pondělí 5. května 2014

Démonka a její Skot - 14. Kapitola



Úsvit v den turnaje byl šedý a popelavý, alespoň v pekle. Na smrtelné rovině, v divočině australského vnitrozemí, kde se konal turnaj, zářilo slunce vysoce nad obzorem, slibujíc teplo a bezmračno, nebo alespoň to tvrdila Matka Země.

Na první jamce stáli hráči a jejich nosiči holí. Bůh, s jeho nosičem archandělem Rafaelem, oblečeni oba v bílé od košile s límečkem až po jejich bermudy a boty. Dokonce i golfová taška ze syntetických vláken zářila ve světle svítání. Zeus na sobě měl jako obvykle tógu, světle modrou se zlatou šerpou, která ladila k jeho zlatem zdobené tašce. Stál tam a škrábal se ve vousech, zatímco jeho nosič, Hermes, bojoval s tou tíhou na zádech a mumlal si něco o pokoření z toho, že je nosičem míčků. Lord Limba[1], nevýrazný a oblečený v šedém rouchu s kápí, stál nehybně jako socha, látka z jeho oblečení vlála ve větru, což se zdálo jako jediná věc, co ho ovlivňovala, zatímco jeho taška se vznášela po jeho boku. Jeho nosič vypadal jako bezpohlavní bytost podobná strašidlu, co má humanoidní tvar, ale zároveň vypadá jako mimozemšťan s očima bez panenek a pouze hladkou prázdnotou v místě, kde by měl mít ústa. Čtvrtý ze skupiny nebyl nikdo jiný než samotný Lord Jámy, nebo jak HBC uvedlo v živém vysílání: „Kvarteto završuje náš pán zoufalství, král všech hříchů, nekonečný smilník, ten největší, nejzlejší ďábel co kdy hrál…“
Lucifer zářil v ohnivzdorných šortkách, rudém tričku, černých botách a úšklebku, z čehož praskaly oči. Niall, s taškou přehozenou přes rameno, v plédu a bavlněné košili – stejně tak s opalovacím krémem určeným speciálně pro upíry s faktorem 666 – chtěl protočit oči, když Lucifer mávl rukou a předváděl se před davem diváků. Musel tomu mocnému démonovi něco přičíst k dobru. Věděl, jak v lidech vzbudit nadšené šílenství.
Tato čtveřice nebyla jedinými soutěžícími. Několik dalších božstev tvořilo dvě skupinky, ale nikdo z nich vážně nestál za zmínku, ne, když Satan ukradl show.
Když Gaia vystoupila roztomile z davu jako samotné zjevení jarní krásy v jejích průsvitně zelených šatech a vlasy protkanými věncem z květin, dav dupal a pískal, zvlášť když s ní Lucifer zatočil, zaklonil a dlouze políbil.
Se zrudlými tvářemi, jasnýma očima a chichotáním, zamávala svému milenci, než seskočila zpět, zatímco po ní Lucifer pošilhával a řekl všem v blízkosti: „Zatracená nádherná ženská. Nemůžu se dočkat, až získám své vítězné vykouření ptáka, až bude po všem.“ Ani sebou neškubl, když z ničeho nic udeřil z nebe blesk a postavil mu vlasy na hlavě. Zeus se podíval na své ruce a pak na nebe, na čele měl patrné zamračení, zatímco Gaia na ně zírala.
Člověk nemusel být génius, aby zjistil, kdo se urazil po jeho slovech.
Ale koho to zajímalo, když se ozvaly trumpety – celého andělského sboru? – a turnaj s mučením začaly.
Míčky vzlétly, ne vždy tím správným směrem. Bylo bolestné to sledovat, ale přesto to všichni dělali, ne kvůli sportu samotnému, ale kvůli zásadní politice, kterou byli božstva nucena trávit čas ve společnosti ostatních.
Ale Lucifer si to především užíval.
„Die, starý brachu, vidím, že máš zamotané vousy z toho, jak ti za ně tvá poslední milenka tahala. Měl bys požádat svého holiče, až ho příště uvidíš, aby ti představil brazilský vosk.“ Lidé propukli smích, hlavně proto, že řecký bůh té narážce zjevně nerozuměl.
„Limbo, nebo bych měl říct Limbless[2]? Jak si proboha můžeš užít nějakou kuřbu, když tví přisluhovači nemají ústa?“ Tato otázka proševelila davem, jak všichni spekulovali, zda to, že nemají žádné horní pysky, znamená také to, že nemají žádné dolní.
„Hej, velký brácho, pěkný slunečník. Ukradls ho mé přítelkyni?“ Pěnově bílá látka stínila Boha před planoucím sluncem. Nebylo mu v teple nejlépe, což byla skutečnost, za kterou se mu Lucifer často a hlasitě vysmíval, při čemž pozoroval, jak se jeho pokožka mění v barvu vařeného humra. Věřící v davu začali mumlat a Niall již předvídal, že Peklo získá nějaké nové duše, jak nikdy předtím nedotčení obyvatelé nebes náhodně hřešili ve svém rozhořčení.
Posměšky pokračovaly dál a dál, rozptylovaly hráče od hry, což pomohlo Luciferovi, který jako obvykle stál za houby. Bylo to zatraceně dlouhé ráno a zdálo se ještě delší kvůli tomu, že Niall v davu viděl Aellu; jen se jí nemohl dotknout, ani s ní mluvit.
Ale přesto, jak den předtím utekla, se zdála šťastná, že ho vidí, nebo alespoň to předpokládal z toho, jak mu zamávala a usmála se, když se jejich oči poprvé setkaly. Ačkoliv musel přemýšlet, proč se pořád kouše do spodního rtu s ustaraným výrazem. Chtěl to zjistit, jakmile tenhle zápas ze samotného pekla skončí. Což podle toho, jak to celé pokračovalo, zabere celý zatracený den.
A kvůli slunci, které zářilo žhavěji a žhavěji, mu pot začal stékat podél páteře. Bylo to asi tak atraktivní, jak to znělo, takže když Lucifer střelil míček do lesa, Niall téměř zajásal, protože stín větví byl vítanou úlevou.
„Jak mi to jde?“ Zeptal se ďábel, jak se plahočili přes písečnou dráhu do stínu stromů.
„Docela dobře vzhledem k okolnostem.“ A to byla pravda. Ať už to bylo hloupým štěstím, nebo jen tím, že měli ostatní hráči mizerný den, všichni byli jen několik úderů od sebe a nikdo ve skutečnosti nevedl. Ke konci zbývalo jen půl tuctu jamek.
„Jo, jaké to štěstí, že ten sup vrazil za letu Lordovi Limba do koulí,“ poznamenal Lucifer se samolibým úsměvem.
„Tak tomu v dnešní době říkají?“
„Ale, Nialle, obviňuješ mě snad z podvádění?“ Sledovat uražení na Satanově tváři bylo opravdu komické.
„To tak.“ Niall si odfrkl. „Jen říkám, že to byla obrovská náhoda vzhledem k tomu, že byl na té jamce před všemi tři údery.“
„Jeden nedokáže ovládat přírodní síly,“ odpověděl Lucifer vážně.
„Ale jeden je dokáže šukat, až křičí rozkoší,“ zamumlal.
„Ano. Ano, jeden může. Co na to říct? Dělám takový ten trik, při kterém zavrtím boky…“ Lucifer to demonstroval a Niall málem vrazil do stromu, z čehož vinil jeho dočasnou slepotu. V relativním chládku pod plazivými větvičkami přestali mluvit, jak lovili nepolapitelnou bílou kouli. Zanechali jásot i posměšky davu za sebou a jediným zvukem bylo křupání spadaných větví a zbytků přírody pod jejich nohami.
Útok je oba zastihl nepřipravené, a to zejména proto, že přišel shora a bez varování. Ze stromů na ně spadly desítky těl podobných pavouků, s mnoha nohama a velkými článkovanými těly připomínající ty druhy ze Země, tedy pokud by na ně zapůsobila radiace a oni díky ní vyrostli do velikosti jeho pěsti a zbarvili se na neonově růžovou. Nad tím, jak se jim povedlo se zamaskovat, neměl Niall ani čas přemýšlet, ne když se zdálo, že kolem něj hodlají vytvořit roj, aby mohli zabořit jejich tesáky, ze kterých pravděpodobně odkapával jed.
„Odkud sakra jsou?“ Zařval.
„Ne z pekla, to je jisté,“ pronesl Lucifer. „Tyhle potvory nejsou ze žádné z říší, které jsem navštívil.“
„Co budeme dělat?“ Zeptal se Niall, jak setřásl několik zvířat a zašlápl je.
„Zabijeme je, samozřejmě.“
Vzhledem k tomu, že si nepřinesl svůj meč – turnaj měl být beze zbraní a neutrální – Niall udělal tu druhou nejlepší věc. Vytáhl železnou hůl velikosti sedm a začal je mlátit.
„Sežer tohle, ty zatracený bastarde,“ zaklel, když se růžové, chlupaté tělo rozprsklo o drsný kmen stromu. „A tohle taky. A tohle.“ Znovu a znovu se oháněl a každým máchnutím hole vyslal odporného tvora do vzduchu, jeho muška byla neomylná.
Pokud šlo o Lucifera, ten vítězně křičel pokaždé, když se otočil a prsty napodoboval výstřely ze zbraně: „Prásk, jsi mrtvý.“ Samozřejmě, že na místo kulek vystřeloval ohnivé koule, ale přesto to splnilo účel tím, že to neznámé útočníky zapálilo. Ten štiplavý zápach nebyl zcela nepříjemný a připomínal mu, že ještě neměl oběd.
A uprostřed té pavoučí bitvy se objevila Aella s úšklebkem na tváři. „Fuuuj. To mi mohlo dojít. Nenávidím pavouky.“
„Jak jsi věděla, že nás máš jít hledat?“ Zeptal se Niall mezi údery.
„Říkej tomu instinkt. Nebo to bylo tím dosti zřejmým rozptýlením na golfovém hřišti. Prší tam fialové sedmikrásky, takže Zeus obviňuje Matku Přírody, která zase tvrdí, že to na ni někdo nahrál. A zatím se zdá, že si nikdo nevšiml, že jste oba zmizeli a nevrátili se. Začala jsem být podezřívavá, tak mě napadlo, že se vypařím, zatímco se nikdo nedívá a zkontroluji vás.“
„To si neměla. Umažeš se,“ odpověděl Niall ve snaze o rytířskost.
Oblečená jako přítelkyně jednoho z hráčů, což představovalo krátkou sukni, těsnou halenku a nepraktické boty, neměla co použít jako štít či zbraň. Niall se posunul tak, aby byl před ní jako obranná linie.
Jako kdyby mu to dovolila. Uhnula a podívala se dolů na poskakující potvory se znechucenou grimasou. „U všech čertů. Ochranka mi vzala sekyru a zbraň,“ zabručela, jak dupnula botou a zvuk rozprsknutí nebyl tak nechutný jako to, že jí vnitřnosti zapadly mezi prsty v sandálech.
Lucifer se zarazil v metání ohnivých koulích, jen aby ji mohl buzerovat. „Neměla bys tady být. Pravidla pouštějí na hřiště pouze hráče, nosiče či rozhodčí.“
„A od kdy ty hraješ podle pravidel?“
Satan pokrčil rameny. „Jen se ujišťuji, že je porušuješ záměrně, abych ti pak mohl k výplatě přihodit bonus. Ale pro teď, nevadilo by ti si ty prachy vydělat? Hodilo by se nám trochu pomoci.“
Opravdu trochu. Ale ve chvíli, kdy se Niall chtěl zeptat, jak si Lucifer myslí, že by mohla pomoci bez jakékoliv zbraně, z ničeho nic kolem něj máchnul rozeklaný jazyk. Niall se otočil, aby čelil něčemu opravdu znepokojujícímu. Aella se konečně přeměnila v lamiu, což znamenalo, že její horní polovina na sobě stále měla černou blůzku, bílé perly a byla lidská, zatímco dolní polovina se zkroutila do zamotané haldy a špička jejího ocasu zlověstně chrastila. Máchnula jazykem, překvapivě dlouhým a rozdvojeným a dostatečně hbitým na to, aby s ním chytila dalšího pavouka. Na okamžik se bál, že ho sežere, ale ne, odhodila ho za sebe, kde ho její ocas s opravdu ošklivými ostny probodl a rozsekal na kousky.
„Holka, to je zvláštním způsobem sexy,“ řekl jí, když jich ještě několik vyslala k cestě k jejich stvořiteli.
„Něco je s tebou špatně, Skote.“
„Musí být, protože bez ohledu na to, jak se ke mně chováš a ignoruješ mě a překvapuješ mě, si nemohu pomoci, ale chci tě a líbíš se mi.“
„Opravdu?“ Zarazila se v zabíjení pavouku, aby si ho přeměřila.
„Samozřejmě, že ano.“
„No, vlastně jsi to nikdy neřekl.“
„Copak jsem s tebou nešel, abych viděl tamhle toho idiota v té směšné čepici s bambulí?“
„Hej,“ vykřikl Lucifer. „To odmítám. Není to bambule, ale skotský baret.“
„Neměl jsi na výběr.“
Ušklíbl se. „Lásko, kdybych s tebou nechtěl trávit více času, mohl jsem zmizet v divočině a ty, ani jakýkoliv jiný stopař, byste mě nikdy nenašli.“
„Což je důvod, proč jsi utekl do bordelu při první šanci, kterou jsi měl.“
„Čím jsem dokázal sám sobě, že jsi pro mě víc než jen žhavá kundička. Něco pro mě znamenáš, děvče.“ Ale zjevně jí to bude muset dokázat.
„Po sexu jsi mě upustil na zadek.“
„To proto, že mě vyděsily mé city.“
„Říkal si, že jen předstíráme, že spolu chodíme, abych tě mohla ochraňovat.“
„Abych si tě udržel nablízku.“
„Prodal sis svou duši, abys vyhrál tu skotskou děvku.“
„A také jsem zabil ji, její rodinu a zpustošil slušnou část Skotka, když mě zradila.“
„Páni, hned se cítím mnohem lépe.“
„Zeptej se mě, co bych udělal, pokud bys mě někdy zradila, nebo mě nechtěla.“
„Co bys udělal?“
„Skočil do propasti a doufal, že se nikdy znovu nenarodím. Nechci žít, nebo bych měl raději říct nežít, bez tebe. Než jsem tě poznal, čekal jsem na svou odvahu zemřít. Teď chci žít, ale pouze pokud budeš po mém boku. Otázkou je, jestli chceš?“
„Jestli chci co?“
„Vzít si mě, samozřejmě. Být královnou mého hradu. Hrdou nositelkou mého plédu. Tou, kdo mi dá najíst, pokud budu hladovět, a to nejen po krvi. Po všem. Lásce, sexu, společnosti. Chci, abys byla tou jedinou. Mou jedinou.“
„Chceš toho strašně moc. Co za to budu mít?“
„Co chceš víc? Dávám ti své srdce. Svou lásku. Svou loajalitu a život. Co ještě chceš?“
Na tuto otázku znala odpověď díky Sashe. „Chci věčnost.“
„Máš ji mít.“
„Ale ne, to teda ne,“ odsekl Lucifer, když usmažil tu poslední růžovou zrůdnost. „Díky za nic. Zatímco jste na sebe chrlili ty zamilované nechutnosti, musel jsem chránit sám sebe.“
„Před maličkými broušky,“ vysmívala se mu Gaia, když se z ničeho nic objevila. „Vážně, Lucifere. Musels v mém lese udělat takový bordel?“
„Tak promiň, že jsem se snažil zachránit si kůži.“
„Myslím, že ti to pro jednou odpustím. Ale mohl bys teď přestat lelkovat a konečně rozpohyboval ten míč? Rozhodčí si všimli tvé nepřítomnosti a míří sem, což znamená, že s Aellou musíme zmizet. Pojď, drahá. Jo, a nezapomeň změnit zpět svou spodní polovičku. Nechceme, aby lovci hadů měli nějaké vnuknutí. Tvé plazí zbarvení je velmi nápadné a vypadalo by krásně na kabelce či botách. Napadlo tě někdy prodávat svou kůži, když ji svlečeš?“
Jakmile dámy zmizely, zatímco diskutovaly o možnostech prodeje výrobků z lamií kůže, Niall zamrkal. „Představoval jsem si ten rozhovor, nebo právě řekla, že je navždy má?“
„Žádná halucinace. Zatím. Ačkoliv, zatím je za námi jen polovina dne a nikdy nevíš, na jaké zajímavé bylinky bychom tu mohli narazit.“
Sakra. To mu připomnělo, že chybělo ještě šest jamek, než by mohl jít vystopovat Aellu a přimět ji zopakovat to, co řekla. S Luciferovým stylem hraním by to bylo příliš na dlouho. Jak sledoval toho démona, který měl jazyk mezi zuby, když se otáčel a snažil se postavit k míči v zarostlé trávě, povzdechl si.
„Uhni na chvilku, jasné?“ Niall vyškubl hůl z Luciferovy ruky a postavil se.
„Cože? Ty? Podvádíš?“ Lucifer se zapotácel a sevřel si hruď.
Král dramatu. „Můžeš mi zaplatit bonus později, nejlépe v kamení a dělnících, abych mohl svému děvčeti postavit větší hrad. Teď drž hubu, zatímco tě popostrčím správným směrem.“ S dobře mířeným máchnutím Niall prudce vyslal míč, než podal hůl zpět Luciferovi. Bylo to právě včas, protože rozhodčí akorát vklusali na dohled.
Beze svědků a s králem lží, který spletl propracovaný příběh o útoku pavouků, nikdo nemohl nic říct o míčku, který jakoby zázrakem nejen vyletěl z lesíku, ale dopadl jen pět centimetrů od jamky. I ďábel by musel tvrdě pracovat na tom, aby tak jednoduchou ránu zkazil.
A pak hráli dál. Lucifer se často netrefil a vyslal míček často z dohledu kamer a davu, a Niall rychle odpálil míček zpátky do hry v příznivé pozici, až se dostali k poslední jamce.
Bůh a Ďábel soupeřili o první místo, protože ostatní závodníky postihly nešťastné nehody, z čehož jedna z nich by mohla být i fatální pro Lorda Limba, který padl do písečné pasti. Obří červ, který se vynořil a spolkl ho, zjevně nepocházel z této oblasti či planety. Ale hej, to byla rizika, která přijali ti, co se přihlásili.
Bohužel, Niall nemohl pánovi jámy s tímto posledním odpalem pomoci, protože je sledoval celý dav. A jako kdyby vycítil své blížící se vítězství, s míčem jen dvacet centimetrů od jamky, si Bůh nemohl pomoci a začal se vysmívat svému bratrovi, což pro ty, kteří se nevyznali v jejich vztahu, znamenalo, že se choval přihlouple mile a povzbuzoval.
„Dokážeš to, bratříčku. Vím, že ano. Pojďme sdílet toto vítězství stejně, jako sdílíme krev. Nebo je to podstata?“ Bůh si promnul bradu. „Ať je to cokoliv, dělá to z nás rodinu a ty víš, že tě miluju bez ohledu na to, co se stane. Výhra či prohra, máme sebe navzájem.“
Lucifer zavrčel.
„Ignoruj ho,“ napomenul ho Niall. „Jen se snaží zkazit tvou hru. Dokážeš to. Jsi jen dva metry od jamky.“
„To by také mohlo být sto. Oba víme, že má přesnost stojí za houby.“
Jo, ale jeho vzteklé zamíření nikdy neminulo. Niall měl nápad, nejistý, ale vzhledem k sázkám, kterým čelili a jejich neschopnosti podvádět kvůli kamerám a před zrakem davu, to byla nejspíš jejich jediná možnost.
Naklonil se a zašeptal. „Jestli nevyhraješ, budou se ti tví přisluhovači posmívat.“ Lucifer se zamračil. Niall mumlal dál. „Celé gazilióny tě teď sledují a čekají, až si natlučeš hubu.“ Lucifer v nespokojenosti zahřměl. Niall spustil tu bombu, falešnou, ale čas ho nutil k drastickým krokům. „Slyšel jsem, že Gaia za tvými zády šuká s tvým bratrem a prohlašuje, že je jeho větší penis lepší než ten tvůj. Ve skutečnosti, jediným důvodem, proč je pořád s tebou je to, aby mohla špehovat a informovat tvého bratra o všech plánech, zatímco mu obvykle saje ptáka.“
S kouřem valícím se z uší, plameny chrlícími se z nosu a očima planoucíma jako supernova, Lucifer vybuchl. Jeho hůl sebou mrskla, třískla Boha do hlavy, při své cestě trefila i Nialla, vrátila se zpět a trefila malý golfový míček.
A jak se ta koule válela kupředu, Niall popadl ďábla dřív, než stihl vyrazit proti jeho omámenému bratrovi a rychle mu pošeptal do ucha. „Lhal jsem. Gaia se tvého bratra nikdy nedotkla.“
Lucifer se uvolnil. „Nedotkla?“
„Ne.“
„Takže nemůžu jít zabít toho otravného dobrodince?“
„Proč se namáhat, když jsi ho právě ponížil na hřišti? Sleduj.“
A opravdu. Zatímco se Niall v rychlosti snažil uklidnit Pána Hříchů, stal se zázrak. Trefil se míčkem do jamky.
Lucifer rychle pochopil, co to znamená. „Pokud se teď netrefí, vyhrál jsem!“
Cítíc změnu v náladě pána jámy, ho Niall pustil a Lucifer zatáhl ramena, rty se mu zkřivily úšklebkem, a urovnal si vlasy a oblečení.
A ve chvíli, kdy se jeho bratr napřáhl k odpalu, Lucifer nenechal věci náhodě – zamumlal si pod vousy. „Miluju tě, bráško.“
Ze všech věcí, co mohl udělat, byla tahle pravděpodobně ta nejvíc zarážející. Bůh ztratil rovnováhu a zmršil svou ránu. Míček se kousek potácel a pak se zastavil těsně u jamky, čímž se Lucifer dostal na první místo.
Zpočátku dav mlčel, všechny oči nevěřícně zíraly na rozvíjející se drama. A pak se holé pláně otřásly divokým řevem, když pekelní přisluhovači začali bláznit. Ohnivé koule lítaly, země se třásla, pěsti máchaly ve vzduchu zrušením a bylo prolito i trochu krve. Ale všichni zůstali relativně bez úhony.
A jak andělé rozmrzele zmizely se svěšenými bílými křídli, duše Limba se rozplynuly lhostejné k výsledku a Řekové křičeli po odplatě a řvali i své výzvy, které zůstaly z velké části ignorovány, Lucifer se rozesmál.
„Sakra, Skote. To bylo zatraceně skvělé. Ale jak jsi věděl, že to bude fungovat?“
Niall pokrčil rameny. „Nevěděl jsem. Nicméně věděl jsem, že musím něco zkusit a vzhledem k tomu, že bys nedokázal předvést slušný odpal, ani kdyby na tom záležel tvůj život, rozhodl jsem se použít tvou zatraceně dobrou mušku, kterou máš vždy, když jsi pořádně nasraný.“
„Nemysli si, že tohle vítězství znamená, že rozškubu tvou smlouvu,“ odpověděl Lucifer s přimhouřenýma očima. „Tvá duše stále patří mně.“
„Ale jeho srdce a tělo jsou mé,“ oznámila Aella, když se objevila za nimi. „Tedy, pokud jsi to myslel vážně?“
Otočil se a zahlédl její zvednutou sekeru, jak čekala na jeho odpověď. Roztřásl se smíchy. „Ach, děvče. Ty jsi nekončícím zdrojem zábavy. Opravdu bys mi usekla hlavu?“
„Ve vteřině. Nikdy tě nenechám jít, Skote. Pokud ti dám své srdce, raději ho opatruj, nebo.“
Žena, co mu dává rozkazy? Ne jakákoliv žena. Jeho Aella. Padl na kolena a roztáhl ruce do stran. „Vkládám svou důvěru a lásku do tvých rukou, děvče.“
„Získáte lepší výsledky, když do nich vložíš svůj penis,“ poradil mu Lucifer, když je minul, přehodil paži přes Gaiu a zmáčkl jí zadek.
„Má pravdu. Co myslíš, přesuneme se někam, kde budeme mít trochu víc soukromí?“ Zeptala se Aella.
„Vím jen o jednom místě.“ Niall ji sevřel v náručí a aktivoval svůj amulet, kterým je vzal domů. Domů do jeho věže a postele.
Ale dříve, než se zabořil do nádherného tepla jejího těla, prostě se musel zeptat. „Myslela jsi to vážně?“
Nenáviděl, jak uboze to znělo. Jak nejistě. Odhalit sám sebe, a to i před ženou, kterou miloval, bylo těžké. A zdálo se, že nebyl jediný, kdo zjistil, jak těžké je to přiznat nahlas.
Olízla si rty a polkla, dala si na čas v hledání slov, která potřeboval slyšet. „Ano. Nevím, jak a kdy se to stalo, ale zamilovala jsem se do tebe. I s kiltem a tím vším.“
„Opravdu?“
„Kolikrát ti to musím říkat?“ Doprovodila své podrážděné odseknutí tím, že ho rukou pohladila po tváři. „Musím přiznat, že mám obavy ohledně toho, že bych tě pustila do svého života. Jsi uvízlý v temných dobách a sotva ses dostal ze své první lásky.“
Ztracen v jejích očích, si poprvé všiml záblesku úzkosti a uvědomil si něco šokujícího. Jeho děvče se bálo. Nebála se své lásky k němu, ale možnosti, že by ji nemusel milovat tak, jak se zjevně zdálo, že miloval svou minulost. Ale už ne déle. „Navzdory tomu, co si myslíš, nikdy jsem ji nemiloval. To, co jsem k Fionnaghal cítil, byl chtíč, a i když jsem po ní prahl, nešlo tak ani o ni samotnou, jako o moc a prestiž, které bych získal jako její manžel. Ale s tebou…“ Odmlčel se a vzal její tvář do dlaní. „S tebou nechci půdu či peníze. Nepotřebuji moc ani prestiž. Chci jen tebe. Miluju tě, Aello. Miluju to, jak se umíš naštvat a zabíjet. Miluju to, jak mi drápeš záda a křičíš tak, že bys probrala mrtvého. Jsem rád, že nejsi tichá, slabá a nenecháš ostatní, aby za tebe rozhodovali.“
„I když z toho šílíš a potřebuju mít poslední slovo?“
„To jsi prostě ty.“
„Takže jsme spojeni navždy?“
„Napořád.“
„Zpečetíme to polibkem?“ Zeptala se se smyslným úsměvem.
Ale její Skot předvedl ještě něco lepšího. Rychle se zbavil jejich oblečení, jejich silné ruce jej strhaly z jejich těl, zatímco ona se smála mladým, holčičím chichotem, který byl zcela bezstarostný a svévolný.
***
Miloval ji.
Miloval ji i přes její vady. Všechny.
Co víc si mohla přát?
Hmmm, tedy kromě žhavého sexu, kterým by uzavřeli dohodu. Naštěstí měl stejný nápad. Zakryl její tělo svým vlastním, kůže na kůži, rty na rty a mezi nimi zaprskala erotická jiskra. Prohnula se proti němu, užívala si ten pocit, sílu a moc, kterou věděla, že držel na uzdě, protože z nějakého důvodu si o ní rád myslel, že je křehká. Jak roztomilé.
Možná, že někdy jindy ho nechá chovat se k ní, jako kdyby byla vytvarované sklo a objekt jeho uctívání. Dnes však byla řada na ní.
„Na záda,“ nařídila.
„Až budu hotov s tvou rozkoší.“ Jeho rty si dobíraly špičku bradavky, tahaly za ni a vysílaly jí mráz rozkoše do celého těla.
Málem se mu poddala. Bylo by tak snadné ho nechat udělat veškerou práci a slunit se na vrcholu, který jeho rty slibovaly. Ale jen zřídkakdy měla možnost ho prozkoumat a přitom to moc chtěla.
„Padni na záda, Skote. Hned teď, nebo si dojdu pro sekeru.“ Strčila do jeho pevné hrudi, která burácela smíchy z její výhružky.
„Krvežíznivé děvče. Máš štěstí, že tě miluju.“ S odevzdaným povzdechem sjel z jejího těla a lehl si na záda.
Posadila se a musela spolknout vlastní povzdech. Byl robustně perfektní. Jak tam tak ležel a čekal na její další krok, s tělem napjatým očekáváním a očima zářivýma vzrušením, jeho penis se vztyčil vzhůru a zaškubal sebou pod jejím pohledem.
„Založ si ruce za hlavu a nech je tam,“ přikázala.
„Hodláš se mnou provádět něco zvrhlého?“ Zeptal se s vyklenutým obočím.
„Spokojíš se s obscénním?“
Rychlým pohybem udělal to, co mu nakázala, čemuž se zasmála. „Teď se nehýbej.“ Obkročmo si mu sedla kolem pasu, její vlhké jádro spočívalo na jeho svalnatém břiše, které se v odezvě zatnulo.
Naklonila se dopředu a otřela se rty o jeho ve smyslném pohlazení, ale ucukla, než je chytil zachytit svými.
„Řekla jsem ani hnout.“
„Provokatérko.“
„Nemáš ani ponětí.“ S pomocí pouhých rtů sledovala okraj jeho neoholené čelisti, lehce ji štípla zuby. Otřásl se, ale nepohnul. Klikatou cestičkou mu sjela po krku až k rameni, kde ho tvrdě sála. Jeho tělo pod jejím ztuhnulo a svaly na pažích se mu napjaly, jak bojoval, aby si zabránil v pohybu.
Rozesmála se, když se naklonila, aby se mu upřeně podívala do očí. Jak divoce vypadal, když mu oči zářily intenzitou, kterou se naučila očekávat, a láskou. Pokušení políbit ho bylo tak silné, ale místo toho se posadila a přejela nehty přes jeho bradavky, které se v odpovědi svraštily. Skřípla vrcholy mezi nehty a stehny ho pevně sevřela, když se vzepřel, jeho tělo zareagovalo, ať už to chtěl či ne.
„Řekla jsem, ať si v klidu.“
„Ale-“
Umlčela ho. „Chovej se slušně, Skote, nebo tě přiměju sledovat, jak si hraju sama se sebou.“
„Teď už jsi jednoduše zlá,“ řekl s napjatým smíchem, který se změnil v sten, když vzala jednu bradavku do úst a sála.
„To nebylo zlé. Tohle je.“ Posunula se tak, že se kundičkou vznášela nad jeho ústy a rty se otřela o špičku jeho penisu. Na vrcholku se utvořila kapka. Olízla ji, než rty sklouzla po jeho silné délce. A pak znovu. Nahoru a dolů. Cítila, jak se pohnul a zarazila se dost dlouho na to, aby řekla. „Neopovažuj se pohnout.“
„Aello,“ zasténal, ale poslechl. Užívající si toho pocitu, že je nad ním, mu zjednodušila ten úkol tím, že klesla podbřiškem k jeho ústům. Dychtivě ji hltal, s rukama stále pod hlavou, ale jeho jazyk… Ach, jeho jazyk je více než vynahradil.
Roztržitě se vrátila ke své předchozí snaze sát. Posouvala se nahoru a dolů po jeho penisu, ale také uchopila jeho koule a hnětla je, až se celé napjaly.
Šedesát devět bylo opravdu to nejdekadentnější číslo, pravděpodobně její oblíbené ve chvíli, kdy se vzájemně dostávaly do horečného stavu. Jeho penis se pod její pozorností zvětšil, zatímco on ji olizoval s prudkostí, ze které se rozkřičela, čímž vyslala vibrace do penisu v její puse. Sál ji. Zkoumal ji. Působil jí rozkoš, čímž ji přehoupl přes okraj.
Nechtěla však padnout, aniž by byl v ní. Obrátila se se zalapáním po dechu, když vykřikl. „Vrať se, děvče. Ještě jsem nebyl.“
„Já tady dávám rozkazy,“ vydechla. Stěží.
Rozkročila se nad ním, její pohlaví se vznášelo nad jeho a sama se sesunula natolik, že se o ní otíral hlavičkou. K jejímu překvapení nechal ruce přichycené za hlavou. Sakra, vypadal sexy. Nabodla se na něj, a když ji naplnil, zvrátila z té rozkoše hlavu a sevřela ho poševními svaly. Jakmile byl pevně v ní, pulzoval uvnitř, pohupovala se sem a tam, což vyslalo vlny potěšení po celém jejím těle.
„Chci se tě dotknout,“ prosil.
Zavrtěla se. „Technicky se mě už dotýkáš.“ Ušklíbla se jeho zavrčení. Naklonila se dopředu, popadla ho za zápěstí, při čemž se přitiskla tělem k jeho a pak se pohybovala sem a tam na jeho pánvi. Byl to zatraceně dobrý pocit, zvlášť díky tomu, jak se o něj otírala klitorisem a jak do ní zajížděl ještě hlouběji.
Rychleji. Rychleji.
Jeho boky vyrazily kupředu, ale bez rukou na jejích bocích neměl dostatečnou sílu. Nakonec padl zpět na postel. Pustila jeho ruce. „Doveď mě k vyvrcholení.“
Kouzelná slova. A okamžitá odpověď. Jeho prsty se do ní zaryly, držely ji na místě pro jeho přírazy, kterými ji nadzvedával z postele. Jen se držela a ojížděla ho jako vzpírajícího se hřebce, jak se každým přírazem otřel o její G-bod a stimuloval její pulzující klitoris. Když se udělala, zařval a začal do ní bušit rychleji, protahujíc tím její extázi a dovádějíc ji k druhému vrcholu, takovému, po kterém se cítila, jako kdyby neměla kosti a chtělo se jí spát. Byla tak vysílená, že se na něj zhroutila, když se pod ní konečně uvolnil.
Uhladil jí zpocené pramínky vlasů z obličeje a políbil na spánek, potom na tvář. Rukama jí přejížděl po těle, jako kdyby si nemohl pomoci.
„Miluju tě, děvče.“
„A já miluju tebe, můj Skote.“
„Ach, jak zatraceně roztomilé. Někdo mi podejde kýbl, ať se do něj můžu vyzvracet.“
Lucifer se objevil s jeho dokonalým načasováním a rozesmál se, když Niall hrozil, že mu uřízne ptáka. Aella ležela v posteli s dekou kolem sebe a sledovala, jak se hašteří. Zdálo se, že Lucifer chtěl, aby Niall založil golfovou školu. Niall odmítl. Lucifer mu vyhrožoval.
Ale nakonec ďábel vyhrál. Nebo snad ne? Během několika týdnů, které byly plné dnů strávených šukáním a poznáváním jeden druhého, se zrodila golfová akademie. Niall tak mohl hrát sport, o kterém si myslel, že ho nenávidí. Aella se vzdala nebezpečné práce lovkyně a vyměnila ji za rozzlobené studenty, kteří si všichni zjevně mysleli, že se z nich po jedné hodině stanou golfisté. A žili šťastně až do smrti v zatraceně velkém hradu, který pro ni Niall nechal postavit na okraji moře.
A to přimělo dokonce i Diovu manželku Héru k žárlivosti. Kdo kdy řekl, že v pekle nemůžete žít šťastně až do smrti? Jen na ně ukažte a Aella se o ně postará se svojí sekyrou s dvojitým ostřím.




[1] V překladu Pustota, místo zapomnění
[2] Doslovný překlad by byl „bez končetin“


33 komentářů:

  1. Děkuji za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dik za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Krásna kniha- super preklad a korekcia. Som veľmi vďačná za vašu prácu.

    OdpovědětVymazat
  6. Paradni ! Moc moc diky za preklad i korekci ! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vdaka za preklad a korekciu.....

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  12. Táák sem se nasmála,Lucifer mě vždycky dostane :-).Děkuji za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  13. Neeee : (( já bych chtěla ještě :(( každopádně moc děkuji za překlad, jste fakt úžasný :) a jenom není náhodou ještě jedna kniha se Sashou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, dalsi dil jeste nevysel a nema hotovou anotaci, vi se zatim jen ze hlavnim hrdinou bude Felipe - Ysabelin kocour - a nejaka Sirena :)

      Vymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Skvelá kniha, skvelý preklad, skvelá korekcia. Veľmi veľmi pekne ďakujem za pokračovanie. :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Knihomolka.3655. května 2014 21:37

    Díky za překlad krásné knihy kterou jsem si opravdu užila :)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad celý knihy!!! :)

    OdpovědětVymazat
  18. Moc díky za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. Prvni pulka byla uzasna:D Porad jsem se usmivala:) Nedokazu si ani vybrat, ktera scena me pobavila nejvic:D
    Druhou pulku bych shrnula tremi slovy: „Miluju stastne konce." :)
    Dekuji moc za pekny preklad a korekci:)
    A na pribeh Felipa se neskutecne tesim:)
    Danka

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za překlad a korektury.

    OdpovědětVymazat
  22. Dík za pěkný překlad, jste skvělý ;-)

    OdpovědětVymazat
  23. Děkuji za překlad i korekci....

    OdpovědětVymazat
  24. Dekuji moc za vasi praci, jste SUPER a take se tesim na dalsi dil :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  26. Moc děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat