to popsali, všichni odpověděli stejně: že to bylo, jako by zvuk škrábajích nehtů po tabuli byl vysílán na frekvenci příliš nízké nebo příliš vysoké, aby ho mohly slyšet, přesto zasáhl jejich těla, zanechávající pocit úzkosti. Každý den se hlasitost postupně zvyšovala, stejně jako jejich úzkost. 
Zvědavý a majíc obavy, nařídil dalším Nesmrtelným Strážcům, aby ho nahradili v Súdánu, pak se teleportoval do Houstonu, aby to prověřil. Seth ovládal všechny dary jedinečné pro nesmrtelné (kteří obvykle měli jen jeden nebo dva) v kombinaci, stejně jako někteří jiní je postrádali. Ale jeho byly mnohem silnější. V důsledku toho, po svém příjezdu slyšel, čeho byli schopny: žena křičící v agónii a pravděpodobně prosící o pomoc. Telepaticky komunikovala na frekvenci, kterou by ostatní nesmrtelní sotva vycítili, nikdo z těch kteří jsou ve městě, není schopen telepatie. 
Mluvila jazykem, kterému nerozuměl, což bylo divné. Do značné míry znal všechny a to jak současné tak starověké. Nic mu neumožnilo získat její polohu, i když si myslel, že ho mohla slyšet, protože její křik se ztlumil do šeptání, když se s ní pokoušel komunikovat. 
Vědouc, že by ji měl najít dřív s někým, kdo ji může slyšet, povolal Davida. 
„Zdá se mi to,“ otázal se svým hlubokým, melodickým hlasem: „ nebo Roland zněl, jakoby spíše chtěl zůstat se svou zachránkyní?“ 
„Nezdálo. Slyšel jsem to taky.“ 
„Doufám, že ho moc nerozptyluje.“ 
Seth zavrtěl hlavou.Roland je profesionál.“ 
Davidovy rty se ostře zkroutily.A asociál, jak jsi řekl. Ta nebohá žena se asi nemůže dočkat, až se ho zbaví.“ 
Kdyby záhadná žena nekřičela v jeho hlavě, Seth by se zasmál. Zavřel oči a snažil se opět zaměřit její polohu, když ho bičoval již horký Texaský vítr. 
„Měl jsi pravdu,“ zamumlal David vedle něj.Blíží se to ze západu.“ 
Seth otevřel oči a podíval se na svého přítele.Půjdu na jihozápad. Ty půjdeš na severozápad a uvidíme, jestli to nebudeme moct zredukovat.“ 
David přikývl.Je oslabená. Slyšíš to?“ 
„Ano. Obávám se, že zemře, pokud ji brzy nenajdeme.“ 
„Budu hledat tak dlouho, jak jen to půjde, pak ti dám vědět, až vyhledám úkryt.“Jako jeden z nejstarších a nejsilnější nesmrtelných, David snesl několik hodin slunečního svitu. Většina mohla snést jen pár minut. 
„A já budu pokračovat v hledání po celý den.“ 
„Měl bys odpočívat.“ 
„Ne, dokud ji nenajdu.“ 
„Výborně. Vstanu, jakmile budu moci.“ 
„Děkuji ti, příteli.“ 
Připraveni začít své hledání ještě jednou, oba dva vystoupili na okraj střechy.

9 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další skvělé pokračování, vypadá to čím dál lépe, nemůžu se dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.3651. srpna 2014 21:40

    Můj tip je že neznámá bude hlavní hrdinkou dalšího dílu a dá se dohromady se Sethem.

    OdpovědětVymazat
  5. Co na to říct - další upířina, ale se silným příběhem. Doufám. Nevím proč, ale trochu mi to začíná připomínat J. R. Ward. :D
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za super překlad. Jiťa

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat