úterý 24. června 2014

Práce pro Ďábla - 23. kapitola






Jace Monroe se neměl jenom dobře.

Ve skutečnosti byl neuvěřitelně, nechutně, odporně bohatý.

Dopřála jsem si dlouhou koupel v přepychové, modře vykachlíkované koupelně, zatímco démon vytvářel vlastní ochranné štíty podél zdí a oken v apartmá, do kterého nás odvedl sluha se zjizvenou tváří. Gabe a Eddie byli ubytovaní ve vlastních místnostech naproti, které byly na rozdíl od našich modrých vybavené v odstínech žlutě. Přemýšlela jsem, jestli zařízení vybíral Jace osobně nebo jestli si na to někoho najal.
Přemýšlela jsem, od koho dům koupil a jak dokázal shromáždit dostatek peněz. Žoldáci na volné noze většinou bohatí nebývají, častěji umírají mladí, dokonce i když jsou to psionici.

Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o okraj vany. Voda byla horká a mýdlo vonělo po santálovém dřevě, věděla jsem, že to byl Jace, musel si pamatovat, že jsem ho obvykle používala. Cítila jsem se tak bezpečně, jak to jen bylo možné v Šamanově sídle s ochrannými štíty, které démon rozmístil všude kolem.

Přemýšlela jsem, jak se Jace postaví k Japhrimelovi. Nedal najevo, že by si všiml, že je to démon. Přemýšlela jsem, jestli mu to Gabe řekla.

Vystrčila jsem špičky prstů z horké vody. Prohlížela jsem si krvavě červený lak na nehtech na nohou. Horko bylo úžasné, uvolňovalo bolavé svaly a uklidňovalo rozjitřené nervy.

Gabe měla pravdu. Bylo to lepší než hotel. A jestli nás Jace i nakrmí, nebudeme muset během stopování Santina utratit celé jmění. Budeme moct peníze použít na jeho hledání, místo na hotely, jídlo a zaplacení dalších lidí, kteří by nám mohli být při stopování užiteční.

Krmení,
pomyslela jsem si a zašklebila se. Co si počnu s démonem? Krev, sex,oheň. Oheň a sex mu dát nemůžu a krev odmítl.

Moje myšlenky přerušilo klepání na dveře. „Dante, štíty jsou hotové.“

„Pojď dál,“ řekla jsem a ponořila se do vody. „Musíme si promluvit.“

Otevřel dveře. Do koupelny pronikl závan chladnějšího vzduchu a naředil páru v místnosti. „Jsi si jistá?“

„Proboha. Jsem si jistá, že jsi už někdy nahou ženu viděl. A navíc jsem pod vodou.“

Vešel do koupelny, kabát se kolem něj pomalu vlnil. Nevypadal, že by se potil, dokonce ani ve výhni, jakou představovalo Rio Nuevo. Zkoumal zrcadlo nad umyvadlem naproti vany, jako by žádné ještě nikdy neviděl. Chtěla jsem mu říct, aby si sednul, ale to by šlo buď na pult vedle umyvadla nebo na záchodovou mísu a nějak jsem si nedokázala představit démona sedícího na toaletě, jak se dívá na můj profil. Zatímco si prohlížel zrcadlo, já jsem studovala jeho široká záda pokrytá kabátem. „Chtěla jsi se mnou mluvit?“

„Potřebuješ krev,“ řekla jsem a opřela se prsty na nohou o kachličky. Můj meč ležel vedle vany. Uklidňující tmavý štíhlý obrys. „Ta značka bolí a já si při práci nemůžu dovolit žádné rozptylování.“

Přikývnul, tmavé vlasy se mu lepily k čelu. Nepotil se, zvlhly od páry v místnosti. „Může to pro tebe být nepříjemné.“

„Když si nechceš vzít krev ode mě, tak, hm, kolik jí vlastně potřebuješ?“ Mohla bych mu navrhnout nějaké místo, kde se zdržují Nichtvrenové, napadlo mě najednou, proč jsem na to nepřišla dřív. Od objevu klonované krve, získalo společenské popíjení mezi Nichtvreny na popularitě.

„Můžu zajít na jatka,“ řekl. „Jestli ještě existují.“

„Oh.“ Zpracovávala jsem to. „Ty nepotřebuješ... Dobře.“ Já hloupá. Myslela jsem si, že má na mysli mou krev. Zívla jsem a nechala prsty sklouznout zpátky do vody. Bylo to zvláštní, byla jsem unavená. „A co dnes večer? Stejně si potřebuju udělat průzkum, zvyknout si na tohle místo.“

Přikývl. Jeho oči byly tmavší, světélkování pohaslo. „Samozřejmě.“

„Bude z toho velký nepořádek?“ Zeptala jsem se. „Nemůžeme si dovolit, aby ho cokoliv varovalo.“

„Myslím, že bude lepší, když půjdu sám, Dante.“

Pokrčila jsem rameny, voda vyšplouchla z vany ven. „Fajn.“ Zaskočilo mě další zívnutí. "Já to tady dokončím a ty můžeš jít na to.“

„Není to nezbytné, ale díky.“ Už nezněl tak mechanicky, jeho tón byl zdvořilejší, zabarvený skoro lidskými pocity. Jakými pocity? Nedokázala jsem říct.

Znovu jsem pokrčila rameny. „Není zač, klidně jdi sám.“

Otočil se k odchodu, pak ale zastavil. „Nechci, abys mě u toho viděla, Dante.“

Proč bych se měla starat? Proběhlo mi hlavou. „Díky,“ řekla jsem potichu, nic lepšího mě nenapadlo.

Vyšel ze dveří a spolu s ním unikla i pára. Ani se nezkusil podívat, usmála jsem se a ponořila se pod vodu provoněnou santalovým dřevem.

Když jsem se konečně dostala do ložnice, zabalená do ručníku s mečem v ruce, stál démon u okna a díval se ven na dvorek plný pomerančovníků. Tady nahoře nad městem nebyl smog tak hustý a za silnými zdmi domu bylo i vedro snesitelné. Jace sice měl klimatizaci, ale chtěla jsem být na vedro zvyklá, až vyrazíme na Santina.

„Je to tady hezké, že?“ Řekla jsem a svalila se na postel. Vlasy jsem měla ztěžklé vodou a vůně santalového dřeva, která se ode mě šířila, se míchala s vůní démona. „Přemýšlím, jak si to může Jace dovolit.“

„Zeptej se ho.“ Odpověděl démon. „Jsi unavená, Dante. Spi.“

Znovu jsem zívla. „Kdybych se ho zeptala, tak by si asi myslel, že mám zájem.“

„A máš?“

„Už dávno jsme se rozešli, Japhrimele. Proč se ptáš?“

„Vypadá to, že na něho reaguješ.“ Zněl nejistě?

„Předpokládám, že i nechuť může být reakce.“ Podotkla jsem. „Rozčiluje mě.“

„Opustila jsi ho?“

„Ne,“ znovu jsem zívla. Překvapivě se mi zavíraly oči. Většinou jsem na lovu moc nespávala. Kdo by to kdy řekl, že může být uklidňující, mít v místnosti démona? „On opustil mě. Před třemi lety. Asi pak šel sem.“

„To byl pěkný hlupák,“ řekl Japhrimel těsně před tím, než jsem usnula.


18 komentářů:

  1. Moc pěkná kapitola, díky za překlad, konečně si Dante začíná uvědomovat, že Jaff má nějaké city a že by se mohli týkat i jí:-)))

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji moc za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Démon je až po uši zamilovaný,dík za vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad. Jop, démon je zamilovaný, ale kdy si toho všimne Dante? :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za další skvělou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat