středa 16. července 2014

Temný úsvit - 2. kapitola 1/2



Stále vsunutá pod jeho paži, vedla ho Sára do malé, perfektně uklizené kuchyně. „Co to bylo za lidi? Proč vám to udělali?“

Jeho bolavé nohy zklidnila chladná dřevěná podlaha. Roland se rozhodl neodpovědět, místo toho se přemístil do sousedního obývajícího pokoje, který byl průměrné velikosti a rozdělen do dvou částí. Jedna polovina byla obsazena cvičebním nářadím: šikmá posilovací lavice, běžecký pás, spinningové kolo a Total Gym. Druhá se chlubila černou skládací matrací s červeným a bílým polštářem, skleněným konferenčním stolkem s odpovídajícím herním vybavením a vysokými černými policemi, které byly plné DVD, VHS a knih. Černé závěsy zakrývaly okna a skrývaly ranní světlo. Několik moderních obrazů, které se mu okamžitě zalíbily, zdobilo bílé stěny. Asi tucet velkých pokojových rostlin, strategicky umístěných po pokoji na černých kovaných podstavcích, vytvořily extravagantní výjev a propůjčily místnosti teplou, útulnou atmosféru.
Sára prošla kolem něj a zmizela dveřmi do miniaturní koupelny. Když se objevila, nesla v náručí hromadu ručníků. Všechny kromě jednoho odhodila na skládací matraci. Poslední -velký bílý ručník - vytřepávala, když se k němu blížila. Jejich pohledy se setkaly, potom uhnula pohledem, když červenání znovu zalilo její tváře. Kráčejíc blíž, obtočila ručník kolem jeho spodní části těla a zasunula konce u pasu, jako sarong. 
„Děkuji Vám.“ 
„Jistě.“ Dívaje se na něj s obavami, něžně uchopila jeho loket. „Pojďte si sednout.“
Roland ji nechal odvést ho k rozkládací matraci a klesl na překvapivě pohodlný polštář. Jeho hlava začala nemilosrdně pulzovat. 
„Zavolám 911,“ řekla, vzdalujíc se, „pak uvidíme, co se dá udělat, aby-“
Roland ji chytil za zápěstí, syčíc, když jeho zmrzačená ruka zaprotestovala.
Její hlava se prudce otočila. „Co je?“ 
„To nemůžete.“ 
Její čelo se pod kšiltem její čepice svraštilo. „Nemůžu co?“ 
„Zavolat 911.“
Její pohled se stal ostražitým, otočila rukou, aby uvolnila své zápěstí a couvla. „Proč ne? Hledá Vás policie?“ 
„Ne.“ 
Sakra. Co by měl říct? Bylo to tak dlouho, co mluvil s nějakým člověkem, který nebyl pokladní v obchodě, takže neměl pohotově dostupné vysvětlení.
Nemohl jí říct pravdu: že je nesmrtelný, který byl veden do léčky upíry, které lovil. Myslela by si, že je duševně nemocný. Přesto jí musel něco říct. Co to bylo za kecy, kterýma Marcus krmil své lidské kamarády? 
„Jsem ze CIA.“ To bylo ono. „Pokud zavoláte 911, zahodíte čtyři roky tajné práce.“ 
„CIA?“ zopakovala pochybovačně. Neměl jí to za zlé. Znělo to směšně. Jak se sakra Marcusovi povedlo, aby ta blbost zněla opravdově? „Ano.“ 
„Proč by zavolání 911 rozhodilo Vaše krytí?“ 
„Ti lidé, kteří se mě pokusili zabít, si mysleli, že jsem nelegální obchodník se zbraněmi hledaný FBI. Pokud-“ 
„Jak mám vědět, že nejste nelegální obchodník se zbraněmi hledaný FBI?“
Roland chtěl zasténat frustrací. Hlad a potřeba krve zkroutily jeho vnitřnosti do uzlů a bolest z jeho zranění se na něj stále drápala, takže bylo těžké myslet jasně. 
„Pokud se ptáte, jestli mám ID, který dokazuje, že jsem ze CIA, tak nošení takovýchto věcí při utajení není právě možné.“ 
Okusovala si svůj plný spodní ret. „Myslím, že tohle je pravda.“
„Pokud Vás to uklidní, tak zavolám svému nadřízenému a on může potvrdit, kdo jsem.“ Doufejme, že Seth, vůdce Nesmrtelných Strážců, rychle pochopí a bude hrát dál. Nebo možná přijde s něčím lepším. Roland prostě nebyl na úkol sám. „Bude muset někoho poslat, aby mě vyzvedl tak jako tak.“ A on to bezpochyby použije jako záminku, aby mu znovu udělal přednášku o jeho odmítnutí mít Druhého. 
Druzí (spíše zastaralý výraz, pomyslel si) byli lidé, kteří ochraňovali nesmrtelné, jako je on sám, během dne a celkově přišli na pomoc vždy, když to potřebovali. Oni a zbytek lidské sítě, podporováni Sethem, také pomáhali skrýt existenci nesmrtelných, upírů a obdařených jedinců před lidskou veřejností tím, že představují fasády normálnosti a poskytují řadu dalších služeb.
Seth vyžadoval po každém Nesmrtelném Strážci, mít Druhého. Roland však vytrvale odmítal. To byla jediná věc, kvůli které se kdy se Sethem pohádali, se Sethem kterého nikdo rozumný nebude nikdy chtít nasrat. Nejstarší mezi nimi, nesmrtelný vůdce byl tak mocný, že mohl chodit za denního světla, aniž by utrpěl jakýkoliv nepříznivý dopad. Měl schopnosti, které zbytku z nich chyběly, které by mohly přinutit i Rolandovy vlasy vstát na hlavě. A přinutily. Při více než jedné příležitosti. 
Nicméně když přišlo na tohle, Roland absolutně nebude kapitulovat. O cokoliv jiného by Seth prosil, on to udělá. Dluží tomu muži hodně a nebude váhat pro něj zemřít v případě potřeby. Ale přivítat Druhého do svého domova a dát mu svou důvěru?
V žádném případě. 
Dvanáct nebo více ubohých blbců, kteří byli posláni v průběhu let jako jeho Druzí, odešli... všichni... dychtivě... ze své vlastní svobodné vůle během dvaceti čtyř hodin a zatraceně rychle. Všichni by měli mokré kalhoty ze strachu, pokud by později znovu běželi za Rolandem, takže Seth už je dávno přestal posílat.
Ačkoli, tato otázka zůstávala sporná. 
Roland se díval, jak Sarah přešla k zábavnímu vybavení a zvedla černý telefon. Kabel se za ní vlekl, ona se vrátila a postavila ho vedle něj na matraci. 
„Žádný mobil?“ zeptal se zvědavě. Zdálo se, že všichni i jejich babičky v těchto dnech jeden měly.
Kysele se usmála. „Ne, líbí se mi můj mozek, takový jaký je - bez nádoru - a plánuju, to tak nechat, děkuji.“ 
„Telefonní společnosti tvrdí, že jsou bezpečné.“ 
Odfrkla si. „A cigaretové společnosti tvrdily, že cigarety jsou bezpečné. Myslím, že budu poslouchat neurology, kteří nemají zisk z prodeje produktů, a budu se držet pevné linky.“
Naštěstí, jako nesmrtelný, se nemusel o takové věci starat. 
Když zvedal sluchátko telefonu, Sarah ho zastavila. „Použijte hlasitý odposlech. Viděla jsem příliš mnoho zpráv o zločincích, kteří předstírali, že jsou státními orgány, aby získali důvěru své oběti a ráda bych sama slyšela, že jste, kdo říkáte, že jste.“
To to udělalo trošku složitější.
Roland stiskl tlačítko pro hlasitý odposlech a vytočil Sethovo číslo.
Díval se, jak Sarah poklekla na zem vedle něho, sundala si baseballovou čepici a neopatrně si rukou prohrábla vlasy. Krásně tmavé čokoládově hnědé, které živě kontrastovaly s její alabastrovou kůží, klesaly v lesklé, jemné vlny až k jejímu pasu.
„Máte krásné vlasy,“ řekl jí, když zvedla jeden z vyřazených ručníků a přitiskla ho k bodným ranám v jeho břiše. 
Zaznělo mužské odkašlání. „Rolande?“ 
To v žádném případě nemohlo být červenání, co cítil lézt po svých tvářích při zvuku hlubokého hlasu nesmrtelného vůdce s přízvukem. Nečervenal se od doby, co byl panoš.
„Ano.“ 
„Cože – co to ksakru meleš? Právě jsi mi řekl, že jsou moje vlasy krásné.“ 
Koutkem oka, Roland viděl Sarah, která se neúspěšně snažila potlačit úsměv. „Nemluvil jsem s tebou,“ zabručel. 
„Uh-huh. Takže, co se děje?“ 
Sarah se naklonila a zašeptala: „Jak ví, že je něco špatně?“ 
Seth odpověděl za něj. „Protože mi volá, jenom když je zoufalý. Kdo je to tam s tebou, Rolande?“ 
„Sára,“ odpověděla mu. 
„To vysvětluje ID volajícího.“ 
„Kdo jste vy?“ zeptala se. 
„Seth.“ 
„A jaká je povaha vašeho vztahu s Rolandem?“ 
Nebyl tu žádný způsob, aby tohle šlo dobře. 
„Myslím, že byste mi měla říkat jeho šéf,“ řekl Seth pomalu. „Proč?“
„Něco se stalo,“ přerušil ho Roland, předtím než se Sarah mohla zeptat na další otázky. 
„Zřejmě,“ suše odpověděl. „Jsi zraněný?“ 
Podíval se dolů na sebe. „Joooo. Trochu.“ 
Sáře spadla brada. „Trochu?“ zopakovala nevěřícně. „Z vašich rukou trčí dva dlouhé, skoro metrové, hroty!“ 
„Vlastně jsou spíš půl metru dlouhé.“ 
„Rolande, jsi v pořádku?“ Zeptal se Seth a jeho hlas zabarvily obavy. 
„Ano.“ 
„Ne, není,“ trvala na svém Sára. „Potřebuje lékařskou pomoc, ale nechce, abych zavolala 911.“ 
Sethe, pomyslel si Roland, jestli mě slyšíš, řekl jsem jí, že jsem agent CIA pracující v utajení, vystupující jako ilegální obchodník se zbraněmi, a nemůže zavolat 911, protože by zahodila čtyři roky utajené práce.
Uběhlo několik vteřin ticha, zatímco on čekal a doufal, že mu odpoví.
To je tak slabý. 
Oběma se ulevilo a ohromilo je, že Seth mohl opravdu číst jeho myšlenky na dlouhé vzdálenosti (ten muž byl prostě zatraceně příliš silný), Roland odpověděl poněkud bojovně: No, Marcusovi to funguje.
Marcus neříká smrtelníkům, že je ze CIA. Vede je, aby k tomuto závěru dospěli sami. 
„Věříš téhle ženě, Rolande?“ promluvil Seth nahlas. 
„Ano. Zachránila mi život.“ 
„Pak je vám CIA vděčné, madam. Nicméně, musím vás požádat, abyste vyhověla jeho přáním. Pokud zavoláte sanitku, zapojí se policie a čtyři roky tajné práce budou ztraceny.“ 
Nedůvěra zaplavila její hezké rysy. „Copak jste mě neslyšel zmínit, že mu zatloukli do obou jeho rukou kovové hroty?“ 
„Rolande, vysvětli to.“ 
Zhluboka se nadechl a trhl sebou, při bolesti v jeho prasklých žebrech. „Sledoval jsem potenciálního kupce“ – upíra -, „a byl jsem v podstatě zaveden do pasti, která zahrnovala šest dalších kolegů.“ Bylo tam sedm upírů plus dva lidští přisluhovači. Zabil jsem čtyři upíry a další dva vážně zranil, předtím než mě přitloukli k zemi a nechali mě hlídat přisluhovači, dokud nevyjde slunce. Kdyby Sára nepřišla, kdy přišla a neosvobodila mě, byl by ze mě toast. 
„Přepadení,“ zamumlal zamyšleně Seth. 
„Byl to velmi dobře řízený útok.“ Už jsi někdy slyšel o upírech dělat něco takového?
Ne. Viděl jsem je cestovat v párech, občas dokonce v trojici, ale - kvůli šílenství, které je postupně všechny postihuje - mají nejraději samotu. 
„Něco není v pořádku, Sethe. Nemyslím si, že to byl ojedinělý incident.“ Poslední stojící upír vzal vzorek mé krve. Zdálo se, že to byl účel jejich útoku. Oni věděli, kdo jsem, že jsem nesmrtelný, ještě dřív než jsem se střetl s návnadou - upírem. Jak je to možné?
Být to jiný nesmrtelný, myslel bych si, že byl prostě neopatrný. Ale já vím, jak jsi paranoidní a jak si pečlivě střežíš své soukromí. Skutečnost, že tolik upírů žije společně - natož zkoumající, vyhodnocující a plánující útoky - je neslýchané. 
„Rád bych se k tobě připojil a dostal se tomu na kloub, ale nemůžu,“ řekl Seth a jeho hlas byl ponurý. „Mám zde situaci, která si vyžaduje mou plnou pozornost.“ 
Rolanda to nepřekvapilo. Vůdce Nesmrtelných Strážců měl často plné ruce práce. „Žádný problém. Podívám se na to sám.“ 
„Ehm, ahoj?“ ozvala se Sára. „Zbláznili jste se? Nebudete se moci podívat vůbec na nic, pokud vykrvácíte na mé matraci.“ 
Jak moc špatná jsou tvá zranění? 
Zastavil jsem krvácení, ale nehojí se. Opravdu potřebuji nějakou krev
Škoda, že nemáš Druhého, který by ti mohl nějakou přinést
Roland zaskřípal zuby. „Jaké je Davidovo číslo? Zavolám mu a uvidím, jestli mi půjčí Darnella na pár hodin.“ 
David byl nesmrtelný, Darnell jeho Druhý. A, naštěstí, žijí pouze hodinu jízdy daleko. 
„David ti nemůže pomoct. On a Darnell jsou zde v Texasu se mnou.“ 
To mu vyrazilo dech. Zatímco Roland žil staletí, David žil tisíce let. Druhý nejstarší nesmrtelný David si užíval sil, které převyšovaly ty Sethovy. Poslání pro Davida se rovnalo použití těžšího kalibru. 
„David je s tebou?“ 
„Ano.“ 
Nutíc své prsty splnit jeho příkaz, Roland zvedl sluchátko a přiložil si ho k uchu. Sarah začala protestovat, ale ztichla, když se dotkl jejího ramene v tiché snaze o shovívavost. 
„O jaké situaci mluvíme, Sethe? Potřebujete mou pomoc?“ 
„Ne, David a já to zvládneme.“ 
„Jsi si jistý? Tohle můžu odložit a být tam za pár hodin.“ 
„Vážím si nabídky, ale já bych raději, kdybys tam zůstal a zjistil, co se dá odhalit.“ 
„Tak dobře.“ 

Sarah našpulila rty, zvedla jedno tmavé obočí a zadívala se na telefon. Vracejíc sluchátko do vidlice, Roland znovu zapnul hlasitý odposlech. 

8 komentářů:

  1. Tinka Tinn: dakujem :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za perfektní překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. 9ky moc za pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  5. Knihomolka.3651. srpna 2014 21:21

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat