úterý 6. května 2014

Skrytý krví - Prolog



Před dvěma týdny

„Tohle by nemělo bolet. No, možná jen trošku.“
Finn McKentry zaťal pěsti a prohnul se v zádech na špinavé matraci. Kovová pouta kolem zápěstí a kotníků se mu bolestivě zaryla do kůže, těžké řetězy zařinčely proti studené kamenné podlaze. Se zasténáním se snažil vykroutit se z okovů. Jako obvykle, nijak nepovolily, ale to mu nikdy nebránilo ve snaze.
Jeho únosce měl uspořádány nástroje úhledně na kovovém podnosu, jak si natahoval latexové rukavice. „Ale no tak. Musíš odpočívat, nebo si na kůži uděláš zbytečné modřiny. A to bychom nechtěli, že ne?“
Muž naplnil stříkačku malým množstvím čiré tekutiny, zvedl ji proti světlu v místnosti a poklepal na ni jedním prstem.

Vatový tampón namočený v alkoholu byl chladný proti vnitřní straně Finnovi paže a on otočil hlavu pryč. Věděl, co bude následovat, ale byl bezmocný a nemohl to zastavit. Frustrovaný svou neschopností napjal všechny svaly. Z vlasů mu stékaly korálky potu nehledě na chladný vzduch. Ještě se zcela nevzdával naděje, že přijde na způsob, jak se odtud dostat, ale s každým dalším dnem se naděje rychle zmenšovala.
„Uklidni se, prosím. Jestli se i tahle žíla zničí jako ta předtím, budu nucen použít tu za kolenem, která jestli dobře chápu, je velmi citlivá. Buď to, anebo tvá třísla. A obávám se, že ani jedno by pro tebe nebylo příliš příjemné.“
Finn se se zasyčením nadechl, když jehla vjela dovnitř. Ten zatracený antikoagulant pokaždé zatraceně bodnul. Se smrtící přesností muž bral lahvičku po lahvičce a opatrně je zavíral pokaždé, když byly naplněny.
Finn se snažil distancovat se od svých emocí a zaměřoval se na každý jednotlivý detail s odtažitou zvědavostí. Byla to technika ze školení armádních rangerů, kde je učili jak přežít, vyhnout se, odolat a utéct. V té době však očekával, že tyto dovednosti využije jako vězeň v Afghánistánu nebo Iráku, ne v Americe poté, co odstoupí z aktivní služby, aby začal s vlastním podnikem, který se zaměřoval na vyhlídkové jízdy vrtulníkem.
Bylo po setmění, když potkal tohoto muže na malém regionálním letišti minulý týden. Ten chlap se zdál být po telefonu dost upřímný, když si s ním sjednal schůzku, aby viděl světla města z vrtulníku. Říkal něco o bohatém zaměstnavateli. Nicméně když vystoupil z Bentleye a Finn mu vyšel naproti, aby mu potřásl rukou, vše se změnilo.
Mužův příjemný a srdečný výraz náhle zmizel, když spěšně vytáhl bílý kapesník a dotkl se s ním jeho horního rtu. V té době se Finn domníval, že je to z nervů – mnozí lidé byli nervózní z letu vrtulníkem. Muž se rozhlížel kolem sebe, když směřoval Finna k zadní části vchodu pomocí nějaké chatrné výmluvy o nutnosti přezout si boty. Než Finn věděl, co se děje, byl přemožen a strčen do kufru. Během hrbolaté cesty sem zjistil, že uzly kolem jeho zápěstí jsou tak silné, že by je nepřemohl ani jeho školitel.
Teď zkoumal svého únosce. S jeho elegantně ostříhanými tmavými vlasy a oblečením z country klubu vypadal v téhle pekelné díře směšně. Se sto šedesáti osmi centimetry měl téměř ženskou postavu, s úzkými rameny a malýma rukama. Finn si uměl snadno představit, jak ho šlehá vítr na městském chodníku. Záda by hrbil proti dešti; v jedné ruce by měl noviny a v druhé by pevně svíral límec svého vlněného kabátu.
Ale jak Finn až příliš dobře zjistil, ani zženštilé oblečení a účes z Páté Avenue nedokáže skrýt monstrum ukrývající se pod ním.
„Ty jsi ale hodný pacient.“ Muž se usmál, aniž by vzhlédl od svého úkolu, špičky tesáků mu vytvářely malé zářezy na spodním rtu. Jeho panenky se rozšířily jako vždy ve chvílích, kdy Finnova krev začala plnit ty lahvičky, takže z jeho bledě zelených duhovek byl vidět jen úzký kruh.
„Když se vzdáš a přestaneš bojovat, je to pro nás pro oba mnohem snazší.“
Vztek posílil Finnovo odhodlání. „Zatracený parchante. Zabiju tě.“
Kdyby byl ten chlap člověk, Finn by mu nakopal zadek. Možná, že posledních několik měsíců vedl San Juan Aviation, a předtím byl na návštěvě u příbuzných ve Skotsku, ale skolit nepřátelského vojáka, to bylo něco, co Ranger nikdy nezapomněl.
Jo, zlomil by toho malého sráče jako párátko, kdyby to byl člověk.

Ale vzhledem k tomu, že ten chlap byl upír, Finn věděl, že nemá šanci.

19 komentářů:

  1. Díky, jsem zvědavá, co se z toho vyklube :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ha :-) zacina to zajimave , tesim se na dalsi dil - diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavé,dík za vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Teším sa na preklad dalších knih od tejto autorky.

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu, těším se na první kapitolu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za nový překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc za překlad už se moc těším na pokračování

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  11. Vypadá to fakt zaujímavo. Ďakujem za preklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Zaujímavé. :-) Už sa neviem dočkať pokračovania. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za prolog, vypadá to celkem zajímavě, uvidíme, co se z toho vyklube. Těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za prolog,uvidíme co bude dál

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad a korekci,těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat