čtvrtek 19. června 2014

Dotek moci - 5. kapitola 1/3




„Pomalu se otoč,“ řekl majitel meče.

Poslechla jsem. Možná nevěděl, kdo jsem. Jasně, to tak. A možná že tohle byl jen sen a já bych se probudila ve svém domě obklopená mojí rodinou.

S radostným úšklebkem a chamtivým zábleskem v tmavě hnědých očích, jsem pouze předpokládala, že by mě neměli na místě zabít.

„Dej ruce tak, abych na ně viděl,“ řekl. Jeho meč stále setrvával na mém krku.

Zvedla jsem ruce.

„Vzbuďte se!“ Zařval. Výkřik probudil muže spící na mýtině. „Dnes je náš šťastný den!“

Hlasy a hlasité volání prořízly les. To nebylo dobré. Jak se zvuky přibližovaly, v panice jsem ustoupila.

„Uklidni se, zlatíčko. Odměna je dvojnásobná, pokud tě přivedeme živou.“

To mě zastavilo. „Čtyřicet zlatých? Proč?“

„Nevím, nezajímám se. Dokud nám Tohon zaplatí.“

„A když ne?“

„Jsou tady jiné zajímavé skupiny. Jsem si jist –“

Ruce se omotaly kolem žoldákovy hlavy a trhly. Čepel meče mě škrábla, jak vzduchem zavibrovalo hlasité prasknutí. Muž spadl, odhalujíc Kerricka. Což byl ještě děsivější pohled.

Kerrick se vrhl ke mně. Srazil mě na zem a s lehkostí jsme se zakutáleli do podrostu. Ale tentokrát jsem byla natolik při vědomí, abych i uvědomila, že bychom neměli být schopni tohle udělat. Když jsme se zastavili, Kerrick byl zase nahoře, ale tentokrát mi tiskl svou ruku na ústa.

Potom, co se mi vyčistila hlava z kutálení, zaznamenala jsem, že Kerrickova kůže a oblečení odpovídaly barvám lesa. Doslova. Dokonce i jeho vlasy. Magie se ve mně chvěla, jak si ji bral ze země, používajíc ji na zamaskování. Kerrick musí být Zemský mág. Což vysvětlovalo hodně – jako třeba, jak jsme se vyhnuli Liliím.

Leželi jsme tady snad věky. Boty mužů duněly kolem nás. Hlasy volaly a hněv nad mrtvým žoldákem šuměl lesem. Mé smysly se rozšířily a já cítila spojení s živou podstatou lesa.

Pro les, byli muži útočníky, plísní ve zdravém organismu. Věděl, kde se každý dráždič nachází. Když se muži přesunuli dál, Kerrick mě vytáhl na nohy. Použil averzi lesa, aby udržel naši stopu z dosahu žoldáků a unikl z toho místa, aniž by byl viděn, a mě táhl s sebou.

Když jsme byli dostatečně daleko, přerušil naše magické spojení. Zapotácela jsem se šokem z odstřihnutí od uklidňující zeleně. Nechal mě spadnout.

Postavila jsem se na nohy s úmyslem utéci, ale Kerrick mě chytil za zápěstí. Tentokrát, se jeho kůže a vlasy vrátily do normálu.

„Díky za pomoc, ale můj názor ohledně prince Rynea nezměníš.“ Řekla jsem.

„Raději bys byla předána Tohonovi ze Sogry?“ Zeptal se mě, jako bych ztratila rozum.

„Ne, byla bych raději, kdybyste mě nechali na pokoji.“

„To se nestane.“ Táhnul mě za sebou jako neposlušné dítě.

Zarývání pat do země by bylo zbytečné, tak jsem zachytila magii a poslala nápor bolesti do jeho ruky na mém zápěstí.

Místo toho, aby mě pustil, jak by to udělal normální člověk, sevřel mě silněji a přitáhl si mě k sobě. Více kontaktu kůže na kůži znamenalo mnohem více bolesti pro něj. Co to k sakru dělal? Zvýšila jsem intenzitu. Padl na kolena, ale držel se mě.

Sakra. Soustředila jsem všechnu svou sílu a poslala ji na něj. Zhroutil se na bok, mě vzal sebou. Kerrickovy svaly se křečovitě stáhly bolestí, ale stále mě nechtěl pustit.

Přestala jsem, když jsem vyčerpala všechnu svou energii. Leželi jsme zakleslí do sebe, lapali po dechu, jako bychom běželi na míle daleko.

„To je vše, co máš?“ Zachraptěl jeho hlas. „Protože další šanci mít nebudeš.“

Ignorovala jsem jeho komentář. „Tvoje zemská magie tě musí chránit, jinak bys právě ležel v bezvědomí a slintal.“ Ačkoliv jsem si nebyla jistá, zda je to úplná pravda.

„Nenechám tě jít. Rozumíš?“

Bohužel jsem rozuměla. „Nemůžeš mě přinutit vyléčit ho.“

„Pravda. Nicméně, můžu ti přivodit takovou mizérii, že budeš šťastná, až ho budeš moci vyléčit na můj rozkaz, aby ses ode dostala pryč.“

Strach mi sevřel srdce. „Slíbil jsi, že mi neublížíš. Přesto –“

„Jsem to udělal.“ Chvíli na mě koukal. „Omlouvám se, že jsem tě praštil. Ztratil jsem nervy. Už se to nestane.“

„Nevěřím ti.“

„Opravdu si myslíš, že bych riskoval utrhnutí rukou? Belen nikdy neříká plané hrozby. Ani já.“

* * *

12 komentářů:

  1. Moc děkuji za další pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapču...jůůů, takže Kerrick je zemský mág, jo? To zní zajímavě. A zní to jako předzvěst zábavy =)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem skvelá časť.. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju. Moc jsem se těšila :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji :-)jste skvělí ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za další skvělou kapitolu, opravdu napínavé, nemůžu se dočkat, jak se to ještě vyvine...:D

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za kapitolu

    OdpovědětVymazat