úterý 11. března 2014

Práce pro Ďábla - 6. kapitola




„Prrr!“ Úplně jsem zapomněla na hypnotickou sílu jeho očí a vzhlédla jsem k němu. „Počkat, já nejsem nájemný vrah. Já jsem nekromantka. Když je to nezbytně nutné, přivádím lidi zpátky, zeptám se jich na to, co je potřeba a pak je ukládám k odpočinku.“


„Před padesáti lety jeden z démonů uprchl z mé říše.“ Pokračoval nevzrušeně Princ, aniž by připustil moje námitky. „Podle libosti si bloumá ve vaší realitě a chystá se rozbít Vejce.“

Řekl rozbít vejce? To je nějaký eufemizmus? „Jaké Vejce?“ Zeptala jsem se a zavrtěla se v židli. Meč jsem měla položený na kolenou. Na to, aby to byla halucinace, jsem jeho váhu cítila příliš zřetelně.

„Vejce je démonský artefakt.“ Řekl Princ. „Dalo by se říct, že pokud by zrovna tento démon rozbil Vejce někde ve vašem světě, výsledek by byl velmi nepříjemný.“

Vyschla mi ústa. „To mělo znamenat něco, jako že by to byl konec světa?“ Zeptala jsem se.

Princ pokrčil rameny. „Přál bych si, aby bylo vejce vráceno a zloděj potrestán. Vy jste nekromantka, schopná vidět i to, co ostatní nevidí. Říká se o vás, že jste nejlepší z vaší generace, aspoň ceny za vaše služby to naznačují. Jste člověk, ale možná byste mohla být schopná najít Vejce a zabít zloděje. Jaf vás bude doprovázet a dávat na vás pozor, dokud nesplníte svůj úkol.“ Otočil se od krbu. „A když mi přinesete Vejce nazpět, odměním se vám tak, že o tom ještě žádnému člověku ani nesnilo.“

„Nejsem si jistá, jestli stojím o vaši odměnu.“ Řekla jsem mu. „Podívejte, já jsem pracující děvče. Probouzím mrtvé k životu, aby zodpověděli dotazy právníků v dědickém řízení. Nejsem osamělý pistolník – ani mstitel.“

„Sice nejste nájemný vrah, ale po odchodu z Akademie jste pracovala jako lovec odměn, byla jste zapojená do průmyslové špionáže a jiných nelegálních aktivit. Umožnilo vám to během pěti let splatit hypotéku a vést mnohem pohodlnější život než má většina vašich vrstevníků.“ Odpověděl. „Nehrajte si se mnou, Dante, není to zrovna nejrozumnější nápad.“

„Nápodobně,“ řekla jsem. „Máte ve své pracovně ozbrojenou nekromantku, která zná vaše jméno, Výsosti. Musíte být zoufalý.“ Třásly se mi ruce a ústa jsem měla úplně vyschlá. Znovu jsem lhala.

Přestože jsem byla mnohem obeznámenější se záhrobními věcmi než většina ostatních lidí, Ďáblovo jméno jsem neznala. Nikdo ho neznal. Každopádně byl příliš mocný na to, aby sebou nechal manipulovat jako nějaký obyčejný rarach. Pochybovala jsem, že má znalost Japhrimelova jména by ho zdržela od toho, aby ze mě udělal mastný flek. Luciferovo jméno byla hádanka, kterou se snažil rozlousknout kdejaký čaroděj. Mysleli si, že by jim dalo moc nad pekelnými legiemi. Podle kněží bylo Luciferovo pravé jméno spíš něco jako boží jméno, vystihovalo jeho podstatu, ale neposkytovalo nad ním žádnou moc. O pravé povaze vztahů mezi Luciferem a bohy se bouřlivě debatovalo; od konečného ověření existence démonů různé kostely, které přežily Probuzení a jejich kněží prováděly všemožné, většinou neprůkazné experimenty. Víra v sílu slov byla nezbytná na vyhánění rarachů, ale fungovalo to jen když byl vymítaný démon extrémně slabý. Jak podotkla Gabiina babička Adrienna Spocarelli v jedné z poznámek pod čarou v jejích Bozích a Čarodějích, ještě že démoni nechtějí vládnout světu, protože je problém vyhnat i toho nejslabšího z nich.

„A vy musíte být chamtivá.“ Jeho hlas zněl pořád stejně. „Co chcete, Dante Valentine? Můžu vám dát celý svět.“

Zpívalo mi to v žilách, tepalo do lebky. Můžu vám dát celý svět.

Chvíli jsem o tom přemýšlela, ale Lucifer mi nemohl dát nic z toho, co jsem chtěla. A pokud ano, cena byla příliš vysoká. To byla jediná jistota, kterou jsem měla. „Vynechte mě z toho.“ Řekla jsem nakonec „ Nechci s tím mít nic společného.“

„Mohl bych vám dokonce říct,“ pokračoval, „kdo byli vaši rodiče.“

Ty zkurvysyne.Vyskočila jsem na nohy, meč venku z pochvy. Modré runy se v oceli kroutily, ale ani jeden z démonů se nepohnul. Obešla jsem židli, pryč od Jafa, který pořád stál jako socha a zíral na můj meč. Rudé světlo z ohně zalilo ostří, modré runy se roztančily po čepeli. „Moje rodiče vynechte.“ Vyštěkla jsem. „Dobrá. Udělám to, Lucifere. Když mě necháte na pokoji. Nechci kolem sebe žádné vaše přisluhovače. Řekněte mi, co potřebuju vědět a já vám to Vejce najdu.“

Podle všeho, co jsem věděla, byli moji rodiči příliš chudí nebo příliš zfetovaní na to, aby mě dokázali vychovat. Nepovažovala jsem to za důležité, můj Mathesonův index byl tak vysoký, že mě dali do nemocnice. Aspoň mě neprodali. To byl jediný dar, který mi dali, kromě genetického vybavení, které ze mě udělalo nekromantku. Oba dary byly neuvěřitelné, když uvážíte alternativu. Nebylo to poprvé, kdy mě někdo popichoval, že jsem sirotek.

Nikdy to nikdo neudělal dvakrát.

Lucifer pokrčil rameny. „Japhrimela musíte vzít s sebou. Jinak je to sebevražda.“

„A nechat se od něho podrazit ve chvíli, kdy najdu Vejce? Nemůžete po někom něco chtít a pak ho vyšachovat ze hry.“ Potřásla jsem hlavou. „Nehraju. Pracuju sama.“

Zvedl oči a jeho pohled se mi zavrtal do lebky. „Já vám nedávám na výběr.“

Pozvedla jsem meč jako štít proti jeho pohledu. Po zádech mi stékal pramínek potu a vsakoval se do džínsů. Bylo tam proklatě horko. Jak jinak by mělo být v Pekle? Co jsi čekala, ledový koktejl a svěží vánek?

Neviděla jsem, kdy se Jaf pohnul. Jediným ladným skokem byl u mě, můj meč odklonil a k zátylku mi přiložil pistoli. Volnou rukou mě držel pod krkem. Nohy mi bezmocně kmitaly ve vzduchu.

„Jste velmi zajímavá.“ Řekl Princ Pekel. „Většina lidí na vašem místě by křičela. Nebo naříkala. Mám pocit, že stres u vašeho druhu vyvolává vzlykání.“

Vyplivla jsem oplzlou nadávku, která by Jado-senseie s jeho asijským smyslem pro dekorum, porazila. Jaf se ani nepohnul. Jeho ruka trochu povolila a já jsem se pokusila nadechnout.

Mohl mi rozmáčknout průdušnici jako plastový kelímek. Přestala jsem kopat, abych neplýtvala tou trochou kyslíku, která mi ještě zbývala a soustředila jsem se, až se mi svět zmenšil do jediného pevného bodu.

„Pusť ji,“ řekl klidně Princ. „Shromažďuje Sílu.“

Jaf mě pustil. Žuchla jsem na zem, přetočila se na nohy a vytaseným stříbrným mečem opisovala obloučky. Nemysli, řval v mé paměti malý, ořechově hnědý Jado ve svém oranžovém hábitu. Nemysli! Hýbej se!

Dokonce jsem ani neviděla, kdy se Jaf znovu pohnul. Najednou byl u mě, zkroutil mi zápěstí a vypáčil meč z ruky. Na oplátku jsem ho praštila a jak jsme byli spojení, zvrátila jsem mu hlavu dozadu. Pak jsem od obou démonů šouravě ustoupila, ruce nemotorně natažené před sebou, připravená na všechno.

Na cokoliv, kromě tohohle.

Jaf upustil můj meč. Ten zvonil a doutnal na podlaze vedle pochvy. „Posvěcená ocel. Ona věří,“ Řekl a zaštítil Prince, který se zastavil a zkoumavě mě pozoroval.

Samozřejmě že věřím, pomyslela jsem si v jakémsi vytržení. S bohem smrti mluvím celkem pravidelně. Věřím, protože musím.

„Myslíte, že se probojujete z Pekla ven?" Zeptal se Princ.

„Mohli byste být zdvořilejší?“ Opáčila jsem. „Protože musím říct, že vaše pohostinnost stojí za hovno.“ Polkla jsem. Vzduch mě při dýchání škrábal na patře.

Při dýchání toho, co démoni považovali za vzduch, jsem se pomalu dusila.

Lucifer udělal malý krok mým směrem. „Omlouvám se, Dante. Prosím, sedněte si. Jafe, vrať jí meč. Měli jsme být zdvořilejší, když žádáme o pomoc.“

„Co je v tom Vejci?“ Zeptala jsem se, ale zůstala jsem na místě. „Co je tak strašně důležitého?“

Lucifer se usmál. Ten úsměv mě přiměl ustoupit, až jsem se rameny dotýkala knihovny. „Co je v tom Vejci?“ Řekl. „Nic, co by mohlo zajímat člověka.“

„Páni.“ Znovu jsem polkla. „Tak to je něco opravdu špatně.“

„Pomozte mi, Dante, a budete jednou z mála vyvolených, kteří se mohou pyšnit mým přátelstvím.“ Jeho hlas byl jemný a vemlouvavý, jemně ťukal na mou lebku a hledal kudy dovnitř. Zuřivě jsem se kousala do vnitřní strany tváře tak dlouho, dokud mi nával bolesti nepročistil hlavu. „Přísahám vám na vodu z Léthé, jestli získáte vejce nazpět a zabijete zloděje, budu vaším přítelem na věky.“



Chuť krve mi naplnila ústa. „Jak se jmenuje ten démon?" Zeptala jsem se. „Ten, co to ukradl?“

„Jeho jméno je Vardimal,“ řekl Lucifer. „Vy ho znáte jako Santina.“

Zvažovala jsem, že vytáhnu nůž. Sice ho to nezabije, ale posvěcená ocel by ho na chvíli zastavila a já bych měla příležitost proklouznout oknem nebo dveřmi. „Santino?" Zašeptala jsem. „Slizký zku..“

„Dej si pozor, jak mluvíš s Princem,“ přerušil mě Jaf. Lucifer zvedl zlatou ruku.

„Nech ji, ať si mluví, jak chce, Japhrimele,“ řekl. Zněl tak trochu unaveně. „Dokážu ocenit člověka, který mluví upřímně, takových je málo.“

„To samé se dá říct o démonech,“ řekla jsem otupěle. „Santino...“

Krev mi protéká mezi prsty, mrazivé krystaly zvoní, Doreen křičí, život z ní vyprchává řeznou ranou na jejím krku. Pořád křičí a křičí.


Vytáhla jsem svoje nože.

Lucifer mě pár minut zkoumal a pak se otočil zpátky ke krbu. „Je mi jasné, že máte s Vardimalem vlastní, nevyřízené účty,“ pokračoval. „Vy pomůžete mně, já pomůžu vám. Vyděláme na tom oba.“

„Santino byl démon?“ Zašeptala jsem. „Jak,“ pročistila jsem si hrdlo. „Jak bych ho k čertu mohla zabít?“

„Japhrimel vám pomůže. Má na tom osobní zájem.“

Jaf opatrně zvedl můj meč, zasunul ho do pochvy. Sledovala jsem to a po čele mi stékal pramínek potu. Kapka se mi dostala do oka a pálila tam. Zamrkala jsem. „Proč Santina nezabije on?“ Zeptala jsem se. Hlas se mi třásl.

„Kdysi hodně dávno, ještě za úsvitu věků, jsem tomuto démonovi za jeho služby nabídl dar." Řekl Lucifetr. „Vybral si imunitu. Nemůže ho zabít žádný muž, ani démon.“

Zamyslela jsem se. „Takže vy si myslíte, že bych mohla, protože nejsem ani jedno.“

„Ano,“ přikývl Lucifer. „Stojí to za zkoušku. Japhrimel vás bude celou dobu chránit, abyste mohla splnit úkol.“

Ježíši, není to od něj milé? Už jsem to skoro řekla, ale pak jsem se zamyslela a udržela jsem pusu zavřenou. Po chvíli jsem přikývla. „Fajn.“ Nezněla jsem zrovna šťastně. „Udělám to. Stejně asi nemám na výběr." A Jafa se při první příležitosti zbavím. To přece nemůže být zas tak složité.

„Odměna bude stát za to,“ připomněl mi Lucifer.

„Seru na odměnu, budu šťastná, když z toho vyváznu se zdravou kůží,“ zamumlala jsem. Takže Santino byl démon. Není divu, že jsem ho nemohla najít. „Můžu teď zpátky na Zem? Nebo se snad ten Vardimal potlouká někde po Pekle?" Myšlenka na lov vražedného démona po všech možných cizích, ale přesto dost reálných dimenzích dělala ze sebevraždy celkem přijatelnou možnost.

„Žije mezi vaším druhem,“ řekl mi Lucifer. „Váš svět je pro nás hřiště a on na něm hraje svoje kruté hry.“

„Jo, to si dokážu představit.“ Polkla jsem knedlík, který se mi usadil v krku. „Démon, který rád ubližuje lidem.“

„Rád bych vám něco řekl, Dante Valentine,“ odpověděl Lucifer a hleděl při tom do plamenů. Záda měl strnulá. „Viděl jsem, jak se sotva včera váš druh snaží vyhrabat ven z bahna a litoval vás. Dal jsem vám oheň. Dal jsem vám civilizaci a technologie. Naučil jsem vás, jak venku z toho bahna žít. Prozradil jsem vám tajemství lásky. Mí démoni mezi vámi žijí tisíce let. Učí vás. Formují vaše vědomí, abyste se odlišili od zvířat. A vy na mě plivete a nazýváte mě ďáblem.

Má ústa už nemohla být sušší. Říkáme jim démoni, džinové nebo ďáblové a stovkami dalších jmen. Každá kultura o nich má nějaké pověsti. Před Velkým Probuzením byli jen pověstmi a nočními můrami, navzdory tomu, že se mágové po celá staletí snažili navázat s nimi kontakt. Nikdo neví, jestli démoni patřili mezi bohy nebo bohům podléhali, nebo jestli byli něco úplně jiného.

Já bych hlasovala pro něco úplně jiného. Ale já jsem vždycky byla podezřívavá. „Lucifer byl první z humanistů,“ řekla jsem. „Jsem si toho dobře vědoma, Vaše Výsosti.“

„Přemýšlejte o tom, než něco řeknete,“ pokračoval, jako bych nic neřekla. „A teď běžte a udělejte, co jste slíbila. Japhrimel vás do všeho zasvětí, Dante Valentine. Jděte.“

„Můj pane,“ začal Jaf a já jsem si otřela zpocené ruce do nohavic. Budu potřebovat pár tablet soli a několik litrů vody. Těžké dusné vedro mi tlačilo na kůži a oblečení jsem měla celé zmáčené potem.

„Jděte,“ řekl Lucifer. „Nebudu to opakovat.“

Nedohadovala jsem se. Podívala jsem se na Jafa.

Démon chvíli zíral na Lucifera, zelené oči mu plápolaly a měl zaťaté čelisti.

Zelené oči. Oba měli zelené oči. Jsou snad příbuzní? Ježiši, kdo ví? Znovu jsem polkla. Ve vzduchu viselo napětí, otíralo se mi o kůži.

Lucifer udělal zlatou rukou elegantní pohyb. Byla to runa, ale nerozpoznala jsem jaká.

Do levého ramene mě zasáhl plamen. Vykřikla jsem, přesvědčená, že se nakonec rozhodl mě zabít. Mě a moji velkou pusu, ale Jaf přešel přes místnost s mým mečem v ruce a chytil mě za loket. „Tudy,“ řekl. Nevšímal si, že sotva popadám dech, jak se žár zatínal do mého těla a nasměroval mě ke dveřím, kterými jsme vešli. Bojovala jsem s touhou křičet to BOLÍ, to BOLÍ, to BOLÍ, ale když otevřel dveře a vystrčil mě do chodby, ovanul mě chladný, svěží pozemský větřík.





24 komentářů:

  1. no myslím, že úspěch je, že přežila setkání s Luciferem a mám takový nejasný pocit, že s Jafem bude ještě sranda, díky za překlad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přesně to si myslím taky :D moc díky za překlad ;))

      Vymazat
  2. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc, vypadá to, že už se nám to hezky rozjíždí... Těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad další kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  8. Dík za překlad,vypadá to lépe a pépe :-)

    OdpovědětVymazat
  9. To se to pěkně rozjíždí... :)
    Těším se na pokračování a díky za skvělý překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Dobře, mýlím se anebo právě vykreslili Lucifera jako toho, který lidem pomáhal? Jsem jediná, která si říkala ,,Seriously??" ... Co se týče Jeffa... Ten mi taky tak úplně nesedí... A že by byl Lucifer jeho taťulda? Děkuju moc za překlad... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi ten pohled na Lucifera přišel zajímavý, ale proč ne? Vždycky záleží na úhlu pohledu. :-)

      Vymazat
    2. Vsak pockejte, uvidite... Lucifer rozhodne neni dobrak a Jeff je... zajimavy. Cely dil vas bude nutit se nad tim zamyslet :D

      Vymazat
  14. Děkuji za super překlad. Jiťa

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat