pondělí 10. února 2014

Plnokrevná - 19. kapitola 2/2


Po této kapitole přechází překlad na mě - Paty. Protože jsem ale pozadu se čtením tohoto překladu, tak mi bude chvíli trvat, než to dočtu, abych chápala souvislosti a nepřekládala nějaké kraviny. Proto je možné, že příští týden překlad ještě nebude a naváže se až o týden později, ale snad to všechno stihnu. - Paty



„Jak to, že ho nikdo jiný neobjevil?“ myslím lidi.
„Pár lidí na něj sem tam narazí, ale není žádný jiný způsob, jak se sem dostat, než ta cesta, jíž jsme právě překonali.“ Což bylo těžké stoupání po strmém svahu hory. „Starý důl zmizel pod lavinou kamenů, tudíž zmizely všechny jednoduché trasy. Pokoušel jsem se tento pozemek koupit, ale je ve vlastnictví státu, a to je příliš byrokracie. O chatě nejsou žádné záznamy, jestliže ji však najdou, přesunu se.“
Malá stavba mi tak trošku připomněla můj domov. Neměla mnoho společného s naším srubem, ale obklopená lesy ve mně vyvolávala dobrý pocit. Vážně dobrý. „Řekl jsi, že máš jídlo?“
„Přímo uvnitř.“ Zamířil ke dveřím, zase se pochechtával. Nebylo příjemné vědět, že vše, co řeknu a udělám, mu přijde srandovní, ale měl krásný baryton. Marcy měla pravdu. Poslouchat ho nebyla ta nejhorší věc na světě. Otočil klikou a vstoupil.
„Nezamykáš?“ následovala jsem ho.
„Není to nutné. Pokud by se někdo stejně chtěl dostat dovnitř, stačilo by mu rozbít okno. A tahání nového skla po horách vážně není moc fajn, takže jsem se rozhodl, že raději jednou za čas doplním jídlo, než abych měnil rozbité okno.“
Uvnitř jsem jako první zpozorovala starou dřevěnou desku, která se táhla po celém obvodu, s malým výřezem pro umyvadlo. Po domácku vyrobené skříňky visely přímo nad ní, vše osvětlovalo okno. Dveře skříněk byly dávno pryč, police vystavovaly řady konzerv. Rychle jsem se přemístila k výživě. „Kukuřice, fazole, ovoce, chilli,“ četla jsem nahlas, otáčela konzervy, abych viděla na nápisy. „Rourkeu, ty bys tu mohl rovnou otevřít restauraci.“ Popadla jsem konzervu s chilli. „Nevadí, když si to neohřeju?“ Podívala jsem se na malá propanová kamna, ale upřímně, to by trvalo příliš dlouho.
„Můžeš jíst cokoliv, co chceš.“ Rourkeho paže mě objala kolem pasu, tak rychle, že jsem nestihla uskočit. Sakra. Musím reagovat rychleji. Otevřel starou zásuvku a vyndal otvírák. Podal mi ho, v očích ohníčky. „Možná bys mohla použít tohle, namísto tvých zubů. Je to trošku víc civilizované.“ Ignorovala jsem ho a vyškubla jsem mu otvírák z rukou.
Z otevřené zásuvky jsem vytáhla vidličku, a sedla si k malému stolku. Byly tam dvě židle. „Ukážu ti, jak vypadá civilizovanost, kočko.“ Použila jsem otvírák na konzervy, a jakmile bylo víko pryč, ponořila jsem do obsahu vidličku. Pak jsem se ho s plnou pusou zeptala. „A žekneš mi kde spfíš?“ Použila jsem vršek vidličky, abych ukázala nahoru, v případě, že by nepochopil význam mé věty.
Kývl hlavou směrem k malému podkroví. Ležela tam jediná matrace, která byla pokrytá dekou. „Jo, tam je ložnice.“
„To je loztomilý.“ Podotkla jsem znovu s plnou pusou.
Rourke se přestal opírat o kuchyňskou linku, přesunul se do houpacího křesla, dalšího jediného kusu nábytku v chatce. Vypadalo masivně, ale zároveň starožitně, takže určitě patřilo bývalému majiteli. Vypadal jako Gulliver, který sedí na něčem, co bylo stvořeno pro menší. Potlačila jsem smích dalším soustem chilli.
Pak jsem snědla zbytek studeného masa a fazolí. Jakmile se můj mozek uklidnil a můj žaludek přestal naříkat, značně jsem vystřízlivěla. Bylo by snadné se soustředit na cestu a pak se vrátit podle našeho pachu, ale co jsem sakra dělala? To nebyly šťastné prázdniny v horách s mým milencem. Moje Smečka je ve válce – válce, která byla vyvolaná kvůli mně – a já musím přestat blbnout. Následovala jsem Rourkea jako dcera, která je nucena otcovým příkazem, ale teď byl čas promyslet další krok. A proto musím shromáždit nějaké informace. Začněme s Rourkem.
Dojedla jsem chilli, položila prázdnou plechovku s vidličkou na stůl, a otočila se na něj. Vypadal, že trpělivě čeká, až dojím. Jeho obličej byl tichý, ale napjatý. Připadalo mi, že jsme oba upadli do stejného co-teď-sakra-budeme-dělat režimu. Odkašlala jsem si. „Tak jo, Rourkeu. Je na čase jednou provždy vyřešit tuhle záležitost. Myslím, že naše veselé rozhovory jsou u konce. Přivedl jsi mě sem, v podivném slova smyslu zachránil, ujistil se, že s tebou zůstanu, a já na tu hru přistoupila. Teď potřebuju, abys mi řekl pravý důvod, proč mi pomáháš. Tohle není hra, je to můj život, a já potřebuju opravdovou dohodu. Profesionální žoldák nepomáhá slečnám v nouzi, naopak, vyhýbá se jim jako čert kříži. Jsem přítěž a žoldáci nenávidí přítěž. Nevím, proč James najednou změnil názor. Musel k tomu mít důvod. Chci nějaké odpovědi.“
Rourke se na židli zavrtěl, jeho svalnaté paže se chytili opěrek, posunul se až na kraj, divila jsem se, že nespadne dolů. „Ir mi mohl důvěřovat. Přivedl jsem tě sem, protože jsem chtěl splatit dluh tvému otci.“ To jsem nečekala. Pokračoval. „Nebyl to můj původní plán, ale když se objevil, vzal jsem to.“
Přimhouřila jsem oči. „Můj táta se nezmiňoval o žádném dluhu, a věř mi, že jsme tě prodiskutovali do hloubky. Pokud by věřil, že jsi mu nějakým způsobem zavázán, nevedli bychom tento rozhovor. Mohl zorganizovat jinou schůzku, na bezpečnějším místě. Konec příběhu. To, co říkáš, není pravda, Rourkeu.“
Ohrnul ret, takže vypadal nafoukaně a opovržlivě. „Kočky a psi hrají podle jiných pravidel, zlatíčko. To, co pro mne tvůj otec udělal, nemělo nic společného s bitvou, nebo válkou, kterou podle mého vlci milují nadevše. Potom, co udělal to, co udělal, jsem složil přísahu, že mu vše splatím. Ir na to musel nějak přijít, nebo slyšel klepy, nebo prostě jen hádal, ale na tom nezáleží. Příležitost se naskytla, tak jsem ji přijal.“ Pokrčil rameny. „To je všechno.“
„To nevysvětluje naše první setkání. Záchrana mého života, protože nám nečekaně válka spadla do klína, a to, že máš dluh, který jsi potřeboval splatit, nevysvětluje, proč si se se mnou setkal u baru, když jsi byl najatý pro získání informací. To jsou velmi odlišné věci.“ Napřímila jsem se. „Poslouchej, Rourkeu, vím, že mi rozhodně neprozradíš každý detail, ale já hledám odpovědi, které mi pomohou si zachovat život. Nic víc.“ Chvíli se na mne díval. Odkašlala jsem si. „Prosím, potřebuju to vědět.“ Řekla jsem tiše.
„Co konkrétně chceš vědět?“
„Kdo tě najal? Musím to vědět, protože o mojí přeměně neměl nikdo do té doby vědět. Je to teprve několik dní, což vypovídá o tom, že s největší pravděpodobností máme ve Smečce zrádce. Jestliže chci přežít, potřebuju informace.“ Zkusila jsem jinou taktiku, když mi neodpovídal. „Pokud se udržování mě naživu, počítá jako splácení dluhu mému otci, sdělení informací bude konečná platba. Poté si půjdu svou cestou a ty můžeš mít mé hlídání za ukončené.“
Rourke vstal a začal přecházet po místnosti. Tolik mi připomněl mého bratra, že mé srdce poskočilo a myšlenky spěchaly k Tylerovi. Prohledala jsem svou mysl, ale bylo tam jen prázdno. Stejné prázdno jako po celý den.
Rourke se zastavil a opřel se o kuchyňskou linku. Vlastně tu nebylo žádné jiné místo, kam se mohl přesunout. „Není to tak jednoduché.“
„Nemyslela jsem si, že to bude snadné. Ve skutečnosti počítám s tím, že to bude velmi, velmi těžké.“
„Jessico, pracuju pro hodně silného klienta, a neexistuje žádný příběh, který bych s tebou teď mohl sdílet – vlastně nikdy.“ Pohlédl mi do očí.
Moje srdce opět závodilo, jakmile vyslovil mé jméno, ale já se přinutila zůstat v klidu, abych mohla pokračovat, stejně jako mou vlčici, která vyla rozkoší. Teď na to není čas. Koukej se uklidnit. „Chceš říct pro někoho, kdo nedluží nic Alfovi Severních teritorií? Někoho, kdo by využil jakýchkoliv prostředků, aby získal informace o mně? Někoho, kdo by je vyrval z mých nehtů, zatímco by mi ke krku přitiskl stříbrnou čepel?“
„Ano.“
„Takže jsi do toho šel s vědomím, že bude velká šance na to mně zachránit, i když tím půjdeš proti svému dvakrát silnějšímu klientovi?“
„Tím tvým zachraňováním nejdu proti svému klientovi. Jednoduše to beru tak, že jsem tě přesunul na jiné místo, abych získal, co potřebuji.“
„A když ti odmítnu ony informace poskytnout dobrovolně?“
„Jediný způsob, jak tohle udělat, by bylo utéct ode mne.“ Oči se mu zaleskly.
Zvedla jsem obočí a přejížděla pohledem po místnosti. „Hmm, myslím, že to je dost pravděpodobný scénář, Rourkeu. Ale ve chvíli, kdy bych uskutečnila svůj ´mistrovský útěk´ bys mne stejně začal znovu lovit, že ano?“
„Ano.“ Řekl, aniž by se pokusil tvářit rozpačitě, a překřížil si ruce na prsou. „S největší pravděpodobností tak den nebo dva poté, protože bych se potřeboval zotavit z vážných zranění, jež jsi mi způsobila při svém útěku.“
Nemohla jsem si pomoci a začala se smát. Myšlenka na boj s ním pozvedla mé libido tak o osm oktáv výš. Zatracená kočka. Moje vlčice zakňučela. Ticho. Vím, že to nezvládáš. Právě jsme uprostřed důležité diskuze a já se musím soustředit. Mohla bys laskavě ty obrázky plné sexu aspoň pět minut držet dál od mojí hlavy? Zavrčela a štěkla po mně. „Předpokládám, že jakmile se zotavíš, budeš zpět v plné síle a všechny dluhy mému otci budou splaceny?“
Podíval se na špičky svých bot, pramínek vlasů mu spadl do obličeje. „Ano.“
„Porazit ženu asi není tvoje věc, viď?“
Vzhlédl, tvář udivenou. „Ne. Nechci si z toho dělat zvyk.“
„Ale už jsi měl příležitost proti ženám bojovat, že ano?“ Na této planetě určitě existují nadpřirozené záporáčky. Ale ne všechny byly stvořeny sobě rovné.
„Když je to moje povinnost.“
„Chceš říct, když jsi za to dost placen?“ Nečekala jsem na odpověď. „Když souhlasím s tím, že ti dám informace dobrovolně, stáhne se tvůj klient?“
Uvolnil ruce a přemístil se ke dveřím. „Já nevím. Můj zákazník má tendenci být přitahován ke všemu neobvyklému. Jakmile se o tobě dozví celý nadpřirozený svět, zvědavost nebude brát konce. Přímo teď, jsem placen pouze pro ty nejnutnější informace. Další práce může být víc… detailní.“
„Nikdo ti nedal pistoli k hlavě a nenutí tě další práci brát, Rourkeu.“
Otočil se, popadl zadní stranu mé židle a přitáhl si můj obličej přímo k jeho tváři. Musela jsem se dokonale ovládnout, abych se nevzdala. Oči mu jiskřily, v krásně zelených duhovkách vybuchovalo světlo. Moje vlčice vyskočila do pozoru, ale místo obvyklého vrčení začala běhat dokolečka. „Když tu práci nevezmu, vždycky se najde někdo, kdo ano.“ Jeho vůně zhoustla, donutila mou hlavu tápat v kruzích.
„Proč se staráš?“ vydechla jsem.
Oba jsme se uklidnili.
Couvl, sundal ruce ze židle. „Nestarám se.“
Jeho pach mluvil jinak, ale byl tak jedinečný, že pro mě bylo těžké jej přečíst. Vydával však něco nového, co jsem nemohla rozkódovat, ale ať to bylo cokoliv, bylo to opojné a zvláštní, prosycujíc celou chatku, obklopovalo to mou mysl. Nevoněl jako člověk, ani jako vlkodlak. Voněl neuvěřitelně, mnohem silněji, než předtím. Začínala jsem z něj dostávat závrať, moje vlčice šílela. Musím najít způsob, jak ji znovu odstřihnout, abych se mohla soustředit. Potřásla jsem hlavou, ale ani to nezabíralo. „Takže když tu práci vezme někdo jiný, tvůj dluh mému tátovi by nebyl splacen? Proto jsi ji vzal?“
Prohrábl si vlasy. „Sakra, mít tě tady, to všechno strašně komplikuje.“ Vykročil ke dveřím a sáhl po klice. Takže neodejde naštvaný.
Ale já naštvaná byla. Vyskočila jsem, můj hněv se otřel o jeho omamné pižmo. „Pokud si pamatuješ, já jsem tu být nechtěla. Chtěla jsem zůstat se svou Smečkou a bojovat. Jsem komplikace, kterou nepotřebuješ. Ale byla to tvá volba mě sem vzít. Mohl jsi mě vyhodit někde dál od města, otec by dluh považoval více méně za splacený, ale ty ses rozhodl mu vše vrátit i s úroky.“
„Vyhodit tě a nechat tě samotnou nebylo v plánu.“ Zahřměl. „Moje čest je jedna z věcí, kterou věnuji svobodně, nezávisle. Neber ji na lehkou váhu.“
Přišla jsem k němu. Otočil se zády ke dveřím a podíval se mi do obličeje. „Všechny ty příběhy, které jsem o tobě v minulosti slyšela, byly plné drsných detailů, ale upřímně, Rourkeu, ty jsi je proměnil v prach. Teď nevím, co všechno je pravda a co jen kouřová clona. Začínám si myslet, že všechno je lež a ty jsi pod těmi svaly jenom drsná velká kočka.“ Čelila jsem mu tváří v tvář. „Pokud se snažíš získat mou důvěru, budeš na mne muset vytáhnout aspoň jednu pravdu, nebo jsi jen pěkný chlap hrající svou roli chladnokrevného zabijáka?“
Okamžitě jsem skončila přitisknutá k rámu dveří, jeho tělo se tlačilo proti mému. Jeho ústa umlčela má slova, jeho rty byly měkké, ale pevné, když mne hluboce a dlouze políbil. Cítila jsem, jak je horký, celé tělo mne bolelo potřebou, když mně jeho vůně pohltila. Odpověděla jsem mu; pootevřela jsem ústa, vyšla mu vstříc. Můj jazyk našel jeho, nehty jsem mu přejížděla po zádech. Bože, on je jemný a tvrdý ve stejný čas.
„Takhle to nemá být. To není v pořádku.“ Zavrčel proti mým ústům, ale pak mně znovu políbil, jeho sevření se upevňovalo, zaklesával mi do boků. Zasténal, odtáhl se o pár centimetrů zpět, oči úplně rozšířené. Zase se zmocnil mých rtů, druhou rukou mi zajel do vlasů, jeho tělo plné síly mne tlačilo proti zdi. Pohyby jeho těla, sladěné s údery mého srdce, to vše bylo dokonalé.
„Jessico.“
Mé tělo se napjalo a vše najednou explodovalo. Realita se vracela pomalu, jako bych se právě probouzela ze snu. Ne. Co to zrovna řekl? Musím to zastavit. Co to bylo? Snažila jsem si pročistit hlavu, ale mé ruce sklouzly po jeho nahé hrudi, hladily ho, můj mozek byl příliš zamlžený pocity. Jeho vůně mně unášela a já ji nechala.
Útočil na mé rty. Zasténala jsem.
„Jessico.“ Zašeptal, jeho ústa mne znovu hluboce, smyslně políbila.
Ztuhla jsem. Ne. Ne. Ne. Co se to děje? Musela jsem vložit vše, co jsem měla, abych zvedla ruce a odstrčila ho od sebe. Klopýtl dozadu, omráčený.
„Co to bylo? Já…já…“ Přeběhla jsem si prsty po mých zmožených rtech. Snažila jsem se soustředit. Všechno bylo rozmazané. „To nebyla normální pusa, Rourkeu. Vím, že jsi horký, a že z tebe moje vlčice šílí, ale… proboha… Nikdy jsem… to bylo… já…“ Nenacházela jsem slova.
Rourke na mne beze slova zíral, duhovky mu zářily jasně zelenou. Vypadal stejně ohromený, stejně vyvedený z míry, jak jsem se cítila. Má vlčice zavyla. Poslala mi obraz Rourkeho a toho, co jsme před chvílí dělali. Můj bože. Ne. Moje vlčice se roztančila, jako by to dělala celý den. Rourke není naše spřízněná duše. Zavrčela a vycenila zuby. Ne! To nemůže být pravda. To by byla šílenost. Znovu zavyla. Potřásla jsem hlavou. To musí být chyba.
„Jessico.“ Rourke překonal propast mezi námi, snažil se na mně znovu dosáhnout. Tlačila jsem ho pryč.
„Tys to věděl.“ Obvinila jsem ho. „Tys věděl, co se děje – co se dělo celý den – a nic si kurva neřekl.“
„Ne.“ Zakroutil hlavou. „Neměl jsem ani tušení, až do teď. Do té doby, než jsem tě ochutnal. Něco se stalo, když jsme se sblížili a ty jsi to cítila taky. Vím to.“ Zadíval se na mně s neskrývaným úžasem. „Tvoje krev po mě volá. Už jenom tahle vzdálenost mezi námi mne dohání k šílenství. Potřebuju se tě dotknout.“
Cítila jsem se jinak, ale nebyla jsem ochotná si to přiznat. Bylo toho moc. „Jak se to mohlo stát?“ Odtáhla jsem se. Potřebovala jsem trochu prostoru. „Kočky a psi nehrají společně, a jestli je tohle pravda, tak na nás vesmír ušil nějaký pěkně krutý vtípek.“
„To není vtip.“ Oponoval Rourke, zase ke mně přistoupil. „Jessico, když jsem tě poprvé uviděl, jak ke mně jdeš v tom baru, sebevědomou a silnou, měl jsem co dělat, abych se ovládl a nevzal si tě přímo tam. Ale přiřazoval jsem to k normální reakci na úžasnou ženu. Nemyslel jsem na jinou možnost.“ Jeho oči byly stále divoké a nesmírně zelené. „Když jsem si uvědomil, že jsi na mne neušila žádnou boudu, ale že máš opravdové potíže – moje bestie se zbláznila a snažila se tě odtamtud dostat, pryč od nebezpečí. Měl jsem problémy s její kontrolou a to mně vytočilo. Nikdy se mi to totiž nestalo. Zdá se, že jsem ho popíral po celou dobu, co jsem s tebou, tlačil ho zpět, nadával mu. Nikdy se se mnou nepřestal prát, nutit mě, až do této chvíle. Když ses ke mně přiblížila, konečně jsem udělal to, do čeho mně celou dobu nutil.“
„A co to bylo?“ zeptala jsem se opatrně.
„Ochutnat tě.“
Věděla jsem hluboko ve svém srdci, že to, co říká, je pravda. Ale to mi to neusnadňovalo. Rourke byl jiný než vlkodlaci, ale já stále nebyla připravená. Čerstvě přeměněná ve vlkodlaka a teď ještě najít životního partnera? To bylo příliš, bylo toho šíleně moc. „Nemůžu myslet. Nic z toho nedává smysl.“ Položila jsem si ruku na čelo. „Proč my? Proč teď? Trvá několik tisíc let, než najdeš svou spřízněnou duši.“ Otočila jsem se. „Potřebuju na vzduch.“ Předtím, než mohl něco namítnout, jsem vyrazila ven a zabouchla za sebou dveře.
Moje vlčice byla najednou tichá, hlavu měla nakloněnou na stranu, jako by se mě chtěla zeptat na otázku. Teď o tom nemůžu mluvit. Vím, co si o tom myslíš, naprosto na všech frontách. Přijala jsi ho. Chápu to. Ale momentálně se s tím jednoduše nedokážu vyrovnat. Jeho pach je stále uvnitř mě, což mně přivádí k šílenství. Jeho chuť je na mých rtech. Toužím po něm i teď.
No kurva, mám partnera. A je to kočka.

Vrhla jsem se do konejšivé náruče lesa.



34 komentářů:

  1. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad!!! Mirka

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Super. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. dík za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj všem, kteří čtou Full Blooded. :)
    Doufám, že se Vám můj překlad líbil, snad v něm nebylo moc chyb. :)
    Chtěla bych Vám také poděkovat za všechny komentáře, opravdu to člověka povzbudí v práci - velká motivace. ;)
    Určitě si Patyin překlad přečtu, jelikož to bude ještě hoodně zajímavé. :)
    Krásný den,
    Claire

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za ďalšiu kapitolu :) jane

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za skvělý překlad.:)

    OdpovědětVymazat
  10. Skvelé, výborná kniha, už sa teším na pokračovanie. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkné,dík za překlad a těším se na další díl :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Knihomolka.36510. února 2014 21:51

    No vypadá to že další kapča bude pěkně žhavá

    OdpovědětVymazat
  16. vďaka za preklad :D pekne s to rozbieha.... :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  17. Vdaka za doterajsi preklad, Claire, mam rada tuto knihu a tesim sa na pokracovanie, vyzera to zaujimavo a este tam bude horuco, MiBo

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  19. děkuji za překlady od Claire a těším se na další díl od Paty. Ala

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  21. Dík za překlad a prosím o pokračování:-)

    OdpovědětVymazat
  22. Je to super!! :)) díky za překlad..těšim se na další :)

    OdpovědětVymazat
  23. je to super, ale celkem dlouho se nezveřejnila další kapitola.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. protože se dlouho hledala nová překladatelka...

      Vymazat