úterý 15. dubna 2014

Práce pro Ďábla - 11. kapitola







Přiložila jsem ruku k bráně a nechala strážce, aby mě prozkoumali. Rozeznali mě a brána se s cvaknutím otevřela. Hned jak to šlo, jsem se protáhla. Démon mi téměř šlapal na paty, ale v momentě, kdy ho Gabeini strážci zaznamenali, rudě zazářili, spustili poplach a brána se zavřela. Kousala jsem se zevnitř do tváří a čekala.

Gabe strážce uklidnila a ti přešli do tmavé modrofialové barvy. Zjistila, co jde se mnou a nebyla z toho šťastná.

„Nech to být,“ řekla jsem a démon mě poslušně následoval po příjezdové cestě. „Hlavně buď zticha, je to důležité.“


„Jak si přeješ,“ řekl. Vložit do hlasu ještě víc sarkasmu by už asi ani nešlo.

Zrovna, když jsem si začínala myslet, že by se mi mohl líbit.

Šla jsem k domu za zvuku mých kroků po chodníku. Půda na zahradě byla rozrytá. Eddie měl vždycky ostříhaný živý plot a záhonky bez plevele.

Vyšla jsem po schodech k načerveno natřeným dveřím. Dům měl několik vrstev ochrany, byla to rodina Nekromantů a policajtů už po celé generace. I v době před podepsáním Parapsychického aktu, který měl za úkol chránit psioniky a dokonce uděloval občanská práva několika dalším nelidským rasám. Gabe měla velký a dobře vedený svěřenecký fond, nemusela pracovat ani jako Nekromantka, ani jako policistka. Práci pojímala jako službu veřejnosti, bylo to dědictví z matčiny strany. Obdivovala jsem její smysl pro povinnost. Vynahrazovala si tím skutečnost, že byla bohatý spratek.

Zdvořile jsem zaklepala. Za dveřmi jsem ucítila vzplanutí Síly.

Eddie rozrazil dveře a se zabručením se na mě zamračil. Usmála jsem se bez toho, že bych ukázala zuby. Démon naštěstí nepromluvil, ale pomalu narůstající napětí v jeho blýskavě diamantové auře mě varovalo. Stejná aura se rozpínala i kolem mě, jakoby mě chtěla chránit.

Střapatý blonďatý Skinlin tam stál ještě vteřinu nebo dvě a oba si nás měřil. Jeho rozložitá ramena napínala tričko. Vzduch kolem něho byl naplněný vůní mokré hlíny a čerstvého dřeva.

Hlídala jsem si, abych měla ruce v klidu. Pokud by po mně skočil, nepřestal by, pokud bychom jeden, nebo druhý, nebo dokonce oba dva, nevykrváceli.

Gabe se vynořila ze stínů, v ruce vytasený meč odrážející záblesky světla. „Neříkala jsi, že přivedeš démona,“ řekla tlumeným jemným hlasem, který byl protipólem Eddieho bručení.

Gabriele Spocarelli byla malá a štíhlá. Pět stop a dva palce svalů a půvabu. Na tváři se jí třpytilo její nekromantské tetování, smaragd sršel a blikal v odpověď na pozdrav tomu mému. Na sobě měla hluboko vystřižený svetřík a otrhané džínsy. Vypadala tak přirozeně a elegantně, až jsem jí to tajně záviděla. Nikdy jsem nechápala, co vidí na špinavém misantropickém čaroději, který se nejraději hrabe ve hlíně, ale vypadalo to, že se o ní Eddie dobře stará a až fanaticky ji ochraňuje. Gabe to potřebovala. Jako detektiv z oddělení vražd se dostávala do trablů skoro tak často jako já.

Skoro.

„Taky jsem tím trochu překvapená,“ řekla jsem. „Příměří?“ Pomalu jsem natáhla ruku a stáhla si oblečení z ramene tak, že byl napůl vidět červený zjizvený cejch, který mě označoval jako důvěrníka démonů. „Mám pro tebe, Gabe, historku.“

Gabrielle ještě moment přemýšlela a přejížděla výmluvnýma tmavýma očima z démona na značku na mém rameni. Pak schovala meč do pochvy. „Eddie, uděláš nám prosím nějaký čaj?“ Zeptala se. „Pojď dál, Danny. Nemíváš ve zvyku si ze mě utahovat, tak předpokládám, že to není špatný vtip.

„To nemyslíš vážně,“ vystartoval Eddie a pohodil svou blond hřívou. Proč pořád vypadá tak zarostle? Přemýšlela jsem a upravovala si tričko. Když byla značka zase schovaná, cítila jsem se líp.

„Ale no tak, Eddie,“ řekla. „Nebuď takový. Ten čaj, když budeš tak hodný. A ty, ať už jsi kdokoliv,“ střelila očima po Jafovi, jestli s tebou do mého domu přijdou nějaké problémy, tak tě pošlu expres zpátky do pekla. Jasné?“

Koutkem oka jsem se podívala na démona. Nic neříkal.

Připsala jsem mu to k dobru.

Uvnitř domu nás obklopila voňavá tma. Cítila jsem kadidlo. Na moment jsem zavřela oči a naplnila si plíce. Gabe sice nebyla nejmocnější Nekromant v okolí, ale měla klid a jistotu, které většina našich kolegů postrádala. Nekromanti spolu obvykle nespolupracovali. Ve skutečnosti jsme banda primadon. Najít spřízněnou duši, která měla stejný pohled na smrt, bylo něco naprosto výjimečného.

Zavedla nás do kuchyně, kde měl Eddie svoje kotlíky. Už měl vytažený černý hrnek s vlnkami, z kterého jsem u nich obvykle pila. „Čaj?“ Zeptala jsem se démona. Bezmocně rozhodil rukama. „Dá si čaj. Řekla jsem mu, ať je zticha, aby neplácl něco nevhodného.“

„Skvělý nápad.“ Gabe položila meč na kuchyňský pult. Já jsem dávala přednost kataně, zatímco Gabe měla obouručný dlouhý meč, který vypadal příliš velký na její drobné ruce. Ale můžete mi věřit, když řeknu, že bych nikdy nechtěla čelit jejímu nabroušenému ostří. „Tak co mi povíš?“

Vytáhla jsem z tašky složku a dala jí Gabe do ruky. „Princ Pekel chce, abych pro něj vystopovala tohohle chlápka. Jmenuje se Vardinal, nebo jestli chceš, tak náš starý kámoš Santino.

Při „Princ..“ její oči přeskočily ze mě na Jafa.

„Tohle je vlastně Ďáblovo děvče pro všechno,“ řekla jsem a snažila se potlačit další záchvat smíchu, který se ve mně vzmáhal. Nefungovalo to. Vyprskal jsem. „Fakt jsem měla těžký den, Gabe.“

Otevřela složku, i když věděla, co v ní je. Tvář jí zbělala.

„Gabriele?“ Eddieho hlas byl jen odstín od zavrčení.

Gabriele vytáhla z kapsy pomačkaný balíček Gitanesek a třesoucími se prsty jednu vytáhla. Připálila si stříbrným zapalovačem. Zápach páleného syntetického hašiše se promíchal s ostrou vůní kadidla. „Udělej nějaký čaj, Eddie,“ hlas měla ochraptělý, ale pevný. „Zatraceně.“

Usadila jsem se na druhé straně kuchyňského pultu. „Jo.“ Můj hlas byl taky nakřáplý, asi kvůli kouři ve vzduchu.

Gabe složku zaklapla, dokonce se ani nepodívala na volný list papíru, na kterém bylo stříbrně napsáno Vardinal-Santinovo jméno v démonském jazyce. „Opravdu si myslíš..“

„Ano,“ odpověděla jsem „Na mou duši.“

Znovu si potáhla, zatímco to zvažovala. Smaragdy na její tváři planuly a jiskřily. Moje prsteny líně odpovídaly. Eddie nalil do šálků horkou vodu. Začichala jsem. Mátový čaj. „Co potřebuješ?“ Zeptala se Gabe nakonec.

„Potřebuju k mé licenci lovce odměn přidat poznámku Paranormální lov.“ To nebylo nic neobvyklého a neznamenalo to pro ni žádné riziko. Všechno, co musela udělat, bylo podepsat papíry. „Ještě potřebuju dvě H-DOC povolenky a neomezenou licenci, a taky připojení.“ Olízla jsem si vysušené rty. Pokud jsem měla jít po démonovi, potřebovala jsem veškerou podporu, kterou mi policie mohla nabídnout. Nebo si ji aspoň vypůjčit nebo ukrást. H-DOC povolenky a modul by mi poskytly přístup k počítačům na Policejním velitelství a smluvní přístup k celé policejní síti. Neomezená licence by se zase mohla hodit, kdybych potřebovala na sejmutí démona plazmové dělo nebo samopal.

„Jo,“ bručel si Eddie. „A ještě modré z nebe. Nechceš taky třeba její ledvinu, Danny?“

Ignorovala jsem ho, ale démon se přesunul za mě. V levém rameni se mi otáčel rozžhavený pohrabáč.

Gabe přivřela víčka a potáhla. „Můžu ti upravit licenci na neomezenou a dát jednu H-DOC. Přístup ale ne. Jenom k novým důkazům.“

„Ani kdybych přispěla do policejního fondu?“ Zeptala jsem se. Moje prsteny prskaly a praskaly. „Je to důležité.“

„Myslíš, že to nevím? Odsekla. „O co kurva jde, Danny?“

Vzala jsem si od Eddieho čaj. Růžový kytičkovaný hrnek s prásknutím postavil před démona. Sevřela jsem rty a zamračila se. „Promiň,“ řekla jsem. „Prostě Doreen, vždyť víš.“

„No jo,“ Gabe otočila další stránku. Nemůžu ti dát přístup oficiálně, ale můžu se poptat, jestli by to nešlo nějak udělat. Možná bych ti mohla sehnat nějakou posilu. Co říkáš?“

„Pracuju sama.“ Hodila jsem hlavou k Jafovi. „Jediný důvod, proč je se mnou je, že mě donutili. Měla jsi to vidět. Bylo to děsné.“

Pokrčila rameny a mezi perfektně upravenými obloučky obočí se jí udělala vráska. “Vůbec po tom netoužím, Danny. Naprosto mi stačí Hades.“

Nikdy jsem se neptala, kdo je její průvodce podsvětím. Byla jsem překvapená, že to řekla. Nebylo příliš zdvořilé se na to vyptávat. Měli jsme každý svůj klíč do světa mrtvých, hluboko vetknutý hluboko do vědomí, dechu a krve. To z nás dělalo Nekromanty. A snažit se to zjistit, bylo jako si potají prohlížet něčí zásuvku se spodním prádlem.

Kroužila jsem s čajem v hrnku, aby vychladl a Gabe v rychlosti prošla zbytek složky. Prsty se jí trochu třásly, když odklepávala popel do modré keramické misky. Eddie se potloukal po kuchyni, projížděl si nešikovně světlé vlasy a oči měl upřené na Gabrieliny sevřené rty a napjatá ramena.

„Bohové,“ konečně se ozvala. „Může tahle věc opravdu vystopovat Santina?“

Napůl jsem se otočila od pultu a setkala se s Jafovýma očima. Díval se mi zezadu na hlavu? Proč?“

„Můžeš ho vystopovat?“ Zeptala jsem se.

Znovu rozpřáhl ruce v bezmocném gestu. Zírala jsem na něho. „Eh.“ Odkašlal si. Byl to první lidský zvuk, který jsem od něj slyšela. „Když budu dost blízko, můžu ho vyslídit. Problém je, ve které části vašeho světa začít hledat.“

„Potřebuju přístup, abych zjistila, kde právě může být,“ řekla jsem tiše a otočila pohled zpátky k Gabe. „Jeho činy mi pomůžou ho vystopovat, určitě se nevzdal starých zvyků. Můžu využít Dacona, ale Santino je zasraný démon, v tu ránu o tom bude vědět a spočítá mi to.“ Odmlčela jsem se. „Těžce.“

Gabe si okusovala horní ret, když o tom přemýšlela. Zalétla očima k Eddiemu. Skinlin mlčel. Stál nehybně, sotva dýchal, uprostřed naleštěné modře zařízené kuchyně, ruce volně podél těla.

Vzhlédla ke mně. „Dostaneš svoje připojení. Dej mi dvacet čtyři hodin.“

Přikývla jsem a usrkla si čaje. „To bude stačit. Ještě navštívím Dacona a Pavouka. Musím se pořádně vybavit. Nepřestěhoval se Dake?“

„Děláš si srandu? Znáš ho, nepohne se z místa. Pořád bydlí v té díře na Polské,“ odpověděla. „A měla by ses vyspat, Danny. Vím, jak to s tebou obvykle vypadá, když jsi na lovu.“

Pokrčila jsem rameny. „Zrovna teď nemám na spánek ani pomyšlení. Ne,dokud nenakopu Santinovi, Vardinalovi nebo kdo to vlastně je, prdel. Kdokoliv je. A kdekoliv je.“

„Proč jsme nepoznaly, že je to démon?“ Gabe poklepávala nakrátko ostříhanými nehty po jílci meče.

Ukázala jsem hlavou na Jafa. „Říká, že Santino je mrchožrout a těm není dovoleno vycházet z Pekla. Tenhle jim utekl a Lucifer ho chce zpátky.“

„Skvělé.“ Spadly jí koutky. „Jedna věc, Danny. Už mi to sem příště nevoď.“

Moje prsteny zeleně zajiskřily. Byla to slabá útěcha, že si Gabe uvědomuje, o kolik je démon nebezpečnější než já. Myslela bych si, že projeví trochu víc pochopení, když ví, a to je třeba zdůraznit, jaké to je, když se nad ní na ulicích kdekdo ušklíbá.

Ale zase, démon, to bylo něco jiného. „On není věc.“ Kysele jsem zareagovala a Japhrimel se na mě úkosem podíval. „Je to démon. A neboj, už ho nepřivedu.“



22 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. pěkný, jen už by to chtělo nějakou akci

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další kapču, těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za přklad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za další kapitolu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad, jen bych chtěla poprosit korektorku, aby zkusila víc vychytat ty drobné chybičky (chybějící uvozovky především), přece jenom to ruší od čtení. :)
    Ale jinak skvělá práce, tahle knížka mi opravdu skvěle sedla. :) ;)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Vdaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  15. díky za překlad!!

    OdpovědětVymazat
  16. Dík děvčata, jste skvělá.těším se na další kapitolku .Ti co upozorňují na slohovou úpravu bez přispení k nápravě a ulehčení vaši práce by se měli zdržet komentáře.;-))

    OdpovědětVymazat