neděle 15. června 2014

Práce pro Ďábla - 21. kapitola




V Nuevo Rio jsme přistáli chvíli před polednem. “Eddie, jestli toho okamžitě nenecháš, tak tě zabiju,“ se zavrčením jsem vstala a zvedla svůj meč.

„Ty po něčem poklepáváš nehty v jednom kuse,“ zastala se ho Gabe. „Nech ho být.“

„Nepleť se do toho, Spocarelli.“ Varovala jsem ji.

Démon se zvedl jako temná vlna. „Možná by bylo lepší dokončit tuhle konverzaci venku,“ řekl mírně. „Vypadáte napjatě.“

To nás obě přimělo přesunout pozornost na něj. „Až budu chtít znát tvůj názor, tak se tě na něj zeptám,“ odsekla jsem.

„Pro lásku Hádovu, drž toho démona od nás dál!“ Gabe skoro křičela. „Drž dál tu zatracenou věc!“
     
„Jste jako párek prskajících koček,“ zamumlal Eddie. „Horší než zatracené kohoutí zápasy.“

„Teď už vím, proč nerada cestuju,“ bručela jsem a rovnala si tašku na boku. Dveře při otvírání zasyčely a všichni jsme se chystali vystoupit.

Vysrat se na to, pomyslela jsem si a vyrazila do dveří z našeho oddílu. Být Nekromant občas k něčemu je. Jedna z pozitivních věcí byla, že mi lidi uhýbali z cesty, když jsem se hnala koridorem ven. S mečem v ruce a blýskajícím se smaragdem. Akreditace znamenala, že jsem u sebe mohla mít v dopravních prostředcích zbraně. Nikdy jsem za to nebyla radši.
      
Japhrimel mě následoval. Prošli jsme dalšími vzduchotěsnými dveřmi do přistávacího doku a hned jsem se cítila líp. Eddie s Gabe v závěsu byli hned za námi. Gabe si prohrábla dlouhé vlasy. „Do prdele.“ Řekla a otočila pohled k oknům doku. Vznášedla se míhala a z jejich podprahového hukotu mi trnuly zuby. „Jsme v Nuevo Rio. Bohové, buďte k nám milosrdní.“

„Amen,“ odpověděla jsem. „Hej, do kterého hotelu jdeme?“

„Žádný hotel,“ řekla s rukou zamotanou ve vlasech. „Mám pro nás něco lepšího. Zůstaneme u kamaráda. Levné, příjemné a bezpečné.“

„U koho?“ Začínala jsem mít podezření, že něco není úplně v pořádku, protože Eddie se zubil na celé kolo.
         
„U koho asi?“ Rozlehl se dokem povědomý hlas. Lidé kvapně opouštěli vznášedlo i dok. Vrhali nervózní pohledy po dvou po zuby ozbrojených Nekromantkách, Skinlinovi a muži v černém plášti. Zavřela jsem oči a snažila se ovládnout. Když se mi to podařilo, otočila jsem se.

Jason Monroe se opíral o stěnu, zpod hřívy světlých vlasů zářily modré oči. Dokonce i tady v Riu byl v černé. Černé džínsy, černé tričko. Přes tričko pás s mafiánskou výzbrojí, dvě pistole, souprava nožů, meč po boku. Já jsem dávala přednost nošení meče v ruce. On měl ten svůj u pasu jako nějaký starodávný samuraj.

Byl o něco vyšší než já a měl široká ramena. Obuté měl ty samé boty co já a Gabe. Zakroucené trnité tetování na tváři znamenalo, že je akreditovaný Šaman, stejně jako kožený váček kolem krku dával jasně najevo, že je vaudun. Malé kosti zavěšené na stužce o sebe klapaly, jak pomalu točil svou šamanskou holí. Zachytila jsem v jeho auře záblesky červené, musel právě obětovat svému patronovi. „Hej, Danny. Dáš pusu starému příteli?“



24 komentářů:

  1. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. No to bude ešte zaujímavé - veľká vďaka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, jsem zvědavá, jestli toho nafoukaného blba náš démon srovná pěkně do latě

      Vymazat
    2. Díky za překlad :)

      Vymazat
  3. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad a aj za ty předchozí,za které jsem nepoděkovala :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za další kapitolku a nemůžu se dočkat pokračování, vypadá to, že tam bude ještě hodně veselo...:)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Uau... :D Jsem zvědavá, jak ho Danny uvítá. Pěstí? :D
    Děkuji za překlad
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat