středa 29. ledna 2014

Dotek moci - 3. kapitola 2/2




Rozhodla jsem se počkat a zjistit kdo je jejich přítel. Možná by mohl být jako Fawn, stojící za záchranu. Těžko představitelné. Děti si zaslouží být zachráněny. Ony nežily, nedělaly špatná rozhodnutí a neměly čas někomu ublížit. Což u dospělého muže nelze říci, ale byla jsem ochotná dát mu výhodu přesvědčit mě.

Kerrick stanovil rychlé tempo lesem, mířil na sever. Paprsky pozdně odpoledního slunce pronikaly korunami stromů, zanechávajíc kaluže stínů na zemi. Čerstvý vzduch voněl čistě a svěže.

Šli jsme v jedné řadě. Já zůstávala za Belenem a Flea mi klusal za patami jako nedočkavé štěně. Nikdo neřekl ani slovo. Listy praskaly pod mými botami, což přehlušilo mírný hluk, který dělali ostatní. Muži drželi své zbraně v pohotovosti, jako by každou chvíli očekávali přepadení. Kerrick a Belen drželi meče, Loren měl šíp zasazený do luku, Quain svíral ošklivě zakřivenou dýku a dokonce i Flea se oháněl nožem.


Cestování Královstvím Patnácti říší bylo náročné, pokud ne rovnou nemožné, pro malé skupiny. Když jsem se přesouvala do nového města, snažila jsem se připojit k poutníkům – karavaně lidí hledající ztracené přátele a příbuzné, sbírající potřebné věci z opuštěných domů a pohřbívající mrtvá těla, která nalezli. Dokonce i dobře vyzbrojeni se poutníci stále drželi hlavních cest mezi říšemi.

Takže nebylo překvapivé, že jsme uprostřed lesa na nikoho nenarazili. Také žádné Smrtící Lilie nebo Mírumilovné Lilie nerostly blízko naší cesty. Zvláštní, že gigantické květiny nebylo nikde vidět. Díky nedostatku pracovních sil, které by je usmrtily, se šířily jako plevel všude kolem a napadaly zemědělská pole, přidávající přeživším další námahu, aby sami sebe uživili.

Nepřivyklá na takové tempo jsem se za pár hodin unavila. Párkrát jsme se zastavili kvůli jídlu, ale vždy to bylo v tichosti a netrvalo to dlouho. Nohy mě bolely a nakonec všechno, na co jsem se byla schopná soustředit, byla Belenova široká záda.

Slunce zapadlo a vyšel měsíc. Vyšplhal na vrcholky nebes, když jsem dosáhla své hranice. Klopýtající, zakopla jsem o vlastní nohy a svalila se mezi barevné listy.

Než jsem se mohla zvednout na lokty, vzal mě Belen do náruče. I přes mé protesty mě nesl jako dítě a prohlašoval, že nic nevážím. Vyčerpaná jsem mu usnula v náručí.

Za úsvitu jsem znova načerpala energii. Bylo to ve chvíli, kdy jsem ucítila jeho zranění. Vykroutila jsem se mu z náruče a vyhrnula rukáv na pravé ruce až k loktu.

„To nic není,“ řekl, jak se snažil stáhnout látku zpátky a zakrýt patnáct centimetrů dlouhý šrám na předloktí, než ho mohl Kerrick nebo ostatní zahlédnout.

Zastavila jsem ho přísným pohledem, a pak sledovala jeho ránu svým prstem, když se uvnitř mě magie probouzela k životu. Řez byl hluboký a špinavý – okraje infikované. Belen držel svůj výraz neutrální, i když jsem věděla, že má hrubá prohlídka musela bolet jako blázen. Působivé.

„Belene?“ zeptal se Kerrick.

„Je to jen škrábnutí, co jsem získal od městské hlídky, když jsem se tam kradl minulou noc. O nic nejde.“

„Infekce se rozšíří, pokud se o to nepostaráme,“ řekla jsem.

„Může to počkat, dokud nenajdeme úkryt?“ Zeptal se Kerrick.

„Můžu ho klidně vyléčit hned. Nezáleží na tom.“

„To není to, na co jsem se tě ptal. Může to počkat nebo ne?“

„Jak dlouho?“

„Jen pár hodin.“

Nemá smysl se s ním dohadovat. „Může to počkat.“

Vlastně nebyl žádný důvod čekat. Nenechala bych Belena, aby mě zase nesl, ale položila jsem mu ruku na pravou paži. Když jsme šli, nechala jsem magii stáčet se kolem jeho předloktí a vyléčila jeho zranění, jak se přeneslo na mě. Řez pulzoval a pálil a krev vsákla do mého rukávu.

V době, kdy jsme dorazili do další jeskyně odpočinout si, Belenovo zranění zmizelo. Loren, Quain a Flea se kolem něj shlukli a vykřikovali kvůli jeho hladké kůži.

„Nemá tam ani jizvu!“ Flea skákal kolem, jako by posledních dvacet hodin nepochodoval. Měla jsem podezření, že se jeho chování pojí s jeho jménem[1].

Zatímco Kerrick přistoupil ke mně a vytáhl můj rukáv, odhalujíc napůl vyléčenou ránu. Sykla jsem, když do ní strčil prstem.

„Proč jsi mě neposlechla?“ zeptal se.

„Nebyl žádný důvod k-“

„Tahle rozhodnutí nebudeš dělat ty,“ řekl. V jeho pohledu hořel oheň. „Já ano.“

„Ale – “

Stiskl mou ruku. Vykřikla jsem.

„Žádné odmlouvání. Poslechneš moje rozkazy. Rozumíš?“

Ticho zahalilo jaskyni, jak na nás všichni zírali.

„Rozumím.“ A opravdu, ale to neznamenalo, že ho budu poslouchat jako jeho muži.

„Skvělé.“ Zadíval se na své muže. „Standardní hlídkovací plán.“

Jakmile Kerrick odešel z jeskyně, Flea ke mně přiskákal velkými skoky. „Podívejte se na to! Má stejnou velikost i tvar jako byla ta Belenova.“

Zajímavé, jak se muži uvolnili, když nebyl Kerrick nikde kolem.

„Za jak dlouho se to zahojí?“ Belen prohlížel řez, jako by se mi při sebemenším dotyku mohla zlomit ruka. V jeho očích byly jasné obavy.

„Asi dva dny, než se změní v bledou jizvu.“

Flea zajásal a Quain vypadal ohromeně.

„Nemusela jsi mě uzdravovat,“ řekl Belen. „Byl to jen drobný řez.“

Odtáhla jsem od Belena ruku. „A tys nemusel riskovat dopadení, když ses vracel pro můj batoh. Považuj to za můj způsob, jak ti poděkovat.“

Loren se setkal s mým pohledem s pobaveným úsměvem na rtech.

„Je to lepší, než žonglování s noži?“ Zeptala jsem se ho.

„Nejdřív bych tě musel vidět žonglovat,“ odpověděl.

„Pánové, vaše nože.“ Natáhla jsem ruce.

Po krátkém zaváhání, Loren, Quain a Flea, mi všichni poskytli dýky s koženými rukojetěmi. Skvělé.

„Až vás Kerrick chytí, ujistím se, že uroním pár slz na vašich pohřbech,“ prohodil Belen. Zavrtěl hlavou, jako by se od celé věci distancoval.

Vyzkoušela jsem hmotnost každého nože. Můj starší bratr, Criss, mě naučil, jak se žongluje. Nejprve s šátky, pak kuličkami a pak s dřevěnými dřívky, než mi dovolil házet něčím ostrým. Bodnutí smutku se dotklo mé hrudi, když jsem žonglovala s dýkami. Světlo ohně se odráželo od stříbrných ostří, která rotovala ve vzduchu. Flea si užíval show, smál se a prosil, abych ho to naučila, jakmile jsem skončila.

„Nebylo to špatné,“ řekl Loren. „Ale skoro každý se může naučit žonglovat. Nikdo další, ale nemůže léčit.“

                                                                           * * *

Později toho večera jsme se usadili u ohně. Muži se pohybovali s jednoduchou rutinou, stěží někdo promluvil, zatímco vařili králíky, které Loren zastřelil svým lukem.

„Tohle děláte každou noc celé dva roky?“ Zeptala jsem se jich.

Loren a Quain si vyměnili pohled s Belenem.

„Ne tak docela,“ řekl Belen. Kerrick a já jsme začali hledat léčitele hned po tom, co kouzelník zmrazil našeho přítel. Po šesti měsících jsme potkali tyhle dvě opice v Toboře.“ Ukázal silným prstem na Lorena a Quaina. „Tihle dva dostali nakládačku.“ Belen se zasmál. Byl to hluboký dunivý smích.

Quain vyskočil, aby je bránil. „Byli v přesile.“

„Což vás nezastavilo od vrhnutí se za děv-“ Belen po mě střelil pohledem. „Do nevěstince.“

„Není to nevěstinec, když jsou dívky nucené, aby tam byly,“ řekl Loren s tichou prudkostí.

Další připomínka toho, že se náš svět zbláznil. Ne všichni přeživší se vrátili k normálu. Někteří využili všech výhod ochuzeného zabezpečení a přeměnili malá města v jejich vlastní hřiště.

„Co se stalo?“ Zeptala jsem se.

„Podali jsme pomocnou ruku,“ odpověděl Belen. „Pomohli jsme vyčistit hnízdo od špatností, dostali město zpátky do starých kolejí a sebrali ty dva kvůli našim problémům.“

„Oplácíme laskavost,“ řekl Loren.

„Uh, oh.“ Belen se natáhl do přikrývek, povzdechl si a brzy začal chrápat.

Vzhledem k tomu, jak dlouho byl vzhůru, bylo úžasné, že vydržel tak dlouho.

Moje přikrývky byly blízko Fleovým. Právě cvičil první krok, jak se naučit žonglovat, házel jeden kámen z jedné ruky do druhé. Flea zvládl základní pohyb při házení kamenem do úrovně očí a nechával je spadnout do druhé ruky tak, aby kámen letící vzduchem vytvářel pomyslné obrácené Vé, zatímco obě ruce zachovával v pozici blízko svého pasu. Ukázala jsem mu další krok. Ten samý pohyb, ale za použití dvou kamenů – zajímavější.

Po několika pokusech se do toho začal dostávat. „To je ono, Fleo. Jakmile je první kámen na vrcholu Vé, hoď ten druhý.“ Povzbuzovala jsem ho.

Zkoušel to ještě chvíli, pak se svalil zpátky do přikrývek. „Je to příliš těžké.“

Flea mi připomněl mou mladší sestru Noelle. Vzdala by to hned, jak by se tento úkol ukázal příliš obtížným. Napadlo mě, zda ji dostal mor a umřela stejně rychle.

Nikdo, kdo byl nakažen, nepřežil. S výjimkou těch úplně prvních lidí, které léčitelé vyléčili, než sami zemřeli. Tehdy, kdy jsme ještě nevěděli, že jde o mor. V léčitelském Cechu, bylo dost rozumných lidí, aby poslali upozornění svým členům, že nemají léčit nikoho, kdo měl tyto příznaky. Ani v případě, že budou sdílet svou energii. Bylo to logické rozhodnutí. Bylo více nemocných, než léčitelů. A dávalo naprostý smysl léčit pouze ty, které jsme vyléčit mohli. Ale tahle zpráva byla tím, co nás nakonec odsoudilo všechny. Nebo spíše to, jak byl napsán rozesílaný dopis. Nebylo jasně uvedeno, že léčitel zemře, pokud pomůže morovým obětem. Říkal jen: „Úspěch je v tomto případě nepravděpodobný.“

Potlačila jsem tyto temné myšlenky a soustředila se místo toho na něco pozitivního. Být s těmito muži, obnovilo můj zájem o život. Cestovali po celém Království Patnácti říší, možná slyšeli o mé rodině. Jenže Loren a Quain už také usnuli. Jedině Flea zasmušile zíral do stropu jeskyně.

„Neboj se,“ řekla jsem. „S dalším procvičováním budeš umět žonglovat za okamžik.“

Zasténal. „Přesně tohle kluci říkají celou dobu. Procvičuj, procvičuj, procvičuj. Je to nuda!“

Zakryla jsem svůj úsměv. „Máš pravdu.“

Posadil se. „Mám?“

„Je to velká nuda. Bohužel je to nezbytné.“

Znova zasténal, když se svalil zpátky na svůj polštář. Apaticky zamával rukou. „Můžeš si ušetřit přednášku. Mám čtyři otce. Nepotřebuji matku.“

Zalapala jsem po dechu v předstíraném zděšení. „Máš pravdu. Zním jako moje matka! Slibuji, že už to nikdy neudělám.“

„Opravdu?“ Zamžoural na mě Flea.

„Ne. Promiň. Přehnaný pečovatelský instinkt přichází s tím, že jsi léčitel.“

„Pravda.“

Zvedl se na loket a na okamžik se na mě díval. „Líbí se ti být léčitelkou? Ten řez, cos na sebe přetáhla od Belena, ti musel ublížit.“

„To ano, ale na kratší dobu, než by ubližoval jemu.“ Navíc, bylo uspokojující pomáhat druhým.

Flea se rozzlobeně zafuněl. „Myslím si, že Belen necítí bolest. Jednou jsem ho tvrdě kopnul do holeně a on přitom ani nemrkl.“

„Proč jsi ho kopnul?“

„Nechtěl mě nechat jít.“ Fleovi se přivřela víčka a zívl.

Cítila jsem za tím delší příběh, ale potlačila jsem svou zvědavost. Místo toho jsem ho jemně zatlačila dolů a přitáhla mu přikrývku až k bradě.

Flea se na mě ospale pousmál a řekl: „Belen tě taky nenechá odejít.“

To bylo zvláštní prohlášení a on zaznamenal mé znepokojení.

„Ne takhle… Jakmile vyléčíš prince Ryana, nebudeš chtít odejít.“

Najednou jsem byla docela vzhůru. „Princ Ryne z Ivdelské říše? On je váš přítel? Ten, co je nemocný?“

„Ano, on-“

„Fleo, běž spát,“ řekl Kerrick za mnou.

Flea se zašklebil „ups“ grimasou a otočil se na stranu.

Ups, bylo mírně řečeno. Shromáždila jsem své věci.

„Co to děláš?“ Zeptal se Kerrick. Jeho hlas byl tichý a smrtící.

„Odcházím.“

„Ne.“

„Neptám se. Prostě jdu.“ Smotala jsem tenkou podložku a nacpala ji do batohu.

„Ne, nejdeš.“

Přehodila jsem si batoh přes rameno a čelila mu. „Není žádný důvod, proč bych měla zůstat. Jdi najít jiného léčitele.“

„Ne.“

Bylo to, jako mluvit do zdi. Zvýšila jsem hlas. „Nech mě to vyjasnit. Nevyléčím prince Ryana. Nic z toho, co uděláš nebo řekneš, moje rozhodnutí nezmění.“

Muži se probudili. Vztek probleskl v Kerrickových očích.

„V klidu Kerricku,“ řekl Belen a posadil se.

Vyléčíš ho.“ Kerrickův nebezpečný tón mě varoval, abych se nehádala, ale já nemohla ustoupit.

„Nikdy.“

„To stačí, Avry.“ Belen vstal. „Můžeme to prodiskutovat ráno.“

„Není o čem diskutovat,“ odpověděla jsem. „Nevyléčím ho. Ve skutečnosti jsem ráda, že je zmrazený v umělém spánku, kde nemůže nikomu znova ublížit. Jediná věc, která by mě učinila šťastnější, by byla jeho smrt.“

Zašla jsem příliš daleko. S přidušeným výkřikem Kerrick ztratil nervy. Belen se vrhl ke Kerrickovi a já zvedla ruku, abych zablokovala Kerrickův úder, ale oba jsme byli příliš pomalí. Kerrick mě udeřil hřbetem ruky přes tvář. Síla úderu mě poslala k zemi.


[1] Flea = blecha

27 komentářů:

  1. Paráda, krásná kapitola...jenom mě zajímá, proč ho doslova nechce vyléčit, byť je mi jasné, že představa vlastní smrti není zrovna to, co by si člověk přál. Díky za překlad!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Představ si obrovské území, které úplně zdecimovala epidemie. Potom lidi, kteří přišli o své blízké a myslí si, že léčitelé je MOHLI všechny vyléčit, ale neudělali to. Nikdo netuší, že by to mohlo léčitele zabít. Pak přijdou na to, že Cech rozeslal dopis, který říká, aby nakažené morem neléčili. To okamžitě vyvolá celkovou nenávist k léčitelům a obyčejní lidé je začnou pobíjet ve velkém, kvůli své nenávisti k nim, protože si najednou někdo usmyslel, že to léčitelé rozpoutali epidemii.
      A pak je tady princ, který kvůli moru přijde o rodinu...a představ si, jak s jeho mocí může podnítit davy, aby léčitele honili a zabíjeli...

      Víc říkat nebudu, myslím, že v další kapitole by se to mělo více osvětlit a nechci moc spoilerovat :)

      Vymazat
    2. áááách jo, že jsem vůbec snažila být anonymní a nezeptala jsem se Tě na to na facebooku =D. Aháááá... čtu si to znova, cos napsala a něco mi došlo. Páááááni, já jsem ale chytrá =D. A miluju spoilery! Dotaz...jak by se hezky česky dalo říct slovo "spoiler"? Našla jsem jenom "kazisvět", "pustošitel", "záškodník", lupič nebo "přítlačné křídlo" a to mi k tomu tak trochu nesedí =D.

      Vymazat
    3. Ono spoiler je jedno z tech slov, ktere do cestiny prejimame z anglictiny, pouziva se uz uplne bezne... je to podobne jako treba "live prenos" coz radi pouzivaji na nove (brrr)

      Vymazat
    4. osobně se mi líbí, když je tam napsáno "live" a je tam video, které je natočeno už dříve a tím pádem určitě "live" není =)

      Vymazat
  2. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Dik za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za další skvělou kapitolu, useklé je to v závěru teda pěkně... Nemůžu se dočkat pokračování. Též se těším na nějaké podrobnější vysvětlenía samozřejmě na další kapitolu. Celkem jsem si už hrdinku oblíbila, tak jen doufám, že nakonec neumře...

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za další překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad a už se těším na další:) Ale ráda počkám

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. TO TEDA PĚKNĚ DĚKUJU !! teď budu muset čekat až zase do příští středi,to už doopravdy umřu zvědavostí !!! :D :)

    OdpovědětVymazat
  12. děkuju za překlad už se moc těším na další. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Skvělé, skvělé, skvělé... těším se na další díl a díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  16. děkuju za překlad, ta knížka vypadá opravdu zajímavě a hned mě chytla :) tak se moc těším na další díl :))

    OdpovědětVymazat