neděle 2. února 2014

Vzdor - 3. kapitola



Rachel

S Oliverem jsme se vozem vydali k mému domu, zatímco Logan se rozhodl jít pěšky značnou dálku k jeho domku v jihozápadním rohu města. Dovedla jsem si představit, že chtěl mít čas zvážit to, že se stal mým ochráncem a vymyslet plán, jak s tím naložit.
Až na to, že neexistoval žádný plán, ve kterém bych snadno snesla žití s Loganem pod jednou střechou. A neexistoval žádný plán, který by mě přinutil přijmout, že byl můj otec prohlášen za mrtvého. Tohle nebylo jako jedna z Loganových drahocenných hromádek drátů a ozubených kol. Tohle nemohl opravit.

Vešli jsme do mého domu a přivítala nás přetrvávající vůně buchty, kterou dělal Oliver k snídani. Hádala jsem, že se teď nejspíše přestěhuje zpět do jeho domu, a tahle žlutá obdélníková budova s vrzající podlahou a velkou zadní verandou, nebude již domovem nikoho.
Zastavila jsem se v předním pokoji a zoufale jsem si přála, abych mohla změnit Loganovo nařízení a zůstat tu.
„Rachel, holka, je po setmění. Pokud brzy nevyrazíme, nestihneme to k Loganovi ještě dnes.“
„Tak zůstaneme tady.“
„Nemůžeme.“ Oliver mě pohladil po paži a kývnul směrem k oknu. Vykoukla jsem z něj a spatřila na našem trávníku dva strážce, kteří čekali u kraje silnice v mihotavém světle pochodně.
„Myslím, že má Velitel jakési pochybnosti ohledně tvého splnění poslední vůle tvého otce.“
Odvrátila jsem se od okna – a od důkazu, že není v mé moci změnit mou situaci – a řekla jsem: „Dej mi chvíli, abych se mohla rozloučit.“
„Zatím ti složím oblečení do kufru.“
Procházela jsem se domem, dotýkala se střípků svého dětství a dovolila vzpomínkám, aby mě pohltily. Dveře, kde táta dělal zářezy každý rok v den mého narození, aby mohl sledovat, jak rostu.
Tréninková místnost s poličkami plnými zbraní, kde mě táta učil, jak se bránit.
Kuchyňský stůl, u kterého jsme si s tátou dělali legraci z mého hrozného vaření. Přejela jsem prsty po desce z těžkého dřeva. Tohle byl také stůl, u kterého se Logan stal poprvé součástí našeho života, když to byl ještě vyhublý, špinavý chlapec s hladovýma očima, schovávající se za Oliverův plášť. Pozorovala jsem ho, zatímco roky plynuly. Viděla jsem, jak do sebe nasává znalosti a dovednosti jako suchá deka déšť v bouři, až se nakonec změnil v muže, který si dokázal získat tátův respekt. A já si bláhově myslela, že ho miluju.
Ta vzpomínka se ve mně rozpálila jako postel plná žhavých uhlíků a já si přísahala, že se v ní přestanu válet. Nechtěla jsem myslet na Logana, na to, jaké jsem k němu kdysi chovala něžné a nadějné city. Ne, když jsem se loučila s tímto místem, protože se Logan neobtěžoval alespoň zkusit pochopit to, jak těžké pro mě je ztratit během jediné noci nejen tátu, ale i domov.
Žal ve mně stoupal, silný a žhavý, snažil se mě udusit. Oči mě pálily a já zaryla nehty do stolu, když mi unikl jediný vzlyk.
Nezlomím se.
Ne.
Odmítala jsem vejít do Loganova domu s uplakanýma očima a chvějícími se rty. Potlačila jsem další vzlyk, který mnou otřásl, zamrkala jsem, zbavujíc se slz, a sevřela ruce v pěst. Táta by se už vrátil, kdyby mohl. Nemohla jsem se dál držet falešných nadějí. Nepřijde domů. Ne bez pomoci.
Oči mi sjely ke stále otevřené tréninkové místnosti, když se ve mně zakořenil nápad – směšný, odvážný, téměř nemožný nápad. Táta se nedostane domů bez pomoci a Velitel neměl zrovna chuť vysílat pátrací skupinu. Ale táta nepotřeboval předem schválenou pátrací skupinu. Ne, když strávil roky tím, že mě učil, jak se o sebe mám postarat v Pustině a propašovával mě ven z Baalbodenu na kratší mise, kde se ujistil, že vím, jak se ubránit proti jakémukoliv ohrožení.
A ne, když Logan uměl stopovat.
Vzpomínka na Loganovu víru v přežití mého otce mi nabízela malý pramínek útěchy, kterého jsem se teď zoufalou silou chytila. Nerada jsem to přiznávala, ale Logan uměl plánovat lépe než já. Pokud mi někdo mohl pomoci – pokud by mi chtěl pomoci někdo z Baalbodenu – byl to Logan.
Smutek ze mě vyprchal, byl pohřben pod ledovým, jasným záměrem. Zamířila jsem do tréninkové místnosti, k pasu jsem si pověsila kožené pouzdro a do něj dala nůž.
 Najdu cestu přes zeď a přivedu tátu domů. Logan mi buď pomůže, nebo mi uhne z cesty.


14 komentářů:

  1. Díky za překlad, každou neděli se těším na novou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad :-) Marci

    OdpovědětVymazat
  3. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat