úterý 20. května 2014

Skrytý krví - 3. Kapitola



„Pohybuje se pomocí stínů,“ zasyčela Brenna, jak zaryla krátké nehty do Finnovy paže. „Támhle.“
Pomocí stínů? Co to přesně znamenalo? Nevěděl o tom nic, ale připravil si sekeru, jak nejlépe mohl.
Něco vlevo se pohnulo. Strčil Brennu za sebe okamžik před tím, než do něj něco tvrdě vrazilo a srazilo ho k zemi, při čemž mu sekera vylétla z ruky.

Něco těžkého na něj dopadlo, muž, který obtočil ruce kolem jeho zápěstí v železném sevření. Finn se prohnul v zádech a shodil jeho váhu stranou. Zatraceně, rozhodně se nevzdá znovu bez boje. Zvlášť ne, když teď byla v sázce i Brennina bezpečnost.
Za normálních okolností by levou rukou popadl útočníka, aby ho vyhodil z rovnováhy, pak by zahákl nohy a chytil ho do dusivého sevření. Ale jeho reflexy i síla byly oslabeny. Cítil se, jako kdyby se snažil plavat blátem.
„Utíkej, Brenn. Jdi pro pomoc.“ Musí se od toho chlapa dostat pryč. Možná, že ho Finn dokáže zaměstnat, zatímco ona poběží k místu, kde se má setkat se svou kamarádkou.
Muž naklonil hlavu a měsíční světlo se odrazilo od jeho-
Tesáků.
Stejných, jako měl jeho únosce.
Ježíši! Kolik se těch parazitů producíruje kolem?
„Pusť ho.“ Brennin hlas se ozval odněkud za ním.
Sakra, neposlechla. Potřeboval ji před tím monstrem ochránit.
Ale než Finn stihl zareagovat, ta věc se pohnula za zvukem jejího hlasu a praštila ji něčím, co vypadalo jako sevřená pěst. Brenna vykřikla a padla k zemi.
Finnovými žilami se okamžitě rozproudil vztek, vylepšil jeho soustředění a nakopl ho skrytou silou. Nikdo, dokonce ani žádný upír, se jí takhle nebude dotýkat.
Se vší energií, kterou v sobě měl, se převalil na bok a vykopl. Zatraceně, on nedovolí tomu upírskému bastardovi, aby Brenně udělal to, co to sadistické monstrum udělalo jemu v té chatě.
Ale jeho noha se ničeho nedotkla. Nejen, že měl závrať ze ztráty krve, ale jeho vnímání bylo zcela mimo a řetěz mu příliš stahoval nohu dolů. Řetěz se roztočil a lehce se otřel o jeho útočníka.
Kdyby byl v plné síle, porazil by toho chlapa holými pěstmi. Ať už to byl upír nebo ne. Nakopal by ho svými vojenskými botami. Rozřízl by jeho ledviny napůl zubatým ostřím nože, stejně jako to udělal tomu vrahovi v Kábulu.
Ale dnešek nebyl tím dnem. Všechno bylo jinak kvůli dlouhodobé ztrátě krve za posledních několik týdnů.
Okraje vidění mu začaly tmavnout, ale mohl by přísahat, že viděl, jak si útočník tiskne ruce k čelu a padá k zemi.
„Co to-“
Finn rychle ohmatával vlhkou lesní půdu, hledal něco, co by mohl použít jako zbraň, než ten chlap znovu zaútočí. Po celou tu dobu mu v hlavě bušilo a točilo se, jako kdyby měl opravdu příšernou kocovinu.
„To ten řetěz, Finne,“ zalapala po dechu Brenna a zdálo se, jako by se její hlas ozýval přímo nad ním. „Prašti ho s ním.“
Řetěz? Pouhou silou vůle se Finn zvedl na lokty. Útočník s černou vojenskou výbavou se snažil plazit po všech čtyřech, ale moc mu to nešlo. Tesáky, které byly jako majáky ve tmě, mu vykukovaly z pootevřených úst a z ucha mu odkapávala krev. Zjevně toho chlapa přeci jen trefil víc.
„Obtoč mu ho kolem krku, nebo tak něco.“
Finn se natáhl pro řetěz kolem jeho nohou.
„Jen se ho jím dotkni kdekoliv na kůži.“ Brennin hlas byl dutý.
Řekla, že se toho chlapa má dotknout řetězem? Pokud s tím řetězem bude něco dělat, tak leda to, že ho obtočí kolem krku toho chlapa, fajn, a pak zatáhne tak silně, až mu praskne. Kdyby jen nebyl tak-
Pohyb nad ním přitáhl jeho pozornost a rozmazaná Brenna se objevila v jeho zorném poli. Několikrát zamrkal, když si všiml, že jsou její rty natržené a stéká jí z nich tenký pramínek krve na bradu. Chtěl se zvednout a setřít ho palcem, ale jeho ruce byly jako kameny. Přecenil sám sebe a už neměl víc energie.
Posunula se nad jeho trup a obkročmo si na něj sedla zády k němu. Jako masérka mu ohnula nohu bez jakékoliv pomoci a byl si nejasně vědom toho, že řetěz zacinkal. Šaty měla na zádech roztrhané, takže viděl černé kalhotky a to malé motýlí tetování nad zadkem na levé straně páteře. Vzpomínal si, že častokrát pokládal na inkoust palec a-
Jejich útočník hlasitě zasténal.
Finn se otočil za tím zvukem, ale nic moc neviděl. Jen mužovu spodní polovinu těla, jeho paty, které zarýval do země, aby se mohl vzepřít. Zbytek zakrývala Brenna. Další sten a pak nastalo ticho.
„Co se děje, Brenn?“ Podařilo se mu zeptat se. „Já… já nevidím.“
Přehodila nohu přes Finna, jako by sesedávala z koně. „Musíme odtud zmizet. Je slabý a zaútočí na tebe, pokud neodejdeme. Jsi zraněný? Dokážeš se hnout?“
Zaútočí na ? Ne na nás?
Finn se pokusil zvednout, ale bylo to k ničemu. Nezbyla mu žádná síla. Padnul zpět dozadu a slyšel, jak pod ním zapraskalo listí.
„Jdi beze mě.“
„Ani náhodou. No tak, Finne,“ naléhala.
Nebyl si jistý, jestli se pohnul nebo ne. Chtěl, ale nedokázal poznat, jestli se ten příkaz dostal i k rukám a nohám.
„Tohle je jediný způsob,“ zdálo se mu, že ji slyšel říct.
Neměl čas přemýšlet nad tím, co to má znamenat, když vzala jeho tvář do dlaní a rty přitiskla k jeho. Chutnala pikantně, jako kdyby právě sežvýkala skořicovou žvýkačku. Neměl sílu kolem ní obtočit ruce, tak tam jen bez hnutí ležel a oddával se polibku, jako kdyby k minulému měsíci vůbec nedošlo. Díky bohu za malé zázraky; jeho únosce mu dovoloval použít zubní kartáček. Její ústa byla proti těm jeho měkká a-
Ta skořicová, lehce měděná chuť jakoby znecitlivovala jeho jazyk. Ne, vlastně to štípalo – ale ne tím způsobem, jak se cítil, když jedl kiwi. To byla mírně alergická reakce. Tohle bylo… nebe.
Objal ji, a když se rukou dotknul holé kůže jejích zad, vklouzl prsty do trhliny v šatech. Kdyby byl ten otvor ještě větší, mohl by ruku zcela prostrčit a dosáhl by na její zadek, mohl by masírovat ty křivky. Aniž by prolomil polibek, našel sílu na to, aby ji přetočil a automaticky jí kolenem vklouzl mezi nohy.
„Finne, přestaň,“ řekla do jeho rtů a rukama mu zatlačila do hrudi.
Zamrkal a odehnal zbytky oparu z jeho mozku. Co to sakra dělal? Museli se dostat pryč. Vyskočil – jak mohl mít dost energie ke skoku, když se před pouhými pár okamžiky cítil napůl mrtvý? – a vytáhl ji na nohy. „Jsi v pořádku, Brenn? Bolí tě to, jak tě praštil?“
Jemně jí odstrčil vlasy z obličeje a vytáhl z nich větvičku. Ošklivá červená skvrna hyzdila její lícní kosti v místě, kde jí ten bastard trefil a její krví potřísněné rty byly nateklé od polibku.
Nepřítomně si znovu olízl rty a ochutnal skořici. Kupodivu už necítil závrať. Slabost ve svalech byla pryč. Skvěle, protože se chystal zmlátit toho chlapa, který ublížil Brenně. Ve skutečnosti…
Rozhlédl se po sekeře, věřil, že by ji v pohodě dokázal zvednout. Jestli ten muž vstane a udělá krok směrem k ní, Finn s ní máchne a-
„Nemůžeme ztrácet čas. Nemám tušení, jak dlouho bude mimo.“
Měla pravdu. Dostane ji odtud a pak se vrátí, aby vyřešil tesáky.
Ohlédl se na chlapa stočeného do klubíčka. Podél páteře mu přejela vlna pýchy. To Brenna tohle dokázala. Sladká, dobrosrdečná Brenna. Která by raději vyhnala mouchu oknem, než aby jí zabila novinami. Která kdysi chytila živou myš v pastičce ve Finnově suterénu a trvala na tom, aby ji pustil ven. Neuvědomoval si, že v sobě má skrytou bojovnost.
„Co jsi mu udělala? Je jasné, že je ve větších bolestech než ty nebo já. Máš pěst z olova?“
Ještě podivnější bylo to, jak se jejich útočník dotýkal – nebo spíš nedotýkal – jeho krku. S očima pevně zavřenýma se jeho chvějící se prsty vznášely jen několik centimetrů nad řetězem, jako kdyby si ho chtěl strhnout z krku. Vydával divné dusivé zvuky.
„Postarala jsem se o něj, ale je to jen dočasné. Lily čeká.“
Finn o krok přistoupil, aby lépe viděl, ale pak se zarazil.
Upír měl na krku od řetězu rudé skvrny. Jeho kůže reagovala na stříbro stejně jako Brennina.
Finn se otočil a nevěřícnýma očima se podíval na Brennu, myšlenky mu vířily.
Najednou se vše zdálo mnohem jasnější, otázky, co ho pronásledovaly, zapadaly na místo jako kov na magnet. Ano, všechno dávalo mnohem větší smysl.
„Fajn, ale až budeme na silnici, máš zatraceně co vysvětlovat.“


18 komentářů:

  1. Díky moc za překlad!!! Mirka

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc, nemůžu se dočkat pokračování :D

    OdpovědětVymazat
  7. Čakám na to vysvetľovanie ;-) ,
    vdaka za korekciu a preklad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  10. Už sa teším na to vysvetľovanie. Ďakujem za skvelý preklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Dik za kapitolku momo:)

    OdpovědětVymazat