pátek 20. června 2014

Pavučina lží - 10. kapitola






Podívali jsme se s Finnem jeden na druhého. „Děda?“ Zeptali jsme se dvojhlasně.

Jo-Jo přikývla. „Waren T.Fox, z Ridgeline Hollow Foxes. To děvče je mu docela podobné. Teď to vidím naprosto jasně. Rodinná podoba se nezapře.

„A kdo je Warren T. Fox?“ Zeptala jsem se.

„Býval to Fletcherův přítel,“ řekla Jo-Jo.

„Ale už hodně dávno se nepohodli a pokud vím, tak spolu od té doby nemluvili.“

Jo-Jo hleděla na Violet, která pořád v bezvědomí ležela v křesle. V tváři se jí objevila lítost.

Přemýšlela jsem proč. Jo-Jo potřásla hlavou. Z obličeje jí odpadly další kousky pleťové masky.

„Pojďte,“ řekla trpaslice. „Uložíme tu chudinku a já vám řeknu, co vím.“

-----

Protože Jo-Jo byla z nás tří nejsilnější, zvedla Violet a odnesla jí do obývacího pokoje v přízemí, kde ji uložila na gauč. Pomohla jsem jí sundat Violet zakrvavený kabát a boty a pak jsme ji přikryly teplou dekou. Jo-Jo na chvíli zmizela do koupelny, aby si smyla pleťovou masku a já jsem se přesunula do kuchyně.

Většina lidí, kteří k Jo-Jo přicházeli, zamířili přímo do salonu, ale moje nejoblíbenější místo byla vždycky kuchyně. Úzká místnost s obdélníkovým dřevěným stolem uprostřed obklopeným několika židlemi. Zařízení v pastelových odstínech podél tří zdí. Čtvrtá strana byla otevřená do obývacího pokoje, kde ležela Violet. Runovými mraky bylo ozdobené úplně všechno, od prostírání na stole, utěrek u dřezu, přes nádobí a byly dokonce i na stropě. Když jsem byla mladší, mívala jsem ve zvyku lehnout si na podlahu a celé hodiny hledět na strop a představovat si, jak se mraky hýbou. Jeden z mála dětinských rozmarů, které jsem si dovolila poté, co jsem přišla o celou rodinu.

Finn už byl v kuchyni a chystal si šálek cikorkové kávy. Jo-Jo vždycky nějakou měla, pro případ, že by se zastavil Fletcher. Ten už s námi sice nebyl, ale Finn jeho zálibu v nápoji zdědil. Nadechla jsem se výparů a užívala si příjemnou plnou vůni, která mi vždycky Fletchera připomněla. Pak jsem otevřela dveře od lednice a podívala se, co má Jo-Jo vevnitř.

„Co to bude? Sendviče?“ Zeptal se Finn s nadějí v hlase.

„Ne, mám náladu na něco sladkého.“

Vytáhla jsem z ledničky máslo a pak se prohrabala skříňkami. Mouka, ovesné vločky, sušené meruňky, rozinky, hnědý cukr, vanilka. Všechno jsem vytahala společně s miskou, špachtlí a plechem na pečení. Finn se s kávou usadil u stolu a popíjel kávu, zatímco jsem se dala do práce. Když přišla Jo-Jo do kuchyně, už jsem dávala plech do trouby.

„Co to bude?“ Zeptala se a nalila si taky šálek kávy.

„Meruňkové řezy,“ odpověděla jsem a utřela si ruce do utěrky s nadýchanými mraky. „Bude to trvat jen pár minut a ty nám zatím můžeš povědět o Fletcherovi a Warrenu T. Foxovi.“

Jo-Jo přikývla a sedla si vedle Finna. Já jsem se opřela vedle ledničky, abych měla výhled na troubu. Nechtěla jsem, aby se mi řezy připálily.

„Fletcher a Warren vyrůstali společně v Ridgeline Hollow,“ řekla Jo-Jo. „Nejlepší přátelé, nerozluční, skoro jako bratři, vždycky spolu. Znali jsme se Sophií jejich rodiče, i prarodiče.“

Finn zakroutil hlavou. „Táta se mi o něm nikdy nezmínil. Ani slovem. Nikdy jsem o jeho nejlepším kamarádovi z dětství neslyšel. Co se mezi nimi stalo?“

„Děvče.“ Řekla Jo-Jo. „Oba dva se do ní zamilovali. Jmenovala se Stella. Byla moc hezká a věděla, že jsou do ní oba dva blázni. Chvíli si pohrávala s jedním, pak s druhým. Tahala je za nos oba dva. Netrvalo to dlouho a pustili se do sebe.“

„A kdo nakonec vyhrál?“ Zeptala jsem se.

Jo-Jo se hořce usmála. „Jak už to tak bývá, ani jeden. Utekla s nějakým mladíkem z města, ale už bylo pozdě a Warren s Fletcherem už nedokázali svoje přátelství obnovit. Fletcher se odstěhoval do města a otevřel Pork Pit. Warren zůstal nahoře v horách a převzal rodinný obchod.“

Podívala jsem se na Finna. S oříškovými vlasy, zelenýma očima a uhlazeným úsměvem – představila jsem si Fletchera v jeho věku – pohledného, nepoznamenaného věkem, a přemýšlela jsem, jak asi vypadal Warren T. Fox, kvůli kterému Fletcher odešel vydělávat do města.

„Warrenův obchod se jmenuje Country Daze?“ Finn si lokl kávy. „Odtamtud chodí Violet každý týden šek.“

Jo-Jo přikývla. „Když počítám i tuhle dívenku, patří jim už čtyři generace.“

Očima jsem zalétla k Violet, která pořád spala na gauči. „Jestli se Fletcher s Warrenem už před lety nepohodli a rozešli, proč teď Warrenova vnučka hledala Fletchera?“

Jo-Jo pokrčila rameny. „Nevím. Ale i kdyby Warrenova vnučka byla v takových potížích, jak si myslíte, žádat Fletchera o pomoc by byla poslední věc, kterou si myslím, že by Warren T. Fox udělal. Pýcha by mu to nedovolila. Kvůli ní to s Fletcherem nikdy neurovnali. Stella je podvedla oba dva, a Fletcher byl pro Warrena něco jako připomínka.“

Vzala jsem si utěrku a otevřela jsem dvířka od trouby, abych vyndala meruňkové řezy. Vůně teplého ovoce, cukru a rozpuštěného másla naplnila kuchyni společně s vlnou horkého vzduchu. Kombinace, která mě nikdy neunavila, zvlášť za chladných, vlhkých nocí jako byla tahle. Vzala jsem podložku, postavila ji na stůl a na ni plech. Finn už natahoval ruku, když jsem ho pleskla přes prsty.

„Ještě to není hotové,“ řekla jsem.

„Ale no tak, Gin, jenom bych ochutnal.“

„Ne, budeš muset počkat jako všichni ostatní.“

Jo-Jo se našemu pošťuchování zasmála. Z kredence jsem vytáhla misky, špachtli a pár nožů a z ledničky vaničku vanilkové zmrzliny. Řezy mezitím vychladly natolik, že jsem je mohla nakrájet na kousky, naskládat do misek a nahoru dát kopečky zmrzliny.

Jo-Jo si nabrala, polkla a vzdychla si, „naprosto dokonalé, jsem v sladkém nebi.“

Finn se k ní nepřidal. Byl příliš zaneprázdněný vylizováním vlastní misky.

Dala jsem si do úst první sousto. Studená jemná krémová zmrzlina kontrastovala s teplou bohatou chutí meruňkových řezů, dohromady tvořili dokonalou symfonii chutí. Jo-Jo měla pravdu. Zase jsem jednou překonala sama sebe.

Vyškrabávali jsme z misek poslední zbytky, když bouchly přední dveře a zazněly známé, těžké kroky. Sophia se vrátila domů. Její černé oblečení vyvolávalo v pastelově zařízené kuchyni dojem, jako by se přihnal bouřkový mrak.

„Dezert?“ Zeptala jsem se a naplnila další misku.

„Um-mmm.“ Vyjádřila Sophia svůj souhlas a sedla si vedle Jo-Jo.

Finn počkal, dokud v sobě Sophia neměla půlku misky a pak se zeptal. „Nějaké problémy s tělem?“

Sophia k němu zvedla černé oči. „Nuh-uh.“

Její verze ne.

Prohlédla jsem si Sophiinno oblečení, jestli někde na černém tričku, džínsech nebo botách nemá skvrny od krve. Takových věcí jsem si všímala.

Sophino oblečení ale vypadalo jako obvykle. Ve skutečnosti jsem nevěděla, co dělá s těly, která za mnou zůstávala. Nevěděla jsem, jestli je pálí, pohřbívá nebo skladuje někde v mrazáku. K čertu, já jsem ani nevěděla, kam je z místa činu odváží.

Ale nabručená trpaslice v gotickém ohozu dokázala zařídit, že forenzní důkazy jako vlasy, vlákna, krev, DNA zmizely, jako by nikdy neexistovaly.

Poté, co skončila, nic nenapovídalo tomu, že se jedná o místo činu. Často jsem přemýšlela, jestli Sophia nemá stejnou magii Vzduchu jako její sestra Jo-Jo a nepoužívá ji na zničení důkazů. Magie Vzduchu, kromě toho, že dokázala vyhladit vrásky, byla schopná i rozložit tkáně nebo vyčistit podlahu od krve. Nikdy jsem ale neviděla, že by Sophie nějakou magii použila a ani jsem ji z ní necítila. Další záhada, kterou jsem nikdy nebyla schopná vyřešit, stejně jako tu, co se stalo s jejím hlasem. Měla teprve sto třináct, takže byla příliš mladá na to, aby její tělo začínalo jakýmkoliv způsobem selhávat. Trpaslíci se běžně dožívali pěti set i více let. Sophia se nikdy neobtěžovala mi některou s těch záhad objasnit, ale já jsem o nich pořád přemýšlela.

Sophia dojedla dezert, položila misku a podívala se na Jo-Jo. „Film?“

„Zastavila jsem to,“ řekla. „Klidně se běž dodívat.“

Sophia přikývla, vstala a zamířila ven. Vzala jsem její prázdnou misku a dala ji do dřezu.

Natáhla jsem se po kohoutku, abych pustila vodu---

Někdo začal křičet.

Otočila jsem se, nože mi samy sklouzly do dlaní. Další výkřik, následovaný zvuky zoufalého pohybu. Sophia si vzdychla a vrátila se. O chvíli později se mi v zorném poli objevila Violet.

Na to, čím si prošla, nevypadala špatně.

Jediné, co připomínalo násilí z dnešního večera, byla krev na svetru a fakt, že slepené brýle jí na nose neseděly moc dobře. Finnova oprava nebyla úplně dokonalá. Nebo jí Jo-Jo narovnala nos o něco víc, než byl předtím. Jo-Jo příležitostně během léčení dělala i menší kosmetické úpravy.

Jako bonus.

Violet Fox si nás prohlížela, překvapená a znepokojená naší přítomností. Uviděla nůž na stole, vrhla se po něm a namířila ho nás. „Kdo jste?“








17 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka a strašne sa teším na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc, za další kapitolu, nemůžu se dočkat pokračování, vypadá to, že to bude ještě zajímavé...:)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc dekuju za skvely preklad a korekturu. :-)

    OdpovědětVymazat