úterý 11. února 2014

Práce pro Ďábla - 2. kapitola




Démon se zatím usadil v mém obývacím pokoji a krátil si čas prohlížením knihovny. Nebo aspoň listoval knihou, když jsem scházela dolů a oblékala si kabát. Abracadabra mě jednou nazval „Indianou Jonesem nekromantského světa“, vysoké ocenění od Městského Pavouka, pokud to myslel v dobrém. Líbilo se mi, oblékat se pro různé příležitosti.
Můj pracovní outfit sestával z výprodejového trička z mikrovlákna, rychle schlo a skvrny šly většinou snadno vyčistit, odrbaných pohodlných džínsů, odřených pracovních bot s ochozenými podpatky, pošťácké tašky pověšené křížem přes tělo a starý kabát, speciálně upravený pro novináře ve válečných zónách, s mnoha kapsami a vyztužený kevlarem. Zapletla jsem si vlasy a během chůze jsem si je ještě stáhla pružnou čelenkou. Vstoupila jsem do obývacího pokoje, teď plného vůně pánské kolínské a nedefinovatelného pachu démona, smíchaného se skořicí a těžkým pižmem. „Zdá se, že tě zaujala moje knihovna,“ řekla jsem, možná trochu sardonicky. Ruce se mi potily. Zubům se chtělo cvakat o sebe. „Nepředpokládám, že mi prozradíš, co mi tvůj Princ chce?“

Otočil se od knihovny ke mně a pokrčil rameny. Démoni krčí rameny často. Předpokládám, že si démoni myslí, že většina lidí si nic jiného než krčení rameny nezaslouží. „Skvělé.“ Zamumlala jsem a natáhla ruku ke svému domácímu oltáři, abych vzala lahvičku svěcené vody a athame (obřadní dýka). Mráz mi přebíhal po zádech. Mám v domě démona. Stojí za mnou. Mám za zády démona. Sakra, Danny, soustřeď se!

„To je poněkud hrubé, předstoupit před Prince s požehnanými věcmi.“ Řekl mi démon.

Odfrkla jsem. „Je poněkud hrubé strkat mi před obličej zbraň, když mě chceš najmout.“

Jen jsem natáhla ruku k oltáři. Nic jiného. Přešla jsem k velké dubové skříni a začala se prohrabávat zásuvkami. Kéž by se mi přestaly třást ruce.

„Princ požaduje speciálně tebe a poslal mě, abych tě přivedl. Neříkal nic o pravidlech společenského chování mezi lidmi.“ Démon mě propichoval laserově zelenýma očima. „Je to naléhavá situace.“

„Mmmmh.“ Mávla jsem zpocenou třesoucí se rukou přes rameno. „Jo a když vyjdu z těchto dveří jen napůl připravená, tak to asi tvému Princi taky moc nepomůže. Nebo ano?“

„Smrdíš strachem,“ řekl tiše.

„Jo, před chvílí mi zplozenec pekel mířil zbraní do tváře. A nemyslím, že jsi jen tak nějaký průměrný rarach druhé kategorie, s jakým mívám občas co dočinění, kámo. A ještě ke všemu mi říkáš, že Ďábel si žádá mou společnost.“ Vytrhla jsem třetí zásuvku a vytáhla tyrkysový náhrdelník, přetáhla ho přes hlavu a schovala pod tričko. Aspoň se mi netřese hlas, pomyslela jsem si a přemohla rodící se záchvat hysterického smíchu. Sice se strachy podělám, ale hlas se mi netřese. Bod pro mě.

„Princ pro tebe poslal,“ řekl.

Hádám, že Princ Pekel nemá rád, když se mu říká Ďábel. Při jiné příležitosti by mi to mohlo přijít k smíchu. „A jak mám říkat tobě?“ Celkem nenuceně jsem se zeptala.

„Můžeš mě oslovovat Jafe,“ odpověděl po dlouhé chvíli ticha.

Kecá, pomyslela jsem si. Kdyby mi řekl svoje Jméno, mohla bych ho použít. Jaf mohla být přezdívka nebo výmysl. Démoni byli záludní. „Ráda tě poznávám, Jafe,“ řekla jsem. „Tak jak ses dostal k téhle poslíčkovské práci?“

„To je choulostivá věc.“ Zněl jako politik. Zasunula jsem dýku v pouzdře do rukávu. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že mě pozoruje. „Bude lepší zůstat diskrétní.“

„Umím být diskrétní,“ řekla jsem mu a přehodila si tašku přes pravé rameno.

„Budeš muset,“ odpověděl s kamennou tváří.

Pokrčila jsem rameny. „Předpokládám, že se cestou nestavíme na skleničku.“

„Už máme zpoždění.“

Bylo to, jako by mluvil robot. Přála jsem si, abych se na Akademii víc věnovala studiu démonů. Nebylo obvyklé, aby používali zbraně. Namáhala jsem si mozek, jestli jsem někdy slyšela o nějakém ozbrojeném démonovi.

Nic mě nenapadalo. Ostatně, nepatřila jsem mezi kouzelníky. Neměla jsem s démony nic společného. Jenom smrt.

Přenesla jsem si meč do haly a počkala na něho. „Jdi první,“ řekla jsem. „Musím zamknout dům.“

Přikývl a protáhl se kolem mě. Démonský pach zaplavil můj osobní prostor. Bylo to něco jako psychický ekvivalent výboje statické energie. Následovala jsem ho ven ze dveří. Zabouchla jsem a ze zvyku aktivovala svoje strážce. Síla se navrstvila a zavřela dům jako přetlakovou komoru ve starém béčkovém filmu. Déšť bičoval střechu verandy a chodník. Strážce ve vodou zaplavené zahradě mi pokynul a uklonil se.

Vyšla jsem za démonem na chodník. Déšť se mu vyhýbal, ale všimla jsem si, že jeho tmavé vlasy vypadaly jako mokré. A dlouhý tmavý sytě barevný kabát taky. Moje boty na dlažbě mokře mlaskaly. Zvažovala jsem, že uteču zpátky do pochybného bezpečí mého domu.

Démon se otočil a v dešti na mě jeho oči zeleně blýskly. „Pojď za mnou.“ Řekl.

„A mám nějakou jinou možnost?“ Zkusila jsem rukou, jak moc prší. „Pokud sis nevšiml, venku je hnusné mokro. Nerada bych chytila zápal plic a kýchala před Jeho Veličenstvem.“

Zamířil dolů ulicí. Rozhlédla jsem se kolem. Nikde žádné auto. Čekalo se ode mě, že půjdu do pekla pěšky?

Démon došel na konec bloku a zahnul doleva a nechal mě, abych za ním klusala. Jestli měl kopyto, tak ho nezpomalilo.

Skvělé.








21 komentářů:

  1. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc, těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. díky, pěkná kapitola, líbí se mi, jak je Danny drzá, jen tak dál

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Knihomolka.36511. února 2014 20:59

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za super překlad. Jiťa

    OdpovědětVymazat
  14. Tak tato knížka se mi začíná zamlouvat, protože hlavní hrdinka je mi vážně sympatická. :)
    A mimochodem - skvělý překlad. :)

    OdpovědětVymazat