čtvrtek 24. července 2014

Černá noc - 7. kapitola 1/3




„Portál?“ řekl bezvýrazně. „Tady žádný portál být nemůže. To bychom ho viděli.“
Já ho viděla velmi jasně, vířící vír magické síly, přímo uprostřed mé neviditelné sítě. Jak jsem ho sledovala, portál začal tlačit na hrany mé sítě, pokoušel se vysát magii uvnitř. Protože jsem neměla tušení, kde se portál vzal, nebo kdo ho tu vytvořil, rozhodla jsem se, že vstupovat do něj by nebyl dobrý nápad. Prudce jsem ztlumila své soustředění a magická síť zmizela.
„To bylo těsné,“ zamumlala jsem.
„Co?“ zeptal se zmateně Nathaniel.

Řekla jsem mu o víru, který ohrožoval mé síly a on zakroutil hlavou. „To není možné.“
„Je. A ten portál existuje.“
„Portál se nikdy nechová jako tajné dveře přístupné jen pro členy klubu. Vždycky je viditelný a vždy pod kontrolou svého stvořitele.“
Vzpomněla jsem si, co mi kdysi řekl Gabriel. „Myslela jsem, že jsou přirozené portály.“
„Ano, ale ne na této ploše. Na smrtelné Zemi nikdy nebyl přirozený portál.“
„Takže tento musí být pod něčí kontrolou,“ doufala jsem.
Nathanielovy rty se stáhly do úzké linky. „Ano, to by byl, pokud by existoval.“
„Ale on tady je,“ oponovala jsem znechuceně. „Navíc, vysvětluje to, jak mohl Gabriel zmizet. Nešťastnou náhodou do něj vstoupil.“
„V tom případě – proč se nevrátil?“
Zírala jsem na něj. „Zřejmě, když se rozdávaly dobré věci, ti zapomněli do tvé hezké hlavy dát mozek. Jak to sakra mám vědět, proč se nevrátil? Myslím, že proto, že na druhé straně je něco hodně nebezpečného, nebo je to past. Anebo obojí.“
Nathaniel mi věnoval dlouhý, zoufalý pohled. „Madeline, proč by sem někdo umístil neviditelný portál – čemuž stejně nevěřím – přímo v místě, kde se pohybuje mnoho smrtelníků? Mohl by do něj vstoupit kdokoliv.“
Chytla jsem jeho ruku a chtěla ho dotáhnout přímo k portálu. Byla jsem totálně naštvaná jeho já-nic-nevidím-ničemu-nevěřím přístupem. Proč bych si sakra vymýšlela portál přímo uprostřed aleje? Abych na sebe upoutala jeho pozornost? Nemyslím si.
Portál byl několik metrů v uličce, blízko křižovatky. Jak jsem se blížila, zpomalila jsem, neboť jsem přemýšlela, kde přesně se portál nacházel. Nathaniel se na mě ušklíbl, když jsem znovu rozhodila síť, tentokrát se snažíc prohlédnout dvě roviny najednou – fyzickou a magickou. Bylo to snazší než poprvé, ale zase mi to komplikovalo soustředění se i na fyzický zrak. Skutečný svět se nezřetelně rozostřil, zůstaly pouze barvy a stíny.
Krok za krokem jsem se blížila k portálu, dávala si pozor na malé kroky. Rozzlobený Nathaniel za mnou netrpělivě odfrkl. Mohla jsem mu věnovat nějakou inteligentní poznámku, ale potřebovala jsem všechnu svou energii zaměřenou na kouzelnou síť. Portál se mě znovu snažil vtáhnout dovnitř, ale já jsem vyvíjela velké úsilí držet svou magii mimo vír.
Když jsem od něj byla už jen půl metru, ukázala jsem prstem přímo na něj a pak stáhla síť.
„Tady. Přímo tady. Když se budeš soustředit, uvidíš ho.“ Řekla jsem jedovatě.
Nathaniel mi věnoval pochybovačný pohled, ale na jeho tváři se objevilo soustředění, jako by hledal důkaz stop po magii. Okamžitě jsem věděla, kdy našel portál. Jeho obočí vyletělo skoro až k vlasům.
„Neobvyklé,“ zamumlal.
„Ne, vůbec se neomlouvej za zpochybňování mého názoru,“ prskala jsem potichu.
Přiblížil se k portálu a vypadalo to, že prsty cítí vír, který byl uvnitř. Přemýšlela jsem, proč se ho portál nesnaží vtáhnout dovnitř, jako mě. Možná byl mocnější, než já, nebo měl jednoduše větší sebekontrolu.
„Co to děláš?“ zeptala jsem se zvědavě, když se začal pohybovat okolo portálu, jako by ho chtěl prozkoumat z každého úhlu.
„Snažím se určit jeho stvořitele.“ Odpověděl, aniž by se na mě podíval.
„Portály mají nějaká označení?“
„Určitý druh,“ souhlasil Nathaniel. „Většina bytostí zanechává určitou stopu, signaturu, nebo pach jejich schopností. Ale nejvíc neobvyklé na tomto portálu je…“
„Co, kromě toho, že je neviditelný, a že by tady neměl být?“
„… že se zdá být naprosto čistý, co se týče stop po magii nějakých nadpřirozených tvorů.“
Odfrkla jsem si. „Ale ta čistota může být sama stopou, ne? Myslím, že třeba ho někdo vyčistil záměrně.“
„Bylo by to logické, ale ne. Jsou kouzla, díky kterým bych na to přišel, ale ta nic neukazují.“
„Takže máme portál, o němž nevíme, kde se vzal, ani kdo ho vytvořil. Perfektní.“ Zamumlala jsem.
Naklonila jsem se k portálu, frustrovaná vším, co se stalo.
„…ddy!“
Hlas, tak vzdálený a slabý, že jsem si myslela, že si jej jen přestavuji.
„Maddy!“
Narovnala jsem se, naslouchala. Znělo to strašně potichu, jako by to vycházelo z obrovské roury.
„Maddy!“
„Beezle?“ zavolala jsem. „Beezle, to jsi ty?“
Žádná odpověď.
„Madeline?“ řekl Nathaniel, sledujíc mě se zájmem. „Co se děje?“
„Ticho.“ Poprosila jsem. „Slyšela jsem Beezla.“
„Já nic neslyšel.“
„Maddy!“
Znovu, nejdřív tiše, pak hlasitěji. Odkud to vycházelo? Byl Beezle uvězněný někde v aleji? Byl zraněný?
„MADDY! JDI PRYČ!“
Tady. Bylo to jasné. Zírala jsem na portál.
„Je tam.“ Obrátila jsem se na Nathaniela.
„Kdo je kde?“ zeptal se.
„Beezle uvnitř portálu.“ Odpověděla jsem a byla jsem o tom přesvědčená – a věděla jsem, že nezáleží na tom, jak to udělám, ale dostanu ho odtamtud pryč.
Přistoupila jsem k portálu, srdce mi bilo hlasitěji a hlasitěji, dokud mne nezačalo tlačit do hrudníku. Beezle. Mohla bych dostat zpět Beezla.
„Madeline!“ vykřikl Nathaniel varovně.
Cítila jsem jeho paži, jak mne chytla okolo pasu, snažíc se mě odtáhnout.


12 komentářů:

  1. Ďakujem za pokračovanie! :-D katka

    OdpovědětVymazat
  2. Teším sa na pokračovanie! Ďakujem! :-) ........Susan

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a korekturu. Těším se na další kapitolku. :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklaaad ! :-D :D Leya

    OdpovědětVymazat
  5. Díky holky za komentáře. :-)
    Paty tuhle kapitolu rozdělila na třetiny, protože Arya (korektorka), odjela na dovolenou, takže abyste měly co číst i v době, kdy tady nebude. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat