čtvrtek 22. května 2014

Skrytý krví - 4. Kapitola



Poté, co se podrost snížil, objevil se před nimi svah vedoucí k silnici. Lily tam na ně čekala vedle červeného Porsche, s rukama v bok, nohama rozkročenýma na šířku ramen. Brenna si všimla, že se převlékla a vypadala, jako kdyby se chystala nakopat někomu zadek. Koktejlové šaty nahradily černé kalhoty a neprůstřelná vesta, společně s vojenskými botami. Jediné pozůstatky po večeru byly její vlasy a dramatický kočičí make-up.

Lily zůstala jen tak dlouho, aby Brenně dala klíčky od auta a vrhla po Finnovi rychlý, ale důkladný pohled. Vysvětlila jí, že je na cestě další tým Strážců. Lily na ně počká a pak prozkoumají to, co se dělo v okolí Westfalenského panství.
Lily z kufru popadla velké kleště a vysvětlila jí, že když se představovala panu Westfalenovi, její smysly stopařky z jeho dechu zachytily slabou vůni sladké. Jeho osobní asistent si musel uvědomit, že něco není v pořádku, protože ji rychle odvedl od starého muže a nervózně změnil téma. Než se ho mohla zeptat, co se děje, jeden z jeho bezpečnostních mužů ho odtáhl pryč, aby mu něco pošeptal.
Lily hravě ucvakla řetěz z Finovy nohy.
„A další, čeho jsem si všimla, bylo jen to, že Greighton vezl pana Westfalena z hotelu a hosté byli požádáni o odchod. Zkoušela jsem ti volat a posílat sms, ale neodpovídalas.“
„My… tady nebyl celkově dobrý signál.“ Zdálo se, že to Finnovi udělal Westfalen a jeho zaměstnanci? Drželi si tu krevní otroky? To se prostě…. nezdálo možné.
„Nejezdi k sobě, ani k němu,“ varovala ji Lily. „Nemůžeme si být jisti, jak velká je tohle operace, ani co vědí. Mohli by tam na vás čekat. Jeď rovnou ke kanceláři – stačí na palubní desce kliknout na navigační tlačítko. Volala jsem, aby věděli, že vás mají čekat. Uvidíme se, až se vrátím.“
Brenna s Finnem vlezli do Porsche, Brenna za volant. Vjela autem na klidnou, dvouproudou silnici a dávala pozor, aby Lilyiným novým autem nerozvířila žádný štěrk. Jeli mlčky po dobu, která se zdála jako věčnost. Nemohla uvěřit, že Westfalen a jeho lidé málem zabili Finna. Nicméně důkazy nemohla popírat – byl uvězněn nedaleko od stáje a Lily cítila sladkou ze starcova dechu. Finn konečně promluvil, čímž přerušil její myšlenky.
„Takže, ty jsi taky upír.“ Bylo to konstatování, ne otázka. „I tvoje kamarádka.“
Chtěla to popírat, ale viděl toho příliš. „Naposledy co jsem to kontrolovala, tak ano.“
„Ale ne všichni jste jako tamten chlap.“ Nechtěl žádnou odpověď, tak mu ji ani nenabízela. Byla těm mužům podobná víc, než byla ochotná přiznat.
„A vždy jsi taková byla?“
„Myslíš tím, jestli jsem se někdy změnila v upírku?“
„Ano.“
„Těm se říká Mladí a ne, taková jsem se narodila.“
„Nekecej?“ Rukou si prohrábl vlasy. „Jak mohou upíři být schopni žít tajně mezi lidmi? Není to tak, že byste byli zalezlí v nějakém sedmihradském panství a vycházeli jen na krmení. Sakra, setkali jsme se v zatraceném obchodě s potravinami. Jistě na to někdo už musel přijít.“
Při té vzpomínce se usmála. Ten den použil tu nejabsurdnější balící frázi. Zatímco zkoumal hlávku salátu o dvě uličky dál, zachytila jeho vůni a uvědomila si, že je sladkokrevný. Díky lékařské přípravě, která ji naučila být objektivní ve všech situacích, jí nepřipadala jeho krev tak lákavá jak očekávala. Dásně se jí jen zachvěly, ale nechtěla riskovat své štěstí. Chystala se popadnout to, pro co přišla, a pak rychle odejít.
„Takže, máš ráda jablka, co?“
Musela být hluboce zamyšlená, protože si nevšimla, že se objevil za ní. Plavé vlasy měl příliš krátké – armádně krátké – a v očích se mu šibalsky lesklo.
„Velmi všímavé,“ odpověděla, vybrala další jablko z pyramidy a odstoupila od něj. Vzal si pytel brambor a následoval ji. „Dávám přednost pomerančům.“
„Jsem za tebe šťastná.“ Její hlas zněl mnohem hravěji, než měla v úmyslu a zamračila se. „Jsou to odlišné plody.“
Než si uvědomila, co dělá, popadl jablko z jejího košíku spolu s dvěma jeho pomeranči, vyhodil je do vzduchu, zažongloval s nimi a vrátil jablko. Nemohla si pomoct, ale rozesmála se.
„I když jsou odlišné, tak jsou si jablka a pomeranče dost podobné na to, aby to fungovalo.“
O několik hodin později byla její jablka vedle jeho pomerančů na kuchyňské lince a oni se milovali v jeho posteli.
Od prvního dne nebyla schopna odolat jeho kouzlu. Nyní, když na něj zírala koutkem oka, si uvědomila, že toho stále není schopna.
Zhluboka se nadechla. „Čas od času nás někdo odhalí, a když se to stane, jsou jejich vzpomínky zastřeny.“
Ruka na spánek, pár zašeptaných slov. To ale Finnovi nikdy neudělá. To by bylo jako znásilnění. Oh, jistě, dělala to s jinými lidmi při vzácných příležitostech, kdy si brala krev. To oni všichni. To bylo mnohem snazší než někoho zbavit vzpomínek za celý měsíc či týden. Nejen, že na to nebyla dost zkušená, ale jednoduše to nebylo v pořádku.
„To je důvod, proč jsi mi lhala, Bren?“
Upravila zpětné zrcátko, protože se mu ještě nechtěla podívat do očí. „Myslíš tím to, že jsem tě nechtěla vzít ke stáji? Nemohla-“
„Ne. Mluvím o tom, když jsi mi řekla, že nemáš čas na vážný vztah. Že tvá příprava na lékařku je na prvním místě.“
Zaváhala. „No, můj trénink je pro mě opravdu důležitý.“
„Blbost. Rozešla ses se mnou, protože jsem tím, čím jsem – člověkem. A ty jsi upírka.“
Dech se jí zadrhl v hrdle. Byla to pravda, ale nikdy předtím neporušila zákony jejích lidí. Nevyprávěla lidem o existenci jejich druhu. Chránit pravdu, to byl hluboce zakořeněný zvyk.
„Ano, myslím, že máš pravdu. Z pochopitelných důvodů, vztahy mezi upíry a lidmi nemají smysl. Zvlášť, když jeden z nich je-“
„Sladkokrevný?“
Přikývla. Věděl tedy všechno. O ní. O něm.
Jak jí to docházelo, cítila, jak se jí ramena uvolňují a sevření na jejích vnitřnostech povoluje. Byla tak zvyklá dávat si kolem něj pozor, že byla úleva, když konečně znal pravdu.
„Nevypadej tak šokovaně, Bren. Vím o sladké. Je to velmi vzácný typ lidské krve, který je pro upíry návykový, protože jim přijde mimořádně chutný. Jako když já miluju steak – akorát, že v tomhle případě jsem tím steakem já.“ Založil si ruce na prsou a zadumaně zíral z okna spolujezdce. „To je důvod, proč ses se mnou rozešla, je to tak? Ne proto, že bys neměla čas na vztah, ale proto, že sis nemyslela, že k sobě patříme. Myslela sis, že bys pro mě mohla představovat nebezpečí.“
Co k tomu mohla dodat? Viděl ošklivou pravdu o jejím druhu, zažil hrůzy, které byli schopni lidem způsobit. A teď věděl i o ní a o tom, proč by bylo tak špatné – tak nebezpečné – pokračovat v jejich vztahu.
„Tak proč ses se mnou zapletla, když jsi věřila tomu, že bys mě mohla zabít? Ráda žiješ na hraně, Bren? To je ono? Chtěla jsi vidět, jak blízko se můžeš dostat k ohni, aniž by ses spálila?“
„Necítila jsem k tobě přitažlivost, protože jsi sladkokrevný.“
„Blbost. Zdá se, že lidé, jako ty,“ řekl to slovo jako prokletí „jste ke mně velmi přitahováni.“
„Neshledávám tě atraktivního tímto způsobem.“ Cesta před nimi byla náhle rozmazaná a ona vztekle otřela slzy. „Nikdy bych ti něco takového neudělala. Nikdy.“
Nebyla si jistá, koho se snaží přesvědčit. Vzhledem k okolnostem nebylo až tak mimo to, že by se v ní nemohla rozvinout touha po jeho krvi.
„Byla jsem k tobě přitahována jako žena k muži, Finne. To je celé. Líbilo se mi, jak jsem se cítila v tvé blízkosti. Viděl jsi ve mně něco, o čem jsem netušila. To, že jsem podala žádost o stipendium, bylo jen díky tvému vlivu. Ironií je, že kdyby nebylo tebe, dnes večer bych tady nebyla. Nevěděla bych, že jsi v průšvihu.“ Mrkáním zahnala další slzu. „Věř mi, že jsem se snažila ignorovat skutečnost, že jsi sladkokrevný. Ani jednou jsem nezkusila ochutnat tvou krev. Ale když jsme naposledy byli spolu…“ Ta slova zůstala viset ve vzduchu mezi nimi.
Na zpáteční cestě z romantické večeře v malé italské restauraci, se v autě nechala trochu unést. Rozepnula mu džíny, jen se ho plánovala dotýkat, než dojedou na místo, ale nebyla schopna přestat a zašla dál. Byl tam a byl tak… nádherný. A tak puritánská Brenna vzala Finna do úst, zatímco řídil.
„Můj Bože, ženská,“ řekl tím hlubokým hlasem sexy jako samotné peklo. „Co mi to děláš?“
A pak zajel stranou, roztrhl jí kalhotky a milovali se na zadním sedadle.
„Myslíš tu noc, kdy jsi mě ojela v autě?“
Z krku jí unikl smích a rozbil tu vážnou náladu uvnitř vozu. „Finne!“
„Co čekáš? To je sen každého dospívajícího kluka, ne dospělého muže. Tu noc jsi otřásla mým světem.“
„Jo, jo, to bylo nejblíže, co jsem kdy měla ke ztrátě rozumu. Mohla jsem tě zabít.“
Rozumné ženy jako ona nedělaly takové věci. Sugestivní pohlazení po koleni či vědoucí pohled přes vršek sklenice – to možná. Ale nevzaly by ho do úst, zatímco by stáli na semaforu. To zatroubení z vedlejšího auta nebylo proto, že by se světlo změnilo na zelenou.
„Umím si představit horší způsoby, jak zemřít. Vážně, Bren, kdo sakra chce být neustále rozumný a v mezích? Život je život. Není třeba chodit po špičkách.“
„Když se jedná o někoho, jako jsem já, s někým jako ty, ztráta kontroly je recept na katastrofu. Díky bohu, že mi to došlo dříve, než bylo pozdě. Měla jsem takhle blízko k tomu,“ zvedla prsty, „abych si vzala tvou krev. A kdybych to udělala, pochybuji, že bych byla schopna přestat.“
Co to v něm bylo, že v ní vyvolával divokost? Kvůli konzervativní výchově a touze zabývat se tak vážným oborem, jako je medicína, nebyla zvyklá, že by její emoce převzaly kontrolu. Její život byl plánovaný a logický. Udělala X a jako přímý důsledek bylo hotové i Y.
Ale i teď jí Finn zoufale přitahoval. Způsob, jakým ji chránil před útočníkem, i přes to, že byl tak dlouho držen v zajetí, to bylo jednoduše šílené a bláznivé. Ta zkušenost ho nevyděsila ani nezlomila. I když byl člověk, a velmi zranitelný, byl ztělesněním syrové, nespoutané mužnosti, nezasažen nebezpečím, i když mu zíral přímo do tváře. Zdál se teď stejně sebejistý a arogantní jako kdysi.
Na jednu stranu ji to přitahovalo. Jeho nepředvídatelnost. Jeho chování, které se vzpíralo logice. Na druhou stranu ji však tyto vlastnosti pořádně děsily.
„Ta krev na tvých rtech… udělala mi něco, když jsi mě políbila?“
Vážně kývla. „Doufala jsem, že ti dodá sílu, kterou jsi potřeboval, aby ses dostal z lesa. A stalo se.“ Věděla, že by za své činy mohla nést katastrofální následky.
Sdílení krve s člověkem, to se nesmělo. Rada to znovu a znovu jasně opakovala. Ale ona byla ochotná přijmout trest. Finn by neměl sílu dostat se od útočníka. Otřásla se při pomyšlení na to, jak blízko měl upír k tomu, aby rozerval Finnovo hrdlo. Jeho špičáky-
Ne, nedovolí si myslet na to, co se málem stalo. Finn byl naživu, v bezpečí a to bylo vše, na čem záleželo.
Vrhla po něm dalším pohledem. Špičkou jazyka se dotýkal rtů. Projelo skrz ni vzrušení a zdálo se, jako by se shromažďovalo v podbřišku. Její krev v jeho těle. Ta myšlenka jí zkroutila vnitřnosti radostí.
Přestaň. Nemohla si dovolit takhle přemýšlet. Bylo to příliš nebezpečné. Místo toho se zaměřila na skutečnosti, že jsou jeho vlasy mnohem delší, než když ho naposledy viděla. Měl je teď zastrčené za ušima a zbloudilé pramínky mu spadaly až k čelisti. Když byl v armádě, musel je stále nosit krátké. Ale jí se líbily obě varianty, ačkoliv tahle byla tak… drsná. Kdyby ohnula kolena, měla by se čeho držet, když by mu-
Chytila volat pevněji, prudce zírala dopředu skrz čelní sklo do tmy za reflektory. Nedokázala přemýšlet nad tím, co by jí dělal. To, že znal pravdu, nic neměnilo.
Jak se s ní tu noc na zadním sedadle miloval, jeho oči byly zatemněné vášní a ona cítila, jak jí z dásní unikají špičáky. Zavřela rty, zaklonila hlavu a přinutila se myslet na zdravotnická schémata, předpisy léků a sterilní pach desinfekce, místo toho nádherného muže uvnitř ní, na kterého se jí sbíhaly sliny.
Pamatovala si, jak jeho sladká krev pulzovala jen milimetr od jejích rtů. Jediné kousnutí by stačilo, aby jí tekla do úst. Cítila by to tiché prasknutí, jak by se tesáky zabořily do žíly, a bylo by po všem.
S vědomím, že kdykoliv byl orgasmus na spadnutí, veškeré racionální myšlenky jí unikly, se jí nějak podařilo s ním tentokrát nevyvrcholit. S přetíženými smysly byla jako zvíře chovající se čistě podle instinktu. To by byla ta příležitost, na kterou její temná povaha čekala. A kdyby si to dovolila, nebyla by schopna přestat, jeho sladká chuť by byla příliš silná.
Stejně jako Temnokrevní, ti nepoctiví upíři, kteří se vysmívali zákonům jejich druhu, by z něj vysála život a pak by jí zbylo jen jeho chladné tělo. Nikdy by se sebou pak nedokázala žít.
Uvědomění si toho, jak blízko ten večer byla, ji přimělo se s ním krátce na to rozejít. Od té doby se nic nezměnilo. Stále byl sladkokrevný a ona byla stále upírka. Jediným rozdílem bylo to, že teď už oba věděli, že vztah mezi nimi je nemožný.


17 komentářů:

  1. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. díky za další skvělou kapitolu:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásna kapitola:-)

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za kapitolu, výborný preklad. Už sa teším na pokračovanie. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. výborná kapitolka. Dakujem

    OdpovědětVymazat
  9. Pěkný překlad díky, akorát ...když jsme spolu byly naposledy..... Jelikož byli on a ona, tak asi spíš byli, ne ? :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za pokračování a nemůžu se dočkat další kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat