pondělí 26. května 2014

Dračí válečník - 2. Kapitola


„On je jediný?”
Sparrow Rose vytáhla svůj blonďatý culík z límce svého bílého laboratorního pláště, když běžela k operační místnosti.
„Ano.”

Zamrkala na dračího lorda, který odpověděl. Vzpomněla si, že se jmenuje Falcon. Sparrow už na něm dříve pracovala. Vzhledem ke skutečnosti, že byla jediná léčitelka hejna, léčila již většinu dračích lordů a legionářů.
„Nikdo jiný zraněn nebyl,“ ujasňovala si a napůl se ho ptala, jestli nepotřebuje její pozornost.
Zaschlá krev pokrývala jeho dlaně a černé bojové kalhoty, které měl na sobě. Krvavé pruhy umazaly jeho spánky, jakoby si projížděl prsty skrz své dlouhé, předlouhé černé vlasy. Falcon nicméně zavrtěl hlavou a obrátil pozornost ke staré ženě, která k němu vezla pojízdné lůžko. Sprarrow se na ně soustředila a doufala, že zraněným válečník nebyla Tallon. Králova a královnina dcera byly jediná válečnice, ke kterým cítila nějaké pouto. Zatímco nesnášela představu na někoho z nich zraněného, obzvláště se strachovala o ženy.
„Ne,” odpověděl Falcon. Odsekl odměřeně a ustaraně. Lepší než naštvaný, pomyslela si.
„On je jediný.”
Z nějakého neznámého důvodu se Sparrow vytvořil knedlík v krku. Polkla ho právě v tom okamžiku, kdy pojízdné lůžko zastavilo pod kruhovým osvětlením. Při pohledu na toho muže se jí rozbušilo srdce. Každý kousíček jejího sebevědomí, který byla schopna dát dohromady, se rozpadl stejně jako úlomky jejího srdce.
Zapomněla. Byl tu jeden válečník, který ji zaujal a za jehož blaho se modlila k bohům každičkou noc.
„Kapitán?” řekla s nevěřícným vydechnutím.
„Ano.” Mluvil potvrzujícím jemným šepotem, který zatahal za již napnuté Sparrowiny city.
„Pojďte, mladý lorde.“ Jedna ze starších sester, oblečená od palců až po hlavu v bílém, vzala válečníka za paži a odváděla ho pryč ze starobylé jeskyně. Šel dobrovolně, ale v klenutém průchodu se zastavil. Jeho široká ramena se zvedala a klesala, jak zhluboka dýchal. Pak se otočil, podíval se na ni přes rameno a jeho pronikavé smaragdové oči byly zaplaveny smutkem. „Zachránil mi život. Prosím, udělejte, co můžete, abyste zachránila ten jeho.”
Sparrow se po kapitánovi ohlédla a věděla, že musí jednat rychle. Zároveň však měla pocit, že se nemůže pohnout, nadechnout a jen nehybně zírala na zlomeného a zakrváceného muže před ní. Nevíra jí zahalila smysly, bojovala se svým vlastním léčitelem uvnitř sebe, který chtěl začít zachraňovat jeho život. Skutečnost, že se naučila přijmout pravdu, selhala, když zaregistrovala pohled před svýma očima.
Kapitán Gray nebyl nikdy léčen. Po pravdě, jedna její část o něm začala smýšlet jako o nepřemožitelném. Ideální a perfektní dračí bojovník.
Vidět ho, jak leží v ošetřovně, jeho bledá pokožka má skoro stejnou barvu jako jeho do pasu dlouhé vlasy dračího lorda - vlasy poskvrněné a obarvené pruhy krve a bůh ví, čeho ještě, vyvolal oceán emocí vířících kolem ní a skoro ji topící. Nesnesitelný plášť strachu ji objímal. Strach z toho, že ho zklame, že není hodna ho zachránit, se kolem ní obtočil v těsném kokonu hrůzy.
„Nedokážu to. Nedokážu to.”
Ta litanie zněla samovolně ve Sparrowině mysli znovu a znovu. Až když vedle sebe uslyšela hlas, uvědomila si, že tu frázi opakovala nahlas.
„Je v bezvědomí, mladá Sparrow,” řekla jedna ze starších sester. „Ujistili jsme se o to. Povedeš si dobře.”
Sparrow přikývla, neschopna verbálně ujistit tu starou ženu. Pak byla pryč, zanechávajíc Sparrow v místnosti se zraněným dračím lordem.
Jak to vždy muselo být, aby mohla léčit.
Jak to vždy cítila.
Sama.
Přinutila se k nádechu, pomalu vydechla, její pozornost balancovala někde mezi jeho silnou čelistí a žílou, která občas divoce pulzovala na spodní části jeho krku. Když bezpečně spal,  Sparrow si dovolila přiznat, že má silnou a pohlednou tvář na staršího dračího lorda. Vlastně, jeho stříbrné vlasy byly jediným indikátorem jeho věku. Jako u všech draků, jeho tělo se jí zdálo být obrovské a silné, každý kousek kosti byl obklopen vystouplými šlachami svalů. Ale stejně na rozdíl od většiny válečníků shledávala kapitána krásným. Jeho tvář byla bezvadně utvořena do oblouku dokonalosti, která mohla být vytesána starými umělci.
Protáhla si prsty a zvedla je k okraji bílého prostěradla, které zakrývalo jeho tělo. Přes to, že se děsila to vidět, musela obnažit jeho rány, aby je mohla uzdravit. Odtáhla prostěradlo stranou a zalapala po dechu.
Krev. Výrazný měděný zápach ji uhodil do nosu a nutilo ji to nakrátko odklonit hlavu. Dokud neuviděla jeho nohu. Instinktivně sevřela své prsty kolem toho, co bývalo jeho stehnem. Druhou rukou sáhla pro gázu a ovinula tlustou roli látky kolem jeho rány. Pokoušela se tak zastavit to hrozné krvácení, znepokojena tím, jak hodně rudých značek bylo na obvazech.
Zavřela oči a rozhodla se nejdříve zahojit jeho roztrhané břicho. Sparrow uzavřela všechny své emoce, všechny vjemy a zaměřila se na jeho tlukot srdce. Tichý, ale silný a stálý, jako metronom. Nadechla se a nechala přes sebe prolévat energii, nechávajíc záplavu léčitelské energie proudit do něj při výdechu.
Pod svými otevřenými dlaněmi pak neviditelnýma rukama vytáhla rozervanou a zubatou tkáň, vaziva držela pevně. Vrchní vrstva kůže přecházela zase v jednotný útvar. Tenká čára, kudy zřejmě zbraň vstoupila do těla, se vytrácela, jako kdyby někdo vzal gumu, aby odstranil jakýkoliv důkaz, že podobná rána někdy existovala.
Aniž by ztratila koncentraci, přesunula své dlaně níže na jeho nohu. Záplava tepla se z ní vlévala do válečníka pod ní. Energie v ní pumpovala do něj s důraznou silou celé minuty, pak větší část hodiny. Dokud se jí nechvěly ruce. Dokud přes ni únava nepřehodila jakoby mokrý kabát, který zpomaloval její pohyby a přerušoval proud její energie.
Těžce oddechující Sparrow nechala své ruce klesnout dolů a setřela si kapičky potu z čela. Vyléčila tu velkou rána na jeho břiše. Ale její zrak upoutalo nepoužitelné maso a kosti na jeho noze v nenaplněné úlevě. Její srdce a duše se rozpadly v pravdě, která se ukázala v krvi a kostech před ní.

Nemohla to zachránit.
Zavřela oči a nechala svou čelist klesnout na hruď.  Tohle mohla být šance, aby dokázala vyšší radě, že její pozice praktického léčitele nebyla zbytečná. Že si zaslouží být nasazena zpátky do funkce. Přestože nebyla schopna udělat nic jiného, než uříznout to, co mu bylo jeho levou nohou, efektivně tak podat tomuto hrdému muži život, kterého se každý bojovník bál více než smrti, odhazujíc svoje sny spolu s končetinou psům.
„Zatraceně.” Připleskla své ruce dolů na stůl.
Zasténal a její soustředění se okamžitě přesunulo k jeho tváři. Pot se mu perlil na kůži. Jeho ústa se pohnula, jeho dýchání bylo prudké a nepravidelné.
Podívala se na dračího lorda pod sebou. Toulavá myšlenka, plán zašeptaný její myslí dřív, než ho mohla zastavit. Představy, obrazy ze starého textu a zápisník jejího otce se promítly v její mysli spolu s jedinou myšlenkou.
Nemohu ho uzdravit, ale mohu ho spravit.
Sparrow se přesunula do své pracovny s novým cílem. Ten válečník potřeboval její pomoc a při bozích, ona se mu ji chystala poskytnout. Její otec mohl zklamat hejno. Ale možná ji v průběhu let naučil, jak jednoho z nich zachránit.
Jakmile posbírala a setřídila vše, co potřebovala, trhnutím otevřela opotřebovanou koženou knihu přesně na té stránce, kterou potřebovala. Po opětovném přečtení pár věcí se vrátila k válečníkovi v bezvědomí a snažila se pamatovat si starověká slova, která si procvičovala celý svůj život přesně pro moment, jako byl tento.
Strach se kolem ní ovinul. Možná, že to nedokáže. Možná, že byla předurčena k životu v knihách, vyhledávat a ne praktikovat. Možná to byl šepot starších, když si mysleli, že neposlouchá… že nepochybně měla chytrost a dar svého otce. Ale možná také měla něco z jeho bláznovství.
Sparrow se podívala na zlaté pruty a kolíky vedle sebe a zpátky na válečníka. Touha prosadit sebe samu jí zavřela oči. Ta drásající potřeba pomoci kapitánovi ji přinutila soustředit se. S výdechem otevřela své oči a její dlaně se vznášely nad smrtelnými ranami na jeho stehně.
Spí. Nemůže ti ublížit tak, jak ti ublížil otec.
Při té vzpomínce jí projelo zachvění. Nezáleželo na tom, jak moc se snažila, kolikrát vyléčila. Stejné palivo vždy roznítilo ten oheň uvnitř ní, krmilo její sílu stejně, jako její strach. Poklepala na studnu. Ať síla proudí skrz ni v závratném proudu.
V hlubokém, pravidelném pálení se jeho srdce vrátilo. Jemná utěšující zář se šířila jejím tělem, zahřívajíc místnost a vyhánějící semínka pochybnosti, která se stále držela její duše. Sparrow nechala své oči těsně zavřené a soustředila všechnu svou vůli na válečníka pod ní. Slova kouzla se bez námahy linula z jejích rtů v hučivém odříkávání, téměř šeptem.
Pak, stejně rychle jak se objevilo, teplo vyprchalo. Světlo uvnitř ní zemřelo a nahradil ho ledový chlad, bodal jí dýky nejdřív přes její dlaně a potom jejími vnitřnostmi. Odporná stuha neúnosné bolesti se rozvinula dolů po její páteři, pak se okolo ní ovinula jako had a snažila se vytlačit z ní všechen život. Přes její vizi se valily vlny temnoty, narážely do ní a odcházely, dokud se země pod jejíma nohama nezačala propadat.
Prohra.
Bolest.
Neštěstí.
Strach.
Ze všech těch emocí, které na ni doléhaly, to byl právě strach, který ji omezoval. Strach, který se kolem ní ovíjel, dusil ji a svíral její žaludek. Strach o válečníka. Strach o ni samotnou. Strach ze zklamání prostupoval vzduchem kolem ní, dokud to nebylo vše, co vdechovala.
Neuvědomila si to, dokud nebylo příliš pozdě. Nebyl to její strach, co cítila.

Byl jeho.

25 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  5. Človek sa tu teda dosť opakuje, ale inak sa to ani nedá napísať. Ďakujem za skvelý preklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky. Moc pěkné

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za skvělou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování! Vyvíjí se to opravdu zajímavě :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tohle jsem úplně nepochopila, takže doufám, že se to dál všechno vysvětlí, díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Vdaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  15. Dík za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat