středa 5. února 2014

The Assassin and the Pirate Lord - 7. kapitola




Mrštně jako kočka a hbitě jako had, šplhala Celaena po dřevěném žebříku, zabudovaném do boku lodi.

První strážný si ani nevšiml, že je u něj, dokud neměla ruce kolem jeho krku, když zatlačila do dvou bodů, a uvedla ho tím do bezvědomí. (Přece jen byla úkladnou vražedkyní, ne obyčejným zabijákem.) Zhroutil se na podlahu, a ona ho chytila za špinavou košili, změkčujíc jeho pád. Tiše jako myš, tiše jako vítr, tiše jako hrob.

Druhý strážný, stojící u kormidla, ji viděl přicházet po schodech. Podařilo se mu vydat tlumený výkřik, než ho rukojeť její dýky udeřila do čela, čímž ho srazila k zemi. Ne tak elegantně, ne tak tiše: dopadl na palubu se žuchnutím, díky kterému se otočil třetí strážný, stojící na přídi.

Ale bylo šero, a mezi nimi bylo několik yardů lodi. Celaena se přikrčila k podlaze, zakrývajíc ležícího strážného svým pláštěm.
„Jone?“ zavolal třetí strážce přes palubu. Celaena sebou při zvuku trhla. Nedaleká Neláska byla tichá.

Celaena se zašklebila nad zápachem Jonova nemytého těla.

„Jone?“ zeptal se znova strážný a poté se ozvaly dunivé kroky. Přibližovaly se. Brzy uvidí toho prvního strážného.

Tři… Dva… Jedna…

„Co to k čertu?“ Strážný zakopl o tělo prvního přemoženého muže.

Celaena se pohnula.

Přeskočila přes zábradlí tak rychle, že strážný ani nevzhlédl, dokud za ním nedopadla. Stačil jeden rychlý úder do hlavy a strážný padl na jeho kolegu. Její srdce bušilo v každém centimetru jejího těla. Rozběhla se k přídi lodi. Zablikala třikrát zrcadlem. Tři padlí strážní.

Nic.

„No tak, Same.“ Znovu zablikala.

O spoustu okamžiků později se objevil signál z druhé lodi. Vzduch proudil jejími plícemi, a ona si uvědomila, že ho zadržovala. Stráže na Nelásce byli taky v bezvědomí.

Ještě jednou zablikala. Rozhledna byla pořád tichá. Pokud byli nahoře stráže, nic neviděli. Musejí být rychlí, musejí to dokončit dřív, než si někdo všimne jejich nepřítomnosti.

Strážnému, hlídajícího kapitánovu kajutu, se podařilo praštit do zdi tak silně, že by vzbudil i mrtvého, než ho vyknokautovala, ale to nezastavilo kapitána Fairviewa od kňučení, když vklouzla do jeho kanceláře a zavřela dveře.

Když zavřela Fairviewa do cely, dala mu roubík, svázala ho a plně ho informovala o tom, že na jeho spolupráci a spolupráci jeho stráží závisí jeho život, vplížila se do nákladního prostoru.

Chodby byly stísněné, ale dva strážní u dveří si jí nevšimli, dokud si nedovolila je vyřadit ze hry.

Tak tiše, jak jen mohla, popadla lampu, visící na háku na zdi a otevřela dveře.

Strop byl tak nízko, že se ho málem dotýkala hlavou. Všichni otroci byli připoutaní a sedící na podlaze. Žádné latríny, žádný zdroj světla, žádné jídlo ani voda.

Otroci mumlali, mhouříc oči proti náhlému jasu pochodní, pronikající dovnitř z chodby.

Celaena vzala klíče, které ukradla z kapitánovy kajuty, a vstoupila do nákladového prostoru. „Kde je Dia?“ zeptala se. Nikdo nic neřekl, buď kvůli tomu, že jí nerozuměli, nebo ze solidarity.

Celaena si povzdechla, vstupujíc hlouběji do místnosti a někteří muži z hor s divokýma očima si začali šeptat. Přestože se teprve nedávno prohlásili za nepřátele Adarlanu, lidé z pohoří Bílého tesáku byli dlouho známí kvůli jejich nepoddajné lásce k násilí. Pokud by se tady setkala s nějakým problémem, bylo by to z jejich strany. „Kde je Dia?“ zeptala se hlasitěji.

Třesoucí se hlas přišel ze zadní části zavazadlového prostoru. „Tady.“ Její oči se ve tmě namáhaly, aby viděly jeho úzké, jemné rysy. „Jsem tady.“

Opatrně kráčela přes přeplněnou tmu. Byli tak blízko u sebe, že tam nebyl žádný prostor pro pohyb, a jen málo vzduchu pro dýchání. Nebylo divu, že sedm z nich zemřelo po cestě sem.

Vytáhla klíče kapitána Fairviewa, a uvolnila pouta na Diových nohou, pak na jeho rukách, a nabídla mu ruku. „Budeš pro mě překládat.“ Horalové nemluvili ani běžnou řečí, ani eyllweštinou, takže by nemohli pochopit.

Dia si promnul zápěstí, které byly poseté strupy a modřinami. „Kdo jsi?“

Celaena odemkla řetězy příliš štíhlé ženě vedle Dia, a pak natáhla ruku s klíči jejím směrem. „Přítel,“ řekla. „Řekni jí, aby odemkla každému pouta, ale také jim řekni, aby neopouštěli místnost.“

Dia přikývl a řekl jim to eylllwesky. Ta žena pootevřela ústa, podívala se na Celaenu a pak si vzala klíče. Beze slova uvolnila své společníky. Dia pak oslovil celou místnost, jeho hlas byl jemný, ale silný.

„Stráže jsou v bezvědomí,“ řekla. Dia překládal. „Kapitán je zamčen v cele a zítra, až přijde čas, vás bude navigovat přes Mrtvé ostrovy do bezpečí. Ví, že trestem za špatné informace, je smrt.“

Dia překládal, jeho oči byly širší a širší. Někde blízko vzadu, začal překládat jeden z horských mužů. A pak překládali další dva – jeden řečí Melisande, druhý jazykem, o kterém ani nevěděla, odkud pochází. Bylo od nich chytré nebo zbabělé, že se neozvali minulou noc, když se jich ptala, kdo mluví běžným jazykem?

„Až dokončím vysvětlování plánu útěku,“ řekla s mírně třesoucíma rukama, když si uvědomila, co všechno před nimi leželo, „můžete opustit místnost, ale nesmíte vstoupit na palubu. V rozhledně jsou stráže, které sledují tuto loď ze země. Pokud vás uvidí, budou všechny varovat.“

Nechala Diu a ostatní, aby to přeložili.

„Můj kolega už je na palubě Nelásky, další otrokářské lodi chystající se k zítřejšímu vyplutí.“ Těžce polkla. „Až tady skončím, on i já se vrátíme do města a vytvoříme dostatečně velké rozptýlení, abyste měli při úsvitu dostatek času na vyplutí z přístavu. Potřebujete celý den, abyste se dostali z Mrtvých ostrovů před setměním – jinak budete chyceni v jejich labyrintu.“

Dia překládal, ale ozval se hlas. Ženský. Dia se zamračil, když se otočil k Celaeně. „Má dvě otázky. Co ten obrovský řetěz u zátoky? A jak poplujeme?“

Celaena přikývla. „Ten řetěz nechte nám. Dostaneme ho pryč dřív, než se k němu dostanete.“

Když Dia a ostatní do překládali, vypukla vlny mumlání. Pouta ještě pořád padaly k zemi, jak byl otrok za otrokem uvolňován.

„Pokud jde o řízení lodi,“ pokračovala hlasitěji, „je tady nějaký námořník? Rybář?“

Pár rukou se zvedlo. „Kapitán Fairview vám dá konkrétní instrukce. Budete muset veslovat ze zálivu. Každý, kdo má sílu, se bude muset chopit vesla, jinak neutečete Rolfovým lodím.“

„Co jeho flotily?“ zeptal se jiný muž.

„Nechte to na mě.“ Sam už nejspíš vesloval ke Zlatému vlkovi. Musí se dostat zpátky na břeh co nejdřív. „Bez ohledu na stále visící řetěz, bez ohledu na to, co se bude dít ve městě, jakmile se slunce vyhoupne nad horizont, musíte ze všech sil veslovat.“

Ozvalo se pár odmítavých hlasů k Diovi, a on jim dal krátkou, ostrou odpověď, než se k ní obrátil. „Detaily si zorganizujeme sami.“

Zvedla bradu. „Poraďte se o tom mezi sebou. Váš osud je ve vašich rukách. Ale ať se rozhodnete pro jakýkoli plán, sundám ten řetěz, a pokusím se vám získat tolik času, kolik budu moci.“

Kývla hlavou na rozloučenou, když odcházela z nákladního prostoru a pokynula Diovi, aby ji následoval. Za nimi se ozvala diskuze – alespoň trochu tlumená.

V chodbě mohla vidět, jak moc byl štíhlý, jak špinavý. Ukázala do chodby. „Tam je ta cela; tam najdete kapitána Fairviewa. Dostaňte ho ven před úsvitem, a nebojte se ho trochu zakrvácet, pokud by odmítl mluvit. Na palubě jsou tři svázaní strážní, pak strážný před Fairviewovou kajutou a tady jsou dva. Dělejte si s nimi, co chcete; rozhodnutí je na vás.“

„Řeknu někomu, aby je vzal do cel,“ řekl Dia rychle. Promnul si strniště na jeho tváři. „Kolik času budeme mít na útěk? Za jak dlouho si toho piráti všimnou?“

„Nevím. Zkusím zneschopnit jejich lodě, což by je mohlo zpomalit.“ Přišli k úzkému schodišti, které vedlo k horní palubě. „Ještě je tu jedna věc, kterou potřebuji, abyste udělal,“ pokračovala a on se na ni podíval se zářícíma očima. „Můj kolega nemluví eyllwesky. Potřebuju, abyste si vzal veslici a doplul k té druhé lodi a řekl všem, co jsem vám řekla, a odemknout jejich řetězy. Musíme se už vrátit ke břehu, takže tam budete muset jít sám.“

Dia nasál vzduch, ale přikývl. „Půjdu.“

Jakmile Dia řekl těm lidem v nákladovém prostoru, aby vzali bezvědomé stráže do cel, vplížil se s Celaenou na prázdnou palubu. Přikrčil se při pohledu na bezvědomé stráže, ale neprotestoval, když mu Celaena přehodila přes ramena Jonův plášť a skryla jeho tvář v záhybech pláště. Nebo když mu dala Jonův meč a dýku.

Sam už čekal na boku lodi, skrytý tak, aby ho neviděly daleko vidící oči rozhledny. Pomohl Diovi do první veslice, než přelezl do druhé, kde počkal na Celaenu.

Na Samově černé tunice se zaleskla krev. Oba měli s sebou jiné oblečení. Tiše zvedl Sam vesla, ale Celaena si odkašlala. Dia se k ní otočil.

Naklonila hlavu na východ, směrem k ústí zátoky. „Pamatujte: musíte začít veslovat za rozbřesku, i když bude ještě řetěz nahoře. Každé zpoždění znamená ztrátu přílivu.“

Dia se chopil vesla. „Budeme připraveni.“

„Pak tedy hodně štěstí,“ řekla. Bez dalších slov začal Dia veslovat k druhé lodi, na její vkus bylo jeho pádlování příliš hlasité, ale ne tak nahlas, aby si toho někdo všiml.

Sam také začal veslovat, plujíc podél lodi k dokům lhostejným, klidným tempem.

„Nervózní?“ zeptal se, jeho hlas byl sotva slyšitelný nad stabilními vesly nesoucí je přes klidnou zátoku.

„Ne,“ zalhala.

„Ani já ne.“

Před nimi byla zlatá světla Zátoky Lebek. Přes vodu se ozývalo hulákání a jásot. Ta zpráva o pivu zadarmo se už rozšířila.

Lehce se usmála. „Připrav se rozpoutat peklo.“

9 komentářů:

  1. Uvedla bradu. Tady asi má být ,,Zvedla bradu '' děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další skvělé pokračování, těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat