čtvrtek 29. května 2014

Skrytý krví - 6. Kapitola



Druhého dne ráno Finn počkal, až Brenna vleze do sprchy, než opustil apartmá. Příliš mnoho dní strávil zavřený v té zatracené chatě, a čert to vem, on se nenechá znovu zavřít. Byl si jistý, že by trvala na tom, že půjde s ním, ale nehodlal ji nechat si myslet, že ho musí chránit.

Vzpomínal si na obrovskou tělocvičnu při cestě do jejich pokoje. Potřeboval se pořádně zpotit, aby si mohl pročistit mysl. Bude mít štěstí, pokud jeho svaly nebudou zcela zakrnělé. A také si chtěl promluvit s jedním ze Strážců a dostat z něj, co zjistili o muži, co ho držel v zajetí.
Obtočil si kolem ruky stříbrný řetěz, který si vsunul do kapsy nylonové bundy, co měl na sobě. Vědomí, že by mohl být obklopen upíry, kteří na něj mysleli jako na dobrou svačinku, ho přimělo vzít si ho z Lilyina auta, jen kdyby náhodou. Dokáže se ochránit. Nepotřebuje na to Bren.
Představil si, že je ve výslechové místnosti a tentokrát byla ke zdi přivázaná ta zrůda. Jen oni dva. Sledoval by, jak by se mrtvé rybí oči toho parchanta naplnily hrůzou, až by vytáhl stříbrný řetěz. Ukázal by mu, jaké to je být mučen a vydán na milost někomu, o kom si myslel, že ho může ovládat.
Chodba byla delší a víc matoucí než si Finn pamatoval. Kdykoliv vstoupil do nové sekce, světla před ním se rozsvítila a ta za ním zhasla.
Kde ta tělocvična vlastně byla? Přísahal by, že zahlédl posilovací stroje a žíněnky jen kousek před jejich pokojem. Měl tam zatočit doprava?
„Pane McKentry, jak vám mohu pomoci?“
Finn se zarazil a o několik kroků ustoupil, pohlédl do chodby, kterou právě prošel. Xian, správce kanceláře, se k němu blížil. Měl na sobě zástěru šéfkuchaře a nesl podnos s jídlem. Copak ten chlap dělal vše?
„Hledáte mě? Zrovna jsem vám a slečně Stewartové nesl něco k jídlu. Přinesl bych ho dřív, ale…“ Xian sklopil zrak k podnosu a narovnal slánku a pepřenku.
„Nedělejte si s tím starosti,“ řekl Finn a usmál se. „Tak jako tak jsme byli zaneprázdněni.“ Nebylo pochyb o tom, že se jim Xian snažil donést jídlo a slyšel je za dveřmi.
V noci se několikrát milovali a ráno znovu. Jaký to krásný způsob jak začít den. Chlap by si na to dokázal zvyknout.
Finn se podíval na podnos, najednou hladový. „Jdu si rychle zacvičit. Nevadí?“
„Poslužte si.“ Xian postavil podnos na okraj stolu.
„Oh, a říkejte mi Finne. Pan McKentry, to je můj otec nebo dědeček.“ Oba již dávno zemřeli, ale pořád mu to znělo divně.
Popadl kus slaniny a prohlédl si Xiana. Ten muž byl o dobrých deset centimetrů nižší než Finn, měl krátké černé vlasy a šlachovitou, atletickou postavu. Buď to byl cyklista, nebo dělal do bojových umění. Vydával velmi… normální vibrace. „Ty jsi člověk, že jo?“
„Ano.“
Finn zamyšleně žvýkal, jak se natáhl pro sklenici pomerančové šťávy. „Jak je to možné? Chci tím říct, proč ti nevymazali paměť?“
„Pracuji v kanceláři v Seattlu od doby, co mi Strážci zachránili život. I když nemám sladkou krev, několik členů mé rodiny ji má a to z nás dělá cíl. Teď tady pracuju a starám se o veškeré denní záležitosti kanceláře.“
„Jsou tady i jiní lidé? Lidé, kteří vědí o upírech?“
„Několik jich existuje, to ano. Například pokrevní družka velitele kanceláře, Dominica Serrana. Ve skutečnosti, i ona má sladkou krev. Nejspíš jsi ji minul. Procvičovala se v střelbě.“
Velitel tohohle místa byl zamilovaný do ženy se sladkou krví? Finn si otřel ústa hřbetem ruky. „A tohle je… povoleno? Lidé to smí vědět?“
Xian pokrčil rameny. „Někdy to okolnosti vyžadují. I když chápu, že mazání lidské paměti je často nutné, jsem rád, že se to nestalo Mackenzie a stejně tak mě těší, že ani mě.“

***
Překvapen, že jeho svaly nejsou oslabeny, dokončil Finn krátký trénink ve velké, ale velmi prázdné tělocvičně. Položil činky zpět na stojan, popadl bílý ručník ze zásobníku vedle lavičky a otřel si čelo. Bože, zpotit se, to byl tak dobrý pocit. Byl téměř znovu svým starým já.
Což znamenalo co? Napadlo ho. Bude mít vůbec nějaké klienty poté, co byl bez vysvětlení tak dlouho pryč? Protože jeho byznys s výletními lety byl stále nový, lidé si teď nejspíš budou myslet, že je nezodpovědný, když nereagoval na jejich volání a maily.
Přehodil si ručník přes rameno a vyšel z posilovny zpět k apartmá, přemýšlejíc nad Xianovými slovy.
Takže bylo možné, aby lidé věděli o upírech a zanechali si své vzpomínky. Proč mu to Brenna neřekla? Určitě musela vědět o Serranovi a Mackenzie. Nepovažovala ho za důvěryhodného? Nebrala to s ním tak vážně jako on s ní?
Cítil knedlík v krku. Polknul, ale zůstal tam. Možná, že k němu necítila to samé. Zvažoval to.
Po tom všem, co se stalo, se mu možná vesmír snažil něco naznačit. Bylo na čase opustit Seattle? Neměl tady rodinu. Jeho skotští bratranci ho tak jako tak povzbuzovali k přestěhování se. Sakra, pravděpodobně by mohl stejně snadno otevřít podnik ve Skotsku. Nevěřil v náznaky či karmu, ale v tomto případě možná vše poukazovalo na skutečnost, že by tu neměl zůstávat.
Jak se natáhl po klice ke dveřím, jeho tep se zrychlil a padl přes něj neurčitý pocit neklidu. Věděl, že ty podivné matoucí pocity jsou běžnými příznaky PTSD. Krátce před koncem jeho nasazení ho jeho velitel dovedl k psychiatrovi, který mu je všechny vyčetl a obeznámil ho se všemi varovnými příznaky. Byl ten stres způsobený zajetím?
Mužský hlas ozývající se z druhé strany dveří ho vhodil znovu do pozoru. A pak zaslechl ženský pláč.
Brennin.
Vrazil do dveří, jen aby ji našel na gauči vedle Lily. Tvář měla v dlaních. Hrozivý chlap s copem stál opodál s rukama založenýma na prsou a mračil se.
„Co se to tady sakra děje?“ Finn prošel kolem muže, klekl si k Brenniným nohám a přitáhl si její ruce do svých. „Jsi v pořádku, Bren? Co se stalo?“ Oči měla zarudlé a uslzené.
„Přišli jsme vám říct, že jsme chytili muže, který tě držel v zajetí,“ řekla Lily.
Představila mu muže za ním jako Dominica Serrana, velitele kanceláře v Seattlu.
Finn krátce kývl.
Lily pokračovala. „Philip Creighton byl dlouholetým osobním asistentem pana Westfalena. Navykl toho starého muže na sladkou, aby mohl ovládat Westfalenovy podniky. Nejsi první sladkokrevný, který tam byl držen v zajetí.“
„A nešlo jen o lidi,“ řekl Serrano. „Držel tam i upíry.“
„Ano, chudák pan Westfalen.“ Lily zavrtěla hlavou.
„Kde je teď?“ Zeptala se Brenna.
„Převážíme ho do velitelství Kraje,“ vysvětlila Lily. „Moje máma s personálem se ho pokusí stabilizovat.“
„A co Creighton?“ Vložil se do toho Finn. „Chci toho malého bastarda vidět. Přimět ho trpět. Co bych dal za to, kdybych mu mohl obtočit stříbrný řetěz kolem krku a-“
„Příliš pozdě,“ zavrčel Serrano. „Probodl sám sebe předtím, než jsme ho dokázali chytit.“
Finn zaklel a praštil pěstí do stolku. Doufal, že to tomu zatracenému bastardovi bude moci vrátit. „A ten, který nás napadl v lese, co vypadal jako voják. Toho jste taky chytili?“
„Byl členek ochranky Westfalenu, a ano, já ho dostala,“ řekla Lily s úšklebkem. „Byl té noci mou první obětí, když jsem čekala na zbytek týmu.“
Finn obrátil svou pozornost zpět k Brenně, která zjevně z těch novinek necítila žádnou úlevu. „Tak co se děje?“ Třel její ruce mezi svými a přál si, aby mohl vymazat její smutek. A pak mu to došlo. To její stipendium? Zamrazili Westfalenské účty? Pokud ano, tak nebude moct nastoupit na medicínu. Spoléhala na ty peníze. „Musí tady existovat jiný způsob, jak zaplatit za školné. Dovol mi pomoct. Mám peníze-“
„Finne, nejde o peníze,“ přejela prsty přes jeho tepláky. „Nějaké zatracené peníze mě vůbec nezajímají.“
„Tak o co jde? Bren, podívej se na mě.“ Když to neudělala, zvedl jí bradu. Bolest, kterou viděl v jejích modrošedých očích, mu zkroutila střeva. Udělal by cokoliv, aby zmírnil její utrpení.
„Jsme tady, abychom tě doprovodili zpátky do tvého starého života,“ odpověděl Serrano, protože zřejmě vycítil, že to Brenna nedokáže.
Z Brenniných rtů unikl vzlyk, který ve Finnově hrudi utvořil obrovskou, zející díru. Neplakala kvůli stipendiu. Byla rozrušená, protože nechtěla, aby mu vymazali paměť, což Serrano právě naznačil. Nebyla připravená nechat ho jít. Možná, že ho po tom všem přeci jen milovala.
Přitáhl si ji do náruče a vášnivě ji políbil, ani za mák mu nezáleželo na tom, že má společnost. Její rty, slané od slz, opětovaly jeho zápal a prsty mu vjela do vlasů. Radostně povznesen tou reakcí, se cítil podivně mocně. Miloval tuto ženu a bude zuby nehty bojovat, aby si ji mohl nechat. Společně něco vymyslí. Pokud to dokázali ostatní, tak mohou i oni.
Serrano si odkašlal.
„Miluju tě, Finne,“ zašeptala proti jeho rtům. „Nikdy, nikdy na tebe nezapomenu.“
Nechávala ho jít? Odtáhl se a chvíli na ni zíral, než se obrátil na Serrana. Upír stál pár metrů od nich s pažemi zkříženými na hrudi, jeho výraz byl nevyzpytatelný.
To ne ona, to Serrano. Nutil ji s tím souhlasit. Zatracený parchant.
Finn vyskočil na nohy a čelil mu. „Chceš tím říct, že mi vymažeš vzpomínky na všechno, co se stalo? Pravdu o upírech? Strážcích? Bren?“
„Obávám se, že ano.“
„Ty jsi tak zatracený pokrytec.“
Serrano přimhouřil oči a svaly v jeho čelisti se napjaly, ale Finn pokračoval. „Vím o tobě a tvé – jak tomu říkáte? Tvé pokrevní družce?“
Upír se napřímil do celé své výšky, ve které byl o dobrých osm centimetrů vyšší než Finn. „Raději sklapni tu svou nevymáchanou hubu, vojáčku, nebo si budeš přát, abys neřekl ani slovo.“
Finn se nelekl. Místo toho z kapsy vytáhl stříbrný řetěz, obtočil si ho kolem ruky jako rváč z ulice a přistoupil k Serranovi.
„Miluju tu ženu víc než svůj vlastní život a nenechám ji jen tak jít.“ Zdálo se mu, že zaslechl Brennino zalapání po dechu, ale jeho pozornost se upírala k Serranovi. „Jestli mi chceš vymazat paměť, musíš se nejprve vypořádat s tímhle.“ Pravou rukou vyrazil proti tomu bastardovi a následoval ji levým hákem. Dotkl se ho však pouze rukou bez řetězu.
To mu zrovna moc nepomohlo, protože v mžiku ho měl upír přitisknutého ke zdi a zablokoval mu ruce.
„Jsi nezodpovědný a riskuješ,“ řekl Serrano s vyceněnými tesáky. „Dvě nebezpečné vlastnosti pro sladkokrevného.“
„Jo, no, jdi do prdele.“
„Přestaňte!“ Vykřikla Brenna.
Finn zaskřípal zuby. Jeho zápěstí bylo v Serranových rukách jako ve svěráku a panenky pohltily jeho duhovky. Finn si byl celkem jistý tím, že to znamená, že je pořádně naštvaný.
„Nevypadá to, že máš na výběr, vojáčku.“
„Ale zatraceně. Chováte se jako děti,“ řekla Lily a vklouzla mezi ně rukou. „Promluvme si o tom racionálně. Jsme tady všichni dospělí, ne? Ať se ti to líbí nebo ne, Dome, Finn má pravdu.“
Serranovy nozdry se rozšířily, jeho černé oči zůstávaly neochvějné. „Takže jste mě přehlasovali, to mi tvrdíš?“
„Působivé,“ řekl Finn skrz zaťaté zuby. „Upír umí počítat.“
Serrano tiše zavrčel.
„To je přesně to, co tvrdím,“ odpověděla Lily a zcela ignorovala Finnovu urážku.
Serrano se na Finna naposledy podíval, než ho pustil a ustoupil. Aniž by vrátil řetěz do kapsy, Finn si promnul zápěstí, zatímco ženy spolu potichu mluvily. Serrano zaútočil na skříň, s trhnutím otevřel dveře a nalil si do sklenice jantarovou tekutinu na dva prsty.
Aniž by vzhlédl, podal mu ji.
Finn si ji vzal a vypil obsah jedním douškem, snažíc se zjistit, jestli ho v krku právě pálí whisky nebo bourbon. Zhluboka se nadechl prázdné sklenice. Skotská, rozhodl.
Nikdo celou minutu neřekl ani slovo. Serrano se zdál být zaměstnaný tím, aby perfektně srovnal skleničky ve skříni. Ženy mlčely.
„Prošel sis peklem,“ řekl nakonec Serrano.
„Ano.“ Finn mu podal skleničku a Serrano do ní nalil další skotskou. „A vzhledem k té krevní ztrátě budu za chvíli na mol.“
Serrano zavřel křišťálovou karafu. „Takže… jsi bývalý voják?“
„Deset let se dvěma cestami do Iráku. Vozil jsem zásoby a vyzvedával vojáky za nepřátelskou linií.“
„To je tvrdé.“
Finn pomyslel na dobu, kdy byl málem sestřelen a pokrčil rameny. „Někdy.“
Ozvalo se zaklepání. Byl to Xian s podnosem plným sýrů a masa. „Myslel jsem, že byste mohli využít bílkoviny.“ Položil ho na stolek a odešel.
O půl hodiny později, nad pečenými bagetami a italskými klobásami, zjistili vše o Serranovi a jeho krevním poutu s Mackenzie.
„Být se sladkokrevným není snadné, ale je to možné,“ řekl Serrano Brenně, která si na plátek masa mazala hořčici. „Pokud to s ním tedy myslíš vážně.“
Brenna se obrátila k Finnovi, řasy měla stále vlhké. Natáhla ruku a pohladila ho po čelisti. „Miluju ho a udělala bych cokoliv, abychom mohli zůstat spolu.“
„Ale není to bez rizika.“ Lily vytáhla ze zelené olivy koření a dala si ji do úst. „Správně, Dome?“
„Ano, ale stojí to za to,“ řekl Serrano a ostře pohlédl na Finna.
„Poslouchej,“ řekl Finn. Políbil Brennu do dlaně a pak se otočil na Serrana. „Mám pro tebe návrh.“
Serrano zvedl obočí. „Poslouchám.“
„Protože mi dlužíš, napadlo mě-“
„Dlužím?“
„Kdybys byl tím malým parchantem držen v zajetí, nechtěl by ses pomstít?“
Serranovi zaškubalo v čelisti. Bingo. Ten chlap byl válečník a přesně věděl, o čem Finn mluvil.
Pokračoval. „Celé týdny jsem snil o tom, co mu udělám, až jednou uklouzne, ale teď je pryč. A já neměl to zadostiučinění ve sledování jeho tváře, když si uvědomil, že jsem mu utekl. Kromě toho, tam venku jsou vrahové jako on a pokud mi vymažeš vzpomínky, budu zase bezbranný. Nebudu vědět, že se musím mít na pozoru a hlídat si záda.“
Serrano se podíval na Finna, posoudil ho a pomalu kývnul. „A co si myslíš, že ti dlužím?“
„Chci pracovat pro Agenturu. A než se začneš vymlouvat, připomenu ti, že tady v kanceláři už jsou zaměstnáni lidé. Chci předejít tomu, aby se jiným stalo to, co mně.“ Finn mu poté řekl o svojí kvalifikaci, o různých druzích letadel, která byl schopen ovládat a měl na to certifikát.
„Člověk jako Strážce? Obávám se, že to není možné.“ Serrano si setřásl neviditelné drobečky z nohavice.
„Vezmi mě jako podpůrného člena týmu.“
„Má vynikající pointu, Dome,“ řekla Lily. „Uvědom si, jak snazší by pro nás bylo dostat se na ostrovy nebo přes hory. Už žádné čekání na trajekty či jízdy přes průsmyky. A pokud bychom někdy potřebovali jakoukoli leteckou podporu, měli bychom ji.“

Serrano se nejprve podíval na Brennu, poté na Finna, svaly v čelisti mu znovu zaškubaly. Nakonec řekl: „Nebudu vám dávat žádné sliby, ale líbíš se mi, McKentry. Budu o tom uvažovat.“

12 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Wow, díky moc za další kapitolu, nenapadlo by mě, že to takhle fikaně vymyslí... Těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji,těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dík za další kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat