středa 29. ledna 2014

The Assassin and the Pirate Lord - 6. kapitola




Milé čtenářky,

Paty mě už předběhla a napsala, jak to bude s dalším překladem, čímž mě sice nevytočila, ale totálně mi tím zhatila můj několika odstavcový text, který teď přepracovávám, protože by tím pádem byl už tak trochu nesmyslný.


V mé mini anketě vyhrála Půlnoční koruna (nebo Koruna půlnoci - vyberte si =) ) nad povídkami 8 hlasů proti šesti. Proto bych se měla pustit do Půlnoční koruny. Avšak bylo proneseno pár důležitých argumentů pro povídky, kterých si můj poněkud líný mozek nevšiml, a to byly ty, že když začnu překládat druhý díl, tak budeme přeskakovat od jednoho k druhému a ztratíme se v příběhu. 

A z toho důvodu jsem se rozhodla, že přeložím povídky, které jsou mezi 1. a 2. dílem. Nebojte, jsou to skutečné povídky, tzn. nejsou tam kapitoly. Jsou to prostě povídky, byť ta první s názvem Vražedkyně a princezna je šíííííííleně dlouhá, takže si ji rozdělím asi na dvě části. Druhá povídka se jmenuje Vražedkyně a kapitán a je už o něco kratší. Takže celkově počítám, že by to mohlo zabrat pouze tři týdny a pak bych se vrhla na druhý díl. A skutečně mi klidně můžete napsat, který název se vám více líbí. Jestli Koruna půlnoci, nebo Půlnoční koruna. Byť spíše píši druhý název, první mi přijde takový vznešenější, vystihující více anglický název Crown of Midnight. Ale nechci nikoho ovlivnit ;). 

Jej... ta moje hlava....lepší to s ní už asi nebude. Zase Vám tady píšu litanie a vy o to asi ani nestojíte. Tak se velice omlouvám, že Vás vytrhuji od čtení této kapitoly. Doufám, že se Vám bude líbit, a kdyby tam byly nějaké chyby, dejte vědět ;).

Vaše krásná, milá, usměvavá, mladá, rozkošná, chytrá a ujetá Katuš =)

Pro Kerris: Já vážně nechápu, proč Ti tak záleží na mém překladu, když si to klidně můžeš bez mrknutí oka přečíst v angličtině :P 



Po další příšerně horké noci beze spánku, Celaena strávila další den se Samem, procházejíc se ulicemi Zátoky Lebek. Šli klidně, zastavovali se u různých prodejních stánků, příležitostně vklouzli do obchodů, ale v jejich zdánlivě nevinné procházce se procházeli těmi místy, kudy šel Celaenin plán, procházejíc si každý detail, který bude muset být dokonale zorganizován.

Od rybářů v docích zjistili, že veslice uvázané u mol ve většině nikomu nepatří, a že zítřejší ranní příliv přijde těsně po rozbřesku. Nebylo to zrovna výhodné, ale bylo to lepší, než v poledne.

Pomocí flirtování s prostitutkami v hlavní ulici Sam zjistil, že jednou za čas Rolf zaplatí účet za piráty ve službě, takže pár dní trvalo veselí. Sam také získal pár dalších vodítek, o kterých ale Celaeně odmítl říct.
A od podnapilých pirátů potácejících se po ulici Celaena vyzvěděla, kolik mužů strážilo otrokářské lodě, jaký nosili druh zbraní, a kde byli otroci drženi.

Když se převalila čtvrtá hodina, stáli Celaena a Sam u lodi, kterou jim Rolf slíbil, pozorujíc a počítajíc, když otroci klopýtali po široké palubě. Devadesát tři. Většinou muži, většina z nich mladí. Ženy byly ve věku různorodější, a byla tam jen hrstka dětí, jak řekl Rolf.

„Splňují vaše vytříbené chutě?“ zeptal se Rolf, když se přiblížil.

„Myslela jsem, že jste říkal, že jich bude víc,“ odpověděla chladně, udržujíc svůj pohled na otrocích v řetězech.

„Měli jsme jich sto, ale sedm zemřelo cestou.“

Zkousla vztek, který se v ní rozšířil. Sam, znajíc až příliš dobře její sklony, vpadl do rozhovoru. „Kolik úmrtí máme očekávat cestou do Riftholdu?“ Jeho obličej byl relativně neutrální, ačkoli se jeho hnědé oči leskly podrážděním. OK – byl dobrým lhářem. Možná tak dobrým, jako byla ona.

Rolf si přejel rukou přes tmavé vlasy. „Přestanete se vy dva vůbec někdy ptát? Neexistuje žádný způsob, jak předpovědět, kolik otroků ztratíte. Prostě jim dávejte dost vody a jídla.“

Tiché zavrčení se jí dostalo přes zuby, ale Rolf už kráčel ke skupince jeho vojáků. Celaena a Sam ho následovali, pozorujíc, jak byl poslední otrok vystrčen na palubu.

„Kde jsou ti otroci ze včerejška?“ zeptal se Sam.

Rolf mávl rukou. „Většina je na té lodi, a odjíždějí zítra.“ Ukázal na nedalekou loď, a přikázal jednomu dozorčímu otroků, aby začal inspekci.

Počkali, až bylo pár otroků prohlédnuto, kdy dozorčí předkládal poznámky, jak zdravý byl otrok a jak dobrou cenu by mohl získat cenu v Riftholdu. Každé další slovo bylo čím dál nechutnější.

„Můžete,“ řekla Pánovi Pirátů, „dnes večer zaručit, že bude tato loď chráněná?“ Rolf si zhluboka povzdechl a přikývl. „Ta rozhledna na druhé straně zálivu,“ naléhala. „Předpokládám, že muži v ní budou také odpovědní za sledování této lodě, že?“

„Ano,“ odsekl Rolf. Celaena otevřela pusu, ale on ji přerušil. „A než se mě zeptáte, nechte mě říct, že měníme hlídky těsně před svítáním.“ Takže se místo toho budou muset zaměřit na ranní hlídku, aby se předešlo jakémukoli alarmu při svítání – u přílivu. Což byl malý problém v jejím plánu, ale to mohli snadno opravit.

„Kolik z těch otroků mluví naší řečí?“ zeptala se.

Rolf zvedl obočí. „Proč?“

Cítila, jak se Sam vedle ní napjal, ale pokrčila rameny. „Mohlo by to zvýšit jejich cenu.“

Rolf ji pozoroval z příliš krátké vzdálenosti, pak se otočil obličejem k jedné otrokyni stojící poblíž. „Mluvíte běžným jazykem?“

Její oči rozšířily, a koukala se tam a sem, svírajíc její zbytky oblečení – směs kožešiny a vlny evidentně opotřebované, aby ji udržely v teple v mrazivých horských průsmycích Bílého tesáku.

„Rozumíš, co říkám?“ zeptal se Rolf. Žena zvedla ruce v poutech. Popálená, červená kůže ležela pod kovem.

„Myslím, že odpověď je ne,“ ozval se Sam.

Rolf na něj zíral, a pak přešel ke klecím. „Umí někdo z vás mluvit běžnou řečí?“ Znova to zopakoval a chystal se otočit zpět, když starší eyllweský muž – štíhlý jako proutek a pokrytý řeznými ranami a modřinami – vystoupil dopředu.

„Já,“ řekl.

„To je všechno?“ vyštěkl Rolf na otroky. „Nikdo další?“ Celaena se přiblížila k muži, který promluvil, ukládajíc si jeho obličej do paměti. Ucuknul před její maskou a jejím pláštěm.

„No, alespoň by mohl přinést vyšší cenu,“ řekla Celaena přes rameno k Rolfovi. Sam zavolal Rolfa otázkou ohledně ženy z hor před ním, poskytujíc tak dostatek rozptýlení. „Jak se jmenujete?“ zeptala se Celaena otroka.

„Dia.“ Jeho dlouhé, jemné prsty, se mírně třásly.

„Mluvíte plynně?“

Přikývl. „Má – má matka byla z Bellhavenu. Můj otec byl obchodník z Banjali. Vyrůstal jsem s oběma jazyky.“

Pravděpodobně nepracoval v životě ani den. Jak se zapletl do téhle šlamastyky? Ostatní otroci na palubě se drželi zpátky, tisknouc se k sobě, dokonce i někteří z těch mužů a žen, kteří byli označení jizvami a modřinami jako bojovníci – váleční zajatci. Viděli už tolik otroků, že je to zlomilo? Pro její i jejich dobro doufala, že ne.

„Dobře,“ řekla a odkráčela.


                                                                         *    *    *

O pár hodin později, si nikdo nevšiml – a pokud ano, bylo by jim to jedno – že dvě maskované postavy vklouzly do dvou veslic a zamířily k otrokářským lodím nadnášejícím se několik stovek yardů od pobřeží. Pár lamp osvětlovalo znetvořená plavidla, ale měsíc byl dost jasný, aby Celaena snadno rozeznala Zlatého vlka, když k němu veslovala.

Napravo od ní vesloval Sam tak tiše, jak jen mohl, aby se dostal k Nelásce, kde byli drženi otroci ze včerejška. Ticho bylo jejich jedinou nadějí a spojencem, ačkoli město za nimi bylo právě uprostřed veškerého veselí. Netrvalo dlouho, než se rozneslo, že vrazi Arobynna Hamela otevřeli slavnostní účet, a když kráčeli k dokům, piráti se valili na druhou stranu k hospodě.

Lapajíc po dechu v masce, Celaeniny paže bolely při každém zdvihu. Nebylo to město, kterého se obávala, ale ta rozhledna po její levé straně. Oheň hořel v jeho špičaté věžičce, slabě osvětlujíc katapulty a starobylý řetěz přes úzké ústí. Pokud by byli chyceni, první alarm by se ozval odtud.

Možná by bylo jednodušší utéct teď – strhnout rozhlednu, podmanit si otrokářské lodě, a vyplout – ale ten řetěz byl jen první z možností obrany. U Mrtvých ostrovů nebylo možné plout v noci a při odlivu… Ujeli by pár mil, a najeli by na útes nebo mělčinu.

Celaena veslovala pár dalších stop ke Zlatému vlkovi a uchopila příčku dřevěného žebříku, aby veslice nenarážela příliš tvrdě do trupu lodi.

Bude lepší, když odplují zítra při prvních paprscích, když budou piráti příliš opilí nebo v bezvědomí, aby si všimli přílivu.

Sam zablýskl zrcadlem, upozorňujíc, že se dostal k Nelásce. Chytajíc světlo v jejím zrcadle, signalizovala zpět, pak blýskla dvakrát, naznačujíc, že je připravená.

O chvilku později Sam ukázal stejný signál. Celaena se zhluboka nadechla. Byl čas.







18 komentářů:

  1. Vis, Katus, tomu se rika lenost :D Hlavne jak porad ctu v AJ, tak pak zacinam mit problemy s cestinou... kdyz pak s nekym mluvim, tak mi jednoduse vypadavaji ceska slovicka - a kdyz je ten nekdo pak moje mamka, tak ji tezko vysvetlim anglicky, co mam na mysli :X Tohle vi treba moc dobre Paty, kdyz se ji ptam, jak by neco prelozila, protoze me proste naprosto vypadne, jak se to rika cesky :D Takze par veci sjizdim v cestine :)

    Nicmene, ohledne nazvu jsem pro Pulnocni korunu, zni to lip :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tak to potom chápu... já mám ale v tomto jiný problém, když jsem měla doučování z aj a chtěla jsem něco vysvětlit, tak v lepším případě mě to napadlo buď v aj nebo v čj, horší bylo, když mě to nenapadlo ani v jednom, popř. v latině, v ruštině, nebo slovenštině =D.

      Vymazat
    2. Jsem mela stejny problem ve skole, kdyz jsem sedela na hodine spanelstiny, tak me napadaly vyrazy v AJ, kdyz jsem sedela na AJ, tak me napadaly vyrazy ve spanelstine... a kdyz jsem sedela na latine, tak me napadalo vsechno anglicky a spanelsky :D (Diky bohu, ze spanelstina a latina si je tak podobna :D)

      Vymazat
    3. =D =D =D Mi to povídej...jednou jsme měli v ruštině záskok a ona se mě na něco zeptala a já jsem jí odpověděla "yes", blbě na mě koukala (jinými slovy zrudla a tak nějak se nafoukla...fakt...nekecám =D ) a tak mi došlo, že jsem to řekla anglicky a opravila jsem na "yeah". =D Tohle naštěstí neslyšela, protože mluvila =D.

      Vymazat
    4. Ja mela uplne stejny problem v anglictine, jsem mela nejaky referat, tak jsem tam tak suverene mlela blbosti, protoze jsem si to samozrejme nepripravila... No a ucitelka se me pak na neco zeptala... a ja tak suverene "sííí sííí"... Tak se na me tak podivala - "Katko, ty mas spanelstinu, vid?" "Si... eeeeh.... I mean... yes." :D

      Vymazat
    5. (Nase ucitelka anglictiny malokdy mluvila anglicky, protoze to pak koncilo tim, ze ji nikdo nerozumel. Mela prisernou vyslovnost :D)

      Vymazat
    6. =D =D =D tak to jsem bohudík nezažila, já jsem zas měla divnou základku. Furt se nám střídaly učitelky a u jedné jsem dostala jedničku na vysvědčení, protože jsem byla hodná =D

      Vymazat
  2. Ja som rada, že sa budú prekladať najskôr poviedky (aj som za to hlasovala), presne ako píšeš, udrží sa línia deja.. :)
    Takže k tomu, ja som za... a ak píšeš, že sú také krátke, tak dlho nepotrvá a čitateľky, ktoré hlasovali za druhý diel sa toho dočkajú dosť skoro :)
    Mne sa tiež viac páči názov Půlnoční koruna.
    A samozrejme ďakujem za všetky preklady, ktoré robíš. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě proto, že jsou krátké, jsem se rozhodla do nich pustit. Jak to bude s těmi novelami časově před Trůnem, zatím nevím. Asi bych je chtěla přeložit, ale jak jsem už kdesi psala, moc se mi do nich zatím nechce. Navíc to nebude takový problém ,co se týče návaznosti děje, když se v podstatě ta hlavní dějová linie ještě nestala, zatímco ty povídky mezi díly by byly problematičtější, protože ve druhém díle dojde k fakt velkému zvratu =). Zatím =)

      Vymazat
  3. Díky za skvělou kapitolu, nemůžu se dočkat pokračování. Doufám, že jim ten plán vyjde... Ještě jednou děkuji za rozhodnutí překládat navazující povídky a pak teprve druhý díl, přijde mi to tak opravdu lepší. Nevím jestli je to tím že jsi to zmínila častěji ale mně se více líbí Půlnoční koruna...

    OdpovědětVymazat
  4. Poprvé mě neláká prozrazovat něco z příběhu. To je fakt divné =D. Ale stejně prozradím, že ten konec je strááááášně romantický a taky vtipný =D. Možná ještě romantičtější, než když se Celaena líbala s Dorianem =).

    OdpovědětVymazat
  5. naše krásná, milá, usměvavá, mladá, rozkošná, chytrá a ujetá Katuš , chci moc poděkovat za překlad. Tvůj příspěvek byl skvělý ( hlavně ten závěr - pozitvní a vyvolal na mé tváři úsměv, za to ti určitě moc děkuji, hned se cítím lépe). Co se týký názvu, je to na tobě, mně se líbí oba, ale máš pravdu, že ten první je takový vznešenější. Přeji hezký večer Ala

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. =D =D =D, díky, jako Tebe potěšil můj příspěvek, tak mě potěšil Tvůj. Vážně =D. Řídím se heslem, že každý má mít v sobě malé dítě, takže občas to malé dítě vyleze na povrch a pak ze mě padají tyhle... kraviny =D. Ale jsem ráda, že to někdo oceňuje =D. Páč někdo jiný by mě označil za "infantilní" v lepším případě, v horším za "dětinskou" (infantilní zní alespoň trochu chytřeji =D). Něco na sebe prozradím...miluju sníh...a když sněží, tak si připadám tak strašně malinká, že se mi chtějí vyvádět lumpárny a chci se smát a tančit a zpívat (hraju sice víceméně na tři nástroje, ale při zpěvu mi hlas dost přeskakuje... a nejhorší na tom je, že to slyším =D). Rovněž Ti přeji příjemný večer a hezký zbytek týdne =).

      Vymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat