středa 2. dubna 2014

Dotek moci - 4. kapitola 1/2




Moje tvář pulsovala a pálila. Zůstala jsem na podlaze jeskyně. Belen stál mezi mnou a Kerrickem.

„…temperament na uzdě. Je to milá dívka,“ řekl Belen.

„Je to léčitelka, Belene. A už to není dívka. Vyléčení Rynea je vše, co mě zajímá. Vše, o co by ses měl starat i ty. Víš – “

„Ano, vím, co je v sázce.“ Belen vyprskl ta slova. „Ale jestli ještě jednou na ni vztáhneš ruku, utrhnu ti ji.“

Wow. Naklonila jsem hlavu, abych zachytila Kerrickův výraz.

Záblesk překvapení se mihl jeho nic neříkajícím pohledem. „Ujisti se, že si své názory o princi Ryneovi nechá pro sebe a nebudu muset.“ Kerrick se na mě podíval.

Setkala jsem se s jeho chladným pohledem a uvědomila si, že pro něj nic neznamenám. Na rozdíl od Belena, Kerrick musel vědět, že bych nepřežila vyléčení Rynea a stejně ho to nezajímalo.

Vyléčíš Rynea,“ řekl, než se odvrátil. „Lorene, máš hlídku.“

Loren vyskočil na nohy. „Ano, pane.“ Uháněl pryč z jeskyně. A já si přála, abych jej mohla následovat.

Belen poklekl vedle mě. Přitiskl mokrý hadr k mé tváři. „Omlou – “

„Neomlouvej se za něj,“ řekla jsem, přitiskla se k chladivému pohodlí, které poskytovala tkanina. Rozhlédla jsem se. Ze ztuhlého způsobu, kterým leželi pod svými přikrývkami, jsem věděla, že Flea a Quain předstírají spánek. Kerrick zul boty a uvelebil se na Lorenově místě, ignoroval nás.

Belen si hrál na chůvu, přinesl mi doušek vody a rozdělal mi přikrývky. Líbil se mi. Škoda, že jsem s ním nemohla zůstat déle.
*   *   *


Čekala jsem na příležitost k útěku. Trvalo to dva dny. Dva dny tichého pochodování lesem a jedna noc v další jeskyni. V noci jsem byla zticha a jen poslouchala muže, když jsem pečovala o své pošramocené ego.

Druhou noc byla přestávka daleko od ideálu, když Kerrick zastavil ve velké jeskyni. Měla jsem podezření, že věděl o umístění každé jeskyně v lese. Ale už jsem s ním nemohla nadále zůstat.

„Pamatujete, když ti tři opilci vyzvali Belena na souboj?“ Nadhodil Quain při večeři jen tak, když byl Kerrick venku na hlídce.

„A Kerrick vydal přísný rozkaz. Žádný boj, jinak se nebudeme moci znova ukázat v blízkosti hostince,“ řekl Loren.

Flea obrátil oči v sloup. „Tenhle příběh jsem slyšel už tak tucetkrát.“

„Jen tucetkrát?“ zeptal se Belen. Natáhl se u ohně na záda a položil si hlavu na zkřížené ruce za hlavou. „Z nějakého důvodu si tyhle dvě opice – “ ukázal na Lorena a Quaina „ – myslí, že ten příběh získává na důvěryhodnosti svým opakováním. Možná je to jen nešťastný projev jejich nízké inteligence.“

Quain si odfrkl. „Nešťastný projev? Ale, chlape, podívej, kdo se snaží zapůsobit na léčitelku.“

„Nechce, abychom ten příběh dokončili. Bojí se, že tě tím vystrašíme Avry,“ řekl Loren, snažící se zatáhnout mě do konverzace.

Všichni čtyři byli příliš starostliví, když se modřina na mé tváři zvětšila, zrudla a vybledla na pouhou šmouhu nazelenalé a černé barvy. Připomněla jsem si, že oni mě neudeřili. Není třeba nenávidět je.

„Není snadné mě vyděsit,“ řekla jsem. „Co se stalo s opilci?“

„Třískl všem třem hlavami o sebe a tím je uzemnil. Tudíž nedošlo k boji,“ řekl Quain.

„Tudíž? Teď se podívej, kdo tady rozhazuje rozšafnými slovy,“ prohodil Loren.

Tudíž není rozšafné,“ odpálil zpátky Quain.

Flea si důkladně povzdechl. „A je to tady… zase.“ Zvedl své dva kamínky a cvičil žonglování, přestože minulou noc prohlásil, že to vzdává.

Ujistila jsem se, že je mé lůžko blízko Fley. Zatímco Quain a Loren se pustili do debaty ohledně rozšafných slov, zeptala jsem se Fley na jeho jméno.

Udržující svůj pohled na kamíncích, ukázal bradou na ostatní. „Oni, ach, dali mi jméno. Zdálo se to lepší, než když tě oslovují parazite.“

„Jaké je tvé pravé jméno?“ Zeptala jsem se.


„Žádné nemám. Alespoň si nevzpomínám.“ Flea minul kámen a zaklel. „Vyrostl jsem na ulici, kradl jsem, abych přežil. Byl jsem nazýván chlapcem, zlodějem a dalšími nelichotivými slovy.“ Objevil se záblesk jeho pokřiveného úsměvu. „Jak je na tom tohle vymyšlené slovo? Nelichotivý[1].“

„Jsem naprosto ohromená,“ řekla jsem.

Podařilo se mu udržet souvislý rytmus hodů po celou řadu výměn, než se kameny ve vzduchu srazily. Přišla další kletba a začal znova.

„Jak ses dostal k této skupině?“ Zeptala jsem se.

„Asi před rokem přišli do mého města, vyptávali se po léčitelích. Byli diskrétní, ale připletli se tam a tamní siláci je neměli v oblibě, nebo mě, za prodávání informací Kerrickovi. Krást tajemství je jedna z mých nejlepších schopností.“

„Málem tě to zabilo,“ řekl Belen.

Tehdy. Měl jsem celou síť informátorů a tihle chlapi se ukázali a vyhodili ji do vzduchu.“

„Vtipné, já si to pamatuji jinak.“ Belen hodil další poleno do ohně.

„To bys měl. Tvůj život a živobytí nebyly v sázce.“ Flea se podrbal na spánku hranou jedno ze svých kamenů. „Když začalo být příliš dusno, pomáhal jsem jim vyklouznout z města a…“ Podíval se na Belena s láskou, ale zamaskoval to, než ji mohl ten obrovský muž vidět. „Prostě jsem zůstal.“

„Ha. My jsme ho zachránili před oprátkou, než ho mohli pověsit jako zrádce. A pak jsme toho idiota zastavili, když se tam chtěl vrátit zpátky.“

Což by vysvětlovalo Fleův komentář o kopnutí Belena mezi nohy, protože ho nechtěl nechat jít.

„Takže, kdo mu dal jeho jméno?“ Zeptala jsem se.

„Kerrick,“ odpověděl Belen.



Ne zrovna ten, koho bych čekala. „Proč ´Flea´?“

Na Fleově tváři se rozšířil plný úsměv. „Protože je těžké mě chytit.“

„Protože je to záškodník a nedá se ho zahubit,“ řekl Belen.

„Protože skáče do vzduchu tři stopy, když ho vyděsíš,“ přidal Loren.

„Protože je otravný a nutí nás nesmírně toužit po spěchu,“ dodal Quain.

„Díky kluci. Taky vás miluju.“ Flea udělal přehnané líbací zvuky a poplácal se po zadku.

Se smíchem po něm hodili kousky chleba a polštáře. Uvědomila jsem si, že vytvořili rodinu. Vina kvůli tomu, co jsem plánovala, mě zalila, ale vše pominulo ve chvíli, kdy vstoupil Kerrick.







[1] Když se v angličtině přidá před slovo compliment předpona „un“ jak se to dělá u spousty dalších slov, tak vznikne slovo, které v aj neexistuje – proto je z pohledu Fley vymyšlené. U nás je to něco jako „není to kompliment“.






17 komentářů:

  1. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, díky, díky!!! Moc děkuju za tvůj překlad!

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.3652. dubna 2014 23:34

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad další kapitoly!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  8. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za pokračování a nemůžu se dočkat příští kapitoly! :D Akorát je mi jasné, že jestli uteče, nebude to na dlouho a to mě trochu mrzí...

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za pokračování překladu po delší době, ale ještě jednou díky. Lvice

    OdpovědětVymazat