středa 26. února 2014

The Assassin and the Pirate Lord - 10. kapitola


Takže děvčata,

tohle je poslední kapitola. Snad se Vám bude líbit. Příští týden by měla přijít 1. část povídky Vražedkyně a princezna. Nechci moc napovídat, ale pokud máte rády módu, tak si ji určitě užijete =). 

Doufám, že se Vám tahle novela líbila. 

Vaše Katuš



„Pohni se, a já vyliju obsah tvého hrdla na zem,“ zasyčel Rolf, jeho volná ruka vytáhla její dýku z krytu a hodila ji do křoví. Pak to samé udělal s jejím mečem.

„Proč mě prostě hned teď nezabiješ?“

Rolfův smích ji polechtal za uchem. „Protože to chci vzít pomalu, velice pomalu a užívat si při tom tvou smrt.“

Zírala na napůl zničenou věž, na prach stále ještě vířící kolem zničených katapultů. Jak by to mohl Sam přežít?

„Víš vůbec, kolik mě bude stát ten tvůj pokus o hrdinství?“ Rolf zatlačil dýku proti jejímu krku, a její kůže se roztrhla s řezavou bolestí. „Dvě stovky otroků plus dvě lodě plus sedm lodí, které jsi vyřadila z provozu plus bezpočet životů.“

Odfrkla si. „Nezapomeň na to pivo z minulé noci.“

Rolf posunul čepel, zarývajíc ji hlouběji a nutíc tím Celaenu proti své vůli škubnout. „To si také vezmu z tvého těla, buď bez starosti.“

„Jak jsi mě našel?“ Potřebovala čas. Potřebovala něco, s čím mohla pracovat. Pokud by se pohnula špatným směrem, skončila by s proříznutým hrdlem.

„Věděl jsem, že budeš následovat Sama. Když jsi byla tak žhavá do osvobozování otroků, tak bys určitě nenechala svého parťáka umřít samotného. Ačkoli si myslím, že jsi přišla krapet pozdě.“

Do husté džungle se pomalu vracely zvuky ptáků a šelem. Ale rozhledna zůstávala tichá, jen chvílemi bylo slyšet praskající kámen.

„Teď se vrátíš se mnou,“ řekl Rolf. „A až s tebou skončím, dám vědět tvému mistrovi, aby si vyzvedl tvé kousky.“

Rolf udělal krok, otáčejíc je směrem k městu, ale Celaena čekala.

Škubla sebou proti jeho hrudi, dávajíc svou nohu za jeho. Rolf klopýtl, zakopl o její nohu a ona vtlačila ruku mezi její krk a dýku, právě když si vzpomněl, že slíbil, že jí rozřízne hrdlo.

Krev z její dlaně vytryskla na její tuniku, ale ona se uzavřela před bolestí a vrazila mu loket do břicha. Vyrazila mu dech, a pak podruhé, když se jeho obličej setkal s jejím kolenem. Dokonce uslyšela tiché křupnutí. Když mrštila Rolfem o zem, všimla si krve na jejích kalhotách – jeho krve.

Popadla jeho upuštěnou dýku, když Pán Pirátů vytáhl meč. Vyškrábal se na kolena, vrhajíc se na ni, ale ona mu dupla na meč, odhazujíc ho na zem. Rolf zvedl hlavu právě ve chvíli, když ho uhodila do zad. Krčíc se nad ním, držela mu dýku u krku.

„No, nešlo to tak, jak jsi chtěl, že?“ zeptala se, poslouchajíc chvíli, aby se ujistila, že nejdou žádní piráti. Ale zvířata stále houkala a vřískala, hmyz stále bzučel. Byli sami. Většina pirátů se stejně asi ještě rvala ve městě.

Její ruka pulzovala, krev vytékala, když uchopila límec jeho košile, aby přiblížila jeho hlavu k její.

„Takže,“ řekla, rozšiřujíc úsměv při pohledu na krev vytékající z jeho nosu. „Bude to takhle.“ Pustila jeho límec a vylovila zpod tuniky dva dokumenty. Ve srovnání s bolestí její dlaně, její paže jen temně pulsovala. „Tohle podepíšeš a orazítkuješ.“

„Odmítám,“ zuřil Rolf.

„Ani nevíš, co je tam napsáno.“ Zatlačila špičku dýky do jeho zvedajícího se krku. „Takže mi dovol to objasnit: jeden z nich je dopis pro mého mistra. Píše se tam, že dohoda je u konce, že mu nepošleš otroky, a pokud ho chytíš při nějakém jiném obchodě s otroky, přivedeš si s sebou celou armádu, abys ho potrestal.“

Rolf se dusil. „Ty jsi blázen.“

„Možná,“ řekla. „Ale ještě jsem neskončila. Zvedla ten druhý dopis. „Tento… Napsala jsem ho pro tebe. Snažila jsem se psát jako ty, ale určitě mi odpustíš, když to bude trochu víc elegantní, než jsi zvyklý.“ Rolf se snažil vymanit, ale ona zatlačila čepelí trochu silněji a on přestal. „V podstatě,“ pokračovala a dramaticky si povzdechla, „tento říká, že ty, kapitán Rolf, nositel magické mapy vytetované na rukou, nebudeš nikdy více prodávat znova otroky. A pokud někdy chytíš některého piráta při prodávání, přepravování nebo obchodování s otroky, pověsíš ho, upálíš ho, nebo ho utopíš svýma vlastníma rukama. A díky tomu bude zátoka Lebek věčně bezpečným přístavem pro každého otroka prchající před Adarlanskými pařáty.“

Rolfovi se prakticky kouřilo z uší. „Nepodepíšu ani jeden z nich, ty hloupá holko. Copak nevíš, kdo jsem?“

„Dobře,“ řekla, tlačíc čepel silněji do jeho krku. „Zapamatovala jsem si tvůj podpis, když jsem byla v tvé kanceláři první den. Nebude těžké ho napodobit. A pokud jde o tvůj pečetní prsten…“ Vyndala něco z její kapsy. „Také jsem ho vzala z tvého stolu první den, jen pro případ potřeby. Jak se ukázalo, potřeba přišla.“ Rolf zachraplal, když držela jeho prsten vysoko, granát se ve světle lesknul. „Myslím, že se vrátím do města a řeknu tvým kumpánům, že ses rozhodl plout za těmi otroky, a že tě mají očekávat za… já nevím – šest měsíců? Rok? Dost dlouho, aby si nevšimli hrobu, který ti vykopu přímo tady. Upřímně řečeno, stejně bych to měla udělat, když víš, kdo jsem a jak vypadám. Ale považuj to za laskavost – a slibuji, že pokud se nebudeš řídit mými rozkazy, změním své rozhodnutí ušetřit tě.“

Rolfovy oči se zúžily. „Proč?“

„Tohle budeš muset objasnit.“

Zhluboka se nadechl. „Proč si děláš tolik problémů kvůli otrokům?“

„Protože kdo za ně bude bojovat, když ne my?“ Vytáhla z kapsy plnicí pero. „Podepiš je.“

Rolf zvedl obočí. „A jak zjistíš, jestli držím své slovo?“

Sundala dýku z jeho krku a použila ji jako kartáč pro upravení pramene jeho tmavých vlasů. „Mám své zdroje. A pokud uslyším, že obchoduješ s otroky, nebude záležet, kam půjdeš, jak daleko utečeš, najdu tě. Tohle je podruhé, co jsem tě porazila. Potřetí nebudeš mít tolik štěstí. Přísahám na své jméno. Je mi skoro sedmnáct, a už tě dokážu zmlátit; představ si, jak dobrá budu za pár let.“ Zatřásla hlavou. „Nemyslím si, že mě chceš vyzkoušet teď – a určitě to nebudeš zkoušet později.“

Rolf na ni zíral několik okamžiků. „Pokud ještě někdy vstoupíš na mé teritorium, bude tvůj život ukončen.“ Odmlčel se, ale pak zamumlal. „Ať bohové pomáhají Arobynnovi.“ Vzal do ruky pero. „Ještě nějaké přání?“

Pustila ho, ale dál držela dýku v ruce. „Proč ne,“ řekla. „Loď by byla fajn.“

Rolf se na ni jen podíval, než popadl dokumenty.

. . . .

Když Rolf dokumenty podepsal, orazítkoval a podal je Celaeně, dovolila si ho ještě jednou praštit. Rychlé údery do dvou míst na krku způsobily, že bude mimo na dost dlouho, aby si mohla zařídit, co potřebovala: najít Sama.

Vyběhla nahoru po napůl se rozpadajících se schodech věže, skákajíc přes mrtvoly pirátů a kusy kamene, nezastavujíc se, dokud nenašla rozdrcená těla toho tuctu pirátů, kteří byli Samovi nejblíž a zbytky katapultů. Krev, kosti, rozmačkané kusy masa, na které se snažila nedívat příliš dlouho…

„Same!“ vykřikla a uklouzla na suti. Těžce posunula desku dřeva na stranu, hledajíc jakýkoli jeho náznak. „Same!“

Ruka jí začala opět krvácet, zanechávajíc krvavé šmouhy na kamenech, dřevě a kovu, kterými hýbala. Kde byl?

Byl to její plán. Pokud jeden z nich měl kvůli tomu zemřít, měla to být ona. Ne on.

Dostala se k druhému katapultu, jehož celá kostra se rozlomila v půli díky spadlému kusu věže. Tady ho naposledy viděla. Kamenná deska vyčnívala z místa, kde spadla na podestu. Byla dost velká, aby pod sebou někoho zamáčkla.

Vrhla se proti ní, její nohy klouzaly po zemi, když tlačila, tlačila a tlačila. Kámen se nepohnul ani o píď.

Vrčíc a lapajíc po dechu, zatlačila ještě více. Ale kámen byl pořád příliš velký.

Zaklela, vrážejíc pěstí do šedé plochy. Její zraněná ruka zabolela v protestu. Bolest v ní něco otevřela, a ona tloukla do kamene znova a znova, zatínajíc zuby, aby udržela řev uvnitř ní.

„Z nějakého důvodu si nemyslím, že tohle přiměje ten kámen, aby se pohnul,“ ozval se hlas a Celaena se otočila.

Z druhé strany podesty se vynořil Sam. Byl pokrytý od hlavy až k patě prachem, a krev mu tekla z rány na čele, ale byl…

Zvedla bradu. „Volala jsem tě.“

Sam pokrčil rameny, přibližujíc se k ní volným krokem. „Myslel jsem, že bys mohla pár minut počkat, když jsem zachránil celý den a všechno.“ Jeho obočí se zvedlo vysoko na prachem pokryté čelo.

„Velký hrdina.“ Ukázala na zřícenou věž kolem nich. „Nikdy jsem neviděla tak nedbalou práci.“

Sam se usmál, jeho hnědé oči byly při úsvitu zlaté. Byl to přesně Samův pohled: stopa neplechy, náznak podráždění a laskavosti, která z něho vždy, vždy dělala lepšího člověka, než byla ona.

Dřív, než věděla, co dělá, Celaena kolem něj rozhodila paže a přitáhla si ho blíž.

Sam ztuhl, ale po úderu srdce obtočil jeho paže kolem ní. Nadechla se ho – pachu jeho potu, pachuti prachu a kamene, kovového zápachu jeho krve… Sam si opřel tvář o její hlavu. Nemohla si vzpomenout – skutečně si nedokázala vybavit – kdy ji naposled někdo takhle držel. Ne, počkat – bylo to před rokem. S Benem poté, co se vrátila z mise o dvě hodiny později a s vyvrtnutým kotníkem. Dělal si starosti a vzhledem k tomu, jak blízko byla chycení královskými strážemi, byla trošku víc než roztřesená.

Ale objetí Sama bylo tak nějak jiné. Jako by se chtěla stočit do jeho tepla, jako by se na jeden okamžik nemusela ničeho a nikoho obávat.

„Same,“ zamumlala mu do hrudníku.

„Hmmm?“

Odstoupila od něj. „Pokud někdy někomu řekneš o tom, že jsem tě objala… vykuchám tě.“

Sam na ni zíral, pak zaklonil hlavu a rozesmál se. Smál se a smál se, dokud se mu prach neusadil v krku a on se nerozkašlal. Nechala ho trpět i přesto, že jí to vůbec nepřišlo vtipné.

Jakmile mohl znova dýchat, pročistil si Sam hrdlo. „Pojď, Sardothien,“ řekl, přehazujíc svou paži kolem jejích ramen. „Pokud jsi už skončila s osvobozováním otroků a ničením pirátského města, tak pojďme domů.“

Celaena na něj pohlédla a usmála se.

17 komentářů:

  1. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za krásný překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc, bylo to skvělé, Těším se na další povídku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Veľmi pekne ďakujem za poviedku a teškám sa na ďalšiu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky, už se těším na další povídku :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad... :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Knihomolka.36526. února 2014 22:16

    Díky za překlad. Už se těším na další povídku

    OdpovědětVymazat
  11. Moc díky za překlad a korekturu povídky :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Naprosto skvělé, miluju Sama a je zajímavé vidět, jaká byla Celaena před Endovierem. A vůbec prostě boží :D. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za preklad skvelej novelky a teším sa na ďalšie preklady z tejto série ;-)

    OdpovědětVymazat