pátek 23. května 2014

Skrytý krví - 5. Kapitola



O hodinu později dorazili v centru města ke kanceláři. Poté, co prošli mnohými bezpečnostními opatřeními, je Xian, správce kanceláře, vedl chodbou, která se zdála být nekonečná, až se zastavili před řadou ozdobně vyřezávaných dveří.

„Je mi líto, ale v tak krátkém čase jsou tohle jediné obytné místnosti, které mám k dispozici. Věřím, že vám dvěma nevadí sdílet pokoj? Je plně zásobený toaletními potřebami a různým oblečením, které by mohlo být užitečné. Doufám, že zde naleznete vše dle vašich představ.“
Na rozdíl od neosobních hotelů byl apartmán, do kterého Finn vstoupil, vřelý a příjemný. Stěny byly vymalovány karamelově hnědou, na jedné straně místnosti byl mahagonový stolek s koženým gaučem a na druhé orebská, dobře postavená postel.
Ale nakonec, jemu by teď přišlo po tom, kde byl, luxusní vše.
Jak si dal tolik vytouženou sprchu a smyl špínu z toho utrpení, přehrával si v hlavě Brennina dřívější slova. Když lidé zjistili pravdu o existenci upírů, byly jejich mozky vymyty, aby nemohli nic šířit dál. To bylo to, co měla Brenna s jejími kolegy v plánu – vymazat mu vzpomínky na uplynulý měsíc? To pomyšlení ho naštvalo. Byly to mizerné vzpomínky, ale patřily mu. Čím by je nahradili? Měsíc byla dlouhá doba. Výlet do blázince? Ztracení v poušti? Amnézie? Vzpomínky na únos mimozemšťany?
Teď když znal o Brenně pravdu, nechtěl ji znovu ztratit. Kdyby nebylo jí, stále by byl v té chatě v lese s upírem – a velmi pravděpodobně by byl mrtev. Nemohl uvěřit, že jediná věc, o které cestou sem mluvili, bylo to, jak mu lhala.
Bože, jak mohl být takový osel.
Poté, co byl v koupelně hotov, s trhnutím otevřel dveře a vstoupil do ložnice.
Brenna seděla se zkříženýma nohama na gauči, na sobě měla příliš velké tričko a vlasy si stáhla do chaotického ohonu. Vzhlédla od telefonu, když se k ní přiblížil, ale oči jí okamžitě sklouzly na ručník obtočený kolem jeho pasu.
Bez zaváhání vykročil a vtáhl si ji do náruče dřív, než by měla šanci protestovat. Vlasy jí voněly po lese, všiml si, když jí sundával gumičku. Připomnělo mu to nebezpečí, do kterého jí uvrhl. Bylo mu ukradené, že byla v jeho blízkosti nestálá. A to si pište, že se rozhodně nebál výsledku, kdyby ztratila kontrolu.
„Děkuju ti za záchranu mého života. Dvakrát.“
Chtěla něco říct, ale sklonil ústa k jejím a rozevřel jí rty. Byly měkké, šťavnaté. I když si nemyslel, že stále chutnají po skořici, ta vzpomínka byla v jeho mysli tak svěží, že si tím nebyl jistý. Obtočila mu ruce kolem krku.
Nebyl si jistý, co ho k tomu přimělo, ale přejel špičkou jazyka přes jeden špičák. Její tělo se napjalo.
Byly hladké a rovné, nenašel žádné špičky.
Brenna možná mohla mít strach z toho, co by mu mohla udělat, ale on se nebál. Ve skutečnosti, právě naopak. Dost se mu líbila představa, že v ní probouzel divokost. Představa těch ostrých malých špičáků, jak probodávají jeho kůži, mu tělem vyslala vlnu adrenalinu. Jak často se krmila od jiných lidí? Předpokládal, že hodně. Sevřel ji pevněji a prohloubil polibek. Pomyšlení na to, že by si byla tak intimní s jiným mužem, že by ve svém těle měla krev někoho jiného, Finna rozzuřilo. Chtěl, aby si vzala to, co potřebovala od něj, ne od jiného chlapa.
Jeho erekce nyní nestydatě vykukovala z ručníku. Jeho koule, které byly uvolněné teplou vodou, se mu zdály těžší než obvykle.
Jaký by to byl pocit? Napadlo ho. La petite mort?
Snažila se protestovat, ale nechala paže kolem jeho krku. Málem se rozesmál – bylo to stejné, jako kdysi. Snažila se být hodná a on jí to nechtěl dovolit.
Chytil ji za zadek a přitáhl si ji blíž, a to, jak se bokem otřela o jeho erekci, ho téměř dovedlo k šílenství touhou. Ty tenké malé kalhotky by z ní mohl snadno stáhnout. Mohl by ji přitlačit ke zdi, lehce ji nadzvednout a pak by byl v ní. Jen tak. Ale ne, právě teď měl jiné plány.
„Nebojím se tě, Bren,“ zašeptal proti jejím rtům.
„Ne?“
„Ne a v zájmu předejití problému, a protože tvrdíš, že to, že něco nečekáš, by mohlo být nebezpečné, si myslím, že ti raději dám vědět, co chci udělat.“
„O čem to mluvíš?“
„Je to prosté. Přesně za pět minut se s tebou chystám milovat.“
„Ne. Vážně, Finne, to nemůžeme.“
„Vážně?“ Stáhl jí tričko přes hlavu a odhodil jej na zem, takže na ní zůstaly jen kalhotky. Místo toho, aby ustoupila, ho znovu objala kolem krku, její prsa se tiskla k jeho nahé hrudi. Nesoulad mezi tím co říkala a dělala, jen potvrdil to, že byl na správné cestě. A tak pokračoval.
„Asi za třicet vteřin tě tady políbil.“ Vklouzl jí rukou na prsa a jemně promnul bradavku mezi palcem a ukazováčkem. Zhluboka se nadechla a vyklenula se blíž. „Nebo možná místo toho udělám tohle.“ Přejel k druhému prsu a lehce přes špičku přejel palcem.
„Nejprve ti bradavku obkroužím jazykem, potom ji vsaju do úst… jemně… dokud nebude tvrdší, než už je.“
Z krku jí unikl další tichý sten.
„A při tom do tebe vjedu jedním, možná dvěma prsty, abych věděl, jestli jsi pro mě připravená. Můj odhad je, že budeš, ale kdyby ne, mohl bych tuhle nohu-“ chytil ji za bok a jemně stiskl, „-položit na pohovku. Tím bych měl lepší přístup, ale musela by ses udržet vzpřímeně. Pak si kleknu, položím své ruce na ten nádherný zadek a políbím tě tam.“
„Finne, prosím,“ přejela mu rukama po pažích. Třásla se.
„A pak, podle toho jak to půjde, možná o minutu či dvě později, tě vezmu do postele – té přímo támhle a stáhnu z ní deku. A pak-“
„Zatraceně, Finne!“ Strčila ho do hrudi, nutila ho ustupovat a posouvala se s ním.
Ručník spadl na zem, když vrazil do okraje postele.
Když padl na matraci, spěšně si stáhla kalhotky a během okamžiku byla na něm, nečekajíc, až odtáhne deku, ani to neudělala sama.
„Brenno, kondom.“ Kde vlastně byla jeho peněženka? Měl tam stále ještě nějaký schovaný? Nebo snad ta zrůda-
„Zbytečné. Nezměněný člověk nedokáže upírku přivést do jiného stavu.“
V určitém okamžiku bude chtít vědět víc, ale teď to nebylo podstatné. Jediné, na čem záleželo, bylo to, že bude uvnitř ní za čas t-2s. A měl v plánu jí dokázat, jak mu chyběla od chvíle, kdy ho opustila.
Sedla si na něj obkročmo, její prsa se mu pohupovala před tváří. Ale dříve, než ji mohl políbit či vtáhnout bradavku do úst, popadla jeho penis a rychle na něj dosedla.
Zvedl boky, aby se s ní setkal, jak její teplo sklouzalo přes něj. Místnost naplnily vzdechy a steny, společně s několika vybranými kletbami.
Ach bože, bylo to stejně úžasné, jako kdysi.
Její tělo. To tření.
Tak. Zatraceně. Perfektní.
Od jejich rozchodu byl s několika ženami, většinou během jeho výletu ve Skotsku. Během víkendu v hospůdce nebyl nikdy bez ženské společnosti, ale teď se zdálo, jako by se všechny jejich tváře a jména slily dohromady. Byly to pouze náhražky. Doufal, že mu pomůžou zapomenout na Brennu, ale to, že s nimi byl, mu jen připomínalo to, co ztratil.
Chytil ji za boky a přirážel do ní ještě hlouběji, když cítil, že se kolem něj její vnitřní svaly zatínají. Vyklenula se a zaklonila hlavu, vlasy jí teď, když byla gumička pryč, spadaly ve vlnách kolem ramen.
„Už budeš, Bren?“ Nemusel se ptát, už věděl, že vrcholí. Jen chtěl slyšet, jak to říká.
„A-ano,“ řekla udýchaně, hlas měla tichý a smyslný.
„Vážně?“
„Ach můj bože, ano.“
Zlehka jí plácl po zadku, tak, že to bylo spíš slyšet, než aby to štíplo. Jak vykřikla a zaryla mu nehty do předloktí, jeho hruď naplnila silná hrdost. Nehledě na krevní typ, miloval to, že jí připadal tak přitažlivý.
Aby jí zabránil vidět jeho spokojený úšklebek, který naznačoval, že ji má celou prokouknutou, zvedl hlavu a vtáhl její bradavku do úst.
„Finne!“ Napůl se zasmála, napůl protestovala.
Nedokázal říct, jestli zahlédla jeho úsměv či ne. Na tom nezáleželo. Skončil s hraním.
Byla příliš těsná. Tlak byl příliš intenzivní. Každé jeho nervové zakončení bylo příliš citlivé. Čekal už dost dlouho. Přirazil hluboko do ní a upustil svou kontrolu.
Zvuky, které naplnily místnost, byly tentokrát od něj.
Ale na rozdíl od těch jejích, by si nikdo v doslechu nemyslel, že jsou něžné.

***
„Takže pokaždé, když jsme se milovali s kondomem, to bylo zbytečné?“ Opřel se o loket.
Brenna potlačila úsměv. Muži nenáviděli kondomy, ale to měli jednoduše smůlu.
„Technicky vzato ano. Ale to byla doba, kdy sis myslel, že jsem… jako ty. Musela jsem hrát roli zodpovědné lidské ženy. Nejen, že pro nás těhotenství není problém, ale bakterie a viry, jež ovlivňují váš druh, na nás obvykle nemají vliv a naopak.“
„Co myslíš tím obvykle?“
Vysvětlila mu, že ve středověku se upíři živili tak, že zabíjeli své lidské hostitele. Když pak lidi infikoval černý mor svou krvavou horečkou, upíři to chytili z jejich krve. A na rozdíl od lidí, kteří měli šanci přežít, byla ta nemoc pro upíry fatální a zničila velkou část jejich malé populace. Aby přežili, protahovali doby mezi krmením a byli překvapeni, že se mohli naučit vydržet delší dobu jen přijímáním energie prostřednictvím fyzického kontaktu.
„Stejně jako se od středověku změnily stravovací návyky lidí, tak i ty naše.“
Finn zavrtěl hlavou.
„Co? Nevěříš mi?“
„Nemůžu uvěřit, že jsi mě přinutila nosit kondom.“
Zasmála se a hravě ho pleskla přes paži, než si uvědomila, že příliš snadně znovu vklouzla do pohodlného vztahu.
Nic se ale nezměnilo. Mezi nimi to stále nemohlo fungovat. Ve skutečnosti, jejich společný čas se blížil ke konci, protože jakmile Lily dá vědět kanceláři, Brenna nepochybovala, že budou trvat na tom, aby byla jeho paměť vymazána. A to včetně doby, kterou spolu teď stráví.
Popadla hedvábný okraj přikrývky a mnula jej mezi prsty v sebe uklidňujícím zvyku z dětství. Nebyla si jistá, jestli by to Finnovi měla říct. Pokud mu to neřekne, nikdy nepocítí tu bolest, jakou právě cítila ona při pomyšlení, že ho ztratí. V jednu chvíli tam ty vzpomínky budou a v další ne. Nebude mu moct chybět něco, na co si nebude pamatovat. A přesto, zamlžení tolika vzpomínek se jí nezdálo správné.
Nepřítomně ji hladil hřbetem ruky po boku. Ale díval se na ni, jako kdyby chtěl znovu zažít tu rozkoš.
Když jeho ruce jemně naléhaly, svolila a převalila se na záda. I když se právě milovali, v hlavě se jí rozbouřila nová dávka vzrušení a zelektrizovala její tělo. Tentokrát byl on na ní. Ohnula kolena, obtočila mu nohy kolem boků a špička jeho erekce snadno našla její střed.

Jediným rázným, plynulým pohybem, při kterém zalapala po dechu a vykřikla rozkoší, si prorazil svou cestu dovnitř.

15 komentářů: