neděle 6. dubna 2014

Studium jedů - 19. kapitola 1/2

Tak vás všechny zdravím,
po dlouhé době mám zase chvilku na překlad, takže tady máte část a doufám, že se bude líbit, i když není zrovna moc dlouhá.
Abych vás trochu navnadila na další část, tak prozradím, že Valek rozhodně nebude nadšen, až Yelenu uvidí, tak můžete hádat proč - ráda si s váma pokecám v komentářích. :)

Paty


 „Co bych musela udělat, abych dostala kousek sýra?“ Zeptala jsem se. Já to věděla! Margg byla tou, kdo o mně vypouštěl do oběhu informace, a teď mě chtěla využít. Konečně nějaké důkazy.
„Mám zdroj, který dobře platí za informace. Je to ideální systém pro malé krysy,“ řekla Margg.
„Jaký druh informací?“
„Cokoliv, co bys mohla zaslechnout, zatímco pobíháš kolem Velitelovy kanceláře nebo Valekova apartmánu. Můj kontakt platí podle posuvného měřítka; čím šťavnatější novinka, tím větší kus sýra.“
„Jak to funguje?“ Moje mysl běžela na plné obrátky. Právě teď je to její slovo proti mému. Potřebuji důkaz, který bych mohla ukázat Valekovi. Být schopná ukázat na Margg i její zdroj by bylo sladkým potěšením.
„Ty mi dáš informaci,“ řekla, „a já ji předám dál. Posbírám prachy, a dám ti je, mínus patnáct procent z odměny.“
„A já mám jako věřit, že si vezmeš jen patnáct procent z celkové částky, o jejíž výši nic nevím?“
Pokrčila rameny. „Buď tohle, nebo nic. Myslela bych si, že napůl vyhladovělá krysa jako ty by skočila po každém soustu, bez ohledu na to, jak malém.“ Margg se začala vzdalovat.
„Co kdybychom navštívily tvůj zdroj společně?“ Navrhla jsem. „Potom pořád dostaneš svou odměnu.“
Zastavila. Nejistota zvrásnila její masitou tvář. „Budu to muset zjistit.“ Zmizela chodbou pryč.
Chvíli jsem otálela před lázněmi, zvažovala možnost sledovat Margg pár dní, ale zamítla tu myšlenku. Pokud se jejímu kontaktu nebude líbit můj návrh, musela bych běhat za Margg se svěšeným ocasem, prosící o další šanci. To by si užila! Potom bych ji mohla sledovat. Odhalit ji Valekovi jako zrádce by mi bylo potěšením.
Můj rozhovor s Margg vyčerpal všechen můj čas na koupel, tak jsem zamířila do Velitelovy pracovny. Když jsem přišla, Sammy, Randův pomocník z kuchyně, přešlapoval venku za zavřenými dveřmi a držel tác s jídlem. Mohla jsem slyšet rozzlobený hlas uvnitř.
„Co se děje?“ Zeptala jsem se Sammyho.
„Hádají se,“ řekl.
„Kdo?“
„Velitel a Valek.“
Vzala jsem od Sammyho tác s chladnoucím jídlem. Nebyl důvod, abychom tady stáli oba. „Běž. Jsem si jistá, že tě Rand potřebuje.“
Sammy se úlevně usmál a odběhl přes trůnní sál. Já uvidím kuchyň při večeři. Služky a kuchaři se rojili jako včely a Rand všechen ten chaos řídil. Štěkal rozkazy a kontroloval kuchyňské služebnictvo jako včelí královna svůj úl.
Vědouc, že Velitel nemá rád studené jídlo, postavila jsem se blíže ke dveřím, čekajíc na přerušení konverzace. Z mé nové pozice, jsem mohla jasně slyšet Valeka.
„Co vás to popadlo, že jste změnil vašeho nástupce?“ Dožadoval se Valek.
Velitelova tichá odpověď prošla dveřmi jako neidentifikovatelný šelest.
„Za celých patnáct let, co vás znám, jste nikdy nezměnil rozhodnutí.“ Valekův tón zněl trochu rozumněji. „Tohle není trik, jakým chci zjistit vašeho nástupce. Prostě chci vědět, proč jste změnil názor. Proč teď?“
Valekovi se odpověď nezamlouvala. Se sarkastickým ostřím v hlase řekl: „Vždycky, pane.“
Valek prudce otevřel dveře. Vpadla jsem do pracovny.
Měl nasazený ledový výraz. Pouze jeho oči ukazovaly zuřivost. Byly jako jezírka lávy pod ledovou krustou. „Yeleno, kde jsi sakra byla? Velitel čeká na svou večeři.“ Nečekající na odpověď, Valek svižně kráčel trůnním sálem. Poradci a vojáci mu uskakovali z cesty.
Valekův hněv se zdál extrémní. Každý v Ixii věděl, že jeden z osmi Generálů byl vybrán jako Velitelův nástupce. Typickým paranoidním zvykem Velitelovy vlády bylo udržovat jméno vybraného Generála v tajnosti. Každý Generál dostal obálku, která obsahovala kousek skládačky. Kdyby Velitel umřel, sestavili by skládanku a rozluštili zašifrovanou zprávu. Byl by potřeba klíč k dešifrování zprávy. Klíč, který měl pouze Valek. Vybraný Generál by měl plnou podporu Velitelovy armády a služebnictva.
Důvodem skládačky bylo to, že tohle tajemství bránilo každému v povstání ve prospěch tohoto následníka, neboť ten byl neznámý. Ale rizikem bylo, že zvolený následník mohl být ještě horší, než Velitel, což bylo také odstrašující. Pokud jsem mohla vidět, tahle změna ve zvoleném Generálovi by pravděpodobně nezměnila Ixii ze dne na den. Nikdo nevěděl, kdo byl původně zvolen, takže by tahle změna neměla žádný vliv, dokud by Velitel nezemřel.
Přiblížila jsem se ke stolu Velitele Ambrose. Pročítal hlášení, neovlivněn Valekovým vztekem. Provedla jsem rychlé ochutnání jeho večeře, on mi poděkoval za jídlo a vypustil mě z hlavy.
Na cestě zpátky do lázní jsem uvažovala o informacích, které jsem právě vyslechla a že by mohly přinést slušnou cenu od kontaktu Margg. Zastavila jsem se při té kuriozitě – neměla jsem žádnou touhu spáchat zradu kvůli penězům. Chtěla jsem se jen dostat z téhle situace živá. A jak jsem znala Valeka, nepochybovala jsem o tom, že by odhalil jakékoliv tajné setkání s Margg. Jen z tohoto důvodu jsem musela dokázat že, nehledě na to čemu Margg věří, já nejsem špiónem. Jen vize Valkových spalujících očí, které se soustředí na mě, skrze mě poslala prudký proud strachu.
* * *
Dlouhé koupání v lázních zmírnilo bolest v žebrech. Protože byl teprve podvečer, uvažovala jsem, že se raději na chvíli vyhnu Valekovi. Zastavila jsem se v kuchyni na pozdní večeři. Po tom, co jsem si sama naložila zbytky pečeného masa a kus chleba, odnesla jsem si talíř tam, kde Rand pracoval. Měl tam řadu mís, hrnců a ingrediencí ledabyle rozmístěných po svém stole. Tmavé skvrny lemovaly jeho krví podlité oči a jeho hnědé vlasy trčely vzhůru, kde si je prohraboval rukama.
Našla jsem si židličku, uklidila roh na Randově stole, a snědla svou večeři.
„Poslal tě Velitel?“ Zeptal se Rand.
„Ne. Proč?“
„Konečně jsem před dvěma dny dostal od Vinga recept na Criollo. Myslel jsem, že o tom Velitel přemýšlel.“
„Nic mi neříkal.“
Dvě velké zásilky Criolla, bez receptu, byly přivezeny pro Velitele od Brazellova odjezdu z hradu. Pokaždé mu Velitel odpověděl: „Děkuji,“ a znova požádal o recept. Jelikož bylo přijaté množství obrovské, Velitel poskytl Randovi nějaké Criollo na hraní. Rand nebyl zklamaný. Roztavil ho, míchal do horkých nápojů, vymyslel nové deserty, rozlámal a vytvaroval do květin a dalších jedlých ozdob na koláče a dorty.
Sledovala jsem Randa, jak hněte těsto mahagonové barvy s pevnými ale nervózními pohyby. „Jak to teda jde?“ Zeptala jsem se.
„Strašně. Opakovaně jsem se řídil podle tohoto receptu, a vše, co jsem získal, je nechutný maglajz.“ Rand klepl lžící o okraj mísy, aby sklepl mazlavý zbytek. „Dokonce to ani nechce ztuhnout.“ Podal mi list kdysi bílého papíru, zamazaného hnědými skvrnami a moukou. „Možná zjistíš, co dělám špatně.“
Prohlídla jsem si seznam ingrediencí. Vypadalo to jako normální recept, ale já nebyla expert na vaření. Na druhou stranu, ochutnávání bylo mou silnou stránkou. Vzala jsem si kousek těsta a rozmělnila na jazyku. Nechutně sladká chuť zaplavila mou pusu. Struktura byla hladká a těsto potáhlo celý můj jazyk stejně jako Criollo, ale postrádalo ořechovitou, mírně nahořklou chuť, která vyvážila sladkost.
„Možná je ten recept podvrh,“ řekla jsem a podala list zpátky Randovi. „Zkus se vžít do Vingovy pozice. Velitel Ambros miluje Criollo a ty držíš jedinou kopii receptu. Vzdal by ses jej? Nebo bys zmanipuloval jeho opsání?“
Rand se unaveně svalil na židli. „Tak co mám dělat? Pokud nevyrobím Criollo, Velitel mě pravděpodobně někam přeloží. Mé ego by to neustálo.“ Pokusil se o slabý úsměv.
„Řekni Veliteli, že je ten recept podvrh. Obviň Vinga ze své neschopnosti napodobit Criollo.“
Rand si s povzdechem promnul dlaní obličej. „Nesnáším tenhle typ politického tlaku.“ Masíroval si víčka, konečky svých prstů. „Právě teď bych zabíjel za šálek kávy, ale hádám, že víno bude muset stačit.“ Prohraboval se chvíli skříní a vytáhl láhev a dvě sklenice.
„Kafe?“
„Jsi příliš mladá, než aby sis to pamatovala, ale před převratem jsme tento úžasný nápoj dováželi ze Sitie. Když Velitel uzavřel hranice, ztratili jsme nekonečný seznam luxusních věcí. Z nich všech mi káva chybí nejvíce.“
„A co černý trh?“ Zeptala jsem se.
Rand se zasmál. „Pravděpodobně se tam dá sehnat. Ale není tady na hradě žádné místo, kde bych si ji mohl udělat, aniž by mě při tom nikdo nenachytal.“
„S největší pravděpodobností budu litovat toho, že jsem se zeptala, ale proč?“
„Ta vůně. Káva má bohaté a odlišné aroma, které by mě odhalilo. Vůně uvařené kávy si protká cestu celým hradem. Každé ráno před převratem mě ta vůně probouzela.“ Rand si znova povzdychl. „Úkolem mé matky bylo rozemlít kávová zrna a naplnit hrnce vodou. Je to velmi podobné vaření čaje, ale chuť je daleko lepší.“
Narovnala jsem se na své židli, kdy jsem uslyšela slovo zrna[1]. „Jakou barvu mají kávová zrna?“
„Hnědou. Proč?“
„Jsem jen zvědavá,“ řekla jsem klidným tónem, ale vzrušení se ve mně zmítalo. Mé tajemné fazole byly hnědé, a Brazell byl dost starý na to, aby věděl o kávě. Možná, že mu ten nápoj chyběl, a plánoval ji pěstovat.
Moje úsilí zkvasit dužinu lusků vedlo k lehkému kaštanovému zbarvení kapaliny, která chutnala shnile. Fialové semínka uvnitř dužiny nasákly vlhkost a byly pokryty chmířím. Zavřela jsem okno a sušila semena na parapetu. Když byly usušené, semena znova získala hnědou barvu a vypadala i chutnala jako fazole z karavany.
„Má káva chutnat sladce?“ Zeptala jsem se.
„Ne. Je hořká. Moje matka přidávala cukr a mléko do poloviny hrnců, ale já ji měl raději čistou.“
Moje fazole byly hořké. Nemohla jsem už nadále vydržet sedět, musela jsem zjistit, jestli si Valek pamatuje kávu. Cítila jsem se nesvá z vyptávání se Randa, nejistá, jestli by Valek chtěl, aby věděl o luscích z jihu.




[1] Beans – správně by to měly být fazole stejně jako ty, které donesl Valek, ale u nás se používá spojení „kávová zrna“


16 komentářů:

  1. Moc děkuji za další kapitolu i když za dlouhou dobu. Lvice

    OdpovědětVymazat
  2. Dík za překlad,skvělá práce :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad další kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hmmm, děkuji za další skvělou kapitolu, absolutně nemám ponětí, co by mohla zase provést, protože náznaků je tam hned několik, i když možná už mi to jen nemyslí a vidím náznaky ve všem...;) Každopádně se nemůžu dočkat pokračování, až to konečně rozluštím...:)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. Diky :) tešim sa na ďalšiu kapču

    OdpovědětVymazat
  8. Ten pocit, když bych vraždila za pokračování... Jinak díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakuejm :) budú aj ďalšie kapitoly? :)

    OdpovědětVymazat
  10. Další kousek bude tuto neděli, už je téměř hotový :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad, bude sa ešte ďalej prekladať ? :)

    OdpovědětVymazat