čtvrtek 6. února 2014

Černá křídla - 14. kapitola 1/2




O dvacet minut později jsem nervózně stála vedle Gabriela na svém dvorku o velikosti poštovní známky. Beezle seděl na zábradlí na zadní verandě, s rukama zkříženýma a nešťastně zoufalým výrazem. Strávil několik minut tím, že mluvil o mém otci, říkal mi, co je zač – v podstatě nedůvěryhodný hajzl. Pohladila jsem ho, utěšovala, že se Azazelem nenechám oklamat. Ale byl stále vystresovaný a zoufalý, nechtěl mě k němu pustit. Beezlův postoj mi nepomohl zmírnit obavy. Přes všechno chvástání jsem byla vyděšená ze setkání s mým otcem. Neměla jsem ponětí, jakého přijetí se mi dostane.
Gabriel promluvil. „Když otevřu portál, budeme mít jen pár okamžiků. Vyžaduje to obrovské množství energie a soustředění, nasměrovat portál tam, kam potřebujeme, takže do něj vstoupíš okamžitě. Budu tě následovat hned, jak se ujistím, že jsi v bezpečí uvnitř, a pak ho za sebou zapečetím.“

„Co se stane, až budu v portálu?“ zeptala jsem se.

„Nebude to pohodlné.“ Řekl opatrně Gabriel.

Beezle se posměšně ušklíbl. „To je teda oklika století. Budeš se cítit, jako by ti hlavu stlačovaly dvě pánve mezi sebe – jako by ti na ni tlačil sumo zápasník.“

„Beezle, tvoje přirovnání se vážně těžko představuje.“ Ohradila jsem se.

„Náhodou, není to zas tak špatné.“ Oponoval mu Gabriel.

„Pro ni ano.“ Odsekl Beezle. „Je napůl člověk, ty ne. Tvé tělo je navržené tak, aby to vydrželo.“

Poprvé Gabriel vypadal nejistě. „Lord Azazel na to určitě myslel. Neriskoval by Madelinino zdraví.“

„To si nejsem jistý,“ zamumlal temně Beezle.

Zvedla jsem ruce v ´stop´ gestu. „Dobrá, dobrá. Čím déle tu budeme stát a mluvit o tom, tím hůř se budu cítit. Prostě pojďme, ať už to máme za sebou. Jestli skončím s rozdrcenou hlavou, aspoň Ramuell nebude mít šanci mě sníst.“

„A to má být jako povzbuzení?“ křikl Beezle, jeho obličej se zkřivil hněvem a smutkem.

„Beezle,“ řekla jsem. Přiletěl ke mně a ovinul mi paže okolo krku, v očích měl slzy. Byl tím jediným na světě, koho jsem milovala, a kdo mne miloval, od smrti mé matky. „Vrátím se k tobě vcelku.“

„To bys měla.“ Odfrkl. Pak se odtáhl a pohlédl na Gabriela, zvedl pařát nebezpečně blízko k jeho obličeji. „Jediný vlas na její hlavě nebude na svém místě a zaplatíš za to.“

Gabriel promluvil. „Dávám ti své slovo, že ji budu chránit.“

Beezle vypadal, jako by pro něj Gabrielova slova moc neznamenala, ale kývl a vrátil se na svou minulou pozici.

„Má paní?“ otázal se Gabriel.

Srdce mi vlétlo do krku, ledově jsem přikývla.

Gabriel řekl pár slov v cizím jazyce. Nebyl to ten samý, jako používali démoni před mým domem, ale něco mnohem krásnějšího, více éterického. Jak jsem ho poslouchala, cítila jsem, že tomu skoro rozumím, jako by mne překlad lechtal někde v zadní části mého mozku. Pak se přede mnou ve vzduchu objevila trhlina, která se zvětšovala a rozšiřovala. Byla naplněna nekonečnou bílou mlhou.

„Jdi dovnitř.“ Vyzval mě Gabriel.

Pomyslela jsem na pánve a sumo zápasníka a pak řekla: „K čertu s tím.“ A vstoupila.

Ihned jsem na těle pocítila tlak, jako bych byla vcucnuta do trubice, kde je pouze vakuum. Kůži na tváři mi to stahovalo zpět, dokud jsem nebyla nucena vycenit zuby. Mé plíce lapaly po dechu. A tlak v uších byl tak intenzivní, jako bych měla hlavu sevřenou kovovým svěrákem. Vše okolo mě byl vítr a bílá mlha, jako bych byla uvnitř tornáda. Vše, po čem jsem toužila, bylo, aby to už skončilo. A naštěstí se tak stalo. Vypadla jsem z tornáda a přistála na studené mramorové podlaze.

O půl sekundy později, se vedle mne objevil Gabriel, vystoupil těsně předtím, než se portál zavřel. „Jak to, že jsi nespadl?“ zeptala jsem se nevrle, když mi pomáhal na nohy.

„Už jsem takhle několikrát cestoval.“ Řekl a rozhlížel se okolo. Přistáli jsme v jakémsi předpokoji, malé místnosti s párem dveří, na východní a západní straně. Podlaha byla vydlážděna černým mramorem, stěny ostře bílé. Žádné obrazy, sochy nebo dekorace, nic kromě dveří, které byly z těžkého tmavého dřeva, precizně vyleštěné. Ve středu dřeva byla vyrytá pěticípá hvězda, okolo které byl meč s růží omotanou okolo jílce.

Nebyl tu nikdo, kdo by nás uvítal, ani jsem nezaregistrovala žádný pohyb. Ucítila jsem nervozitu uvnitř žaludku. Chystám se setkat se svým otcem.

„Vím, že je to proti tvojí přirozenosti, ale až vstoupí tvůj otec, drž jazyk za zuby a nech mě mluvit.“ Řekl Gabriel, jak jsme kráčeli k východním dveřím.

„Bojíš se, že bych začala civilní válku?“ otázala jsem se suše.

„Něco podobného.“ Zareagoval. „Nemluv o Evangeline, dokud s Lordem Azazelem nebudeš o samotě. Můj pán o tvých vizích Luciferovi ještě neřekl.“

„Proč ne?“ zeptala jsem se. „Není to trochu… pobuřující?“

„Asi ano.“ Odpověděl Gabriel. „Ale Lord Azazel ví, co dělá. Dělá si starosti kvůli tomu, že bys na sebe upoutala Luciferovu pozornost. Navíc, nesmíš se ke mně chovat tak vřele, až předstoupíme před dvůr.“

„Proč ne?“

„Jsem níže postavený. Bylo by to považováno za urážku Lorda Azazela a i tebe, kdyby ses ke mně chovala jako k sobě rovnému.“ Zněl tak samozřejmě, až mě to vytočilo.

„Nejsi podřízený, v žádném případě.“

„Pro Grigori, padlé a démony, jsem. Chystáš se vstoupit do velmi odlišného světa, Madeline. Dávej pozor, kam šlapeš.“ Sáhl po stříbrné klice, jež se však pohnula sama od sebe. Dveře se otevřely a z nich vyšla překvapivě známá osoba.

„Vy!“ zvolala jsem. „Co tady děláte?“

Slečna Greenwitch na mne přimhouřila své ocelově šedé, znepokojující oči. „Mohla bych se tě zeptat na totéž, prokletá.“ Slyšela jsem Gabrielovo ostré nadechnutí.

„Ale ať je to, co je to, nezajímáte mě. Ustupte stranou.“ Odsekla jsem.

„Madeline,“ promluvil Gabriel polohlasem, „nesmíš být tak neuctivá, ona je…“

„Neuctivá?“ prskla jsem, zatímco můj hlas stoupal. „Ta šílená žena mě odstřelila bez jakéhokoliv důvodu, když jsme se naposledy viděly.“

Dveře za slečnou Greenwitch byly pootevřené a já uslyšela zašustění látky.

„Udělala co?“ zeptal se Gabriel, přejížděl pohledem z mé zuřivé tváře na kamennou tvář slečny Greenwitch.

„Odstřelila mě. Snažila jsem se jí potřást rukou a ona přišla o rozum. Ty modřiny, které jsi léčil, nebyly jen od Ramuella.“

„Zřejmě jsem na tebe nepoužila dostatek síly.“ Odsekla slečna Greenwitch ledově. „Přísahám, že to příště napravím.“

„Přestaňte.“ Zasyčel Gabriel. „Obě. Vaše životy budou v ohrožení, pokud budete pokračovat v této hádce. Slečno Greenwitch, představuji vám dceru lorda Azazela.“

Greenwitch zbledla. „Cože? To je jeho dcera?“

„Hádám, že jste si mně neproklepla dost důkladně.“ Poznamenala jsem sarkasticky.

„A slečna Greenwitch,“ pronesl Gabriel, zatímco se ke mně obracel,“ je matka jediného syna lorda Azazela, Antara.“

Byla jsem zmatená. Jak může být tato žena, i když čarodějnice, matkou tak obludného stvoření? Ale můj hněv převládl nad zvědavostí. „Vy jste Antarova matka? Vy? Koukejte si toho blbce držet na kratším vodítku.“ Vypálila jsem zuřivě.

„Už si uvědomujete to nebezpečí?“ naklonil se Gabriel ke Greenwitch.

„Já… já jsem to nevěděla.“ Promluvila Greenwitch, položila si ruku na srdce. „Měla jsem vizi... Ta vize neříkala nic o jejím původu, jen o té kletbě. Lord Azazel vždy pečlivě maskoval a skrýval její identitu – nemohla jsem to vědět!“

„Přesto,“ ozval se hlas za ní, hlas tak melodický a nádherný, že se mi nad jeho zvukem zatočila hlava, „jsi porušil slovo pána Azazela a musíš být potrestán.“



18 komentářů:

  1. Moc děkuji za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Super, děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :), pěkná kapitola

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za komentáře. :)
    Jen jsem si všimla malé chyby z mojí strany v překladu - poslední věta má být v ženské osobě, tedy: "Přesto jsi porušila slovo pána Azazela a musíš být potrestána."
    Omlouvám se. :)

    Krásný den. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si hned říkala, že mi to tam nějak nesedí =). Ale jinak fakt hezký překlad =).

      Vymazat
    2. Taky mi to přišlo divný :-) Moc děkuju za skvělý překlad a jsem děsně zvědavá kdo to promluvil :-)

      Vymazat
  8. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za krásnou půl-kapitolu a už se těším na pokračování. Jiťa

    OdpovědětVymazat
  10. Vďaka za pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat