neděle 23. března 2014

Vzdor - 6. kapitola



Logan
„Měděné trubky. S rozsahem dvacet dva.“ Což bych mohl získat téměř kdekoliv. „Drát k cívce. Rozsah šestnáct.“ To se dalo sehnat trochu složitěji, zejména proto, že jsem byl ohledně svých drátků vybíravý, ale stále to nebyl žádný extra požadavek. Vzal jsem si chvilku, abych uklidnil své nervy, než jsem vyřkl svůj poslední požadavek.
„To je vše?“ Dožadoval se vlastník.
Doufajíc, že nezním, jako kdybych byl znepokojen důsledky z toho, že spáchám vlastizradu, jsem řekl: „Také budu potřebovat barel s kyselinou.“
To byl okamžik, kdy se každý z ostatních obchodníků, jenž jsem dnes navštívil, náhle rozhodl, že mé peníze již nejsou vítány. Dosáhl jsem dna Baalbodenského seznamu možných dodavatelů, ale už jsem neměl jinou možnost, pokud bych se nechtěl zabývat lupiči, kteří své zboží prodávali za branou.
Což jsem nechtěl.
Raději bych neupozorňoval stráže podél pozemku, že používám nestálé látky ve svých vynálezech.
Vlastník na mě zíral, rukama pomalu otáčel kohoutkem na dřevěném sudu, který byl plný pěnivého zlatého piva. „Zdá se mi, že jsem tě špatně slyšel.“
Znovu jsem tiše zopakoval svou žádost, když jsem se opíral o vzdálený roh baru Thomovy konvice. Dřevo, špinavě matně hnědé, bylo lepkavé z rozlitých nápojů a omastku z brambor, ale raději bych se dříve nalokal louhu, než abych snědl cokoliv z menu. Ačkoliv, nebyl jsem tu kvůli jídlu.
Thom přede mě mrštil těžký dřevěný korbel plný piva, ačkoliv jsem si žádné neobjednal. „Žádný nemám.“
Jasně, že má. A pokud ne, ví, kde ho sehnat. Na černém trhu Baalbodenu se neobjevovali žádní prodejci bez Thomova vědomí.
„Kde ho tedy najdu?“
Pokrčil mohutnými rameny a zvedl špinavý hadr, aby otřel mastnou desku, jako kdyby úklid byl náhle jeho prioritou.
Bylo mi zle z vrážení do takových zátarasů. Pokud ho nedokážu přesvědčit, aby mi dal to, co jsem potřeboval, nebudu schopen dokončit svůj současný vynález. A pokud nedokončím svůj vynález, nebudu schopen jít do Pustiny hledat Jareda. A pokud nenajdu Jareda, budu uvízlí s Rachel až do Nárokovací Ceremonie příští rok, kdy jiný nešťastný chlap bude moci zkoušet ze všech sil zkrotit její silnou vůli tak, aby neskončila ve Velitelově žaláři.
Hodně štěstí.
„Kolik za dodávku?“ Zeptal jsem se Thoma. Možná, že pokud uvidí, že odmítám zmizet, bude semnou jednat. Někdo semnou bude muset jednat. Všichni z nich se přeci nemohou bát možných následků.
„Chlapče, ty musíš být pěkný hlupák.“
Zasmál jsem se hlasem, jenž postrádal veselí. Byl jsem mnohým – Ochráncem, sirotken, vynálezcem, vyděděncem – ale nebyl jsem hlupák.
Nicméně, byl jsem trošku zoufalý.
A podle toho jak to tu vypadalo, to byl i Thom. Rýhovaná dřevěná podlaha byla popraskaná a prohýbaná. Stěny byly obarveny sazemi z pochodní, které se používaly místo luceren. A jeho zásoba piva za pultem se zdála být více než z poloviny prázdná. Neměl jsem tolik peněz, aby se postaraly o ten úpadek, co jsem tu viděl.
Ale pod úpadkem jsem cítil i něco jiného. V temných rozích, ve vypjatém, bedlivém pohledu obsluhující dívky, která opakovaně pozorovala silně zahalená okna, a ve spěšné, tiché konverzaci šesti mužů sedících za mnou – a jediných dalších patronů v hospodě – s podtónem tajemství. To vše zahalovalo místost do záměrného ústraní.
Co by byl Thom ochoten zaplatit za ochranu těchto tajemství před zvědavýma očima Velitele a jeho strážců? Vytáhl jsem pár malých, kulatých, dřevěných předmětů z pláště a položil je na pult. „Vidíš je?“
Zabručel a vrhl pohledem na skupinku v rohu. Zajímavé. Zjevně nebyl jejich vůdcem, jinak by u nich nehledal povolení k pokračování v naší diskuzi. A oni by se neskrývali v rohu, pokud by měli dobré vztahy s Velitelem. Což znamenalo, že jsme všichni byli na stejné straně.
Jen jsem potřeboval, aby to pochopili.
Navýšil jsem svůj hlas jen tak, aby dolehl k uším skupiny, aniž by to bylo příliš okaté a řekl jsem: „Tohle jsou sledovací disky upravené tak, aby tě upozornily na stráže kdekoliv v okruhu pětadvaceti yardů. Do každého vložíš baterii-“ vytáhl jsem malou baterii z várky, kterou jsem udělal před týdnem a hodil ji na pult, „-a namontuješ si jeden na vnější stranu budovy. Vysílá zvukový impulz každých třicet sekund a ten přečte symbol na zápěstí každého občana v okolí. Pokud v sobě některý ze symbolů má vojenský kód, vnější disk spustí alarm v disku, který bys měl zabudovaný pod pultem. Dvacet pět yardů znamená, že bys byl varován alespoň čtyřicet vteřin dopředu. Což je více než dost času na změnu jakéhokoliv podezřelého chování, než by tě chytili.“
Spíše jsem vycítil, než abych slyšel náhlé ticho ve skupince za mnou.
„Rád ti demonstruju své schopnosti, ale jakmile to udělám, očekávám za to své trubky, drát a barel s kyselinou.“
Za mnou se ozval hluboký hlas. „Ty jsi Logan McEntire, že ano?“
Otočil jsem se čelem ke skupince a jejich mluvčímu, muži s huňatými černými vlasy, stříbřitými vousy a tmavýma očima, které mě posuzovaly s prudkým soustředěním.
Pomalu jsem kývl, zatímco jsem se neúspěšně snažil přiřadit jméno k obličeji. „To jsem.“
„Myslím, že nóbl obchodníci ze Severního Centra nemají to, co potřebuješ. A pokud ano, nechtěli by být viděni, jak to prodávají zrovna tobě, že ano?“
„Ano.“
Ticho mezi námi houstnulo, bylo přerušováno jen pomalým stabilním rytmem odkapávajícího piva z unikajícího soudku za Thomem a klidnými pohyby obsluhující dívky, která se znovu podívala z okna, jako kdyby na ulici něco hledala.
„Riskuješ, když sebou ven nosíš takovouhle technologii.“ Muž ukázal na disky ležící na pultu vedle mě. „Pokud tě chytí, znamená to vězení, nebo ještě hůř.“
„Stráže mě nechávající na pokoji stejně jako všichni ostatní.“
„A jak se ohledně toho cítíš?“
„Mám se ohledně toho nějak cítit?“
Jeho upřený pohled byl neochvějný. „Kdyby byla má matka ubičována k smrti za porušení zákona a já byl prohlášen za vyděděnce už v šesti letech, myslím, že bych něco cítil. Zvláště k muži, který byl zodpovědný za bičování.“
Jeho slova se trefila přímo do dávno zhojených jizev a vytlačila z nich čerstvou krev. Měl pravdu. Má matka porušila zákon a zaplatila za to. A jako trvalou ukázku následků neposlušnosti, mě Velivel prohlásil za vyděděnce, vhodného jen k životu na ulici, dokud nedosáhnu sedmnácti let. Bylo nemožné oddělit zákon a jeho tresty od Velitele, protože v Baalbodenu to bylo jedno a totéž, ale snažil jsem se o to. Byl to jediný způsob, díky kterému jsem tady mohl žít, aniž bych ho chtěl zabít.
„Neměla porušovat zákon,“ řekl jsem, i když bylo těžké zaonačit to tak, aby to znělo jako kdybych to myslel vážně.
„Nebo možná zákon neměl vyžadovat bičování ženy za to, že se procházela městem bez jejího Ochránce.“ Ten muž mě pozorně sledoval.
Tohle byl můj test. Obruč, přes kterou budu muset přeskočit, abych je přesvědčil a Thom semnou obchodoval. Se vzpomínkami na matčiny poslední chvíle vypálenými do mého mozku, bylo snadné souhlasit. „Možná, že ne.“
„Vsadím se, že jsi přemýšlel, co máme za lubem, když se tady scházíme a diskutujeme o věcech, které zní jako zrada.“
„Vsadím se, že jsi přemýšlel, co mám zalubem, když tady stojím se žádostí o materiály zakázané zákonem.“
Muž se usmál, což připomínalo širokou prasklinu bílé v jeho černé stříbřitých vousech. „Jsem Drake. Už dlouhou dobu jsem se těšil na setkání s tebou.“
Pokusil jsem se zopakovat jeho úsměv, ale má mysl uháněla. Buď byl Drake přítelem mé matky a očekával, že mu nyní nabídnu své přátelství, nebo si myslel, že jsem přijatelným terčem pro něco, co se zdálo býti anti-Velitelskou skupinou.
Což se nestane. Ne, že bych nesdílel jejich pocity, ale má matka byla ukázkovým příkladem toho, že cena za nesouhlas není hodna zanedbatelné výplaty.
Kromě toho, čekalo na mě dokončení vynálezu, stopování mého mentora v Pustině, a velmi nezávislá svěřenkyně, kterou budu muset udržet dál od potíží. Můj stůl byl plný.
„Je nějaká šance, že bych mohl obchodovat s tímhle chlapem?“ Kývl jsem na Thoma.
„Thome, zařiď jeho objednávku. Vezmi si disky jako platbu.“
Thom potřeboval na obstarání kyseliny další den, tak jsem souhlasil s tím, že se vrátím zítra večer k dokončení nákupu. A protože nejsem šílenec, vzal jsem si sebou jeden ze svých sledovacích disků. Může ho mít, jakmile dodá zbytek mého zboží.
Svižným tempem jsem se vydal směrem k prosperující části Severního Centra města, kde Rachel trávila den se svou nejlepší kamarádkou, Sylph, a učila se, jak správně uspořádat večírek. Cestou jsem se snažil setřást ze sebe přetrvávající vzpomínky na mou matku umírající pod švihy Velitelova biče. Měl jsem v tom roky praxe, takže obraz zmizel dřív, než jsem ušel patnáct yardů. Ale tu malou jiskru vzpoury, která uvnitř mě vzplála v té špinavé hospodě, trvalo uhasit mnohem déle.




13 komentářů:

  1. Díky za překlad... Já bych se teda nemohla jenom tak dívat na člověka, který mi nechal ubičovat matku... Zabila bych ho...

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad další kapitoly.Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Tinka Tinn: dakujem :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc a těším se na příští kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad! :-) ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat