středa 12. února 2014

The Assassin and the Pirate Lord - 8. kapitola




Ačkoli kolem nich skandoval dav, měli Rolf se Samem jejich oči zavřené, když se jejich hrdla pohybovala nahoru a dolů, když do sebe lili korbele studeného piva. A Celaena se, sledujíc je zpoza své černé masky, nemohla přestat smát.

Nebylo těžké předstírat, že byl Sam opilý, a oni si tento čas skvěle užívali. Hlavně kvůli její masce, ale také proto, že Sam hrál jeho roli velmi, velmi dobře.

Rolf udeřil korbelem o stůl se spokojeným „Ách!“ a otřel si mokrou pusu jeho rukávem, když shromážděný dav propukl v jásot. Celaena se zachechtala, z její masky prosakoval pot. Jako každé místo na tomto ostrově byl i tenhle hostinec dusivě horký, a pach piva a nemytých těl byl cítit z každé pukliny a kamene.
Bylo tady přecpáno. Hudební soubor tří mužů složený z akordeonu, houslí a tamburíny hrál chraptivě v rohu u krbu. Piráti si vyprávěli příběhy a volali pro jejich oblíbené písně. Rolníci a nízká společenská vrstva se opíjeli do bezvědomí a sázeli na zmanipulované hazardní hry. Nevěstky hlídaly pokoje, obcházely kolem stolů, a sedaly si na klíny.

Naproti ní se Rolf usmál a Sam vypil poslední kapku z jeho korbelu. Nebo to si Rolf myslel. Vzhledem k tomu, jak často se tam nápoje vylévaly a stříkaly, si nikdo nevšiml nepřetržité louže kolem Samova korbelu, a díra, kterou si tam Sam vyvrtal, byla příliš malá, aby to někdo zjistil.

Dav se rozptýlil, a Celaena se zasmála, když zvedla ruku. „Další rundu, džentlmeni?“ vykřikla, volajíc rukou barmanku.

„No,“ řekl Rolf, „myslím, že je bezpečné říct, že vás mám raději takhle, než když jsme vedli to obchodní jednání.“

Sam se naklonil se spikleneckým úsměvem na tváři. „Ach, já také. Po většinu času je příšerná.“

Celaena ho nakopla – dost tvrdě, protože věděla, že to není tak úplně lež – a Sam vyjekl. Rolf se rozesmál.

Hodila po barmance měďákem, když naplnila Samovi a Rolfovi korbele.

„Takže… uvidím někdy legendární tvář Celaeny Sardothien?“ Rolf se naklonil dopředu, aby si opřel ruce o mokrý stůl. Hodiny za barem ukazovaly tři hodiny třicet minut ráno. Budou muset brzy jednat. Vzhledem k tomu, jak byl hostinec narvaný a kolik pirátů bylo na půli cesty do bezvědomí, byl zázrak, že pivo měli. Pokud by ji Rolf ani Arobynn nezabili za osvobození otroků, pak by ji Rolf mohl snadno zabít za tuto pivovou party, protože ani zdaleka neměla tolik peněz, aby to všechno mohla zaplatit.

Naklonila se blíž k Rolfovi. „Pokud vyděláte mně a mému pánovi, tolik peněz, kolik říkáte, ukážu vám svou tvář.“

Rolf se podíval na vytetovanou mapu na jeho ruce.

„Opravdu jste kvůli tomuhle prodal svou duši?“ zeptala se.

„Až mi ukážete obličej, řeknu vám pravdu.“

Natáhla ruku. „Dohodnuto.“ Zatřásl s ní. Sam zvedl jeho korbel – z poloviny prázdný díky malé dírce ve dnu – a pozdravili se navzájem, než začali pít. Vylovila balíček karet z kapsy jejího pláště. „Zahrajeme si hru králů?“

„Pokud neprohrajete, než noc skončí,“ řekl Rolf. „pak hrát proti mně vám prohru zaručí.“

Mlaskla jazykem. „Ach, o tom velice pochybuji.“ Odmlčela se, zamíchala balíček třikrát a karty rozdělila.

Hodiny plynuly za řinčení skla a perfektních karet, za skupinového zpěvu a příběhů z dalekých a blízkých zemí, a hodiny tikaly umlčeny nekončící hudbou. Celaena se přistihla, jak se opírá o Samovo rameno, smějíc se, když Rolf dokončil jeho hrubý a absurdní příběh o manželce farmáře a jeho hřebců.

Udeřila pěstí do stolu, vyjíc – a nebylo to tak úplně divadlo. Když Sam sklouzl rukou kolem jejího pasu, vysílal jeho dotek do jejího těla horké, jasné plameny, a ona přemýšlela, jestli Sam také předstíral.

Co se týče karet, ukázalo se, že to byl Sam, kdo je obral o všechno, co bylo cenné a v době, kdy ručičky na hodinách ukázaly pátou, začal být Rolf nerudný.

Naneštěstí pro něj, nálada se nejspíš nezlepší. Sam na Celaenu kývnul, a ona nastavila nohu procházejícímu pirátovi, který zakopl a vylil jeho pití na už tak bojechtivého muže, který se ho na oplátku snažil praštit, ale místo toho udeřil muže sedícího vedle něj. Díky štěstí v té chvíli vypadla muži z rukávu falešná karta, prostitutka vlepila pohlavek pirátce, a celá hospoda se rozrostla ve rvačku.

Lidé spolu bojovali na zemi, někteří piráti máchali meči a dýkami ve snaze probít si cestu po podlaze. Jiní skákali z mezipatra, aby se připojili k boji, houpali se přes zábradlí, nebo se snažili přistát na stole, či směřovali na železný lustr a minuli ho.

Hudba pořád hrála, i když se muzikanti zvedli a couvali do rohu. Rolf, napůl stojící, položil ruku na jeho meč. Celaena na něj kývla, než vytáhla svůj meč a vrhla se do bojujícího davu.

Pomocí hbitých švihů zápěstím pořezala někomu ruku, dalšímu nohu, ale nikoho nezabila. Jen potřebovala držet boj v chodu – a dostatečně ji vystupňovat – aby všichni věnovali pozornost městu.

Když klouzala k východu, někdo ji chytil kolem pasu a hodil ji na dřevěný pilíř tak silně, že si byla jistá, že bude mít modřinu. Svíjela se v sevření piráta s červeným obličejem, skoro zvracejíc, když jeho kyselý dech pronikl přes její masku. Uvolnila si ruku dost na to, aby mu vrazila hrušku meče mezi nohy. Padl na zem jako kámen.

Celaena sotva udělala krok, a už ji do čelisti praštila chlupatá ruka. Bolest ji oslepila, a ona ucítila v puse krev. Rychle se ujistila, že se její masce nic nestalo, nebo že nespadla.

Uhýbajíc další ráně, vyjela nohou do mužova kolena a posílajíc ho do středu křičících nevěstek. Nevěděla, kam Sam šel, ale pokud se držel plánu, tak se o něj nemusela bát. Proplétala se přes hloučky bojujících pirátů, mířila k východu, srážejíc jejím mečem několik nezkušených mečů.

Pirát s roztřepenou páskou přes oko zvedl nemotornou ruku, aby ji udeřil, ale Celaena ji chytla a kopla ho do břicha, a on odletěl do jiného muže. Oba vrazili do stolu, převrátili ho a začali bojovat mezi sebou. Zvířata. Celaena kráčela davem a odešla předními dveřmi hostince.

K její radosti nebyly ulice o moc lepší. Boj se rozšířil udivující rychlostí. Nahoru i dolů se piráti řinuli z dalších hostinců, bojovali, zápasili a váleli se po zemi. Zdálo se, že ona nebyla jediná, kdo toužil po boji.

Libujíc si v chaosu, šla dolů po ulici, míříc k místu setkání se Samem, a byla na půli cesty, když Rolfu hlas zaburácel někde za ní.

„DOST!“

Každý zvedl cokoli, co měl v ruce – korbel, meč, hrst vlasů – a zasalutoval.

A pak se rychle vrátili k boji. Co Rolf čekal?

Smějíc se pro sebe, spěchala Celaena ulicí. Sam už tam byl, krev mu tekla z nosu, ale jeho oči byly jasné.

„Řekl bych, že to šlo docela dobře,“ řekl.

Celaena mu pohled vrátila. „Nikdy jsem nevěděla, že jsi takový expert na karetní hry.“ Prohlédla si ho ze shora dolů. Jeho postoj byl pevný. „Nebo super opilec.“

Ušklíbl se. „Je toho hodně, co o mně nevíš, Celaeno Sardothien.“ Popadl ji za rameno a náhle mu byla blíž, než by chtěla. „Připravena?“ zeptal se a ona přikývla, její srdce bušilo, když si všimla světlejší oblohy.

„Pojďme.“ Vytáhla se z jeho sevření a strhla si rukavice, nacpávajíc je do kapsy. „Ta hlídka na věži se už musí vyměnit. Máme čas do rozbřesku, abychom zneschopnili ten řetěz a katapult.“ Chvíli diskutovali o tom, jestli by nebylo lepší, kdyby prostě jen zničili ten řetěz na jedné nechráněné straně. Ale pokud by se jim to povedlo, stejně by se ještě museli potýkat s těmi katapulty. Bylo lepší riskovat stráže a vyřadit ze hry jak řetěz, tak katapulty.

Sam na ni hleděl ještě okamžik. „Pokud to přežijeme Celaeno,“ řekl, ukazujíc hlavou směrem k té ulici, která vedla k dokům, „připomeň mi, abych tě naučil hrát správně karty.“

Zaklela tak barvitě, že se rozesmál a rozběhl se.

Obrátili se k tiché ulici právě ve chvíli, kdy někdo vystoupil ze stínu.

„Jdete někam?“

Byl to Rolf.





10 komentářů: