středa 19. února 2014

The Assassin and the Pirate Lord - 9. kapitola




Dole po svahu ulice viděla Celaena u břehu dvě otrokářské lodě, stále se nepohybující. A stožár ničící řetěz nedaleko od nich. A bohužel to z Rolfova úhlu pohledu bylo vidět taky.

Obloha zesvětlala. Úsvit.

Celaena uklonila hlavu směrem k Lordovi Pirátů. „Nerada bych si poskvrnila ruce tamtou špínou.“

Rolfovy rty se zformovaly to tenké linky. „To je legrační vzhledem k tomu, že jste to byla vy, kdo nastavil nohu tomu chlapovi, co začal rvačku.“

Sam na ni zíral. Viděl ji, zatraceně!

Rolf tasil meč, dračí oči zářily v přibývajícím světle. „A také je legrační, že jste se těch pár dní snažila vyvolat boj, a teď je veškerá pozornost zaměřená jenom na to, jste se náhle rozhodla, že zmizíte.“


Sam zvedl ruce. „Nechceme žádné problémy.“

Rolf se zasmál drsným, neveselým smíchem. „Možná že ne vy, Same Cortlande, ale ona ano.“ Rolf se k ní přiblížil, jeho meč se mu houpal u boku. „Chtěla problémy od chvíle, kdy se tady objevila. Co byl váš plán? Ukrást poklad? Informace?“

Koutkem oka zachytila, jak se něco na lodích pohnulo. Jako pták protahující si křídla vystřelila z lodi řada vesel. Byli připraveni. A řetěz byl stále nahoře.

Nedívej se, nedívej se, nedívej se…

Ale Rolf se podíval, a Celaenino dýchání se zjemnilo, když pozoroval lodě.

Sam se vedle ní napjal, jeho kolena se mírně ohnula.

„Zabiju vás, Celaeno Sardothien,“ vydechl Rolf. A myslel to vážně.

Celaeniny prsty se obtočily kolem jejího meče, a Rolf otevřel ústa, plníc plíce vzduchem, když se připravoval zvolat varování.

Rychle jako blesk udělala jednu jedinou věc, kterou mohla vymyslet, aby odvrátila ten výkřik.

Její maska šla k zemi a ona třesením hlavou sundala kapuci. Její zlaté vlasy se leskly v přibývajícím se světě.

Rolf ztuhnul. „Vy… Vy jste…co je to za trik?“

Za nimi se vesla začala pohybovat, čeříc vodu, když se lodě pohybovaly k řetězu – a ke svobodě za ním. „Běž,“ zamumlala k Samovi. „Hned.“

Sam jen přikývl a sprintoval ulicí dolů.

Stojíc sama s Rolfem zvedla Celaena její meč. „Celaena Sardothien, k vašim službám.“

Pirát na ni pořád ještě zíral, tvář měl bledou vztekem. „Jak se opovažuješ mě podvést?“

Naznačil úklonu. „To jsem přece neudělala. Vždyť jsem vám řekla, že jsem krásná.“

Dřív, než ho mohla zastavit, zařval: „Zloději! Snaží se ukrást naše lodě! Na lodě! Na rozhlednu!“

Kolem nich se rozezněl řev, a Celaena se modlila, aby se Sam dostal k rozhledně dřív, než se dostanou piráti k němu.

Celaena začala kroužit kolem Pána Pirátů. Kroužil také kolem ní. Ani v nejmenším nebyl opilý.

„Kolik ti je?“ Každý z jeho kroků byl pečlivě položen, ale ona si všimla, že stále odhaloval levou stranu.

„Šestnáct.“ Ani se neobtěžovala držet svůj hlas níže položený a chraplavý.

Rolf zaklel. „Arobynn poslal šestnáctiletou dívku, aby se mnou jednala?“

„Poslal nejlepší z nejlepších. Berte to jako čest.“

Se zavrčením Pán Pirátů zaútočil.

Odtančila zpět, zvedajíc meč, aby blokovala ránu mířící na její krk. Nepotřebovala ho hned zabít – jen ho rozptýlit na dost dlouho, aby nemohl organizovat jeho muže. A udržet ho co nejdál od lodí. Musela získat pro Sama dost času, aby mohl zneschopnit řetěz a katapulty. Lodě už pluly směrem ven ze zátoky.

Rolf se na ni vrhl znova, a ona ho nechala, aby se dvakrát trefil do jejího meče, než unikla třetí ráně a vrazila do něj. Vystřelila nohou a Rolf se zapotácel. Bez zaváhání vytáhla dlouhý lovecký nůž, natahujíc se k jeho krku. Jemně se dotkla jeho košile, rozřezávajíc kvalitní modrou látku.

Rolf narazil do zdi za ním, ale chytil rovnováhu a vyhnul se ráně, která mířila na jeho hlavu. Úder meče do zdi rozvibroval její ruku, ale nepustila ho.

„Jaký byl plán?“ Rolf zafuněl nad křičícími piráty řítící se k přístavu. „Ukrást mi otroky a vzít si veškerý výdělek?“

Zasmála se, naznačujíc pohyb doprava, ale směřujíc dýkou na nechráněnou levou stranu. K jejímu překvapení Rolf odrazil oba výpady v rychlém, jistém pohybu.

„Osvobodit je,“ řekla. Za řetězem, za ústím zátoky se oblaka zabarvila světlem přicházejícího úsvitu.

„Hloupé,“ odplivl si Rolf, a tentokrát předstíral útok tak dobře, že se Celaena nedokázala vyhnout. Teplá krev z paže prosákla její černou tunikou. Zasyčela a udělala pár kroků vzad. Lehkomyslná chyba.

„Myslíš si, že osvobození dvou set otroků něco vyřeší?“ Rolf na ni odkopl láhev od likéru. Zneškodnila ji plochou její meče, její paže křičela bolestí při tom pohybu. Sklo se za ní rozbilo. „Mimo tyto ostrovy jsou tisíce otroků. Chystáš se vrazit do Callaculy a Endovieru, abys je osvobodila?“

Za ním se ozývaly pravidelné údery vesel o hladinu. Sam si musí pospíšit.

Rolf zavrtěl hlavou. „Hloupá holko. Pokud tě nezabiju já, udělá to tvůj pán.“

Nedávajíc mu ten luxus varování, vrhla se na něj. Sehnula se, na poslední chvíli se otočila, a Rolf měl sotva čas se pohnout, když mu vrazila hrušku meče do týlu.

Pán Pirátů se zhroutil na prašnou ulici, právě ve chvíli, kdy se dav krvavých a špinavých pirátů objevil za rohem. Celaena si rychle hodila přes hlavu kapuci, doufajíc, že stíny dostatečně skryjí její tvář, než se otočila k útěku.
.     .     .     .


Nedalo to moc práce zmizet od skupiny podnapilých pirátů. Musela je jen vést dolů pokroucenými ulicemi a pak se jim ztratit. Ale ta rána na paži ji značně zpomalila, když utíkala k rozhledně. Sam už byl daleko před ní. Uvolnění řetězu měl tedy ve svých rukou.

Piráti zuřivě běhali nahoru a dolů, hledajíc jakoukoli loď, která by byla provozuschopná. To byla včera poslední část jejího výletu: zneschopnění kormidel na všech lodích v docích, včetně Rolfovy vlastní lodě, Mořského draka – což si ostatně zasloužila kvůli špatné ochraně paluby. Ale i přes škody se některým pirátům podařily najít veslice, do kterých se teď hrnuly, ohánějíc se meči, šavlemi, nebo sekerami a rouhajíc se směrem k nebesům. Zchátralé budovy byly rozmazané, když sprintovala k rozhledně. Její dech byl přerývavý a noc beze spánku si už vybírala svou daň. Vrazila do několika pirátů v docích, kteří byli příliš zaměstnáni naříkáním nad loděmi, než aby si jí všimli.

Otroci stále veslovali k řetězu, jako kdyby byli démoni ze všech pekel nad nimi.

Celaena běžela dolů po cestě, míříc k okraji města. Ze svahu na široké ulici viděla Sama sprintujícího daleko před ní – a velkou skupinu pirátů ne moc daleko za ním. Řez na paži jí pulzoval, přesto se přinutila běžet ještě rychleji.

Sam měl jen pár minut, aby sundal ten řetěz, jinak by se lodě o něj zničily. Dokonce, i kdyby byly lodě plné otroků zastavit dřív, než by do řetězu najely, pořád tady byly menší lodě s piráty, kteří by je přemohli. Piráti měli zbraně. Kromě toho, co bylo na palubě, byli otroci v podstatě neozbrojení, i když hodně z nich bylo válečníky nebo rebely.

Z napůl rozpadající se věže se zablesklo. Ocel se zatřpytila, když Sam běžel vzhůru po schodech, vinoucí se na věž.

Dva piráti spěchali dolů po schodech se zvednutými meči. Sam se jednomu vyhnul, srážejíc ho k zemi rychlým úderem do páteře. Dřív než pirát dopadl, Samovo ostří probodlo druhého muže přímo uprostřed.

Ale pořád ještě musel zneškodnit Drtiče lodí, spolu se dvěma katapulty, a –

A tucet pirátů, kteří zrovna přiběhli k úpatí věže.

Celaena zaklela. Pořád byla moc daleko. Neexistoval žádný způsob, jak by mohla to zneschopnění řetězu stihnout v čas – ty lodě by do něj narazily dřív, než by se tam dostala.

Polkla při bolesti v paži, zaměřujíc se na dýchání, když utíkala a utíkala, neodvažujíc se odvrátit pohled od věže před ní. Sam, stále malá postavička v dálce, dosáhl vrcholu věže a prostoru, kde byl řetěz ukotven. I odtamtud, kde zrovna byla, mohla vidět, jak byl obrovský. A když kolem toho Sam spěchal, sekajíc do všeho možného, házejíc sebou na gigantickou páku a pak si oba dva uvědomili strašlivou pravdu, pravdu, kterou přehlédla: řetěz byl příliš těžký, než aby jim pohnul jeden člověk.

Lodě s otroky byly už teď příliš blízko. Příliš blízko, než aby mohli zastavit…. Zastavení bylo nemožné.

Zemřou.

Ale otroci nepřestali veslovat.

Tucet pirátů šplhalo po schodech. Sam byl vycvičen na boj s více muži, ale tucet pirátů… Zatracený Rolf a jeho muži!

Sam pohlédl ke schodům. Také věděl o pirátech.

Ze vzdálenosti čtvrt míle viděla všechno s nesnesitelnou jasností. Sam zůstával na vrcholu věže. Kousek pod ním na plošině vyčnívající nad moře, byly dva katapulty. A v zátoce dvě lodě veslující čím dál rychleji. Svoboda nebo smrt.

Sam seskočil na úroveň katapultů, a Celaena se zapotácela, když viděla, jak se vrhnul na rotující plošinu ke katapultům, tlačíc, tlačíc, dokud se katapult nezačal pohybovat – ne směrem k moři, ale k věži, k místu ve zdi, kde byl ukotven řetěz.

Neodvažovala se odvrátit pohled od věže, kde Sam posunul katapult do pozice. Balvan už v něm byl usazen, a v záři vycházejícího slunce viděla, jak se lano pro zajištění katapultu napíná.

Piráti už byli téměř na úrovni katapultu. Dvě lodě veslovaly rychleji a rychleji, řetěz už byl tak blízko, že měly nad sebou jeho stín.

Celaena se zhluboka nadechla, když piráti seskočili na plošinu, držíc meče vysoko.

Sam zvedl meč. Světlo slunce se odrážela v jeho ostří zářící jako hvězda.

Varovný výkřik vytryskl z jejích úst, když pirátova dýka letěla k Samovi.

Sam svým mečem přeříznul lano. Katapult vyletěl tak rychle, že mohla stěží sledovat jeho pohyb. Balvan udeřil do věže, rozbíjejíc kámen, dřevo a kov. Balvan explodoval, prach se valil vzduchem.

A s hukotem, který zaplnil zátoku, řetěz se zhroutil a vzal s sebou kus věže – právě ten kus, na kterém naposledy viděla Sama.

Celaena, konečně u věže, se zastavila, aby mohla vidět, jak otroci rozvinuli bílé plachty, zářící ve zlatém svítání.

Vítr vyplnil jejich plachty, a nastavil jejich kurz, letíc rychle k ústí zátoky a na oceán za ní. V tu chvíli piráti připevnili jejich lodě, otroci byli příliš daleko, než, aby je chytili.

Zamumlala modlitbu, aby našli bezpečný přístav, její slova se nesla na křídlech větru, přejíc jim vše dobré.

Blízko ní se roztříštil kus kamene, Celaenino srdce poskočilo. Sam.

Nemohl být mrtvý. Ani pomocí dýky, nebo pirátů, nebo katapultu. Ne, Sam by nemohl být tak hloupý, že by se nechal zabít. Ona ho… ona ho… dobře, ona ho zabila, pokud byl mrtvý.

Zvedajíc meč navzdory bolesti v paži, rozběhla se do napůl zničené věže, ale dýka na jejím krku jí v tom zabránila.

„Nemyslím si to,“ zašeptal Rolf do jejího ucha.




15 komentářů:

  1. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Dik za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem.. teším sa na ďalšiu kapitolu.. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dík za pěkný překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  9. páni :O moc díky :D už se nemůžu dočkat dalšího dílu :OO :3

    OdpovědětVymazat
  10. Nová čtenářka? Tvé jméno jsem tu ještě neviděla. Jsem ráda, že se Ti knížka i překlad líbí, Takový komentář vždycky potěší =).

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za další kapitolku, nemůžu se dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat