pondělí 2. června 2014

Dračí válečník - 3. Kapitola



Sparrow zalapala po dechu, její oči se rozevřely. Začínal se budit. Bylo to to jediné vysvětlení pro to, že byla zaplavena jeho emocemi. U bohů, musela se od něj dostat pryč.
Hned.
Dostávající se přes jeho emoce, Sparrow se snažila, aby našla své vlastní. Spustila své ruce dolů a odstoupila od lehátka.

Prsty se jí zkroutily kolem zápěstí, tvrdě a silně. Šokovaná, shlédla rychle pohledem na stůl, zalapala po dechu při pohledu do dvou stříbrných očí, zafixovaných do těch jejích. Byly šílené bolestí a odrážely bouři, která zuřila v ní.
Ohlušující řev ji rozechvěl a vyvolal zhroucení její vnitřní obrany, až všechny obranné zdi spadly dolů.
 „Moje.”
Ruka paniky jí stiskla krk. Sparrow se snažila vyprostit, snažila se odstřihnout všechen kontakt s válečníkem, jak psychicky tak i fyzicky. Ale byl silný. Jeho mozolnaté dlaně se kolem ní s každým pohybem utahovaly, když se snažila dostat ven z jeho sevření.
„Prosím,” prosila v tichém šepotu. Nemohla cítit nic víc. Místnost se zahoupala a zatočila. Sparrow se zaklonila na paty a pak zpátky dopředu. Kolena se jí podlomila.
Ale předtím, než mohla ztratit vědomí a sjet na podlahu, další ruka ji popadla, tentokrát pevně kolem její paže. Jeho prsty zesílily sevření. Tělo jí pod laboratorním pláštěm hořelo. Bez varování ji vytáhl zpátky na nohy, jakoby nevážila víc než peříčko. Krátce si pomyslela, že je to asi pravda.
Když ji vysadil na sebe, všechny myšlenky se jí vytratily z hlavy. Jeho tvář byla pár centimetrů od její vlastní, jeho lesknoucí se pohled se soustředil na její rty. Narazila do ní úplně nová vlna emocí.
Oba si přáli, aby byla nahá.
Zavrtěla se a pokusila se dostat z něho pryč. Ale jednou rukou ji uchopil za zadní stranu hlavy a tiskl ji k sobě. Druhou rukou ji pevně obejmul kolem jejího zadečku, jeho velká ruka ji stále silněji přitahovala blíže k němu. Slyšela jeho myšlenky, jeho touhy. Křičely na ni. 
Vezmi si.
Nárokuj si.
Z chlípné vize, kterou v ní jeho slova vyvolala, v šoku vydechla. A jako jakýkoliv jiný vyškolený válečník, hned využil toho, co mu tak hloupě nabídnula. Rukou jí sklonil hlavu a nadzvedl se, přitiskl své rty na její. Při tom dotyku ztuhnula. Srdce se jí zatřepotalo v hrudi, když se klidné ticho rozlilo její obvykle bouří naplněnou myslí.
Nic neslyšela. Žádné hlasy. Žádné emoce. Ani ty jeho.
Cítila pouze tu naléhavou měkkost rtů, teplo jeho polibku pronikalo její myslí, tělem. V krku se jí zadrhl spokojený povzdech. V závratném klouzání se jeho rty pohybovaly po jejích. Kdyby to byl jakýkoliv jiný pacient, kdokoliv, bojovala by tvrději, udeřila by ho. Nebo ne? Ale tohle byl kapitán. Takže se místo toho její napjaté svaly silně zatnuly. Cítila teplo v podbřišku, které se šířilo do jejích končetin, které ztěžkly spokojeností.
Pevné tělo pod ní se pohnulo. Jeho nohy se roztáhly, díky čemuž její tělo padlo mezi ně. Zamrkala, překvapená tím, že ho cítila tvrdého a neústupného pod tenkou dekou. Po páteři jí projelo zatrnutí a břicho se jí sevřelo očekáváním. Naklonil bradu a v polibku spolkl její překvapené zalapání po dechu.
Slyšela, že někteří dračí muži reagovali na omamné léčení tímto způsobem, neskrývaným chtíčem a touhou. Ale sama to ještě nezažila. Vždy se ujistila, aby nikdy nebyla na blízku, když se probouzeli. Nicméně, jak se jeho ústa pohybovala, teplá, vlhká a jistá proti těm jejím, hlásek v její hlavě odporoval zavedeným zvykům. Říkal jí, že tohle chce. Že chce jeho. Šeptal jí, že mu nějakým způsobem dovolila se probudit, nebo že to alespoň chtěla.
I když v ní všechno křičelo, aby ta tvrzení malého hlasu popřela, přistihla se, že mu polibek oplácí. Uvědomila si, že ruce, kterými ho předtím chtěla odstrčit, byly zapleteny do jeho jemných vlasů. Jeho nádherné mužné dračí hřívy, v odstínu stříbrné, jakou ještě nikdy neviděla. Vlasy, do kterých toužila zabořit prsty od chvíle, kdy ho poprvé uviděla jako mladíka, který přišel na ošetřovnu navštívit jejího otce.
Pravdivé tajemství, které tak dlouho držela uvnitř, bylo teď nekontrolovatelně svobodné. Vnitřní hlásek měl pravdu. Toužila po tom, po něm. Chtěla ho ochutnat už tak dlouho. I když věděla, že jeho zájem je vyvolán jen léky, bylo jí to jedno. Jeho síla, vášeň, to vše zaměřené na ni, to bylo příliš opojné na to, aby tomu nepodlehla. Velké a zkušené ruce uchopily její tvář a přitiskly ji k němu. Obklopila ji vůně mužného pižma a prostoupila jí celým tělem.
„Sparrow!“
Po šokovaném zvolání a zalapání po dechu jiné sestry se Sparrow odtáhla. V okamžiku, kdy se jejich rty přestaly dotýkat, vypukl v její mysli aerodynamický třesk emocí. Svezla se z postele a stočila do klubíčka.
Příliš mnoho. Příliš rychle.
Kolébala svou hlavu v dlaních a snažila se to vše umlčet.
A selhala.

***
Když měkká žena v jeho náruči zmizela, bolest, kterou její přítomnost umlčela, se navrátila. Do běla rozpálené úlomky nepopsatelné bolesti se řítily Kestrelovým tělem, prudce ho navrátily k vědomí. Zalapal po dechu, když bojoval o vzduch, prohnul se v zádech nad studeným kovovým lůžkem. Pomalu si začal uvědomovat něco křehkého, přesto nepopiratelně měkkého pod jeho ztvrdlýma rukama. Něco, z čeho vymačkával život.
Odněkud z jiné místnosti se ozvaly kroky. Otevřely se dveře a tlumené hlasy s blížícími se kroky sílily.
Kestrel zamrkal a opar bolesti, který ho zahaloval, se zvedl. Starší ženy oblečené v dlouhých bílých šatech vstoupily do místnosti. Měkká, příjemná kůže, které se držel, mu byla vytržena z rukou.
Tehdy si uvědomil, že ženy zaměřovaly veškerou svou pozornost na někoho jiného. Na někoho na podlaze.
„Sparrow! Sparrow,“ opakovala jedna z nich ve zběsilé litanii.
To jméno se rozléhalo Kestrelovou myslí. Ale i když se snažil, jak nejvíce mohl, na žádnou členku stáda s tímto jménem si nemohl vzpomenout. Znovu bojoval s vlastní slabostí, chtěl se pohnout, snažil se otevřít oči. Převalil se na bok a na okamžik měl dojem, že padá ze stolu. Nicméně uvědomil si, že je to jen závrať, protože byl vyveden z rovnováhy.
 „Co jste jí udělal?“ Zeptala se jedna z žen. Nemohl si vzpomenout, že by něco udělal. Ve skutečnosti si ani nedokázal vzpomenout, jak se sem dostal. Ani kde byl. Noční bitva se mu přehrávala v hlavě – téměř zabitý král, stříbrná sekera řítící se na jeho nohu, jeho selhání. Uvědomoval si, že by měl být mrtvý. A chvilku se divil, proč není.
„Co se stalo?“ Zeptal se ženský hlas.
Ne… nevím,“ zasténal. Jediné, co si pamatoval, bylo to, že snil. Přesněji řečeno, byla to noční můra. Všechno dobré a čisté v jeho světě mu bylo vytrženo z rukou – jeho bratr, král a královna, stádo, jeho kariéra, jeho tělo bylo roztrhané na kusy, končetina po končetině. V zoufalé panice se natáhl, při čemž se zachytil té jediné čisté, dobré věci, kterou vycítil ve svém temném životě. Ženy. Samice. Zářivé a teplé jako byly sluneční letní paprsky a tak čisté, jak byly dny dlouhé. Její rty chutnaly po slunečním svitu.
Sparrow.



20 komentářů:

  1. Díky moc a nemůžu se dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  2. nádhera, moc díky za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji,těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za krasne pokracovanie.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Skvelé. Ďakujem za super preklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Úžasné. Moc díky

    OdpovědětVymazat
  9. Knihomolka.3652. června 2014 20:23

    Díky za překlad a korekci už se nemůžu dočkat pokračování

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat