středa 1. ledna 2014

Dotek moci - 3. kapitola 1/2




„Všichni nenávidí léčitele, tak proč by ze mě mělo vyléčení vašeho přítele udělat hrdinku?“ Zeptala jsem se Lorena.

„Nemáme tě neradi. A jakmile mu bude lépe, chystá se…“

Přerušily jej hlasité hlasy. Kerrick a Quain se vrátili s mladíkem, který byl mezi těmi, kteří mě vytáhli z vězení. Chlapcovy dlouhé hnědé vlasy mu visely do očí, ale nezakryly jeho rozzlobený výraz.

„Co se stalo?“ zeptal se Loren.

„Usnul,“ řekl Kerrick. „Proč jsi mu přiřadil první hlídku?“

„Nabídl se.“

„Je mu šestnáct, Lorene. Byl vzhůru celou noc.“

„A my taky.“

„Ale pořád jsi vzhůru, i když jsem přijel. Tak proč?“ Kerrickův plochý tón byl děsivější, než kdyby křičel.

„Nemohli jsme usnout. Měli jsme obavy o tebe a léčitelku,“ řekl Loren.

„To já taky,“ řekl mladík.

„Ale i tak jsi usnul,“ namítl Kerrick. „Dospíváš Fleo. Nehlas se jako dobrovolník na první hlídku dokud ti nebude dvacet. Rozumíš?“

„Ano, pane.“


Kerrick se rozhlédl po místnosti. „Už přišel Belen?“

„Ne,“ odpověděl Quain. Přejel si rukou po své holé hlavě, jako by mohl vyhladit vrásky obav vyryté do jeho čela. Neměl žádné viditelné zbraně, ale Kerrick ho vzal jako zálohu. Možná, že silné svaly vystavěné kolem jeho hrudi, ramen a paží byly všemi zbraněmi, které potřeboval. Tušila jsem, že byl skoro stejně starý jako já.

„Každý se pár hodin prospěte. Fleo, ujisti se, že náš…host má pohodlí. Beru si hlídku,“ řekl Kerrick. Vyšel z místnosti, aniž by čekal, jestli byly jeho rozkazy splněny.

Flea mi věnoval pokřivený úsměv. Mezi kadeřemi nečesaných vlasů, zajiskřil humor v jeho světle zelených očích. „Chcete spát na levé nebo pravé straně ohně, madam?“ zeptal se.

„Není potřeba formalit. Jmenuji se Avry.“ Stála jsem blízko ohně, nechávajíc své ruce a nohy nasáknout teplo.

„Oh, já vím,“ řekl Flea. „Avry z říše Kazan. Pátrali jsme po tobě snad věky.“

Ti tři muži na mě zírali. „Měla bych teď začít žonglovat?“ Zeptala jsem se Lorena.

Zasmál se a tím prolomil trapnou chvíli. „Promiň, ale je těžké uvěřit tomu, že jsme tě konečně chytili. To, že tady stojíš. S námi. Následovali jsme tvá, ach, dobrodružství téměř rok.“

Neměla jsem žádné podezření. To mě vystrašilo. „Jak?“

„Drby, většinou,“ pověděl Quain. „Slýchali jsme o vyléčených dětech v různých městech napříč Královstvím Patnácti říší. V době, kdy jsme dorazili, bylas pryč. Párkrát jsi byla spatřena na odchodu, takže jsme aspoň měli směr, kudy tě následovat. Někdy jsme prostě museli hádat, kterou cestou se vydáš.“

„Pouhé štěstí, že jsme byli v Jaxtonu, když jsi byla zatčena,“ řekl Flea.

„Ani ne,“ namítl Loren. „Kerrick před několika měsíci zachytil tvůj vzorec směru.“

„Můj vzorec směru?“

„Směřování hlavně na severozápad a zastavování se pouze ve více osídlených oblastech. Trvalo by ti asi…šest, možná osm týdnů, než bys vyléčila dítě a vyklouzla nám.“ Loren se usadil na své přikrývce vedle ohně.

Když jsem o tom tak uvažovala, měl pravdu. Energie strachu mi přeběhla po zádech. Pokud přežiji tuhle misi, měla bych být extra ostražitá.

„Opravdu jsme překvapení, že tě místní nechytili dříve,“ řekl Quain. Rozložil si přikrývky.

„Proč?“ Otočila jsem se zády k ohni, doufajíc v usušení mého vlhkého oblečení.

„Měli jsme seznam léčitelů,“ vysvětlil Loren. „Ale v době, kdy jsme zjistili, kde se nacházejí, byli popraveni. Pokaždé jsme slyšeli ty samé drby. To, že byli chyceni, jak dělají něco stupidního.“

„Jako vyléčení dítěte,“ řekla jsem. Moje očividná slabost. I když jsem se tomu opravdu snažila vyhnout tím, že jsem sama sebe držela v ústraní a omezila čas strávený s dalšími lidmi.

„Ne tak úplně.“ Rozčiloval se Flea nad svinutou přikrývkou. „Jsi jediná, kdo byl dost chytrý, aby po uzdravení dítěte vypadl. Ostatní léčitelé si mysleli, že vděčná osoba nebo rodiče by se proti nim neobrátili. Ani se nenamáhali maskovat tak jako ty.“

Zastrčila jsem si krátký pramen blonďatých vlasů za ucho. Trocha maskování. Ostříhala jsem si vlasy a obarvila je. Ale stále jsem používala své vlastní jméno. Bylo úžasné, že jsem nebyla zatčena již dříve. Ale potom jsem si vybavila, co Loren řekl. „Jak jste se dostali k seznamu léčitelů?“

Pokrčil rameny. „Kerrick ho měl. Pravděpodobně přepadl jednu ze starých radnic, aby získal záznamy. Copak léčitelé neměli dřív cech?“

Dřív vždycky znamenalo před-morem. „Ano.“ Ale mé jméno by na žádném z nich nemělo být.

Mé vyučení u Tary začalo, když mi bylo šestnáct – pouhé měsíce před prvním propuknutím nákazy. Jakmile se nemoc hnala napříč Královstvím, přestala s mou výukou. Místo získání členství v Cechu, jsem se vrátila do Lekas, mého rodného města v Kazanu, abych zjistila, že má rodina je pryč. Byli také mrtví nebo odešli. Nikdo z živých mi to nemohl říci. A když zvěsti o léčitelích vzrostly až do obvinění a změnily se v popravy, nikdo si nechtěl promluvit. Své sedmnácté narozeniny jsem strávila schovaná v bahně louže, protože mě moji sousedé a bývalí přátelé lovili. Po třech letech bez žádné zprávy ohledně mé rodiny, jsem ztratila naději, že je někdy najdu nebo vůbec zjistím, co se s nimi stalo.

Rozhlédla jsem se po malé jeskyni. Pár kožených batohů hozených v koutě, kromě kamenných zdí a otvoru velikosti pěsti ve stropě vysoko nad našimi hlavami, nic dalšího.

Alespoň byla jeskyně teplá a suchá. Avšak, podívala jsem se na tvrdou zem s nechutí a zatoužila po svém batohu. Byla v něm schovaná tenká přikrývka, peníze, nějaké cestovní zásoby a můj plášť.

Flea dokončil uspořádávání své přikrývky. Ale místo toho, aby se v nich uvelebil, mávnul na mě rukou. „Madam, oh, Avry, tvoje postel čeká.“

Překvapením jsem sebou trhla. „Nemusíš se vzdávat svojí –“

„Kerrick řekl, abych ti udělal pohodlí. Pokud to neudělám, zabije mě. Mimo to,“ blýskl po mě zase tím pokřiveným úsměvem, „tyhle jsou Kerricka.“

„Nebude naštvaný?“ Podle toho jak se jeho muži chovali, zřejmě nebyl někým, koho chcete naštvat.

„Ne,“ řekl Quain. „Jeden z nás je vždy na hlídce. Až mě vzbudí na moji hlídku, prostě si lehne na mé místo.“

Loren ukázal palcem za sebe na batohy v rohu. „Taky může použít Belenovu přikrývku.“

Všichni při tom jménu vystřízlivěli.

„To je ten, co včera večer poskytl rozptýlení pro náš útěk,“ řekla jsem, hádajíc.

„Jo,“ řekl Flea. Jeho ramena poklesla a svěsil hlavu, tak aby mu vlasy zakryly oči. „Pravděpodobně se ztratil nebo tak něco.“

„Balen se neztratil,“ řekl Quain. „Nejspíš vede veselou honičku s městskými strážemi.“

„Jak dlouho na něj budeme čekat?“ zeptala jsem se Quaina.

„Moc dlouho ne.“

„Proč ne?“

„Protože ty jsi mnohem důležitější než on. Sakra, pro Kerricka jsi důležitější než my všichni dohromady, a čím déle tady zůstaneme, tím roste nebezpečí.“

Jak jsem tak ležela na Kerrikových přikrývkách vdechla jsem jeho vůni. Ten stejný mix jarního slunce a živé zeleně. Bylo to, jako by mě země objala a zahřála. Zamuchlala jsem se hluboko pod deku a nechala šok z toho, že jsem posledním léčitelem, doznívat jako bolest v srdci. A dovolila jsem si odehnat všechny otázky, co jsem chtěla položit Kerrickovi a jeho mužům, aspoň na tuto chvíli.


*   *   *


Křik mě probudil z hlubokého spánku. Cítila jsem se v bezpečí, což bylo zvláštní vzhledem k mé situaci. Oheň vyhasl do uklíků a ostatní přikrývky byly prázdné. Polekaně jsem vyskočila na nohy. Hlasy křičely a ozývaly se z jediného směru k úniku. Byla jsem v pasti.

Jak se zvyšovala hladina hluku, ustupovala jsem, dokud jsem nestála u protější zdi. Něco velkého a tmavého blokovalo úzký vchod. Kdybych mohla, vylezla bych na hrubou stěnu. Můj první dojem byl takový, že se vrátil do jeskyně rozzlobený medvěd a nebyl zrovna nadšený ze zjištění, že je zabraná. Druhý a přesnější, ale ne méně děsivý, byl obrovský muž, který vypadal, že by mohl zápasit s medvědem jen jednou rukou a stejně vyhrát.

Když mě spatřil … ne úplně přikrčenou u protější zdi, usmál se.

„Tady jsi,“ řekl mírným tónem. Přešel jeskyni dvěma kroky a napřáhl ruku. „Belen z Algy.“ Kerrick a jeho muži přišli za ním. Všichni s veselými úsměvy.

Jak jsem si potřásala s Belenovou obrovskou tlapou, ehm, rukou, zaznamenala jsem, že je ze stejné říše jako Kerrick. „Avry.“

„Rád tě konečně poznávám. Tady.“ Vrazil mi do rukou můj batoh. „Doufám, že je tvůj. Jinak jsem se dostal do problémů pro nic za nic.“

„Neměl jsi riskovat a vracet se zpátky pro její batoh,“ řekl Kerrick.

Belen se na něj zamračil. „Nesmysl. Ona svoje věci potřebuje.“ Ukázal na mě. „Zima se blíží a ona nemá ani plášť. Pravděpodobně tě ani nenapadlo dát jí svůj.“

„Byl jsem trochu zaneprázdněn záchranou jejího života.“

Loren a Quain skryli jejich pobavení nad Kerrickovým mrzutým a mírně podrážděným tónem.

„Inu, bude potřebovat to málo co má, jestliže budeme cestovat skrz Devatero Hor, než přijde první obleva.“

Sevřela jsem pevněji svůj batoh. „Devatero hor? Proč?“ Mor zničil všechny formy organizované vlády v Království Patnácti říší. Zabralo pár let, než se přeživší seskupili do skupin, aby vytvořili malé shluky, které dnes známe. Právo v říších jako Kazan a mnoha dalších skončilo.

Příliš zaneprázdněna vyhýbáním se lovcům, nevěnovala jsem pozornost naší současné politické situaci, ale i já jsem slyšela, že se vykořisťovatelé usadili v podhůří Devatera hor. Tlupy, které bojovaly mezi sebou a samy si podle sebe stanovily vlastní pravidla. A pokud se vám podařilo se jim vyhnout, smečky ufů by vás ulovily.

„Copak ti to neřekl?“ Belen ukázal palcem na Kerricka.

„Minulou noc nebyl čas na zbytečné rozhovory,“ odsekl Kerrick. „Náš nemocný přítel je na druhé straně Devatera hor.“

To by nám mohlo zabrat víc než dva měsíce, než se k němu dostaneme. „Jak moc nemocný? Nemuseli bychom to stihnout.“

„Byl uzavřen do magické stagnace.“

Zajímavé. Už tady moc mágů nezbylo. Uvažovala jsem, jak dlouho trvalo Kerrickovi jednoho najít. „Mágem života?“

„Ne. Mágem smrti.“

Ještě vzácnější. Uvažovala jsem. „Jak moc špatně je na tom váš přítel? Pokud je na pokraji smrti, nebudu vám moci posloužit.“

„Je skoro zdravý. Sepp byl schopen zastavit jeho životní energii hned po začátku druhého stádia.“

Druhé stádium? Zahalil mě strach. To se mor zase vrátil? Co se mi podařilo zjistit, poslední dva roky se neobjevila žádná oběť. Pak jsem si vzpomněla, že po mě Kerrick pátrá asi stejně tak dlouho.

„Má mor. Že ano?“ zeptala jsem se.

„Ano,“ řekl Belen. „Víme, že ho můžeš vyléčit. Celý svět umíral, jak vás mohla stovka zachránit šest miliónů? Nemohli jste. Cech Léčitelů poslal úřední dopis, takže mohli zorganizovat své léčitele, na základě potřeby přijít s potřebnou odezvou, ale tohle je všechno minulost, Avry. Zbyl tady jen jeden nemocný muž.“

„Ale –“

Kerrick mě přerušil. „Belene, potřebuješ si odpočinout?“

„Ne, pane.“

„Pánové, připravte se k odchodu,“ řekl Kerrick.

Jeho muži se vyškrábali na nohy a začali balit. Zkontrolovala jsem svůj batoh. Všechny moje věci zůstaly uvnitř. Vytáhla jsem svůj plášť a přehodila si ho přes ramena.

Měla bych jim říci skutečnou pravdu o nákaze? Zachránili mě před gilotinou a já jim dlužím život. Zdáli se vnímavějšími k okolnostem, na rozdíl od všech ostatních, kteří přežili a setkali se s léčitelem, plivli na zem a odmítli uznat pravdu. Málem jsem byla několikrát chycena, když jsem bránila léčitele, tak jsem se přestala snažit.

Nicméně, Belen měl pravdu. Mohla bych vyléčit jejich přítele z moru, ale pak bych nemohla vyléčit sebe.

V podstatě mě žádali o vyměnění jedné smrti – rychlé a jisté – za jinou – pomalou, bolestivou a stejně tak jistou.



29 komentářů:

  1. Děkuju za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc moc díky za překlad, doufám, že se v překladu bude zdárně pokračovat dál.

    OdpovědětVymazat
  4. děkuji za překlad a velmi se těším na další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Super začátek nového roku ;) mockrát děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za kapitolu, je to docela zajímavé

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za kapitolu už jsem se jí nemohla dočkat.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuju za pokračování překladu

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za kapitolu. Lvice

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za pokracovanie. MiBo

    OdpovědětVymazat
  13. Aha, koukám, že se trochu splašilo formátování, ale už jsem to opravila.
    Jinak jsem ráda, že se vám kapitolka líbí :) ovšem, myslím si, že další kousek se vám vůbec líbit nebude - Kerrick je trochu nervák :D

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji a kdy bude další??? :D Je to super. Sincerity

    OdpovědětVymazat
  15. děkuju už se nemůžu dočkat na další kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za další skvělou kapitolu a těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  20. Skvělé díky moc za překlad a korekci a už se moc těším na další kapitolku:)

    OdpovědětVymazat
  21. ďakujem za preklad:-)

    OdpovědětVymazat
  22. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  23. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  24. Tuhle knížku miluju, fakt nechápu, že od téhle spisovatelky ještě něco nevydali v češtině, takže díky za překlad tobě :D

    OdpovědětVymazat