čtvrtek 6. února 2014

Svázáni krví - 25. Kapitola




Mackenziin strach se skrz Doma prohnal jako povodeň. Natáhl své smysly, snažil se něco vyčíst z jejích myšlenek, spatřit mentální obraz toho, co viděla, cokoliv konkrétního. Ale nic tam nebylo. Cítil jen její emoce. A i ty jen slabě.
Frustrovaně zařval uvnitř obrněného SUV, zabušil pěstmi do palubní desky. Jeho nepřátele ji dostali. Byla vyděšená, vystrašená. A on byl uvězněn na zatraceném trajektu uprostřed Puget Sound, neschopen se změnit v mlhu. Jeho jedinou nadějí bylo, že ji útočníci vezmou do testovacího zařízení. Pokud tedy jejich záměrem nebylo vysát ji tak, jako to dělali obvykle…
V době, kdy o půl hodiny později zakotvili, se mu v žilách usadila ledová zuřivost. Protokoly a zákony o zabíjení upírů a lidí mu byly ukradené. Bez ohledu na cokoliv najde Mackenzie a holýma rukama zabije každého, kdo je zodpovědný za její chycení.
Matně vnímal skřípějící brzdy a troubení aut, když se hnal ulicemi Seattlu ke staré střední škole. Ale když spatřil Coreyho auto a slabou, téměř mrtvou záři reflektorů díky umírající baterii, jeho srdce se potopilo ještě hlouběji do jámy v jeho střevech. S její motorkou ležící na silnici zmizela i ta poslední naděje ohledně toho, že Temnokrevným unikla a jednoduše se někde ukryla.
Mackenzie, kde jsi?
Přitiskl si prsty ke spánkům a zklidnil dech, vyděšený, že by si mohl nevšimnout i těch nejjemnějších náznaků. Projelo jím slabé zachvění paniky – její paniky. Jejich pouto bylo příliš slabé na to, aby zjistil víc.
Popadl svůj mobilní telefon. „Lily, mluv. Řekni mi, že jste něco zjistili. Mají Mackenzie.“
„Ach, Dome, je mi to tak líto. Psala jsem svému kontaktu, aby zjistil, jestli ví víc, ale ještě jsem od něj nic neslyšela. Zabezpečení v rámci Aliance je přísné, ale slíbil, že se ozve, jakmile uslyší něco nového. Ale to bylo již před několika dny. A bojím se, tak moc, Dome. On… riskuje svůj život. Pokud někdo odhalí, že jsme měli roky uvnitř Aliance krtka, zabijí ho.“
„Kde jsi? Jak rychle se sem dokážeš dostat? Můžeš vystopovat její vůni.“
„Jsem alespoň dvě hodiny směrem na jih. Nestihnu to tam do rozbřesku. Kde je stopař pachů z tvého týmu? Lay-něco? Layton?“
„Příliš daleko.“ Nejspíš půjdu sám.
Hodil telefon na sedadlo spolujezdce a hnal se zpátky po silnici. Možná by dokázal zachytit její vůni či energetickou stopu z její motorky. Vyskočil z SUV a prohlédl si scénu. V těsné blízkosti zadní pneumatiky byl proužek čerstvě sedřené gumy. Hned za ním byla hromádka popela. Měla šanci a trefila jednoho z nich stříbrem? To by ho rozhodně nepřekvapilo vzhledem k jejímu výkonu na střelnici. Zranila i toho druhého?
Povzbuzen tímto zjištěním sevřel řidítka její motorky a soustředil se na její přítomnost. Probíral se pachy, zaměřil se pouze na latentní energii její stezky. Ale nezachytil nic. Jen pach z nedávno mrtvého Temnokrevného.
Byla pryč a stejně tak jejich krevní pouto.
*   *   *
Poté, co drkocali na podlaze džípu po dobu, která se zdála být věčností, Mackenzie popadly hrubé ruce a vytáhly ji z auta. Sotva se stačila rozhlédnout, než byli s Coreyim postrkování směrem k zlověstně se trčící betonové budově se zamřížovanými okny, které jí připomínaly zející černé zuby. Co to k čertu bylo za místo?
Když do ní udeřil ledový závan větru, tenká vrstva potu pod jejími vlasy ji zastudila až do morku kostí a zachvěla se. Rozhlížela se po temnotě, která je obklopovala, ale neviděla žádná další světla s výjimkou bledé žluté záře zevnitř. Měla pocit, že byli ve středu otevřeného prostoru, který nebyl obklopen ničím jiným než lesem. Cvrčci cvrlikali a několik útlých stromů stálo na hlídce jako kostry, ale to byla jediná známka života.
Uvnitř to nebylo o moc lepší. Navlhlé a zatuchlé, bylo jasné, že to místo nebylo používáno celé roky. Mezi zvuky šoupání kroků slyšela kapající vodu, zatímco procházeli špinavou chodbou.
Jejich únosce se odvrátil, ale ne dřív, než spatřila bolestný výraz na jeho tváři. Zadržoval dech. Její krev. Sakra. Její ruce byly potřísněné krví a štěrkem. Přála si, aby nebyly v poutech, protože by si je potom mohla nacpat do kapes.
„Kulky se stříbrným hrotem?“ Řekl. „Velmi chytré. Pomohl ti s tím tvůj přítel Strážce?“
Když neodpověděla, ušklíbl se a naklonil blíž. Málem se udusila, když ucítila krev v jeho dechu. Zabil snad někoho? „Zdá se, že ti štěstí právě došlo. Můj pán se nemůže dočkat, až tě konečně pozná.“
Zatímco mluvil, sklouzl jí pohledem ke krku. Pokrčením ramen si shrnula vlasy dopředu a přerušila jeho zírání.
„Víš, proč farmáři střílí své vlastní krávy?“ Najednou byl za ní – díky bohu, že nemusí už nadále vdechovat jeho vzduch. Šla rychleji, nutíc Coreyho kupředu. „Protože když vycítí smrt z řezníka, rozeběhnou se. Díky strachu a jejich adrenalinu je maso tvrdé. Podle mě je pak mnohem sladší.“ To poslední slovo zašeptal, protahoval ho na jazyku.
„Kenzie, co se to děje? O čem to mluví?“ Corey zněl, jako by byl na pokraji hysterie.
„Drž hubu,“ vyštěkl jejich únosce a Corey nadskočil.
Mackenzie vzala jeho spoutané ruce do svých, jak nejlépe mohla v naději, že v jejím doteku najde alespoň lehké uklidnění.
Jeli otlučeným výtahem dolů do nižšího patra a dveře se otevřely do dlouhé šedé chodby. Fungovalo jen několik stropních světel a některá jen blikala, vytvářejíc tak u stěn zákoutí plné tajemných stínů. Chodba připomínala spíše tunel a míjeli několik dalších odboček, které mizely do tmy. Co to bylo s těmi upíry a tunely? Něco proběhlo kolem, drápy škrábaly o podlahu.
Na druhém konci svítilo světlo z další chodby. Za rohem čekalo po stranách dveří několik zlověstných postav oděných v přenosných plynových maskách a nemocničním úboru, zřejmě čekající na jejich příjezd. Jejich únosce je zatlačil do místnosti a kolena se jí téměř podlomila, když spatřila kovový stůl, režijní světlo a spoustu lékařských nástrojů.
Co teď bude dělat? Nikdy v životě se necítila tak beznadějně, tak neschopně zvládnout to na vlastní pěst. Byla zodpovědná za Coreyho, měla by něco udělat, ale nedokázala nic vymyslet. Byli v pasti a ona neměla ponětí, co s tím.
To je to, co se stalo tátovi? Budeme mít s Coreym stejný osud? Och, prosím, Dome, kde jsi?
Cítila uvnitř sebe vír neklidu. Byl to on? Volala na něj svou myslí, hledala jeho myšlenky, ale neodpověděl.
Možná byl příliš daleko. Ten pocit byl slabý, ale určitě ho cítila. Ačkoliv to nebylo nic ve srovnání s tím, jaké to bylo předtím, alespoň to bylo něco. Snažila se mu promítnout to málo, co věděla o jejich umístění a doufala, že bude schopen něco z toho rozpoznat. Snažila se nemyslet na teplo a bezpečí jeho náruče, ale nemohla si pomoct.
„No, podívejme se, co to tady máme.“
Mackenzie se otočila a spatřila hubeného muže, jehož tvář byla sotva odlišná od lebky, kůži měl nažloutlou a napnutou přes kosti. Ačkoliv byl vysoký, jeho tělo vypadalo slabě a ramena měl zaoblená a nahrbená. Sepjal kostnaté, prsteny pokryté ruce a hodnotil je jako dobytek na trhu.
„Dva členové slavné Shawovi rodiny. Řekl bych, že tohle je můj šťastný den.“
„Kenzie, kdo jsou ti lidé?“ zeptal se Corey. Lehce umístila své tělo před jeho.
„Neřekla jsi mu to? Neví, co jsme?“ Oči mu zajiskřily pokrouceným vzrušením. „O vaší rodině? O Sangre Dulce?“
„Drž hubu. Neposlouchej ho, Corey.“
„O čem to mluví?“ Coreyho hlas zachraptěl.
„Ach můj Bože. On to neví. Co jsi to za velkou sestru, že máš před svým bratříčkem takové důležité tajemství?“ Ke stráži řekl: „Připoutejte tohohle mladíka ke stolu. Chtěl bych mu dát ukázku z první ruky.“
Musí ho zastavit. Každou vteřinou je Dom blíž k ní. „Zdá se, že o nás víš hodně. Tak kdo sakra jsi?“
Muž zaklonil hlavu a rozesmál se, jeho velká ústa se otevřela dokořán jako u hrozivé loutky, a odhalil tím dlouhé, žlutě zbarvené zuby. „Ano, myslím, že vím hodně o tobě a tvé rodině. Jsi Mackenzie Shawová, odpusť, Foster-Shawová a tohle je tvůj bratr, Corey Shaw.“
„Kenzie?“ Corey vypadal, jako kdyby se chystal zvracet.
Kostlivec pokračoval. „Někteří mě znají jako Pavlose, ale upřímně, raději si nechávám říkat Nejvyšší Pán.“ Uklonil se, dramaticky zakroutil rukou a jí se dech zadrhl o knedlík v jejím krku.
To byl ten, který zabil Domovo rodiče.
Zuřivost se jí usadila v žilách jako rychle působící jed a tváře se jí rozpálily. To byl ten, koho Dom hledal.
Když se Pavlos narovnal, lusk prsty na strážce.
„Dej od něj ty špinavé pracky pryč.“ Posunula se před Coreyho a rozkročila se.
„Není to dojemné? Raději bych to demonstroval na tobě, ale obávám se, že bych se nebyl schopen zastavit.“ Jeho duté šedé oči hladově těkaly po jejím obličeji, po ramenou či pažích, než pomalu sjel dolů přes její trup a skončil u jejích nohou.
Okamžitě se cítila, jako by její kůže byla špinavá – chtěla ji svléknout jako had.
„Jsou to již týdny od chvíle, kdy jsem měl naposledy Sladkokrevnou, protože si je šetříme pro nás malý experiment. Počkat. Lžu.“ Zakryl si ústa jednou kostnatou rukou. „Jednu jsem měl včera večer. Nebyla schopna projít našimi testy, takže jsem ji sám zlikvidoval. Kromě toho-“ nakrčil nos „-páchneš po něm. Potřebuji tě nejprve řádně připravenou, než začnu uvažovat o tom, že si tě vezmu.“
Coreyho oči se rozšířily, celé jakoby je pohltilo bělmo.
Pavlos znovu luskl prsty. „Nemůžu čekat celou noc.“
Strážce chytil Coreyho, jako by nic nevážil. I když věděla, že je to k ničemu, držela se svého bratra tak pevně, jak jen mohla.
„Alfonso, chyť ji, ano?“
Mackenzie zalapala po dechu, když se ze stínu u dveří vynořila postava. Jak to, že si ho tam nevšimla, když vešla? Přišel později?
Počkat. Řekl Pavlos Alfonso? Když ten muž přistoupil blíž, rozšířily se jí oči. Přestože zbarvení bylo jiné, silná brada a ledově modrý pohled byly úplně stejné.

18 komentářů:

  1. Děkuji za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Dík za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad :-) Marci

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další kapitolku ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. „Jsou to již týdny od chvíle, kdy jsem měl naposledy sladkokrevnou, protože si je šetříme pro nás malý experiment. Je to jen drobnost chybí háček na š ,,náš'' dík za skvělou práci

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Veľmi sa mi páči váš blog, máte tu nádherné knihy. Chcem sa poďakovať za všetky úžasné preklady. :-)

    OdpovědětVymazat