pondělí 30. června 2014

Dračí válečník - 6. Kapitola



Sparrow seděla u svého stolu ještě dlouho poté, co sestry na noc odešly. Slova, která pro Kestrela přeložila, ji pronásledovala. Pokud to proroctví, o němž se tam psalo, bylo pravdivé. Pokud skutečně existoval krystal, jenž měl v sobě takovou moc, jakou mu předpovídaly ty stránky…
Otřásla se.
„Doktorko Roseová?“

Sparrow zalapala po dechu a vzhlédla směrem k hlasu. Dračí lord zatarasil dveře její kanceláře, širokými rameny se sotva vešel mezi zárubně. Válečník téměř totožný s tím, na kterého nemohla přestat myslet.
„Falcone.“ Vstala a rychle obešla stůl. „To je ale překvapení.“
Sparrow si všimla, že se neusmál ani nepřešel blíž ke stolu. Takže se zarazila a rozmyslela si potřesení rukou. Místo toho si zkřížila ruce na hrudi a jen tak mimochodem se zadkem opřela o okraj stolu. „Mohu vám s něčím pomoci?“
Stín se proplížil přes jeho krásné rysy, které byly tak podobné  bratrovým a přesto odlišné. Bylo to těma očima. Falconovy měly barvu bohatého smaragdu, zatímco Kestrelovy jí připomínaly barvu oblohy těsně před deštěm.
„Declan, syn krále a královny,“ řekl a jeho obličej se lehce zkřivil. „Žádá, jestli by vás nemohl vidět zítra večer za soumraku na zasedání v královské komoře.“
Sparrow musela bojovat, aby jeho slova slyšela přes pronikavé bušení jejího srdce. „Kvůli čemu?“
„Detaily vysvětlí on. Nicméně, hádal bych, že to bude mít něco společného s tím, co jste udělala pro mého bratra.“
Ačkoliv vše vysvětlil dobře, Sparrow čekala, až dopadne i druhá rána. Čekala na ten další kousek zprávy, která by odůvodnila neklid, který cítila ve svém těle. Až po chvíli si uvědomila, že ta emoce pochází z Falcona. Nicméně, než měla šanci ho vyslechnout, vyrojily se v ní něžné city vůči Kestrelovi a zaujaly její pozornost.
„Ohledně mého bratra,“ řekl a konečně se slabě usmál. „Děkuju.“
„Rádo se stalo.“ Přikývla. „Ach, Falcone,“ zvolala, jak se otočil k odchodu. „Víte, kde je Kapitán? On, uh, se mnou dneska zmeškal schůzku.“
Falcon zavrtěl hlavou. „Neviděl jsem ho od dnešního setkání válečníků legie.“
Sparrow se zamračila a její srdce vynechalo jeden úder, ale snažila se své znepokojení zamaskovat úsměvem. „Zítra setkání s regentem, dnes v noci setkání legionářů…“ Pokrčila rameny. „Nepřipravujete se teď na žádnou velkou bitvu, že ne?“
Falcon neodpověděl. Ani nemusel. Jeho výraz vše prozradil.

***
„Je to pravda?“
Kestrel se otočil od dveří a vrátil se znovu k balení. „Co jestli je pravda?“
„Opravdu berete legionáře a jdete hledat krystal?“
Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Měl by se jí zeptat, jak se o té misi dozvěděla. Ale něco mu napovídalo, že odpověď už zná. „Falcon,“ zabručel si pod vousy.
Když se k ní konečně otočil, vyrazila mu dech. Bohové, byla ohromující. Ze vzteku jí zrudly tváře do té lákavé růžové, kterou tak moc miloval. Opět měla rozpuštěné vlasy. Spadaly jí těsně nad prsa. Očima sklouzl níž na dlouhé nohy, které byly vidět pod bílým pláštěm. Dnes na sobě měla úzkou sukni a jeho dlaně ho svrběly touhou pohladit její bosé nohy. Jazykem si přejel přes rty v téměř nekontrolovatelné touze posázet polibky ta stehna, ochutnat ji, nárokovat si ji. Zaťal zuby a otočil se. „Ano,“ odpověděl.
„To nemůžeš.“
Všechno se v něm bouřilo při jejím rozkazu. „A proč ne?“ Zeptal se a znovu se k ní obrátil. Jedním bokem se opřela o stůl a jemu znovu sklouzly oči. Měkké oblé tělo skryté pod pláštěm vábilo muže v něm, vysmívalo se mu. Cítil hluboké škubnutí v rozkroku a rozhořel se v něm majetnický oheň, v samotné jeho podstatě.
„Tvá noha ještě neprošla kompletní diagnostikou, analýzou odolnosti, tlakovou zkouškou…“
„K věci, doktorko,“ vyštěkl.
„K věci?“ Odsekla a dala si ruce v bok. „Dokážeš se vůbec přeměnit?“
Kestrelovými žilami se rozlilo rozhořčení. Jednoduchou otázkou probodla jeho duši s účinností drápů a vše v něm křičelo, aby jí ten komentář vmetl zpátky do tváře. Ale pak se podíval na její tvář a rozhořčení zmizelo.
V těch očích zářil strach o něj a stejná touha, jaká bušila v jeho těle. Najednou se zvíře v něm probralo k životu. Dravá potřeba skrz něj projela s takovou prudkostí, že netušil, kdy je oba pohltí.
Pouhá představa toho, že svitek, který doktorka přeložila, by mohl být pravdivý, že předpověď v něm obsažená by se mohla splnit… Ta naděje způsobila, že chvilka o samotě s tím, po kom toužil, se zdála být tou největší hloupostí na světě.

***
Způsob, jakým se na ni ten válečník díval, s potemnělýma kouřovýma očima, které ji pohlcovaly a byly zaměřeny zcela na ni… to ji přimělo zapomenout, proč sem dolů šla. Probouzelo to v ní něco, o čem nikdy netušila. Její smysly zaplavila ženskost a málem jí ukradla dech, jak se stala její součástí. Mezi nohama jí zapulzovalo. Ohromná touha po tom cítit v sobě něco, jak se pohybuje, nárokuje si ji, se stala téměř hmatatelnou.
Také to cítil. Musel. Jeho oči potemněly, černé duhovky pomalu překryly stříbro v nich, až byly to jediné, co mohla vidět.
Když udělal krok vpřed, Sparrow instinktivně couvnula. Nicméně chladný a neoblomný kus dřeva za ní se jí zaryl do boku. Neměla kam utéct, kam uhnout. Znovu vykročil, oči mu plály hladem, ani na chvíli jimi neuhnul od její tváře. Obklopila ji jeho vůně – pižmo, muž a síla. Nečekaná a chlípná představa jejich propletených těl, toho, jak si ji jeho pachem označí, projela její myslí. Zalapala po dechu, nebyla si jistá tím, jestli jsou to jeho či její vlastní pocity.
V té chvíli věděla, že tohle nejenže musí, ale také chce udělat. Její racionální část ji označovala za blázna za to, že na to jen myslí. Ta druhá část ji pochválila jako génia. Sparrow se rozhodla, že realita je někde uprostřed. Přesto nemohla popřít pravdu v jejím plánu. Pokud ho zaměstná, udrží ho dnes večer tady s ní.
V této posteli.
Pak nebude bojovat a nebudou ho moci zabít.
Pomalu prsty přejela po límci pláště. Jak ho stahovala dolů z ramen, uší jí zaplnil zvuk jejího bušícího srdce. Látka dopadla na zem, svezla se jí k nohám. I když na sobě stále ještě měla halenku a sukni, cítila se naprosto odhalena.
Ztuhl. „Doktorko, co to…“
„Nemluv.“ Snížila vzdálenost mezi nimi. Byla tak blízko, že se sukní otírala o jeho nohy. Natáhla ruku, obtočila prsty kolem jeho svalnatých bicepsů, přitáhla si ho blíž. Šel dobrovolně, jeho hruď se otřela o její, jako kdyby ji pohladil pírkem. Při tom doteku se ta neustálá touha zaklíněná uvnitř ní rozhořela šíleným tempem, až se zdálo, jako by celé její tělo vibrovalo. Bohové, něco potřebovala. Potřebovala, aby se přitiskl k jejímu tělu, aby ji objal kolem ramen. Alespoň jedinkrát.
Co se to s ní sakra dělo? Měla by být naštvaná, vyděšená, bát se, ale rozhodně ne plná intenzivní touhy pářit se. Přesto, ta potřeba se linula z každého jejího póru, dorážela na něj v tichém škemrání. A měla dojem, že on ji slyšel hlasitě a jasně.
Teplá ruka chytila její tvář, silná a přesto něžná. Dožadující se, ale přesto prosící. Sparrow se ponořila do jeho objetí. Už si ani nepamatovala, jak dlouho tohle chtěla. Chtěla být jeho.
„Jen… prosím,“ řekla bez dechu, prsty obtočila kolem jeho zápěstí. Pomalu vedla jeho ruku na její šíji přes místo, kde jí pulzovala žíla. Dolů, až se jeho teplá a silná ruka sevřela kolem jejího prsa. Bradavky jí ztvrdly, bodaly ho do dlaně. Ryzí horkost se tvrdě a těžce usadila v jejím jádru.
„Bohové.“ Povzdechl si a prsty ji jemně chytil. „O co prosíš?“
Zakňučela, nedokázala nahlas říct, co potřebuje. Velká ruka jí chytila za tvář a palcem přejel přes její rty.
„Jsi tak citlivá,“ zamumlal. „Krásná.“
Sparrow zamrkala, mrazení jí projelo tělem při pohledu na tu vysokou, tvrdou, nádhernou postavu před ní. Všechno v ní křičelo, aby ho povalila na zem, rozkročila se nad jeho stehny a uhasila tu žízeň, která způsobovala nesnesitelné sucho v jejím těle.
„Co se to se mnou děje?“ Zeptala se, i když už měla docela dobrou představu. Možná byla nedotčená, ale znala tradice. Věděla, jak intenzivní může dračí páření být. Nad její otázkou ztuhl, jeho chování se změnilo, jako kdyby na něj chrstla kbelík ledové vody.
„Měl bych jít,“ zamumlala.
Usmála se. „Ale tady budeš žít.“
„Musím dokončit přípravy na dnešní večer.“ Když se pokusil kolem ní projít, Sparrow ho zastavila.
„Kestrele.“

***
Pronesla jeho jméno jako výčitku, a přesto, slyšet ho z jejích rtů, to vyslalo uklidňující třes skrz jeho tělo. Kestrelovi chvíli trvalo, než si všiml, že ho její ruce stále drží a posouvají se po jeho těle dopředu a dozadu v smyslném, zkoumavém tření. Chvilku mu trvalo uvědomit si, že už se nesnažila kontrolovat jeho ránu. Její ruce na něm byly z její vlastní vůle.
Zatnul čelist a odvážil se na ni podívat, ačkoliv mu z toho pohledu vyschlo v ústech. Poprvé neuhnula nikam pohledem a dívala se přímo na něj. Vyzařovala z ní síla a sebedůvěra, o které vždy věděl, že ji má.
Kestrel polkl. Hlasitě.
Čára, kterou mezi ně tak pečlivě nakreslil do písku, zakolísala a rozmazala se, jak v něm rostl chtíč a obdiv. Zatlačil ty pocity zpět s vědomím, že v něm umí číst a zná každou jeho myšlenku. Nicméně čím více času s ní strávil, tím těžší bylo potlačovat své emoce.
„Co?“ Zeptal se konečně.
„Prosím, neodcházej. Zůstaň dnes večer se mnou.“
Její prosba ho málem odrovnala. Vzplanul v něm vztek. Natáhl ruku a pevně ji chytil za paži, ačkoliv ne příliš pevně. „Doktorko, ty nevíš, o co mě žádáš,“ zavrčel. „Přijdeš sem, zatímco vypadáš a voníš takhle a čekáš, že se s tebou pomiluju?“ Kestrel ji sjel pohledem od jejího zarudnutého obličeje, přes široké velké oči, našpulené rty až k patám a cítil, jak zvíře v něm křičí, aby si ji nárokoval. „Nevinná nebo ne, musíš přece vědět, jak násilné a agresivní dokáže být dračí páření?“ zeptal se varovně.
A bohové mu pomozte, ona se usmála.



17 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvelé a neviem sa dočkať pokračovania. Vďaka.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Ach zase co mě tak chytlo :) díky za P/K

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za další skvělou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat