pátek 7. února 2014

Pavoučí kousnutí - 25. kapitola




Proplouvala jsem davem lidí z lepší společnosti od jedné skupinky k druhé s telefonem u ucha.

„Slyšel jsi všechno, detektive?“

„Jo,“ odpověděl Donovan Caine zasmušilým tónem. „Slyšel jsem ji.“

Během rozhovoru s Haley jsem spojení nepřerušila, protože jsem chtěla, aby všechno slyšel na vlastní uši. Takhle nemůže tvrdit, že zveličuju její vinu. Haley dala jasně najevo, že o všem, co dělá Alexis věděla a že se aktivně účastnila zpronevěry. Nějakou jiný pocit než povýšenost dala najevo, jen když jsem jí řekla, že mám ten flash disk, a že uvažuju o tom, že ho předám Mab Monroeové.


Tehdy zpanikařila. Nikdo nechce čelit hněvu živlu Ohně, ani někdo tak chamtivý jako je Haley Jamesová. Pravděpodobně se teď snaží protlačit davem ke své sestře a přemýšlí, jak jí sdělit moje požadavky a zachovat si při tom zdravou kůži.

Haley nebyla jediná, kdo spěchal přes sál. Bodyguard Mab Monroeové se pokoušel o totéž. Evidentně jsem upoutala svým představením Mabiinu pozornost a ta teď chtěla vědět, co jsem zač a proč jsem mluvila s Haley. Obr nekompromisně prorážel dav směrem ke mně. Neotáčela jsem se, ale slyšela jsem nespokojené hučení lidí, kteří mu ustupovali z cesty. Zrychlila jsem tempo a rozhlížela se po nějakém číšníkovi. Byla jsem rychlá, ale obr byl jiná váhová kategorie. To by byla jediná věc, na které by záleželo, kdyby mě dohonil, položil mi tlapu na rameno a eskortoval mě přes celý sál až k Mab. Takovou komplikaci jsem zrovna teď nepotřebovala.

„Máš za sebou stín.“ Zazněl mi do ucha Donovanův hlas.

„Do prdele,“ ulevila jsem si. „Kde jsi?“

„Tam co předtím. V poschodí na balkóně, opírám se o zábradlí.“

Šlehla jsem pohledem nahoru. Detektiv stál tam, kde říkal. Rozepnul si na košili ještě jeden knoflík a vypadal v odpoledním světle pomačkaně a sexy. Hmmm. Škoda, že nemám čas užít si ten výhled.

„Vidím tě,“ řekla jsem. Najdi nám nějaký úkryt. Prázdnou místnost. Komoru, cokoliv. Za minutku jsem nahoře.“

„Mám to.“

Caine se otočil a zmizel mi z výhledu. Očima jsem prozkoumávala dav a hledala něco, co by mohlo obra zpomalit. Rozruch za mými zády byl čím dál tím hlasitější. Za chvíli mě bude mít. Pohledem jsem zavadila o číšníka, roznášejícího koktejly. To bude ono. Zpomalila jsem, aby bylo načasování přesné. Číšník se o mě otřel, když mě míjel. Nakopla jsem ho do kotníku jehlovým podpatkem, jak nejvíc to šlo. Vykřikl bolestí a šel k zemi. Tác mu vyklouzl z ruky a sklenice s alkoholem se rozlétly na všechny strany. Nápoje postříkaly všechno a všechny v okruhu tří stop. Pár kousků ledu dopadlo i na moje záda.

Na chvíli se rozhostilo zděšené ticho. V příští vteřině se zástup rozzuřených lidí sesypal na zchromlého číšníka s nadávkami na jeho nešikovnost. Tlačenice byla tak hustá, že se přes ni obr nemohl dostat. Zatímco se pokoušel překonat masu nadávajících promáčených lidí, tak jsem vyběhla po schodech a zkontrolovala sál pod sebou. Mab Monroeová ztuhle hleděla na chumel lidí. Bylo jí jasné, že je něco špatně, jen ještě nevěděla co.

Pokračovala jsem v chůzi a otáčela jsem při tom hlavou a rozhlížela se po balkóně. Nešla jsem příliš rychle, abych neupoutávala pozornost, ale ani jsem se neloudala. Znovu jsem k uchu přiložila telefon. „Kde jsi?“

„Sklad. Zaboč doleva a na konci chodby druhé dveře zprava.“

Šla jsem podle instrukcí. Chodba byla prázdná. Našla jsem správné dveře, vešla dovnitř a zabouchla za sebou. Caine čekal vevnitř. Opíral se o kovový regál plný toaletního papíru. Stoupla jsem si zády ke dveřím a zhluboka se nadechla.

„To bylo těsné.“

„Příliš těsné.“ Souhlasil Caine.

„A co Haley?“ zeptala jsem se detektiva. „Co udělala, když jsem odešla?"

„Celkem nic,“ řekl Caine. „Ještě chvíli tam seděla a dívala se, jak odcházíš. Pak vstala a ztratila se mi v davu.“

„Šla hledat Alexis, přesně jak jsem předpokládala.“

„Co teď?“ Zeptal se Caine.

„Teď zůstaneme tady a počkáme než Mab a její bodyguard o mě ztratí zájem a než zavolá Haley.“ Odpověděla jsem. „Ani jedno z toho nebude trvat příliš dlouho.“

Prošla jsem kolem detektiva. Kromě regálu s toaletním papírem už tam toho moc nebylo. Mop a kbelík. Několik krabic s gumovými rukavicemi. Rozviklaná pohovka, která asi původně stála v některé z klubových místností. Vytočila jsem Finnovo číslo. Zvedl to po druhém zazvonění.

„Udělala jsi tady pěkný zmatek,“ řekl. Ten číšník pořád ještě naříká jako by uhodila jeho poslední hodinka.“

„Kde jsi?“ Zeptala jsem se.

„Pořád u baru,“ odpověděl Finn. „ Povídám si tu s Grace.“

Finn na ni musel mrknout, protože jsem v telefonu slyšela její smích. Takový ten ukřičený, vysoký zvuk, který je v pohádkách vyhrazený pro zlé čarodějnice. Musela to být ta stará scvrklá trpaslice, s kterou jsem ho viděla předtím.

„Grace tě zdraví.“

„Že jí děkuju,“ vyštěkla jsem na něj. „Můžeš mi laskavě říct, co se tam dole děje?“

Finn si povzdechl. „Nemůžeš prostě občas vysadit a užít si představení?“

„Ne. Řekni mi, co se stalo, když jsem odešla od Haley. Detektiv říkal, že se mu ztratila v davu.“

„Šla přímo k Alexis,“ řekl Finn. „Vytáhla sestru ven, na terasu. Pořád ještě tam spolu mluví. Alexis nevypadá nadšeně. Je s nimi i Stephenson. Chudák, vypadá to, že je pěkně nervózní. Pořád si utírá čelo kapesníkem."

Usmála jsem se. Dobře. Jen ať se děvčata potrápí. „Dohlídni na ně, ale ať si tě nevšimnou. Pokud by chtěly odejít, zavolej mi, nepouštěj se za nimi."

„Rozkaz,“ vypálil Finn. „A nedělej si o mě starosti. Grace mi bude dělat společnost.“

Oba jsme zavěsili. Položila jsem si telefon do regálu přímo vedle toaletního papíru. Pak jsem přešla k pohovce a žuchla dolů. Polstrování pod mou váhou zaskřípalo a do zadnice mě bodla uvolněná pružina. Kousek jsem se posunula, ale útočícímu kovu jsem neunikla.

Donovan Caine se odlepil od regálu a začal přecházet po skladišti sem a tam. Pět rychlých kroků z jedné strany na druhou. Jeho boty vrzaly a já jsem cítila, jak se mi za očima rodí bolest hlavy.

„To tady budeš pochodovat celou dobu?“ Zeptala jsem se „Opravdu mi to leze na nervy.“

Detektiv na to nic neřekl, přecházel dál sem a tam. Jeho rychlé, úsporné pohyby upoutaly mou pozornost a já jsem chtě nechtě očima sledovala jeho ramena. Jeho čistý, mýdlový odér naplnil celé skladiště a přerazil ostrý zápach desinfekce. Vzpomněla jsem si na poslední příležitost, kdy jsme byli tak blízko u sebe – včera večer v Nothern Agression. Jak jsem ho cítila připraveného proti sobě. Jak moc jsem chtěla dokončit, co jsme začali. A co jsem si dnes odpoledne slíbila. Že si vezmu to, co můžu mít ještě dnes, než si zítra s detektivem řekneme sbohem.

Zkontrolovala jsem hodinky na zápěstí. Padesát minut. Fůra času. Finn dole drží hlídku a baví se s postarší trpaslicí. My jsme tady zatím v bezpečí. Haley s Alexis se budou ještě nějakou chvíli dohadovat jak se postavit k mým požadavkům. Veřejnosti na očích se o nic nepokusí, takže nám zatím žádné nebezpečí nehrozí. A pokud by se obr, který mě pronásledoval, unavoval s prohledáváním klubu, zabralo by mu to hodiny. Mab už ho pravděpodobně odvolala.

Měli jsme s Donovanem Cainem pro sebe celých dlouhých padesát minut. Očima jsem klouzala po jeho těle. Nemohla jsem vymyslet lepší způsob, jak strávit volný čas.

Odkašlala jsem si. Donovan přestal pochodovat po místnosti a podíval se na mě.

„Jestli sestry Jamesovy přistoupí na náš návrh, bude celá věc uzavřená a zítra se rozejdeme každý svou cestou,“ řekla jsem. „Finn. Ty. Já.“

Donovan přikývl. „Já vím.“

Hleděl na mě a v tváři se mu střídaly emoce. Touha. Potřeba. Chtíč. Vina. Hltal mě svýma oříškovýma očima, přebíhal pohledem od mých rtů na prsa a na nohy a pak zase zpátky. Pohyb směrem ke mně ale neudělal. Neudělal nic pro to, aby si vzal to, co tak očividně chtěl. Takže to asi bude na mně.

Vstala jsem a pomalu se k němu přibližovala. Podpatky tiše klapaly po podlaze. Donovan s sebou při tom zvuku trhnul, ale pohled ze mě nespustil. Nemohl, ne dokud jsem nebyla přímo před ním. Zastavila jsem krok před ním. Pohledem jsem putovala po jeho těle tak, jak to před chvílí dělal on. Pevná ramena a hrudník, štíhlá postava, nenápadná síla. Líbilo se mi, co jsem viděla.

„Jsi pohledný muž, detektive,“ řekla jsem. „Já taky nevypadám špatně. Jsme tady sami. Spolu.“

Nic neříkal. Nepohnul se. Pokračovala jsem.

„Včera večer v klubu jsem chtěla pokračovat. Chtěla jsem z tebe servat džíny, chtěla jsem tě cítit uvnitř sebe, hlouběji a hlouběji, dokud bychom oba nekřičeli. Ty snad ne?“

Svaly v obličeji mu zacukaly, ale nepohnul se.

„Navzdory všem rozdílům, líbíš se mi. Něco mě na tobě fascinuje. Chci tě, jako jsem už dlouho nikoho nechtěla. Myslím si, že jsi na tom stejně.“

Chvíli jsem myslela, že neodpoví. Ale nakonec promluvil.

„Chci tě.“

Jeho hlas byl hluboký, napjatý, ale pevný. To přiznání ho něco stálo. Bylo to ale taky všechno, co udělal, aby se ke mně přiblížil. Ještěže mi nevadí udělat první krok.

Stoupla jsem si až k němu a položila mu ruce na ramena. Pak jsem se mu podívala do očí. „Tak proč s tím něco neuděláme?“



22 komentářů:

  1. Konec v nejlepším, jako vždy:-). Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  2. Bože, to je nádhera!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Prostě super!! Moc díky za překlad ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj. Asi tam máte chybu. Nějakou jiný pocit než povýšenost ... nemá tam bát nějaký jiný pocit než povýšenost? Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za připomínku, budu se snažit dávat větší pozor na volbu výrazlů - v originálu je použité slovo haughtiness - možná by se víc hodilo nadutost, nebo domýšlivost. Najít vhodné české synonymum je aspoň pro mě vždycky věc momentálního rozpoložení :-), navíc autorka má pro češtinu nepřijatelný zlozvyk - používá pořád dokola stejné výrazy a někdy je to peklo přeložit to tak, aby se to dalo číst. .-) Jitka

      Vymazat
  9. Děkuju moc za překlad... Nemůžu se dočkat dalšího pátku... :)

    OdpovědětVymazat
  10. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za další kapču

    OdpovědětVymazat
  12. Vďaka za sakvelý preklad!!! :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  14. To byl zase konec,dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat