úterý 18. března 2014

Práce pro Ďábla - 7. kapitola




V rameni mi tepala tupá bolest. Byla tma. Už nepršelo, ale byla jsem mokrá a moje oblečení taky. Všude kolem mě se vznášel pach démonské magie.

Zamrkal jsem.

Ležela jsem na něčem tvrdém a studeném, ale na tváři jsem cítila něco teplého. Někdo mě držel. Pižmo a spálená skořice. Vůně mě zaplavila, zmírňovala bolest v rameni, tep srdce a vyháněla pálivý kouř z plic. Cítila jsem se, jako by mě někdo roztrhl v půli a pak sešil naopak. Bolí, vzlykla jsem neschopná promluvit.


„Dýchej,“ řekl Jaf. „Prostě jenom dýchej, To přejde, slibuju.“

Zakňourala jsem.

Přemohlo mě dávení. Otočil mě na stranu, pořád mě držel a já jsem mezi mumláním nadávek vyprázdnila žaludek. Démon mě hladil po vlasech. Když jsem zapomněla, že mi držel pistoli u hlavy, tak to bylo svým způsobem příjemné.

Vyzvracela jsem všechno, i to, o čem jsem si jen pomyslela, že bych mohla sníst. Když se mi žaludek uklidnil, zůstala jsem ležet na betonu a poslouchala hluk z dopravy, zatímco mi démon probíral vlasy a držel mě. Po chvíli jsem byla schopná vnímat okolní svět. Dokonce to byl znovu normální, lidský svět.

Říkala jsem, že políbím zem, přemýšlela jsem. Nejsem si jistá, jestli to chci udělat teď, když je celá pokrytá zvratky. Mými zvratky. Nechutné.

„Asi je to trochu nechutné,“ řekla jsem nakonec a přála jsem si, abych si mohla vypláchnout ústa.

Démon pokrčil rameny. „To je mi jedno.“

„Samozřejmě, že je ti to jedno.“ Cítila jsem žluč. „Je to lidská záležitost. Co by ses tím zabýval.“

„Mám lidi rád,“ řekl. „Většina démonů má. Jinak bychom se neobtěžovali udělat z vás naše společníky a ještě byste lezli po stromech.“ Ještě pořád mi probíral vlasy. Pár pramenů se uvolnilo z copu a spadlo mi do tváře.

„Skvělé. Teď budu mít pocit, že jsme pro vás něco domácí mazlíčci.“ Zhluboka jsem se nadechla. Snad už se udržím na nohou. „Hádám, že teď bych se měla vrhnout na plnění rozkazu?“

„Asi ano.“ Pomalu vstal, vytáhl mě k sobě a když jsem se zapotácela, podepřel mě. Dal mi do ruky můj meč. Obtočil mi prsty kolem jílce, nasunul na něj pochvu a čekal, až se přestanu kymácet.

Teď byla chvíle na to, abych rameny pokrčila já. „Musím se stavit doma a vzít si pár věcí, které se při honění démonů můžou hodit,“ řekla jsem mu. „A taky se převléknout."

„Jistě,“ řekl. „Je to Princova vůle, abych tě doprovázel.“

Způsob, jakým to řekl, zněl jako útok. „Já jsem to dělat nechtěla,“ řekla jsem. „Na mě se nezlob. Co pro mě vlastně udělal?“

„Až přijdeme k tobě domů, uvidíš,“ řekl nesnesitelně klidně démon.“ Doufám, že oceníš svoje štěstí, Nekromantko.“

„Právě jsem přežila výlet do pekla,“ řekla jsem. „Můžeš mi věřit, že se zrovna teď počítám mezi šťastlivce. Kde teď jsme?“

„Třicátá třetí a Polská,“ odpověděl. „V průchodu.“

Rozhlédla jsem se kolem. Měl pravdu. Byl to tmavý úzký průchod, chráněný římsou před deštěm. Východ na ulici blokovaly tři popelnice. Cihlové zdi, pár grafiti, papíry poletující ve větru. „ Pěkné,“ řekla jsem. „Je vidět, že máš skvělý vkus na výběr místa."

„Dala bys přednost prostředku Hlavní třídy?“ Blýskl očima ve tmě. Ustoupila jsem hned, jak mi to moje nejisté nohy dovolily. Založil si ruce v bok. „Princ...“ Odmlčel se.

„Ano, je opravdu okouzlující,“ řekla jsem. „Co mi to udělal s ramenem? Příšerně to bolí.“

„Uvidíš,“ zněla jeho klidná odpověď. Proklouzl kolem mě a vyhlížel z ústí průchodu.

„Pomoz mi s těmi popelnicemi a zavoláme si taxi.“

„Teď si vezmeš taxíka a předtím jsi mě vláčel metrem?“ Povytáhla jsem meč a vyzkoušela ostří. Pořád jasný. Pořád ostrý.

„To bylo nezbytné. Opustit Peklo není to samé, jako do něj vejít, zvlášť pro lidi. Musel jsem najít takový vchod, abys průchod přežila, návrat už není tak složitý.“ Zastavil, zády ke mně. „Vlastně je úplně jednoduchý.“ Světla ubylo. Byla jsem v Pekle celé odpoledne, pomyslela jsem si. Cítila jsem, jak se ve mně vzmáhá a pak uhasíná nával bláznivého chichotání. Proč mám v takových situacích vždycky chuť se smát? Uvažovala jsem. Celý život mám šílené nutkání se chichotat v nejnemožnějších situacích.

„Skvělé,“ zamumlala jsem a zastrčila meč zpátky. „Fajn, tak jdeme na to.“

Odsunul popelnici tak snadno, jako by to byla podnožka. Já jsem se soustředila na posunování jedné nohy před druhou tak, abych se u toho neskácela.

Neon osvětloval mokrou ulici. Třicátá třetí a Polská nebyly zrovna v nejexkluzivnější části města. Přemýšlela jsem, jestli to měl být démonský vtip, ale to, že tam bylo ve vzduchu hodně sexu a psychotropních látek asi usnadňovalo otevření dveří z Pekla. Zřejmě tu byl podobný energetický náboj.

Brodili jsme se kalužemi, démon se občas natáhl dozadu, vzal mě za loket a nasměroval za roh. Vypadal s mlčením při chůzi spokojený a já jsem na zapřádání nějakých rozhovorů byla příliš zničená. Snad se ho brzy zbavím.

Taxíka chytil na rohu Třinácté a Vinařské. Vděčně jsem klesla na sedadlo a dala řidiči svou adresu. Byl to obrýlený smutný Polák, který když uviděl moje tetování, procedil skrz zuby obranné zaklínadlo. Na zpětném zrcátku měl pověšený růženec a všechny svoje odpovědi adresoval démonovi. Nějak si nevšiml, že je pro něho daleko větší hrozbou, než takový malý človíček jako já.

Příběh mého života. Chlápek nepozná démona, ale kdyby mohl, tak mě vyhodí z taxíku.




25 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Teď budu mít pocit, že jsme pro vás něco domácí mazlíčci.“ Asi tam bude. ,,něco jako domácí mazlíčci'' Dík za vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. děkuji:-) super, těším se na další díl. Je to čím dál tím zajímavější :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Vážně se mi líbí temnější, pochmurnější umístění příběhu. :)
    Je super, jen malý překlep:
    "Zamrkala jsem." - máte tam mužský rod. :)
    Krásný den.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za další kapitolu, jsem zvědavá, co za "dárek" to dostala...

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Za překlepy se omlouvám a prosím některou ze správkyň o opravu. Doufám, že vám to nezkazilo dojem z kapitoly, a že moje bolení hlavy z tohohle překladu stojí za to :-). Jitka

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Gramatika je v pořádku... :D :D :D ... Ten, kdo se v tom nešťourá to neřeší... :D :D :D ... Děkuju moc za překlad. Ksakru, já bych se takhle přemisťovat nechtěla... :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  16. Super, super, super :o) Díky moc

    OdpovědětVymazat
  17. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat