úterý 3. června 2014

Práce pro Ďábla - 18. kapitola





S Gabou jsme se sešli v čínském bistru na Polské. Byla jsem hladová, takže když Gabe s Eddiem vcházeli do dveří, měla jsem už většinu misky nudlové hovězí polévky v sobě. Eddie tiše vrčel, ale Gabe v černém nepromokavém kabátě vypadala v pohodě.
Gabe vklouzla do boxu křížem naproti mně a Eddie se usadil vedle ní s pohledem upřeným na démona, který nepřirozeně rovně seděl vedle mě a pozoroval kouřící šálek čaje před sebou. Na zdech visely zmačkané, sametové červené závěsy a černobílé fotografie starých filmových hvězd. Dělaly prostředí útulnějším, než ve skutečnosti bylo.

Číšnice přinesla objednanou kávu pro Gabe a polévku z mořských plodů pro Eddieho. Nabrala jsem si další sousto nudlí. Eddie byl cítit po špíně a násilí a Gabe měla černě kruhy pod očima. Pravděpodobně čerstvé, protože kdyby měla čas, tak by použila léčivé kouzlo. Pozorovala jsem ji s nadzvednutým obočím.

„Včera mě zavolali, abych kryla zadek zásahovce,“ řekla konečně a shrnula si vlasy dozadu. „Nějaký tupý čarodějnický zmrd prodával ve svém nočním klubu Led. Jako bys o tom nevěděla.“

Přikývla jsem. „Je mi to líto.“

Pokrčila rameny. Meč měla opřený o kolena a Eddie taky asi nebyl neozbrojený. „To nebyla tvoje chyba, zlato. Udělala jsi správnou věc.“ Posunula ke mně přes stůl pomačkanou hromádku papírů. „Oficiální lovecká licence, H-DOC povolenky, víceúčelové licence a kódy pro připojení. Schválené připojení.“

Spadla mi čelist a Japhrimelovi zacukaly koutky úst. Díval se dolů na stůl a zlatě zbarveným prstem kreslil symbol, který jsem nebyla schopná na lesklém umakartu rozpoznat.

„Co se stalo?“ Zeptala jsem se.

„Někdo zatlačil na správných místech. Všechno, co potřebuješ, je zjevně v pořádku. Zrovna teď je z tebe protekční zlaté děvče.“ Gabe se nevesele usmála. „Znát se osobně s ďáblem asi přináší určité výhody.“

Šlehla jsem po ní pohledem a věnovala se své polévce. “Toužíš se taky dostat na seznam lidí, kteří mě dnes nasrali?“ Zeptala jsem se jí. „Úctyhodně se rozrůstá.“

„Chudinko,“ zasmála se, zatímco na mě Eddie zíral. „Takže kam vyrážíme? Co říkala Abra?“

„Abra říkala Nuevo Rio,“ řekla jsem stručně. „A co má znamenat to my?“

Japhrimel přejížděl v hladkých obloucích očima po restauraci. Cítila jsem, že dokonce i mouchy začaly létat ve volných spirálách nad drobky na stolech a kolem neonu nad výlohou. Za námi jedl starý Asiat svoje nudle, obláček cigaretového dýmu pomalu stoupal vzduchem. Chodila jsem sem na jídlo už šest let a ať jsem přišla v kteroukoliv denní nebo noční dobu, ten stařík tady vždycky seděl a kouřil. Byla to taková malá jistota v nejistém světě.

„No,“ řekla nakonec Gabe, poté, co se vynadívala na démonovu netečnou tvář, „Doreen byla i moje kamarádka a taky to byl můj případ. S Eddiem jsme to probrali a jedeme s tebou.“

Odložila jsem hůlky a zhluboka se nadechla. „Gabe,“ řekla jsem tak vlídně, jak jsem dokázala, „já pracuju sama.“

Ukázala bradou na démona. „Co, on je ti dost dobrý a já ne?“

„Tak to není,“ řekla jsem. „A ty to víš.“ Známé napětí v ramenou zesilovalo.

„Já hlavně vím, že si honěním Santina koleduješ o smrt. Potřebuješ, aby ti někdo kryl záda. Vykládala sis někdy v poslední době karty?“ Elegantně nadzvedla obočí.

„Když jsem to zkoušela naposled, tak jsem byla hrubě vyrušená,“ řekla jsem suše.

„No tak, Danny.“ Zamrkala na mě dlouhými černými řasami. „Mám nějakou dovolenou a chci toho hajzla sejmout.“

„Gabe.“

„Řekla, že pojede, tak pojede,“ zavrčel Eddie. „Myslí to vážně. Nepokoušej se jí odradit.“

Od kdy Eddie používá slova jako ‘odradit‘? Proběhlo mi hlavou. To je šílenost. „Od kdy používáš slovo odradit, Eddie? Máš doma kalendář se slovem na tento den? No tak, Gabe. Při téhle záležitosti budu mít spoustu jiných starostí, nemůžu ještě hlídat Eddieho.“

„Eddie má svou vlastní licenci,“ odpověděla, „ a dokáže se o sebe postarat sám. Chytáš se stébla, Danny. Jedeme.“

Rozhodila jsem ruce. „Oh, Sekhmetsa’aes,“ povzdechla jsem si. „Když to považujete za nutné. Bohové nade mnou, je to sebevražedný nápad. Anubisi, ochraňuj nás všechny. Čím jsem si to zasloužila?“

„Byla jsi Doreeina nejlepší přítelkyně,“ připomněla mi Gabe. „Dostala jsi ji ven z ...“

Otřásla jsem se, všechno podráždění zmizelo. „Ne,“ vydechla jsem s pohledem upřeným na stůl. „Nemluv o tom. Když na tom nejvíc záleželo, tak jsem selhala, Gabe, to jsem udělala. Nemusíš mě poplácávat po zádech. Kdybych byla silnější, chytřejší nebo rychlejší, mohla Doreen ještě žít.“

Kolem stolu se rozhostilo ticho. Eddieho hůlky plné nudlí se zastavily ve vzduchu. Stoupala z nich pára. Zvedal se mi žaludek z mixu pachů smaženého jídla, přepáleného oleje, sójové omáčky, prachu a démona.

Démon ke mně vzhlédl, natáhl se a dotknul se mého zápěstí dvěma prsty.

Tělem mi projela teplá vlna. Značka na rameni se zachvěla. Druhou rukou, na které se rychle zvětšovaly modřiny, mi bolestivě škubalo. Nic neřekl.

Olízla jsem si rty a se škubnutím jsem od něj ruku odtáhla. Skoro jsem při tom převrhla už téměř prázdnou misku. Zachytila jsem ji, spolu s hůlkami, které jsem se zařinčením vrátila do misky.

„Chtěla bych chytit ranní spoj,“ řekla jsem a zvedla misku.

„Vlastně už pro tebe máme lístky,“ odpověděla Gabe. „Postaráme se o munici. Být policajt je občas výhoda.“

„Měla by být,“ zabručel Eddie a rýpal se ve svých nudlích. Napila jsem se horkého vývaru, hůlky přichycené palcem. Démon mě pořád pozoroval.

Nevšímala jsem si ho.

Už jsem byla hotová s polévkou a Gabe pořád hleděla do svého šálku s kávou. „Radši půjdeme domů trochu se prospat,“ řekla. „Letí nám to v deset.“

„Paráda.“ Zamumlala jsem a poklepala démona po rameni jílcem meče. „Dobře. Sejdeme se u mě doma v osm třicet. Může být?“ Shrábla jsem kupku papírů a chystala se vstát od stolu. Démon ladně vyskočil, uhnul stranou a nabídl mi ruku, aby se mi líp vstávalo. Nepřijala jsem ji. Vysoukala jsem se z boxu vlastními silami.

„Ať tě ani nenapadne jít do toho beze mě.“ Gabe si mě prohlížela přes Eddieho, který měl hlavu lhostejně zabořenou do své misky. „Dneska je dost těžké najít si nějaké přátele. Nechci, aby sis tím musela projít sama.“

Nějak se jí podařilo, že se mi knedlík v krku ještě zvětšil. „Vyhrála jsi, Gabe,“ řekla jsem. „Vyhrála jsi.“

Otočila jsem se k odchodu.

„Bude hezké zase s tebou pracovat.“ Zabručel Eddie do své polévky.

Vyšli jsme na rušnou ulici. Světlo z červeného neonu a z okna teple zářilo na mokrou dlažbu. Démon byl pořád potichu.

Paže už mě nebolela.

Cítila jsem na sobě jeho oči. Nenamáhal se dívat, kam šlape, byl příliš zaneprázdněný zíráním na mě. Nějak se mu bez dívání podařilo překročit změť mokrých papírů.

„Co?“ Zeptala jsem se s očima upřenýma na mokrou cestu a nakopla plechovku od sody. „Mám pocit, že chceš něco říct. Tak ven s tím.“

Trvalo to ještě přes půl bloku, než promluvil.

„Jsi sklíčená,“ řekl tiše. „Ublížil jsem ti. Omlouvám se.“

„Mohli jsme se toho od Abry dozvědět daleko víc, kdybys jí nevyhrožoval,“ připomněla jsem.

„Nechtěl jsem tě zranit.“

„Protože by to mohlo ohrozit tvoje vlastní plány,“ vyštěkla jsem. „Fajn.“

Byl zticha další půl minuty, během které jsme přešli ulici. Tentokrát jsem se pečlivě rozhlédla na obě strany. Starý pocit, že jsem na lovu, adrenalin, hořké čekání a divoké odhodlání, se pomalu vracel zpět.

„Jsi ten nejvzteklejší člověk, jakého jsem kdy potkal,“ řekl.

„Myslela jsem si, že neopouštíš peklo příliš často.“ Znělo to tak mrzutě, až mě z toho rozbrněl krk.

„Proč s tebou musí být boj dokonce i omluva?“

„Měla jsem dojem, že démoni se neomlouvají.“

„Zkoušíš mou trpělivost, Dante.“

„Tak se vrať zpátky do pekla.“

„Byla bys ke mně stejně krutá, i kdybych byl člověk?“

„Kdybys byl člověk, neobjevil by ses u mě doma, nezavlekl mě do pekla se zbraní namířenou na hlavu a nenamočil mě do téhle šlamastiky.“ Ozvěna mých vzteklých kroků se rozléhala po okolí. Přenes se přes to, Dany. Ztrácíš soustředění. Co je to s tebou?

Nic se mnou není. Nebyla to tak docela pravda. Myslela jsem si, že jsem s Doreeninou smrtí smířená, ale přízraky z minulosti mě dohonily, chrastily na mě svými řetězy a znovu mi zasahovaly do života. Nechtěla jsem znovu čelit vzpomínkám na bolest, hrůzu a smrt. Měla jsem jich příliš mnoho.

A jestli se vzpomínky na Doreen vrátí zpět, proč by se nevrátily i ty ostatní, které jsem pro vlastní dobro zamkla na deset západů? Uděláme párty pro Danny Valentine. Co takhle vytáhnout všechny její staré noční můry, protáhnout ji tím sem a tam?

„A čemu bys dala přednost?“

„Dala bych přednost tomu, abys mě nechal být,“ vyštěkla jsem. „Myslela jsem, že ses chtěl omluvit.“

„To jsem chtěl. Kdybys nebyla tak odhodlaná mě nenávidět, možná by sis toho všimla.“

„Ty arogantní...“ Zase jsem nedávala pozor na cestu. Vzpamatovala jsem se až při zvucích rvačky v uličce. Kov zazvonil, když jsem vytahovala meč z pochvy. Boj byl přesně to, co jsem teď potřebovala. Vycenila jsem zuby. Tak se ukažte, pomyslela jsem si a postavila se do střehu s mečem plápolajícím modrým světlem. Dokonce ani myšlenka na papírování, které by muselo nutně následovat, mě neodradila od toho, abych nevykročila vpřed a nevědomky si stoupla před démona, jako bych ho chtěla chránit. Modrá záře z mého meče se najednou odrážela od zubů, očí a obnaženého kovu zbraní.

Démon se pohnul taky, podivným elegantním pohybem a nakukoval do uličky. Zvedl ruku a nenadálé světlo ozářilo temnotu a způsobilo, že mi vhrkly slzy do očí.

Do prdele, zničil mi noční vidění, zatraceně. Naslepo jsem se postavila do střehu a připravila se na útok. V těchhle končinách nepůjde o žádný malý gang jako ve vlaku. Tady to bude spíš plně ozbrojená smečka pouličních vlků, a i přestože jsem měla nekromantské tetování a meč se to mohlo rychle vyvíjet velice ošklivým směrem.

Ale to mi zrovna teď vyhovovalo. Pocit z návalu adrenalinu byl skoro stejně dobrý jako při jízdě na slickboardu. Dech mi hvízdal skrze vyceněné zuby.

Bohužel, ve světle z démonovy koule bylo vidět už jen šest tmavých kožichů uhánějících uličkou pryč od nás. Jednomu z nich se v rukou blýskal nějaký kov. Čepel nebo palná zbraň, už na tom nezáleželo. Démon klidně pohnul rukou a bílé světlo zmizelo v jeho dlani. Další pohyb zápěstím a světlo zhaslo úplně. Zamrkala jsem oslněnýma očima. Ve vzduchu bzučela Síla a do zápachu odpadků a strachu pronikla ostrá vůně ozónu. A nad tím vším kouřová vůně démona.

„Jak už jsem říkal,“ ozval se potichu, „vypadá to, že potřebuješ hlídače. Všimla sis, že tě sledují? A myslela sis, že mě ochráníš?“

Rozšířily se mi zornice a jeho tvář na to zareagovala. Zelené přivřené oči se rozzářily a zvedly se mu koutky úst. Smál se ubohému stupidnímu člověku.

„Nepotřebuju hlídat a už vůbec ne před smečkou smradlavých pouličních vlků. To, co potřebuju, je vypořádat se s touhle záležitostí, vrátit se zpátky ke svému životu, splatit hypotéku a odejít na odpočinek.“ Vrátila jsem meč zpátky do pochvy, modrá záře se z ostří pomalu vytratila. Moje nervy byly pod náporem nespáleného adrenalinu napjaté na hranici únosnosti. „Jdu domů se trochu prospat.“

Přikývnul.

Zamířila jsem ulicí dolů a tak trochu si přála, abych se do té rvačky mohla zapojit. Démonovo pohrdání mě rozčilovalo, stejně jako myšlenka, že by mě měl někdo hlídat. Trvalo mi to přes celý blok, než jsem si uvědomila, že jsem byla hrubá. „Hej,“ řekla jsem a podívala se na démona, který za mnou klouzal tiše jako žralok.

„Ano?“ Opatrně. Ale vypadal zmateně, jako bych udělala něco hodně zvláštního.

„Děkuju za omluvu,“ řekla jsem s nechutí. „A mám ve zvyku bránit každého, kdo je se mnou. Nepochybuju o tvých schopnostech. Jsem si vlastně docela jistá, že se o sebe dokážeš postarat sám.“

Klopýtl nebo jsem si to jen představovala? Neřekl ani slovo.



21 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad, uz se tesim napokracovani :D

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc, těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Tak tohle se vyvíjí velice zajímavým směrem... řekněte mi prosím, že se ti dva dají dohromady, že jo, že jo, že jo? :D Hodily by se k sobě. Oba jsou uvrčení až hrůza :D Děkuji za překlad!
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad, jo souhlasím, hodili by se k sobě.....

    OdpovědětVymazat
  14. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat