pátek 14. února 2014

Pavoučí kousnutí - 26. kapitola




Caine na mě zíral. „Gin, to není dobrý nápad. Jsme tady z určitého důvodu, pamatuješ? Zastavit sestry Jamesovy. Kvůli ničemu jinému. Mohli by nás hledat.“

V očích se mu usadila divoká beznaděj. Caine se zkoušel zachránit, ale já ho nenechám.

„Ubohá výmluva. Haley s Alexis teď mají dost práce s dohadováním se. I kdyby nás chtěly hledat, mají smůlu. Stejně si asi myslí, že jsme vypadli z klubu a někde čekáme, až zavolají. Do té doby máme spousty času.“

Předklonila jsem se a přiblížila ústa k jeho uchu. Cainova ramena sebou pod mýma rukama zacukala. Jeho sebeovládání dostávalo zabrat.
„Jestli si děláš starosti kvůli ochraně, buď klidný, pravidelně užívám malé bílé pilulky, takže následků se bát nemusíš. A předpokládám, že máš v peněžence stejně jako většina mužů schovaných pár kondomů.“ Zhluboka jsem se nadechla. „ A ohledně toho, co je mezi námi, dnes večer zapomeneme na to, že jsme na rozdílných stranách barikády. Ať už se později stane cokoliv, chci to, co můžu dostat dnes. Chci tě, detektive. Teď a tady.“

Přitiskla jsem svoje rty na jeho.

Bylo to, jako by do něho někdo vlil život. Jednoduše – explodoval. Vydal hluboký hrdelní zvuk a přitiskl mě k sobě. Přirazil mě zády ke zdi a rukou se začal dobývat pod moje šaty. Drtil mě svými rty. Tentokrát neměl ústa zavřená. Jeho jazyk se dral proti mému. Nadšeně jsem ho přivítala.

Jeho vůně – ten omamný ostrý závan mýdla - mě lechtala v nose. Cupovala mou sebekontrolu na kousky. Měla jsem ruce všude. Na jeho tváři, krku, hrudi. Hnětla jsem a mačkala jeho svaly. Chtěla jsem prozkoumat každou píď jeho těla. Zkoušela jsem přidržet si něco, co se ztratí v momentě, kdy vyjdeme z téhle místnosti.

Najednou jsem měla šaty vysoko vyhrnuté a Donovan Caine sahal po mých kalhotkách. Rychlým pohybem mi je strhnul a vrazil do mě dva prsty. Zasténala jsem, už celá vlhká a připravená. Zahákla jsem si nohu kolem jeho pasu, aby získal lepší přístup. Caine ve mně pohyboval prsty v rychlém, pravidelném rytmu, pořád hlouběji a hlouběji.

„Tohle jsem chtěl udělat od první chvíle, kdy jsem tě uviděl na tom balkóně,“ šeptal proti mým rtům.

„Chtěl jsem tě cítit.“

„Pak nepřestávej.“ Můj hlas byl chraplavý touhou. „Nepřestávej.“

Naše ústa a jazyky se znovu setkaly, jak mě Donovan hladil.

Bylo v tom příliš mnoho napětí, příliš pocitů, příliš potřeby, už jsme nemohli dál čekat. Donovan volnou rukou zápasil s kalhotami. Ještě než spadly k zemi z nich vytáhl náprsní tašku. Zkoušela jsem mu stáhnout boxerky, ale černé hedvábí se zachytilo o jeho erekci. Frustrovaně jsem hledala poklopec, abych ho osvobodila, zatímco on zuby trhal obal kondomu.

„Teď,“ zachraptěla jsem. „Dělej.“

Caine mě nadzvednul a obtočil si moje nohy kolem pasu. Přitiskl mě zády ke zdi, vrazil do mě penis a začal přirážet tak rychle a tvrdě, jak jen mohl. Jako bychom oba zešíleli. Sténala jsem, když se do mě každým pohybem dostával hlouběji. Drásala jsem mu nehty ramena. Pokaždé, když do mě vjel, jsem ho sevřela pevněji a cítila, jak se přibližuje orgasmus, po kterém jsem zoufale toužila. Po sladkém uvolnění. Caine mi zabořil hlavu do krku. Kovový regál vedle nás rachotil a třásl se při každém našem pohybu.

Všechno bylo tak zatraceně skvělé, až to bolelo.

Ale skončilo to příliš rychle. Sotva o minutu později Caine v závěrečném škubnutí vyvrcholil. Cítila jsem jak ochabnul a vyklouznul ze mě. Tolik k vytrvalosti. Šla jsem na něj příliš tvrdě a rychle. On byl hotový, ale já jsem byla pořád bolavá pulzující potřebou. A nebyla jsem ochotná odejít neuspokojená.

„Promiň.“ Caine mě postavil na podlahu a ustoupil. „Bylo to moc drsné.“

„Nebylo to moc drsné,“ řekla jsem. „A ještě jsme neskončili.“

Položila jsem mu ruce na ramena a postrčila ho směrem k pohovce. Svalil se dolů. Obkročmo jsem si na něj sedla, odhodila použitý kondom a sevřela ho v ruce. Jeho dech na mém krku zrychlil.

„Honem, detektive. Vzhůru za další příležitostí.“ Škádlivě jsem nehtem přejela přes jeho vlhkou špičku.

„To má být výzva?“ Hlas měl ochraptělý a sevřený. Jeho ruce putovaly po mých zádech a přitahovaly si mě blíž.

Klekla jsem si nad ním a vzala jeho penis do ruky. „Spíš pobídka.“

Detektivovi netrvalo dlouho a byl znovu připravený, včetně nového kondomu z jeho peněženky. Tentokrát byla řada na mně. Zvolila jsem tempo, osedlala si ho a jezdila na něm nahoru a dolů stále rychleji a hlouběji, dokud neopakoval stále dokola moje jméno. Gin,Gin.Gin. Znělo to trochu jako motlitba – nebo kletba. Zatraceně nejvíc sexy ze všeho, co jsem kdy slyšela. Caine sténal. Jeho ruce se přesunuly na moje prsa a hnětly je přes tenkou látku šatů a podprsenky. Jen tím zvyšoval mou bolestnou potřebu. Rty a zuby mi přejížděl po krku. Zapřela jsem se mu rukama o ramena a pobízela ho. Cítila jsem pevné pletence jeho svalů stejně jako jeho vevnitř mého těla. Moje vlastní svaly se napínaly a svíraly v odpovědi. Vevnitř jsem cítila větší a větší tlak.

Zvrátila jsem hlavu a nechala jsem se unést na vlnách orgasmu.

****

Seděli jsme vedle sebe na pohovce. Dotýkali jsme se rameny, nebyli jsme propletení, ale ani jsme si neudržovali odstup. Nejraději bych si položila hlavu na jeho rameno, zavřela oči a jen odpočívala. Užívala si tu klidnou chvíli uspokojení. Ale nešlo to. Sex už byl víc než osobní. Nemilovali jsme se, jen jsme si spolu užili. Začínala ve mně doutnat jiskřička hlubší náklonnosti k detektivovi, ale nechtělo se mi o tom právě teď přemýšlet.

Jednou věcí jsem si ale byla jistá. Donovan Caine byl skvělý milenec. Cítila jsem se spokojená jako už dlouho ne. Asi to vypovídalo o větších zkušenostech staršího muže, oproti studentům, s kterými jsem většinou spávala. Mladíci byli jen vděční za příležitost která se jim naskytla, ale byli příliš opatrní, aby neudělali něco, čím by mě mohli - aspoň v jejich představách – vyděsit. Jako třeba jít na to tvrdě a rychle jako to udělal Donovan. Anebo mě nechali to samé udělat jim.

Detektiv se začal smát. Přemohl ho záchvat smíchu, až se zlomil v pase.

„Co je tady tak směšného?“ Zeptala jsem se.

„Tohle. My. Ty. Já. Spolu.“

Nadzvedla jsem obočí. „Mně to nepřijde směšné, spíš uspokojující. To jsem byla tak špatná?"

Caine si setřel slzu, která mu během záchvatu vytryskla z oka. „Ne, tak jsem to nemyslel, bylo to skvělé. Ale ty jsi nájemná vražedkyně, zabíjíš lidi, zabila jsi mého kolegu. Já jsem detektiv, policajt, jeden z těch hodných hochů, a právě jsem tě ojel. Dvakrát.“

„No a v čem je problém?“

Donovan Caine se na mě zahleděl. „Ty jsi skutečně chladná nebo snad ne? V žilách máš jen led a místo srdce kus kamene.“

Bylo to klišé, ale detektiv mě popsal skvěle – líp než si dokázal uvědomit.

„Víš, co jsem právě udělal?“ Zeptal se Caine. „Zpronevěřil jsem se všemu, v co věřím. A kvůli komu? Kvůli tobě?“

Odtáhl se ode mě. Věděla jsem, že to přijde, ale mě to zasáhlo. Cítila jsem, jak ze mě vyprchává uvolněnost a na mé tváři se usazuje chladná maska.

„Ty nevěříš na sex s ženou?“ Pokusila jsem se lehkým tónem něco z toho zachránit. Kousek štěstí, na které bych mohla později vzpomínat.

Projel si rukou krátké černé vlasy a ještě víc je tak rozcuchal. „ O tom to není. Měl bych tě zatknout, nechat tě zaplatit za všechny tvoje zločiny a ne přemýšlet, jestli mám ještě dost energie na třetí kolo.“

Pokrčila jsem rameny. „Oba jsme si to užili. Proč do toho mícháš morálku? Na tom, jak jsi před pěti minutami mumlal moje jméno, nebylo nic počestného a bezúhonného.“

Caine ztuhnul, ale kvůli zjevné pravdě se nehádal. Najednou byly neodbytná touha, žhavé potěšení a sladká úleva pryč a v očích měl staré pochybnosti společně s pocitem viny za šoustačku s vražedkyní svého parťáka. Detektiv se přes to přenést nedokázal. Aspoň dnes ještě ne.

Možná bych mu mohla říct něco o Cliffu Ingelsovi a o tom, kam až může špinavý policajt zajít, ale nemyslím si, že by to mezi námi něco změnilo. Cliff Ingels by byl pořád mrtvý a já jsem byla ta, která ho zabila.

A to znamenalo, že líbánky jsou za námi. Opravdu škoda.

Vyskočila jsem na nohy.

„Co to děláš?“ Zeptal se Donovan Caine s očima upřenýma na mé holé nohy.

„Oblékám se," řekla jsem chladným hlasem. „Už je skoro čas na telefonát od sester. Taky bys to měl udělat.“

Roztržené kalhotky jsem schovala do kabelky a šaty stáhla do správné polohy. Donovan Caine si vedle mě zapínal kalhoty. Nemluvili jsme na sebe. Schovala jsem i telefon a opatrně otevřela dveře na chodbu. Nikdo tam nečíhal. Mab musela obra odvolat. Skvělé.

Vyšli jsme ze skladu a přes balkón jsme zamířili každý k jinému schodišti dolů. Za dobu co jsme byli nahoře, dav zhoustnul a byl i hlasitější. Chvíli mi trvalo než jsem našla Finna sedícího u baru. Měl teď jinou společnici. Mladou atraktivní Asiatku, která se usmívala a nechala si od něj kupovat pití. Kývla jsem jeho směrem hlavou a Donovan přikývl. Oba jsme se vydali naznačeným směrem.

„Viděla jsi sestry?“ Zamrmlal Donovan.

Střelila jsem po něm pohledem. Maska tvrďáka zakrývala jeho výraz. Jenom z jeho očí prosakovala vina. Detektiv odložil svoje rozporuplné pocity stranou aspoň do té doby, než bude naše záležitost vyřízená. Prostě profesionál. Už jsem skoro říkala ne, když jsem zahlédla Haley Jamesovou. Oči drobné ženy byly upřené na východ ze sálu. Ústa měla otevřená a lapala po dechu. Hýbala se tak rychle, že jsem nechápala, jak se jí mohly na nohou udržet páskové sandálky. Skoro to vypadalo, jako by ji někdo pronásledoval. V jednu chvíli jsem ji viděla a v zápětí mi zmizela ze zorného úhlu. Očima jsem prohledávala dav, jestli neuvidím Alexis.

Támhle ta děvka byla. Asi sto stop za svou sestrou. Sevřená ústa. Zúžené oči, napjaté rysy. Alexis spěchala za svou sestrou. Nechtěla bych být na Halleyině místě, až ji chytí. Kapitán Stephenson byl hned za Alexis a stejně tak i další dvě gorily. Všichni čtyři se blížili k východu ze sálu

„Finne! Finnegane Lane!“ Ozval se svůdný hlas.

Zatraceně. Od baru mě ještě dělilo pár set stop a několik tuctů lidí, ale pořád jsem volání slyšela. Stejně jako Alexis Jamesová. Zastavila tam, kde zrovna byla, jako můra vábená světlem. Stephenson i s jeho gorilami do ní málem vrazili.

Roslyn Phillipsová se usmívala a mumlala omluvy, když procházela kolem Alexis Jamesové. Živel vzduchu stála na místě. Roslyn měla oči upřené na Finna a nevšimla si Alexisina náhlého zájmu. Ta očima sledovala Roslynin pohled. Ústa se jí zvlnila do zasmušilého úsměvu, když uviděla Finna s rukou napůl zvednutou k pozdravu. Alexis chytla Roslyn za ruku, strhla ji zpět a vyštěkla na Stephensona nějaký příkaz. Ten vzal Roslyn kolem pasu a začal ji manévrovat ven z místnosti. Gorily šly za ním. Několik lidí jim věnovalo udivené pohledy, ale nikdo nezasáhl. Sice jsme byli v bohatší severní části, ale to neznamenalo, že by se kdokoliv staral o problémy někoho jiného.

Roslyn nevěděla, o co se jedná, ale začala se vzpírat. Když vás někam táhne obr, většinou to neznamená nic dobrého. Dřív než ji dokázal vytáhnout z místnosti mu do předloktí zaťala špičáky. Finn vyskočil ze židle a pustil se za nimi.

Do prdele.

Dala jsem se do pohybu v momentě, kdy Roslyn začla volat na Finna. Stejně tak Donovan Caine. Běželi jsme k východu, ale bylo tam příliš mnoho lidí, kteří nám překáželi. Kličkovali jsme místností, jak jen to bylo možné.

Už jsem měla denní světlo na dosah, když mi někdo zablokoval cestu. Zvedla jsem k němu oči. Byl to ten obr Mab Monroeové, který mě hledal.

„Tady jste,“ zaduněl jeho hlas. „Slečna Monroeová by s vámi ráda mluvila.“

Nebyl čas na zdvořilostní tanečky. Zabořila jsem mu koleno do rozkroku. Zalapal po dechu a zlomil se v pase. V ruce už jsem měla připravený jeden ze svých nožů, tak jsem mu dala rukojetí ránu do průdušnice. Začal kašlat, klopýtnul a skácel se dozadu. Zadkem narazil do stolu a převrátil ho. Pití a chuťovky se rozletěly na všechny strany. Ozývaly se výkřiky a nadávky, ale já už jsem byla na cestě ze dveří.

Z tanečního sálu k východu z klubu byla přímá cesta, ale nikde jsem neviděla Alexis se Stephensonem a ani Finna. Museli být někde venku. S obrem jsem ztratila několik rozhodujících vteřin.

Pokračovala jsem k hlavnímu vchodu. Donovanovy kroky bušily do koberce hned za mnou. Venkovní dveře byly otevřené a pouštěly dovnitř odpolední slunce. Ale to mě nehřálo. Ani trochu.

Vyhlédla jsem ven. Otočila jsem hlavou doleva, pak doprava. Támhle. Před vchodem brzdila limuzína. Wayne Stephenson pěstí zpracovával Finnův hrudník. Finnovo tělo už zjevně ochabovalo. Vzápětí se složil. Stephenson ho hodil dozadu do limuzíny a nastoupil si za ním. Alexis Jamesová, Roslyn a ty dvě gorily už byli asi v autě, protože venku po nich nebyla ani stopa.

„Finne!“ Zařvala jsem a rozběhla se za autem. „Finne!“

Pozdě.

Dveře se zabouchly, motor naskočil a limuzína zmizela v odpoledním slunci.





15 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad!! Mirka

    OdpovědětVymazat
  3. díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. No dočerta .. ten koniec je na nervy .. už nedočkavo očakávam pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za pokračování :-D

    OdpovědětVymazat