čtvrtek 27. března 2014

Černá křídla - 18. kapitola




Gabriel nic neřekl po celou cestu domů. Cítila jsem, že to vyčítavé mlčení není fér, zvlášť pokud zvážíme, že to já budu odvlečena ke dvoru Grigori, kde se mnou budou zacházet jako s hračkou. Nikdy jsem nepomyslela na to, že by Azazel riskoval v souboji kvůli mně. Neriskoval by ztrátu své moci, nebo znesvěcení Luciferova království.

Beezle byl v kuchyni, když jsme se vrátili. Sledoval balíček popcornu, jak se otáčí a praská v mikrovlnce. V odpadkovém koši byly další tři prázdné pytlíky.
„Co se stalo?“ zeptal se okamžitě, chňapl po hotovém popcornu a strkal si ho do pusy v nehorázném množství. „Kde jste tak dlouho byli? Našli jste něco v Síni záznamů?“ Gabriel přešel ke spíži, kde jsem měla čokoládu, vytáhl tři tabulky a naplnil konvici vodou, již nechal vařit. Očividně potřeboval trochu čokoládové terapie. Překřížil ruce na prsou, opřel se o linku, v očích kamenný výraz.

Po Beezleho popcornové party a zkonzumování třech čokolád, byly mé zásoby kompletně vybíleny a já začala přemýšlet o budoucí návštěvě obchodu. Doufala jsem, že budu mít čas dělat něco tak obyčejného, jako je nakoupit jídlo. A i když budu mít čas, jaká byla šance, že se do supermarketu dostanu, aniž by na mě nezaútočilo něco děsivého?

„V Síni záznamů jsme nic nenašli. Ramuell, Antares a banda démonů zaútočili na hlavní budovu. Tucet Agentů je mrtvý. J.B. má schopnosti, které jsem nikdy předtím neviděla, a ani jsem neměla čas se ho na ně zeptat. Snažila jsem se Ramuella usmažit, ale utekl portálem. Gabriel Antara odlákal pryč, ale já je našla. A pak usmažila Antara. A ano, mám další schopnosti.“ Mé klidné shrnutí sotva zprostředkovalo hrůzu posledních několika hodin, ale Beezle byl šokovaný.

„Co jsi udělala Antarovi?“ křikl, upustil balíček na podlahu. Popcorn se všude rozsypal. To, co jsem udělala, muselo být hodně špatné, když to donutilo Beezla plýtvat popcornem.

„Nevím.“ Odvětila jsem tiše. Cítila jsem se zvláštně otupěle. Nechtěla jsem příliš přemýšlet o následcích smrti Antara, protože by moje mysl znovu protestovala. „Nebyla to moje vina.“

„Ne,“ vyhrkl Beezle, pařátem ukázal na Gabriela. „To je jeho chyba. Měl jsi ji chránit. Přísahal jsi, že budeš. Jak jsi mohl dovolit, aby se něco takového stalo?“

„Zdá se, že naše malá Madeline má – jak to říct - ´síly nad naše chápání´. Použila schopnost, jakou jsem předtím nikdy neviděl. Kromě toho, ta schopnost se projevuje tak rychle a znenadání, že jsem neměl příležitost ji zastavit.“ Řekl monotónním hlasem. Jeho odtažitost bolela stejně jako fakt, že o mně mluvil, jako bych nebyla v místnosti.

„Já to nečekala, jasný?“ zařvala jsem, ublížená a vyděšená. Slzy, které jsem chtěla schovat, se draly na povrch, zaplňovaly mi oči a kanuly dolů po tvářích. „Myslela jsem, že můžu ničit padouchy! Pokaždé, když se otočím, poruším nějaké pravidlo, o jehož existenci nemám ani ponětí. Před čtyřmi dny jsem si šťastně dělala starosti s tím, jak se dělá zasranej hruškovej koláč, starost s penězmi, starost o papírování pro J.B., a teď se starám o svýho zasranýho otce, a že můžu být mučena po zbytek svého života! Já to nečekala!“ Můj hlas se stupňoval, získával na hlasitosti, jak jsem mluvila, plameny magie uvnitř mě rostly stále víc a víc. Vzduch okolo mě se tetelil energií. Upřela jsem svůj hořící pohled na Gabriela, který byl stále klidný.

„Ehm, já jdu ven, jo? Pro případ, že by…“ vyhrkl Beezle a vyletěl oknem.

Stěží jsem ho slyšela. Snažila jsem se ovládnout magii, nenechat ji, aby ovládla mě. Nevěděla jsem, co se stane, když ztratím kontrolu v takovém emocionálním vypětí. Nechtěla jsem udělat nic dalšího, čeho bych pak musela litovat.

Gabriel se odlepil od stolu a pomalu se ke mně přesunul. Vynakládala jsem úsilí na to, abych svou sílu udržela uvnitř mě. Připadalo mi to, jako by se do mé kůže zabodávalo tisíce jehel, které tlačily, testovaly, hledaly jakoukoliv slabinu. Ruce jsem měla zaťaté v pěst, vlasy mi vstávaly. Po spáncích mi stékaly pramínky potu a ve vzduchu jsem najednou ucítila vůni skořice a muškátového oříšku.

Konvice na sporáku začala pískat. Otočila jsem se na ni a sykla: „Buď zticha.“ Plamen plynového hořáku pod konvicí se náhle vypnul, pára přestala unikat. Další věc, kterou jsem nikdy předtím neudělala. Gabriel mi položil ruce na ramena.

„Buď opatrný,“ řekla jsem, ztěžka oddechující, „buď opatrný. Nevím, co bych mohla udělat.“

Nic neřekl, jen se ke mně naklonil a přitiskl čelo na mé, navzájem jsme si koukali do očí. Hvězdy v jeho duhovkách byly tiché, jasně zářící v nekonečném vesmíru. Jeho ruce mi sjížděly po pažích, jemně se mě pokoušely uvolnit. Můj dech se nevědomky srovnal s rytmem jeho, zpomaloval, přestal být povrchním, stal se více stabilním. Magie se zmírnila, elektřina a teplo kolem mě zmizely. Zavřela jsem oči, vracela se k normálu.

Gabriel přejel svými rty po mých, jednou, dvakrát. Dost pro uspokojení, ale málo na to, aby to vedlo k nebezpečným myšlenkám. Stáhl se a já otevřela oči. Kývl, jediný náznak toho, jak moc ho polibek rozrušil, byla smršť meteorů v jeho hlubokých očích. Pak mne vzal za ruce, mé spálené a zničené ruce, a já cítila, jak skrze ně proudí sluneční paprsky, neboť je léčil.

„Myslím, že bych si vážně dala tu horkou čokoládu.“ Zamumlala jsem.

Gabriel chvíli tiše stál, potom nalil čokoládu do hrnečků a jeden mi podal. V tichém porozumění jsme se přesunuli do obývacího pokoje, sedli si na židle. Jakmile jsem si přes sebe přehodila deku, něco jsem si uvědomila. „Ty budeš taky potrestaný, ne? Protože jsem zabila Antara.“ Zeptala jsem se.

„Ano.“ Odpověděl krátce.

„Nechápu, proč jsi zodpovědný za mou hloupost.“ Odvětila jsem.

„Protože chrlič má pravdu. Měl jsem ti říct, že ohrožení Antara by mohlo špatně dopadnout. Lord Azazel mě určitě bude vinit za tvé činy.“

„Azazel by nám měl být vděčný, že jsme ho zbavili Antara. Každopádně, když Azazel napadl J.B., řekl jsi, že pokud prolije lidskou krev, poruší nějakou dohodu. Neznamená to, že ztratil svá práva, když porušil zákon Luciferova království?“

„Ano.“ Přitakal pomalu Gabriel. „Ale musel by být postaven před soud a jeden z Grigori ho odsoudit, nebo možná, podle rozsahu jeho trestné činnosti, dokonce sám Lucifer. Ještě jsi nepřevzala místo svého otce; tudíž jsi neměla právo odsoudit a ztrestat Antara. Bude se s tebou zacházet jako s normálním občanem, který porušil zákon.“

„Jak takhle můžeš žít? Spoutaný složitou pavučinou příkazů a diktátu, potrestán kdykoliv, i při těch nejmenších přestupcích? Jak se někdo z padlých mohl podřídit takovému směšnému systému?“

„Pravděpodobně proto, že věří, že Luciferův způsob je lepší, než ten, který tady byl předtím. A neptej se, co bylo předtím. Víš, že bych ti to neřekl, ani kdybych to věděl. A navíc,“ pokračoval, usrkujíc z hrnečku, „ne všichni z padlých chtěli sloužit Luciferovi. Můj pán se neustále zabývá povstáními a boji o moc. Proto musí být jeho slovo absolutně následováno, a každý narušitel potrestán. Lord Lucifer musí udržovat základy své moci, a zajistit, že většina je loajální jemu.“

„Ale jejich loajalita je založená na strachu, ne na respektu.“

„Pro padlé je to ta samá věc. Respektují Luciferovu moc, a neporušují zákony, neboť se bojí následků.“

Znovu jsem cítila narůstající pocit absurdity nad nesmyslnými příkazy, kterými jsem byla nucena se řídit. A pomyšlením, že mě čeká nepříjemný osud hned, jakmile Azazel nebo Lucifer zjistí, že jsem usmažila Antara. Určitě musela existovat nějaký úniková cesta, ale já byla příliš unavená a zmatená, než abych nad ní přemýšlela. Rozhodla jsem se soustředit na mnohem aktuálnější problém – mojí nezvladatelnou magii. „Nechme teď Luciferova stupidní pravidla stranou,“ prohlásila jsem. „Potřebuju pomoc získat kontrolu nad svou silou, než stihnu vymazat z mapy celé Chicago.“

„Ano.“ Řekl Gabriel, zamračil se. „Bylo by to jednodušší, kdybychom znali celý rozsah tvých schopností. Ale vypadá to, že strávíš mnoho let, než objevíš svou pravou podstatu, a teď, když se tvá magie uvolní, tak se projevuje v nečekaných formách. Ať je to jak chceš, pomůžu ti ovládat emoce, a tím i hlavní tok energie. Tvůj emocionální stav zdá se zvýšil pravděpodobnost, že se uvnitř tebe síla nahromadí, a poté exploduje.“

„Jako ta nukleární bomba. Nebo Hvězdný výbuch.“

„Ano. Nicméně štít, který jsi použila proti Ramuellovi, může být dost užitečný -“

„Taky jsem si říkala, že ten nukleární výbuch se celkem hodí.“

„- a pokud se naučíš lépe kontrolovat své emoce -“, Gabriel ignoroval můj komentář, „- mohla bys být schopná onen štít vyvolat pomocí vůle.“

„Na rovinu – moje emoce kolísají téměř neustále, protože vždy, když se otočím, mi někdo hodí další klacek pod nohy. Je těžké se ovládat, když v posledních čtyřech dnech umřel můj nejlepší kamarád, pokusil se mě sežrat Nephilim, můj nový nájemce je z poloviny anděl, stejně jako já; můj dlouho ztracený otec se snaží dát mé panenství svému poručíkovi; zjistila jsem, že mám nevlastního bratra, který je napůl démon, a který se mě pokusil zabít, a bylo by se mu to povedlo, kdybych neporušila pravidlo, o jehož existenci jsem netušila, což znamená, že budu strašně trpět po zbytek mého života. Jo, málem jsem zapomněla – Luciferova dávno ztracená milenka se rozhodně mě použít jako megafon pro svůj životní příběh, při čemž pokaždé odpadnu, což se stává čím dál pravidelnějším od doby, co jsem tě potkala. Myslím, že si drobné zakolísání zasloužím.“ Došel mi vzduch v plicích a z mého prohlášení se mi zatočila hlava. Výčet všech událostí mě donutil si uvědomit, jak moc jsem unavená.

„Jsem unavená.“ Prohlásila jsem, sklopila oči.

„Možná právě teď není nejlepší čas na magické lekce.“ Navrhl Gabriel, položil hrneček na stůl a vyskočil na nohy.

Hloupě jsem na něj zírala, zavrtěla hlavou, snažíc se dostat trochu krve do otupělého mozku. „Pokud ne teď, tak kdy? Pokud půjdu spát, jednoduše se vzbudím kvůli další krizi, a nebude čas mě naučit něco o mé tajemné síle.“

„Nemůžeš se nic učit, když jsi tak unavená, že stěží držíš otevřené oči.“ Vsunul ruce pod mé tělo a jemně mě nadzvedl.

Marně jsem po něm plácla. Bylo až příliš jednoduché si položit hlavu na jeho rameno a zavřít oči, zvlášť když tak krásně hřál. Odnesl mě do ložnice a položil do postele. Peřina byla stále pomačkaná z předchozí noci. Gabriel se snažil odtáhnout, ale já zašeptala: „Zůstaň.“ Přinesl si židli a usadil se, že mě bude hlídat, jako minulou noc.

„Ne.“ Odporovala jsem s přivřenýma očima. Poklepala jsem na místo vedle mě. „Zůstaň se mnou.“

Potřásl hlavou. „Je pro mě příliš nebezpečné ti být tolik na blízku.“

„Jen zůstaň,“ trvala jsem na svém. „A sundej si kabát, proboha. Vím, že pod ním máš křídla, a tady je nemusíš schovávat, když jsme v domě.“

Usmál se a já uviděla nerozhodnost v jeho očích.

„Jen chci, abys mě držel.“ Zašeptala jsem, s očima už úplně zavřenýma. Cítila jsem, jak odplouvám. „Předtím, než mi tě navždycky vezmou.“

Má víčka byla příliš těžká na to, abych je znovu otevřela, ale uslyšela jsem lehké zašustění, a jeho boty na podlaze. O moment později se postel prohnula pod jeho vahou.

„Blíž.“ Přikázala jsem ospale.

Jeho tělo se přitisklo k mým zádům. Pravou rukou mě objal, jeho obličej mě hřál ve vlasech. Stále se ozývalo šustění, a pak jsem ucítila, jak něco zakrývá mé tělo, měkké jako hedvábí a teplé jako samo slunce. Usnula jsem zabalená do jeho křídel.



Když jsem otevřela oči, digitální budík na mém nočním stolku hlásil 23:36. Nevěděla jsem, kolik hodin bylo, když jsem šla spát – přestala jsem se koukat na hodinky hned poté, co jsem dovedla Duše ke Dveřím – ale cítila jsem se svěží a odpočatá. A hladová. Snažila jsem se zvednout, ale uvědomila jsem si, že jsem ukrytá pod Gabrielovým křídlem, které bylo velmi, velmi teplé.

„Žádná krize.“ Zamumlal ospale Gabriel. „Můžeš relaxovat.“

Otočila jsem se tak, abych mu viděla do obličeje. Měl přivřené oči, stále napůl spal. Poslední čtyři dny pro něj byly také těžké. Musel vynaložit téměř stejné množství energie jako já. Pohladila jsem ho po tváři, pod prsty ucítila jemné strniště. „Potřebuješ se oholit.“ Řekla jsem. „Nevěděla jsem, že si andělé musí dělat starosti s vousy.“

„Nejsem úplně dokonale nesmrtelný, jako je pán Azazel.“ Odpověděl, jeho ruka překryla mou. „Stárnu, ale velmi pomalu – tak pomalu, že bys na mě nepoznala žádnou změnu po mnoho let. Je ve mně malé množství lidské krve, ze strany Nephilima.“ Jeho prsty se třely o mé, obličej měl tak blízko, že jsem cítila jeho dech na své kůži. Bylo jednoduché a přirozené se přisunout blíž, políbit ho, usmát se, a být aspoň na chvilku šťastná. Pak mi zakručelo v žaludku a Gabriel se rozesmál.

Potěšeně jsem ho sledovala. Skoro nikdy se nesmál, a když to udělal, nikdy to nebyl úplně šťastný úsměv. Slyšela jsem ho smát se jenom jednou, nebo dvakrát, ale bylo kouzelné to slyšet, jasný, třpytivý zvuk, který tančil ve vzduchu. Když přestal, stále měl na tváři široký úsměv.

„Pizza.“ Řekla jsem, dala mu rychlou pusu a vylezla z postele. Složil křídla, abych se mohla hnout. „Někdo z okolí musí dělat noční roznášku. A ty platíš. Ještě jsem od tebe stejně nedostala nájemné.“

„Ach, tohle.“ Řekl Gabriel, posadil se, protáhl si křídla.

„´Ach, tohle´ co?“ zeptala jsem se ho, zatímco jsem si obouvala pantofle. Uplynuly hodiny od doby, kdy jsem přemýšlela nad oblečením, ale když jsem se podívala dolů, zjistila jsem, že na sobě mám pořád černou sukni, fialovou košili a černé sako, oblečení, které jsem si oblékla v den návštěvy otcova dvora. Kozačky s vysokými podpatky ležely zhroucené vedle postele, celé pokryté krví. Ani jsem nechtěla přemýšlet nad jejich čištěním, okamžitě jsem je hodila do odpadu. Našla jsem mikinu, stáhla si svršky a nahradila je.

„Nájemné.“

„Ani mi neříkej, že žádné nájemné nebude.“ Řekla jsem s lehkou panikou v hlase. „Protože to bude problém. Můj příjem není za poslední měsíce moc stabilní.“

Skončil rozcvičku a znovu složil křídla. Následoval mě do kuchyně, bosý, s černými kalhoty, bílou košilí s vyhrnutými rukávy. Začala jsem hledat v nabídce, kterou jsem měla připnutou na ledničce.

„Není nájemné…“ začal.

„Co?!“ křikla jsem, otočila se na něj.

Zvedl ruce na obranu. „Klid. Není nájemné, protože teď, když tě Azazel uznal za svou dceru, ti může dát dědictví, které tě zajistí na příštích třicet let.“

Přimhouřila jsem oči. „Jaké dědictví?“

„Lord Azazel je velmi bohatý muž. A také velkorysý. Když zkontroluješ zůstatek na svém bankovním účtu, jsem si jistý, že zjistíš, že už ti část z něj poslal.“

Nemohla jsem to nechat být bez prověření. Otevřela jsem notebook, zapla ho a přihlásila se na své internetové bankovnictví. Když jsem zjistila údaje o svém spořicím a běžném účtu, nahrnula se mi krev do obličeje. „Nikdy jsem neviděla tolik peněz na jednom místě, za celý můj život.“ Vydechla jsem. „No, možná v položkách státních výdajů v televizi.“

„A jsem si jist, že je to jen část toho, co dostaneš. Existují různé formy investic. Lord Azazel tě do všeho určitě zasvětí.“ Usmál se na můj šokovaný výraz.

Mé srdce lehce škobrtlo. Už žádné starosti, už žádné úsilí získat víc. Pak jsem vystřízlivěla, vzpomněla si na jinou událost, která se stala. „Nemyslím, že mě bude muset do něčeho zasvěcovat.“ Řekla jsem. „Když budu vydána na pospas Focalor.“

Úsměv z Gabrielovy tváře zmizel. „Ano. Samozřejmě. Už jsem zapomněl.“

„Já taky.“ Přiznala jsem se. Moje chuť k jídlu byla najednou ta tam. Při tomto tempu bych bez námahy shodila nejméně patnáct kilo. Tomu se říká Můj Táta Je Padlý Anděl dieta!

Antares. Nemohla jsem uvěřit, že jsem jako malá chtěla bratra. Můj sourozenec byl jedna velká obří osina v zadku od okamžiku, kdy mě skopl z verandy, dokud jsem mu nevzala život. Zakručelo mi v žaludku. Dobrá, možná moje chuť k jídlu nebyla zas tak daleko. „Dáme si pizzu.“ Pomyslela jsem, že by to mohlo být jedno z mých posledních dobrých jídel na Zemi. „A křidélka. A tvarohový koláč. Platím.“



19 komentářů:

  1. Miluju poslední odstavec!!! Díky moc za další kapču, fakt doufám, že budou s Gabrielem spolu a že je ten soud nějak mine.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji mockrát za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dík za pěkný překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za super překlad. Už se moooc těším na pokračování. Jiťa

    OdpovědětVymazat
  11. Já též děkuju - za komentáře. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat