pátek 27. června 2014

Pavučina lží - 11. kapitola




Zasunula jsem nože zpátky do rukávů, pustila vodu na špinavou misku, kterou jsem předtím dala do dřezu a teprve pak se otočila k Violet.

„Zlato,“ řekla jsem klidně. „To je nůž na máslo. S tím by sis neupižlala ani nehet. Radši ho polož, ať ti ho nemusím vzít.“

„Co jste zač?“ Zeptala se Violet roztřeseným hlasem. V ruce pořád mačkala tupý nůž. Ustoupila dozadu, zády se přimáčkla k ledničce. Kdyby byly otevřené dveře, už by asi byla vevnitř, jako když se želva schovává pod krunýř. „Kde to jsem? Co po mně chcete?“

Vzdychla jsem si a podívala jsem se na Finna. Byl v takových situacích mnohem lepší než já. Vstal s rozpaženýma rukama a okouzlujícím úsměvem, v kterém se blýskaly dokonalé bílé zuby.

„Jsi v bezpečí,“ řekl Finn hlasem, který by dokázal uklidnit rozzuřeného grizzlyho. „Tady ti nikdo neublíží. Zachránili jsme tě před tím trpaslíkem na parkovišti u koleje, pamatuješ?“

Přes Violetiny oči přeběhl stín, sáhla si na nos, aby se ujistila, že je vcelku.

Paměť měla v pořádku. To bylo dobře. Pamatovala si, že dostala pěstí. Jo-jo napravila fyzickou újmu, ale emocionální trauma hned tak nezmizí. Pokud vůbec někdy. To bylo něco, s čím jsem měla bohaté zkušenosti.

Violet Fox ani v nejmenším nevypadala jako já, ale na moment jsem na jejím místě viděla sama sebe, když mi bylo třináct, potom, co jsem přišla o celou rodinu. Měla jsem ten samý uštvaný, zraněný výraz, který jsem viděla v jejích očích právě teď. Odsunula jsem vzpomínky stranou.

Finn se k ní o kousek přiblížil, pořád s uklidňujícím úsměvem. „ Od nás ti nic nehrozí, jenom se tě chceme zeptat na tvého dědu. Jmenuje se Warren, že? Warren T. Fox?

V uštvaném pohledu se jí objevily pochyby. „Proč vás zajímá můj děda?“

„Protože tvůj dědeček kdysi kamarádil s mým tátou.“ Finn se snažil udržet klidný tón. „Jmenoval se Fletcher Lane. Včera jsi byla v Pork Pit a ptala se po něm. Ptala ses po Plechovém mužíkovi, pamatuješ?“

Violet se trochu uklidnila a se zájmem si Finna prohlížela.

„Neboj,“ pokračoval Finn. „Kdyby ti chtěl někdo z nás ublížit, mohl to už udělat. Chceme si jen promluvit. Slibuju.“

Mluvil uhlazeným tónem, který používal, aby se dostal ženám do kalhotek. Včetně mě, když jsem byla mladší a hloupější. Bude to mnohem pohodlnější, když si to mokré oblečení sundáš. Ukaž, pomůžu ti rozepnout to. Hups, polil jsem ti kalhoty kávou. Možná by sis je měla sundat.

A fungovalo to. Violet neměla proti Finnovi ani tu nejmenší šanci. Ruka s nožem jí klesla a všechny si nás znovu pozorně prohlížela, teď už beze strachu v očích. Nejdéle se dívala na Finna. „Vypadáte přesně jako váš otec,“ řekla. Aspoň podle jedné staré fotky, kterou má děda. Stejné oči, vlasy, stejný hezký úsměv.“

Finn se usmál ještě o trochu víc. Nic ho nepotěšilo víc, než když slyšel, že dobře vypadá.

Violet kývla na Jo-Jo. „A vy občas chodíte k nám do obchodu, že ano?“

„To víš, že ano, drahoušku. Tvůj děda má nejlepší med široko daleko. Vždycky, když mám cestu kolem, tak se zastavím,“ řekla Jo-Jo. „A teď prosím polož ten nůž a pojď si dát dezert. Můžeme si při tom promluvit.“

Po chvíli Violet přikývla, vešla do kuchyně a položila nůž na stůl. Finn ji vzal opatrně za paži, znovu se na ni usmál a usadil ji ke stolu. Nachystala jsem jí misku meruňkových řezů se zmrzlinou a přisunula ji k ní. Violet si mě pozorně prohlížela.

„A vy,“ zamumlala. „Mluvila jsem s vámi v restauraci a pak na tom parkovišti, potom, potom---“

„Potom, co jsem zabila toho muže, co tě napadl,“ řekla jsem.

Violet naprázdno polkla. Jo-Jo se natáhla, chytila ji za ruku a střelila po mně pohledem. Vzdychla jsem si. Jsem bývalá nájemná vražedkyně, ne chůva.

Nemínila jsem nějak přikrášlovat, co se dnes večer stalo – nebo kroužit kolem problémů, do kterých se Violet dostala, jako kolem horké kaše. Měla jsem s ní dost trpělivosti, dokonce jsem jí nachystala zákusek a pak jsem se teprve začala vyptávat.

A kromě toho by bylo škoda ty zbylé řezy vyhodit. Moc se mi povedly.

„Proč jsi přišla do Pork Pit hledat Plechového mužíka?“ Zeptala jsem se. „A kde jsi to jméno vůbec slyšela?“

Violet vyškrábala lžičkou z misky poslední zbytky a pak ji odsunula stranou a zhluboka se nadechla. Věděla, že je načase vyjít s pravdou ven. „Asi si myslíte, že je to dětinskost nebo hloupost.“

„Pochybuju,“ opáčila jsem.

Violet při mém sarkastickém tónu svraštila obočí. Jo-jo ji ještě jednou poplácala po ruce, aby jí dodala sebedůvěru. Violet potřásla hlavou a pokračovala.

„Když jsem byla malá, děda mi vyprávěl příběhy o Plechovém mužíkovi. Vyprávěl mi, že pomáhá lidem, kteří už jsou v koncích a nevědí kudy kam. Že má restauraci, která se jmenuje Pork Pit a stačí za ním zajít a on už se postará, aby všechny problémy zmizely. Vždycky jsem si myslela, že je to jen pohádka.“

Warren s Fletcherem se možná odcizili, ale z přátelství asi něco zbylo, když Warren vyprávěl své vnučce pohádky o muži, který pomáhá lidem. Jakkoliv se může zdát podivné říkat nájemné vraždě pomoc—

„Ach ano. Fletcher lidem celé ty roky pomáhal,“ uťala Jo-Jo moje myšlenky. „Byl to úžasný muž.“

Chvíli jsem se na ni dívala a pak na Sophii, která souhlasně pobrukovala. Dokonce i Finn kýval hlavou, jakože ví, o co jde. Během let jsem občas pracovala zadarmo, stejně tak i Fletcher, ale potají pomáhat lidem? Opakovaně? Kdy to dělal? A co je důležitější, proč?

„Opravdu existuje?“ Zeptala se Violet. „Plechový mužík?“

„Samozřejmě, drahoušku,“ řekla Jo-Jo. „Jmenoval se Fletcher Lane. Byl to Finnův otec.“

„Violet se zamračila. „Byl?“

Finn přikývnul. „Před několika měsíci zemřel, ale s tím si teď nedělej starosti. Pověz nám i zbytek.“

Violet se znovu zhluboka nadechla. „Nevzpomněla jsem si na ten příběh už strašně dlouho, vlastně až do dnešního rána.“

„Co se stalo dnes ráno?“ Finn vyslal směrem k Violet další povzbudivý úsměv.

Ta sklonila hlavu a taky se na něj nesměle usmála. Vypadalo to, že není zvyklá na mužskou pozornost. Asi ne.

Obrýlená děvčata, a tak. „Studuju na Ashlandské koleji a Eva Grayson je moje nejlepší kamarádka. Včera večer byla v Pork Pit a vyprávěla mi, jak tam došlo k pokusu o loupežné přepadení a jak žena, která byla u pokladny se zloději zatočila.“

Sophia si odkašlala.

„No, měla jsem pomoc,“ uklidnila jsem Sophii. „Takže jste si s Evou povídaly a ty sis vzpomněla na příběh, která ti vyprávěl dědeček. Dejme tomu. Ale s čím vlastně potřebuješ, aby ti Plechový mužík pomohl?“

Violet si začala okusovat nehet. „To je dlouhá historie.“

„V tom případě, ještě že máme dost času.“

Neobtěžovala jsem se jí zmínit o tom, že nikam neodejde, dokud se neujistím, že pro mě, Finna, obě sestry nebo restauraci neznamená žádnou hrozbu. Už jsem měla dost problémů kvůli Jakeovi McAllisterovi. Další jsem nepotřebovala.

Violet přikývla. „Dobře. Můj dědeček, Warren T. Fox vlastní nahoře na Ridgeline Hollow Roads obchod, který se jmenuje Country Daze. Je to takový ten staromódní obchod se smíšeným zbožím, kde dostanete skoro všechno. Je to přímo vedle velkého uhelného dolu – Dawson číslo tři. Před časem tam v podzemí narazili na velkou žílu, těsně za hranicemi našeho pozemku. Důl se během let rozrostl a teď už se těží i na povrchu. Vlastník dolu, Tobias Dawson, přišel za dědečkem a chtěl, aby mu prodal obchod a práva na těžbu na našem pozemku, aby mohl důl dál rozšiřovat. Jenomže ty pozemky a obchod patří naší rodině už celé generace. Dědeček všechny nabídky odmítl s tím, že radši umře, než aby se díval, jak těžaři ničí další kus hor.“

Tobias Dawson. To jméno jsem znala. Měl jednu z největších těžařských firem v Ashlandu. Trpaslík, který kutal v horách tak dlouho, dokud neshromáždil dostatečné bohatství, aby mohl založit vlastní důlní společnost. Neznal nic jiného, než úspěch. Vyhledával stále nové a nové příležitosti a žádný kousek hor před ním nebyl v bezpečí. Když Tobias Dawson něco chtěl, tak to taky většinou dostal – bez ohledu na to, kolik to bude stát životů. Dawson měl také důvěrné vztahy s Mab Monroe. Jeho jméno se často objevovalo ve Fletcherových složkách.

Dawsonovo jméno mi také připomnělo, kde jsem viděla ten symbol, který měl na paži vytetovaný muž, který napadl Violet. Pokud se nepletu, váleček dynamitu byl runa, kterou Dawson používal na označení svých podniků.

Violet pokračovala ve vyprávění. „V minulosti Dawson vždycky jen trpělivě čekal. Koneckonců je to trpaslík a má jen něco málo přes dvě stě let. Přežije jak dědečka, tak mě. Ale najednou přestal brát ne jako odpověď. Poslal pár mužů, kteří nás obtěžovali. Rozbili okna v obchodě, vyhrožovali zákazníkům, zastrašovali dodavatele. Vydrželi to celé dva měsíce. Snažili se zlikvidovat obchod, který nás živí. Dědeček je schopný se s jeho muži vypořádat, ale já se o něj bojím. Dawson nám dal najevo, že nás oba zabije, pokud mu dědeček pozemky neprodá. A on samozřejmě neprodá.

Ani jsem se nenamáhala zeptat, jestli volali policii. Tobias Dawson byl natolik bohatý, že pro něj nebyl problém si koupit celé policejní ředitelství. A navíc jeho vztahy s Mab Monroe, která v podstatě Ashlandskou policii vlastnila. Jediný , kdo by byl ochotný si vyslechnout, co trápí Warena T. Foxe byl Donovan Caine, ale ani ten by nebyl ochotný jít proti někomu, jako je Tobias Dawson.

Pokud chtěl přežít.

„Takže proto tě napadli,“ zamumlala jsem. „Tvůj dědeček nespolupracoval, tak se Dawson rozhodl, že ho možná přesvědčí, když se někde najde tvoje tělo.“

Violet pokývala hlavou. „To by stejně nefungovalo. Jediné, čeho by dosáhl, by bylo, že by dědeček vzal pušku a šel si to s ním vyřídit osobně.“

Violet se otřásla a objala si tělo pažemi.

Chvíli jsme byli všichni potichu.

Pak se na mě Jo-Jo podívala bezbarvýma očima.

„Gin?“

Gin. Jméno, které jsem přijala. Krátké jednoduché slovo.

Ale v té jedné slabice bylo obsaženo nekonečně významů.

Věděla jsem, na co se mě Jo-Jo ptá. Jestli Violet a jejímu dědečkovi pomůžu. Protože bez někoho jako jsem já na své straně, bez někoho chladného, kdo nehraje podle pravidel a stejně nebezpečného jako je Tobias Dawson, neměli Foxovi sebemenší naději. Kdybych dnes večer nebyla zvědavá a nezasáhla, Violet už by pravděpodobně ležela znásilněná a mrtvá na parkovišti za Ashlandskou kolejí.

Poškrábala jsem se na hlavě. Zrovna teď jsem neměla něco podobného zapotřebí. Měla jsem být na odpočinku a nestrkat nos do cizích problémů. A už vůbec ne zadarmo. Byl tady Jake McAllister a jeho dobře situovaný tatínek, vlivný právník. Vůbec jsem nepochyboval, že McAllister mladší se mě bude snažit umlčet za každou cenu. A taky Fletcherova složka s informacemi o mé rodině.

Fotka Brii, která dokazovala, že přežila a je někde tam venku.

Potřebovala jsem se s tím vším nějak vypořádat. Zneškodnit Jaka McAllistera, aby stopy nevedly zpátky ke mně. Co s jeho papínkem. Jak najít svou sestru. Rozhodnout se, jestli ji vlastně chci najít. Vypořádat se se všemi těmi otázkami, které mi Fletcher zanechal. Nepotřebovala jsem se potloukat někde v horách a pomáhat jednomu staříkovi a jeho vnučce zbavit se někoho tak vlivného a nebezpečného, jako je Tobias Dawson.

Jenomže rozhodnutí už vlastně padlo. V momentě, kdy mě přemohla zvědavost a začala jsem stopovat Violet, abych zjistila, do čeho že se to namočila, že potřebuje služby nájemného vraha. Zvědavost. Jednoho dne mě zabije. A s největší pravděpodobností hodně brzy.

„Sophie, myslíš, že bys mohla pár dnů dohlédnout na Pork Pit sama? Případně mi pomoct ještě s něčím dalším, kdyby to bylo potřeba?“

Přikývla. Přes bledou tvář jí přeběhl lehký úsměv. Nic Sophii nepotěšilo víc, než když jsem potřebovala její pomoc s něčím dalším.

„Finne, zjisti mi všechno, co se dá o Tobiasu Dawsonovi, jeho podnicích a proč tak strašně chce Foxovy pozemky.“

Finn přikývnul.

„Jo-Jo, asi budu potřebovat nějaké zásoby léčivých mastí.“

Taky přikývla.

Violetiny oči mezi námi přeskakovaly.

„Já tomu nerozumím. Myslela jsem, že Finnův otec je mrtvý? Jak by nám mohl pomoct?“

„Protože, zlatíčko, já sice nejsem Plechový mužík, ale příběhy se o mně vypráví taky. A navíc nikoho lepšího nemáš.“


14 komentářů:

  1. Děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za pokračovanie. Kedy sa tam objaví Donovan? A bude tam vôbec?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. objeví, se, ale nevím jestli z něho budeš mít radost :-) Jitka

      Vymazat
  6. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Juj... ta zvědavost :D Už se nemůžu dočkat, je to napjatý jak kšandy. ;-) Děkuji za překlad! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za další skvělou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat