pátek 14. března 2014

Pavoučí kousnutí - 30. kapitola




Bílá mléčná záře pohasla, ale nepohnula jsem se, dokud jsem si nebyla jistá, že je Alexis Jamesová mrtvá. Zvažovala jsem, jestli nemám najít její pistoli, a pro jistotu ji ještě střelit do hlavy—

Cvak.

Tolik jsem se soustředila na Alexis, že jsem neslyšela zbraň, dokud nebylo příliš pozdě. To se mi stává málokdy. Otočila jsem se.
Za mnou stál Wayne Stephenson, zbraň v úrovni mého hrudníku. Obr byl ode mně míň než dvacet stop. Nemohl minout. Ne na tuhle vzdálenost. Byla jsem příliš vyčerpaná, než abych znovu sáhla po magii a zpevnila si povrch těla. A neprůstřelná vesta ležela zničená u mých nohou.

Konečně, Alexis byla mrtvá. Roslyn a Finn budou v bezpečí, tedy pokud je už Stephenson nezastřelil. Zavalitý policejní kapitán nevypadal dobře. Dýchal přerývaně a po tvářích mu tekl pot, jako kdyby stál pod sprchou.

Podíval se na mě a pak na Alexisino mrtvé tělo. Vytáhl bílý kapesník a začal si otírat obličej.

„Nemůžu tomu uvěřit, že je mrtvá. Víš, že jsi mi prokázala laskavost?“ Řekl. „Přál bych si, abych se s tou šílenou děvkou nikdy nezapletl. Ale měla nějaké fotky. Nemohl jsem jí říct ne, měla mě v hrsti.“

Potvrzení, že Alexis ho vydírala, mě ještě víc utvrdilo v tom, že vydírání byl její nejoblíbenější způsob, jak jednat s lidmi.

„A ona mi toho tolik naslibovala. Víc peněz, víc holek, všechno, co bych chtěl. Jen když tě najdu a zabiju…“

Pořád žvanil, ale já jsem neříkala nic. Dokud mluví, zůstanu naživu. Očima jsem zkoumala okolí. Jeden z mých nožů ležel dvě stopy napravo. Mohla bych po něm skočit a zkusit ho po něm hodit. Napjala jsem se. Měla jsem jen jeden pokus.

Ale Stephenson nebyl úplně mimo. Všiml si, že nevěnuju pozornost jeho samomluvě. Propichoval mě očima.

„Ale teď je to vyřešené. Řeknu, že´s zabila Alexis a já jsem tě zastřelil. To bude věrohodné.

Stephenson zvedl zbraň—

Vrhla jsem se stranou po noži a abych uhnula kulce—

Zarachotil výstřel a potom v rychlém sledu pět dalších.

Zvedla jsem hlavu. Stephenson se tyčil nade mnou. Zakymácel se a pak se skácel jako podťatý dub. Uviděla jsem tři malé dírky v jeho lebce. Na stejném místě, kam mě chtěl střelit před pár dny Brutus. Tři další otvory měl v zádech. Dva v ledvinách a jeden v srdci. Zvedla jsem oči k muži, který stál v pozadí a měl zbraň stále připravenou k výstřelu.

Donovan Caine.

Překročil tělo a díval se na svého mrtvého kapitána. Oříškové oči mu potemněly, tvář svěšená, celé tělo ochablé. Kapitán mi znovu připomněl Atlasa, který na svých ramenou drží tíhu světa.

Posadila jsem se, příliš unavená a zakrvácená na cokoliv jiného. Už jsem toho měla za dnešní večer dost.

Donovanovy oči přeskakovaly z Alexisina mrtvého těla na mě. Pohnul se směrem ke mně, zbraň pořád pevně v ruce. Sáhla jsem po svém noži. Nenechám se od něho zabít. Ne kvůli Cliffu Ingelsovi. Za žádnou cenu.

Přežít za každých okolností. To bylo první, co mě Fletcher naučil. Vlastně jsem se to naučila sama, ještě než jsem ho potkala. I kdyby zabití Donovana Caine znamenalo, že zároveň umře něco uvnitř mě.

Caine zastavil kousek přede mnou. „Zabila jsi ji. Zabila´s Alexis.“

Neříkala jsem nic.

„Jak jsi to dokázala?“ Zeptal se. „Viděl jsem její magii. Rozsvítila s ní celý lom. A ten vítr. Slyšel jsem ho skučet. Jak jsi to mohla přežít?“

„Měla jsem štěstí.“ Můj hlas zněl slabě a nakřáple.

„Alexis je mrtvá. Stephenson je mrtvý. To znamená, že naše spolupráce skončila.“

Donovan Caine zvedl zbraň a namířil mi ji na čelo. Ruka se mi sevřela kolem nože.

„Zabila jsi mého partnera.“

Neříkala jsem nic. Jestli natáhne kohoutek, hra skončí. Probodnu ho a jeho tělo tu nechám s ostatními. Postarám se o Roslyn s Finnem a policajty a následky budu řešit později, stejně jako svoje pocity.

„Jsi nájemná vražedkyně, představuješ všechno, co je v tomhle městě špatně, všechno, co nenávidím.“ Detektiv sevřel zbraň pevněji. „Mohl bych tě zabít teď a tady. Udělat městu a světu laskavost.“

Přemýšlela jsem, jestli moje zabití považuje za službu veřejnosti. Jestli by mu za to dal starosta medaili. Moje popraskané rty plné puchýřů se zachvěly, chtělo se mi smát. Nejveselejší myšlenka, jaká na mě napadla za celý den, k čertu, možná za celý týden.

Rozprostíralo se mezi námi ticho. Sekundy byly dlouhé jako celý život.

Caine sklonil zbraň. „Neudělám to. Nezabiju tě. Něco k tobě cítím. Chtíč, vděčnost, zvědavost, zatraceně, sám nevím, co to je. Ale nenechá mě to, abych tě zabil a nezáleží na tom, co jsi zač a co jsi udělala. Co to ze mě dělá?“

„Dobrého člověka,“ řekla jsem potichu

Caine potřásl hlavou. „Ne, jen hlupáka.“

Svěsil zbraň a otočil se k odchodu.


*      *     *


Seděla jsem tam, přemýšlela o milosti, které se mi dostalo, a pokoušela se sebrat sílu k pohybu, když do lomu vjelo auto. Bylo to auto, které jsem odpoledne ukradla před klubem. Zastavilo pár stop ode mě a zvířilo zkrvavený prach. Finn vyskočil ze sedadla řidiče a rozběhl se ke mně. Roslyn také vystoupila a následovala ho pomalejším krokem.

Finn stál přede mnou a očima přejížděl přes moje oblečení, tělo, tvář. Když zjistil, že jsem víceméně celá, uvolnil se.

„Co se stalo?“ Zakrákala jsem. „Jak jste utekli Stephensonovi?“

Finn hodil hlavou ke Cainovi, který stál zachmuřeně opodál, nad obrovým mrtvým tělem. „Běželi jsme s Roslyn směrem k detektivovi, ten si s ním vyměnil pár výstřelů a statečný kapitán utekl jako vyděšená malá holka.“

Přikývla jsem. Takže Donovan pronásledoval Stephensona. Nepřišel mě zachránit. Nic překvapivého, až na to rozčarování, které jsem cítila uvnitř.

Finn na mě hleděl. Po chvíli se usmál. V zelených očích se mu objevilo pobavení.

„Co je tady k smíchu?“ Zeptala jsem se.

„Ale nic, Jenom mi řekni, čí obličej teď vypadá jako sračky?“

Dotkla jsem se tváře a ucítila jsem ostrou bolest. Alexis Jamesová byla silnější, než vypadala. Uštědřila mi pár dobrých ran a ani nemluvě o těch strašných puchýřích na každém volném kousku kůže. Byla jsem celá bolavá a popraskaná po magickém útoku a ještě navíc jsem měla kulku v rameni. „Já.“

„Ty,“ souhlasil.

Finn natáhl ruku a pomohl mi na nohy. Vzal mě do náručí a mně začaly z očí kapat slzy.

„Měl jsem strach, že jsem přišel i o tebe,“ zašeptal mi do ucha.

Odtáhla jsem se a křivě se na něho usmála. „Měl bys mě znát líp.“

Roslyn Phillipsová stála stranou. Vypadala unaveně a pocuchaně. Pohled měla upřený na Stephensonova krvácející záda. Špičáky se jí blýskaly v šeru jako perly.

„Žíznivá?“ Zeptala jsem se.

Roslyn si odfrkla. „Pít z téhle obří sračky? Díky, ne. Jenom je mi líto, že jsem ho nemohla zabít vlastnoručně.“

Zazubila jsem se na ni. Po chvíli se usmála nazpátek.

Donovan Caine si odkašlal. Otočila jsem se k němu.

„Ty a Finn musíte hned odejít,“ řekl. „Roslyn, vy zůstanete se mnou.“

„Proč?“ Zeptala jsem se.

Caine ukázal na těla rozprostírající se po lomu. „Stalo se to takhle. Byl jsem až po uši ve vyšetřování vraždy Gordona Gilese. Do mého domu přišli nějací muži, kteří se mě pokusili zabít, ale mně se podařilo uniknout. Pár dní jsem v utajení sledoval nějaké stopy. Jedna z nich mě dovedla k Roslyn. S její pomocí jsem našel tajné složky Gordona Gilese, ale Alexis na to přišla. Unesla nás sem, aby nás zabila, ale nám se místo toho podařilo zabít ji.“

„A jak do toho zapadá Stephenson?“ Zeptal se Finn.

„Předstíral, že jde Alexis na ruku, aby získal důkazy. Přišel nám na pomoc, ale zahynul v křížové palbě.“

„Alexis přece Stephensona vydírala kvůli jeho zálibě v holčičkách. Proč ho chceš krýt?“ Zeptala jsem se.

„Má manželku a dceru, které penzi po něm budou potřebovat. Nemusí trpět za jeho hříchy.“ Zablýskalo se mu v očích. Vyzýval mě, abych se mu postavila.

Neměla jsem důvod. „A ta tajemná žena v opeře?“

„Omyl,“ řekl Caine. „Alexis se prostě jen hodila do krámu. Vymyšlená podoba ženy, která nikdy neexistovala. Něco si vymyslím.“

„O tom nepochybuju.“ Zamumlala jsem.

„A co já?“ Zeptala se Roslyn. „Proč tu mám zůstat?“

Caine se na ni podíval. „Protože kdekdo viděl, jak vás Stephenson odváží z klubu. Potřebuju, aby moje tvrzení někdo podpořil.“

Podívala jsem se na Roslyn. „Nebude ti vadit, když z tebe bude korunní svědek?“

Pokrčila rameny, ale v očích se jí objevil pocit viny. Hmm. Budeme to muset probrat později.

„Dokážete to?“ Zeptal se jí Donovan.

Roslyn se zasmála. Jemný zvuk mi připomněl zvonkohru. „Ach drahoušku, já se živím předstíráním. Celé roky. Jistěže budu věrohodná. Jenom mi povězte, co chcete, abych říkala. Jedno oko nezůstane suché.“

Věřila jsem jí. Donovan zřejmě taky, protože kývl hlavou.

„Dobrá, je to hezky naplánované,“ řekla jsem. „Ale myslíš, že tvoji nadřízení té pohádce uvěří?“

Caine se ušklíbl. „To je mi srdečně jedno. Budu si stát za svou verzí. A navíc mám tohle.“

Zvedl flash disk. Musel ho najít, když mi Finn pomáhal na nohy.

„Tady jsou všechny důkazy, které potřebuju.“ Řekl Caine. „Už jsem volal pro posily. Kavalérie tu bude do deseti minut.“

Udělala jsem na něj obličej. „Takže přišel čas odejít.“

„Hlavně pro tebe,“ souhlasil.

Finn se na nás podíval. „Půjdu pro auto.“

Odklusal směrem k vozu a Roslyn šla pomaleji za ním. Trochu jsem se zakymácela, než jsem znovu našla rovnováhu. Moje a Donovanovy oči se setkaly.

„To asi znamená sbohem,“ řekla jsem.

„Ano. Nenech se znovu chytit,“ řekl hrubým hlasem. „Příště nebudu tak velkorysý.“

Znovu v tom byla ta jistota. Jedna z věcí, které mě na detektivovi tak přitahovaly. Pokývla jsem hlavou. „Bez obav, detektive. Jsem Pavouk. Čekám skrytá ve stínech, pamatuješ?“

Vina a snad i záblesk lítosti se objevily v detektivových očích, i když tvář zůstala tvrdá a nehybná. Taky jsem na sobě nedala nic znát, ale v srdci se mi otáčel rozžhavený nůž.

Finn se už s Roslyn rozloučil a upírka si stoupla vedle detektiva. Finn přijel autem až k nám. Nějak se mi podařilo posbírat všechny nože a zbytky zničené vesty. Finn mi otevřel dveře a já jsem se zhroutila do sedačky jako polámaná panenka. Všechna síla ze mě vyprchala.

Finn se na mě díval. „Gin—„

„Dnes ne, Finne, jeď,“ řekla jsem. „Prostě jen jeď.“

Opřela jsem si hlavu a zavřela jsem oči.



18 komentářů:

  1. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka a som zvedavá - ako sa to medzi tými dvoma vyrieší.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Páni, Caine přiznal, že k Gin něco cítí! :D .. Tak to jsem nečekala protože je dost zatvrzelý... Mno... Doufám že tohle nebude jejich konec... Pokud se nemýlím, tak budou ještě tři kapitolky, co? Tak to jsem zvědavá, co pro nás autorka ještě připravila... Děkuju moc za překlad... :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  12. moc moc děkuju za překlad :D už se hrozně těšim jak to dopadne když už se takhle blížíme ke konci!!

    OdpovědětVymazat