pátek 28. února 2014

Pavoučí kousnutí- 28. kapitola




„Takže ty jsi ten záhadný Pavouk,“ zabodly se do mě zelené oči Alexis Jamesové. „Myslela jsem si, že budeš vyšší.“

Vrátila jsem jí její chladný pohled. „A já jsem si zase myslela, že máš lepší vkus. Co ten rádoby čarodějnický plášť? Je ti snad dvanáct?“

„Ach,“ řekla. „Vražedný útok.“

Neodpověděla jsem.

„Víš, že jsi mi způsobila nějaké trable?“

Pokrčila jsem rameny. „Trable si mě vždycky najdou. A já mám ve zvyku se o ně podělit.“

Oči se jí zúžily. „Stejně jako já.“
Zíraly jsme jedna na druhou. V očích se jí blýskala magie, až byly bílé. Stejná záře vycházela z jejích dlaní. Připravovala se k úderu, pro případ, že bych se chtěla přiblížit. Cítila jsem, jak kolem ní víří magie. Jako když se pes ometá kolem pánových nohou. Z přítomnosti cizí, nepřátelské magie mi brněla kůže. Nebo možná jen proto, že jsem už viděla, jak ji Alexis používá. Že s oblibou stahuje lidem kůži zaživa.

„Takže, řekni mi,“ snažila jsem se dát Donovanu Cainovi víc času, aby se jim mohl dostat do zad. „Kvůli všem nájemným vrahům tam venku, proč jsi mě podrazila?“

„Protože bylo snadné tě najít.“

„Jak?“

„Jak že se to říká? Mluviti stříbro, mlčeti zlato?“

Alexis se pobavením nad svou chytrostí skoro zakuckala. „Možná to víš, že náš přítel Gordon Giles měl v oblibě prostitutky. Měla jsem pocit, že potřebuje malou pomoc se získáním nějaké tradičnějšího vztahu.“

Na fotkách jsem viděla, jakým vztahům dává Gordon Giles přednost – nejlépe, aby zahrnovaly kůži a kostýmy.

„Když jsem zjistila, že Gordon začíná být ohledně toků peněz ve společnosti podezřívavý, nechala jsem ho sledovat a nařídila jsem Stephensonovi, aby vyslechl holky, s kterými se pravidelně vídá,“ pokračovala Alexis. „Gordon byl sice dost chytrý na to, aby před děvkami držel hubu, ale Stephenson z jedné z nich dostal zajímavou informaci. O vražedkyni jménem Pavouk.“

Takže takhle nás našla. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Zatracená dobročinnost.

„Zjistila jsem, že jsi dělala nějakou prácičku pro děvky. Zabila jsi pro ně policajta. Nebylo to snadné, ale podařilo se mi získat kontakt na tvého prostředníka. Zbytek už šel jako po másle." Alexis se usmála.

Promítla jsem si znovu informace z Fletcherovy složky. Bylo tam, že Gordon Giles s oblibou vyhledává společnost prostitutek, ale ani zmínka o úchylkách, které byly na fotkách. Takže Giles byl zákazníkem ženy, jejíž dcera byla znásilněná. Té, která kontaktovala Fletchera se zakázkou na Cliffa Ingelse. Takže tu dnes večer máme pěkně uzavřený okruh ironie a smůly.

Finn hleděl na Alexis. Nenávist, která mu plála v očích, je dělala ještě jasnějšími, než byly její. Svaly se mu napínaly, ale vydržel zůstat v klidu. Bylo mu jasné, že by mu žádné nepředloženosti nepomohly. Věděl, že se o Alexis postarám anebo při pokusu o to umřu.

„Najít tvého prostředníka nebylo až tak složité,“ pokračovala Alexis. „Ale ty jsi byla jako pára nad hrncem.“

Samozřejmě, že mě nemohla najít. Věnovala jsem hodně úsilí tomu, být neviditelná. A taky jsem se poslední dobou v restauraci příliš nezdržovala. Jako Evelyn Edwardsová jsem byla pacientkou Ashlandského blázince a jak řekla ta cvokařka, někdo jako já přece nemůže být tím záhadným Pavoukem.

„Tak proto jsi do toho zapojila i Bruta,“ řekla jsem. „Když jsem nebyla k nalezení, měl to se mnou vyřídit on přímo na místě.“

„Jsi taky chytrá. Dokonalost sama.“ Alexis se znovu usmála. „Ale dost řečí. Je čas na obchod. Máš flash disk?“

Vytáhla jsem ho z kapsy kalhot a zvedla ho. „Mám.“

„Je to všechno?“ Zeptala se. „Žádné kopie?“

„Nešlo to, Gordon Giles na to použil nějaký šifrovací software. Když se s tím pokusíš něco udělat, všechna data zmizí.“

Taková malá lež. Předtím, než jsme opustili můj byt, jsem napsala e-maily a přiložila veškeré informace. Pokud se do večera nevrátím, odešlou se na policejní velitelství, do Ashlandského Trubače a Mab Monroeové. Pokud nebudu naživu, abych to zastavila. Jenom taková malá pojistka. Pokud to dnes nepřežiju, Alexis to bude mít spočítané v momentě, kdy Mab Monroeová otevře e-mail. Znamenalo to pro mě určitou satisfakci. I když bych byla mrtvá.

„A co Donovan Caine?“ Promluvil Stephenson.
Alexis se k němu obrátila. „Co má být s Cainem?“

Kapitán na ni hleděl. „Ona ho zachránila před těmi muži, co jste za ním poslala. Oni spolupracují, tak kde je? Proč tady není? Sama jste to říkala. Ví toho příliš. Musí taky zmizet."

Alexis přešla jeho obavy mávnutím rukou. „Detektiva najdeme později. Nemůže se schovávat věčně. Tady máme naši malou vražedkyni a ona má ten flash disk. Víte, co máte dělat. Zabijte ji. Hned.“

Stephenson nezaváhal. Zvedl zbraň a vypálil na mě.

Kulka mě zasáhla do hrudi, otočila se mnou a složila mě na zem. Fleshka ležela někde na zemi pode mnou. Stephenson sice byl křivý policajt, ale zbraň měl v pořádku. Kdyby ta kulka skončila v mém srdci, byla by smrtící. Určitě by způsobila víc než modřinu, kdybych na sobě neměla neprůstřelnou vestu.

Během práce jsem na sobě vždycky nějakou vestu měla. Zvlášť když to vypadalo, že to nebude snadné. Daly se do ní poschovávat užitečné drobnosti, jako falešné doklady a hotovost, ale tahle vesta byla lepší. Byla vyztužená speciálním kovem, který stejně jako kevlar zadržel střelné rány a ještě navíc dokázal pohlcovat magii.

Přestože náraz od kulky pořád bolel, zaťala jsem zuby, zůstala klidně ležet a čekala na nevyhnutelné.

Ozvěna po výstřelu ještě doznívala mezi skalami, znělo to jako nárazy míče o zeď. Zvuk pomalu slábl, až nakonec docela ustal. Kameny pod mým tělem nespokojeně hučely o nepříjemném vytržení z jejich klidu, ale ten zvuk jsem vytěsnila a v duchu odpočítávala. Deset…dvacet…čtyřicet pět…

Ještě jsem nenapočítala ani do šedesáti, když jsem uslyšela slova, na která jsem čekala.

„Najdi ten flesh disk a pro jistotu jí přidej ještě jednu ránu do hlavy." S takovou důkladností jsem musela počítat. Po kamení kolem mně zaskřípaly kroky. Našlapovaly pomalu a oparně. Ze tří mužů, které s sebou Alexis měla, jsem viděla jen jednoho, ale na tom nezáleželo. Sevřela jsem nůž v dlani pevněji.

Na rameno mi dopadla ruka a otočila mnou. Podívala jsem se muži do tváře. Carlylův přítel z Cake Walk. Oči se mu roztáhly překvapením a ze rtů mu vyjely zažloutlé špičáky.

„Ona není…“

Poslední slova, která kdy řekl.

Vrazila jsem mu do srdce nůž. Muž zavrávoral a skácel se na mě. Jeho pohyb ostatní překvapil, nebyli si tak docela jistí, co se vlastně stalo.

„Utíkejte!“ Křikla jsem na Roslyn a Finna. „Hned!“

Finn rameny odstrčil druhého muže a ten padl nazad. Roslyn vyrazila vzápětí a společně utíkali pryč, jak nejrychleji to šlo, s rukama spoutanýma za zády. Zmizeli za skalním výběžkem. Stephenson a zbylí dva muži nevěděli, co mají dělat, jestli střílet a pronásledovat uprchlíky nebo jít po mně.

Vybrali si mě.

Odstrčila jsem mrtvého muže a vrhla se doprava. Kolem hlavy mi proletělo pár kulek. Odvalila jsem se, vytáhla z boty další nůž a hodila ho. Zasáhl druhého muže do břicha. Vykřikl a upustil zbraň. Vytáhl si nůž z rány a ruce mu zalila jeho vlastní krev. To od něj bylo hloupé. Udělal ještě krok, než se skácel na zem a během pár chvil vykrvácel.

Zůstali už jen Alexis a Stephenson.

Vytáhla jsem nůž i z druhé boty, takže jsem měla v každé ruce jeden, ale policejní kapitán byl rychlejší. Podařilo se mu vystřelit. Zásah šel znovu do vesty a já jsem se pod silou úderu svalila na zem. Jeden z nožů mi vypadl z ruky a zazvonil o kámen.

„Vyřídím to s ní!“ Vykřikla Alexis. „Běž pro ty dva! Hned!“

Stephenson se otočil a rozběhl se. Obr ale nebyl ve formě a jeho běh byl pomalý a neohrabaný. Doufala jsem, že Roslyn s Finnem získali dostatečný náskok, aby mu unikli a dostali se včas k Donovanu Cainovi, aby jim pomohl.

Zůstali jsme v lomu s Alexis samy dvě. Hrabala jsem se na nohy, abych po ní mohla hodit nůž. Potřebovala jsem ji zabít hned, na první pokus, dřív, než stihne použít magii.

Příliš pozdě.

Byla jsem sotva na kolenou, když Alexis Jamesové úplně zbělely oči, jak sahala vší svou silou po magii. Ze špiček prstů jí vycházela mléčná záře, jakoby plamínky, které přeskakovaly po celém jejím těle a ozařovaly jí tvář. Trvalo jí jen chvíli zformovat sílu do dvou světélkujících koulí.

„Táhni do pekla, ty děvko!“ Zasyčela Alexis a vrhla magii proti mně.



16 komentářů:

  1. Neznášam ked tie kapitoly takto končia :( Ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělé,dík všem :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  10. Som stráášne zvedavá na pokračovanie :-) vďaka

    OdpovědětVymazat