čtvrtek 23. ledna 2014

Svázáni krví - 23. Kapitola



Pavlos zaklapl mobilní telefon a sklouzl k obousměrnému sklu na druhé straně malé místnosti. Jeden z jeho schopných zástupců se připravoval na důležité vyzvednutí. A jakmile se mu to podaří, ozve se, což snad bude v příštích několika dnech.

Podíval se skrz sklo na dva Temnokrevné lékaře vybavené osobními kyslíkovými maskami, kteří připoutávali ženu na laboratorní stůl. Škoda, že pro testy nemohla být nadopovaná uklidňujícími sedativy, protože chtěl být v místnosti a osobně dohlížet na celý proces. Ale jednoduše nedokázal tolerovat ječícího člověka, pokud nemohl vrazit zuby do měkkého masa, pak to totiž byla sladká hudba, když mu ten zvuk vibroval na rtech. Bez žíly to bylo jako nehty táhnoucí se na tabuli.
Vzhledem k jejím obarveným vlasům a vráskám kolem očí odhadoval její věk na něco kolem pětačtyřiceti. Bylo celkem pozoruhodné, že žila tak dlouho, pomyslel si, když její nohy obtočily třmeny. Sladkokrevní byli přitažliví pro všechny upíry, a dokonce i nováčci dělali chyby.
S rukou, na které byl prsten, si otřel kousek úst, když sledoval, jak se činnost rozvíjí. Byly to nejméně tři týdny od chvíle, kdy pil ze sladkokrevné a měl tak zatracenou žízeň. A v tomto bohem zapomenutém místě mu nepomáhala ani slabá energie. Proč by tady zatraceně chtěl žít jakýkoliv upír?
I když se nemohl dočkat, až se vrátí domů, o tomto dni snil věky. O dni, na který když se všichni upíři ohlédnou, rozpoznají ho jako rozhodující okamžik v jejich historii. Historii, kterou on tvaroval a stvořil. Mohl by ten den být pojmenovaný po něm, ku jeho cti? Postaví mu sochu? Euforie ho zvedla na nohy a on přistoupil blíže k oknu.
Brzy ho všichni uvidí jako reformátora, kterým byl, přinášejícího slávu zpět jeho druhu, znovu je zvedajíc na vrchol potravního řetězce, kam právem patřili. Všichni ty pochybovači, ti slabí následovníci Rady, se před ním skloní.
Otřel si potící se ruce o záhyby jeho černé róby. Ano. Ti kdo ho nebrali vážně, považovali ho za slabého, neúspěšného mlaďocha, budou nuceni přiznat, že měl pravdu. To, že se jejich druh stává silnějším při dietě z výhradně lidské krve.
Opojná vůně se linula z jeho kůže a on se nadechl. Byla to vůně vůdce.
Pokud vše půjde podle plánu, za méně než rok, až se narodí první várka Sladkokrevných, těm šťastným duším, co se ho rozhodly následovat, bude poskytnutá neomezená sladká. Kolik krve mohou vysát lidskému dítěti bez toho, aby ho zabili? Brzy to zjistí. Pokud zde vše půjde podle plánu, brzy budou otevřené laboratoře po celé zemi a pak bude mít nepřeberné množství testovacích subjektů. Mnoho z jeho druhu nikdy předtím ani neochutnalo sladkou, a až se to stane, nepochyboval, že bude mít zástupy dychtivých následovníků. Ne, nedovolí, aby k událostem příštích několika dnů došlo, aniž by viděl každý detail.
Naklonil hlavu na stranu, když žena začala křičet, ale nic neslyšel. Díky Bohu za zvukotěsné sklo. Možná, že neprojde testem. Sladká ze zkumavek nebyla nic v porovnání s energií, kterou bylo možné získat přímo ze zdroje. Čtyřicet pět bylo trochu moc na to, aby měla děti, takže tady definitivně byla možnost, že se jí nepodaří kvalifikovat se pro jejich malý projekt. Pokud tomu tak bude, bude přivedená do jeho komnat k likvidaci.
Jeden z lékařů držící kovový nástroj vstoupil mezi ženiny nohy. Žena se zavrtěla, pokoušela se vzpírat boky proti stolku. Měla na nehtech na nohou třpytky? S přimhouřenýma očima si Nejvyšší Pán všiml jejích bílých nehtů. Byla to žena, která se o sebe starala.
Stiskl tlačítko interkomu. „Odstraňte prostěradlo.“
Ženská hlava sebou škubla směrem k reproduktoru a někdo strhl nemocniční modrou látku.
Když Nejvyšší Pán koukal na její velká prsa, křivky boků a oholené pohlaví, jeho erekce napnula látku róby. Na druhou stranu se s ní možná nejprve trochu pobaví. Olízl si rty, zatímco sledoval, jak testování začalo.
*   *   *
 „Takže, ještě jednou, na co že jsi to potřeboval?“ Mackenzie vrátila svůj řidičský průkaz do peněženky.
„Chci tě být schopen vzít do kanceláře a na to potřebuješ povolení. Tady je tvoje karta.“
Přehodila si šňůrku kolem krku a následovala Doma ven z podkroví. „Jsem trochu nervózní. Nebudou mě chtít všichni… ach, víš. Kousnout?“
„Součástí našeho tréninku jakožto Strážce, je naučit se být necitliví vůči přitažlivým vlivům. Měla bys být v pořádku, akorát se nikomu nepliž za záda. Ve skutečnosti, zvoneček, o kterém jsi předtím vtipkovala, není tak špatným nápadem.“ Zírala na něj, když tiskl tlačítko výtahu. „Přeji si, abychom si z toho jen dělali srandu, ale není to tak. Chuck má teorii – to je fuk. Budu s tebou za všech okolností. Nikdy tě nespustím z očí, když budeme kolem jiných upírů. Kromě Lily. S ní budeš v bezpečí. A Cordellem. Mladí[1] se nezdají být tak ovlivněny sladkou jako zbytek z nás.“
„Proč je Lily v pořádku?“
„Byla kolem několika Sladkokrevných. Myslím, že jedním z nich byl i její poslední milenec. Jo, a Kenz, jen aby sis nemyslela, že před tebou mám tajnosti, spali jsme spolu.“
Mackenzie se naježila. „Byl jsi do ní zamilovaný?“
„K čertu, ne. Ona mě nemilovala, ani nemiluje. Je to jen velmi drahocenná přítelkyně. Pamatuješ, když jsem ti říkal o našich sexuálních potřebách? Pro nás je tohle poměrně běžné mezi nespárovanými. Je to naprosto náhodné, ale vím, že je to těžké pochopit.“ Povzbudivě jí stiskl rameno. „Ale v závazném vztahu jsme naprosto monogamní. Mnohem více, než většina lidí.“
Mackenzie se částečně uvolnila, ačkoliv byla připravena nenávidět tuhle tu Lily. „Jaká je Chuckova teorie?“
Dveře výtahu se otevřely a ona vešla dovnitř. Dom po ní vrhl nezbedným úsměvem – stejným úsměvem, kterým po ní vrhnul v letovisku – než strčil jeho ID kartu do slotu v desce a stiskl tlačítko nižšího podlaží.
„Myslí si, že když jsme spolu – když se milujeme – mění to lehce tvou vůni a dělá tě to méně… jak bych to řekl? Nevoníš pak tak silně ostatním upírům.“
Málem se zadusila. „Chceš říct, že čím více máme sexu, tím jsem kolem nich ve větším bezpečí?“
„Myslím, že ano. Chuck řekl, že to je… ach… velmi zřetelné, když jsme odjížděli.“
S cinknutím se výtah zastavil a dveře otevřely. Vešla s Domem do spoře osvětlené chodby. Světla v sobě musela mít snímače pohybu, protože pokaždé, když se chystali vystoupit ze světelného kruhu, rozzářila se další žárovka. Dobře, že neměla klaustrofobii, neboť se zdálo, že se tunel ve tmě táhne do nekonečna. Vzduch byl zatuchlý, se suchým zápachem, jako kdyby se zde příliš často nevětralo.
O deset minut později vytáhl Dom svou kartu a vložil ji do slotu v blízkosti těžkých dveří. Ty se otevřely a oni vstoupili do předsíně se zlatavým kobercem. Obrovské kytice čerstvých květin stály na ozdobně vyřezávaném stolu Královny Anny mezi dveřmi výtahu.
„Bože, s tou vší chůzí by holka ani nepotřebovala cvičit.“
Další chodba, další dveře. Když Dom chytil kliku a otevřel, zaslechla zevnitř zvuk country hudby. Následovala ho do mamutího cvičebního zařízení. Tělocvična v kanceláři? Vysoké, trámové stropy se musely táhnout alespoň tři poschodí nahoru. Nejmodernější kardio stroje byly seskupeny na pravé straně místnosti, zatímco stroje ke zvedání závaží byly v jednom vzdáleném rohu, obklopené trampolínou. Podlahy lemovaly silné žíněnky. Cítila chlór. Musel tu někde být i bazén.
Blondýnka s obličejem, který patřil do reklam na péči o pleť, k nim zamířila. Bosá, s pytlovými pyžamovými kalhotami utaženými v pase, třpytivým něčím v pupíku a košilce, která jí sotva zakrývala spodek prsou. Když zívla a protáhla se, Mackenzie odvrátila oči v případě, že jí prsa vyskočí ven. Dom představil ženu jako Lily, jedinou stopařku vůní úrovně A přiřazenou Seattlu.
Skvělé, prostě skvělé. Domova ex vypadá jako modelka.
S rozšířenýma očima připomínající Bambiho, se Lily podívala na Mackenziinu nataženou ruku, a zavrtěla hlavou. „Nechci ti ukrást tvou energii, lásko. Necháme ji pro Doma, co?“ Dokonce i ten hlas s přízvukem byl sexy. Kanaďanka, možná? Lily zavřela oči, zavětřila a usmála se. „Dobrý Bože, ačkoliv, voníš úžasně.“ A pak lehce kývla a Dom se viditelně uvolnil.
Sakra. To tady každý věděl o Chuckově teorii? Mackenzie by stejně dobře mohla nosit ceduli oznamující: ano, máme hodně sexu, a uchránila by je před všemi těmi problémy.
„Rád tě vidím tak vyšňořenou,“ řekl Dom Lily.
„Hej, jdi do pr – trhni si. Je mi to líto, Mackenzie. Zůstala jsem tady a nedostala se do postele až do rozbřesku. Nevěděla jsem, že přijdete tak brzy, jinak bych sjela k sobě a převlékla se. Obvykle nevypadám tak hrozně.“ Načechrala si vlasy a znovu tam vykoukla ta prsa. „Ach, tady je Jackson,“ řekla a podívala se Mackenzie přes rameno. „Tohle by mohlo být zajímavé.“
Mackenzie se otočila a spatřila svalnatého muže s holou hrudí prorážet jedny z dveří mimo hlavní místnost. Měl světle hnědé vlasy, které by mohly být dostatečně dlouhé, aby se dotýkaly jeho ramen, kdyby netrčely všemi směry. Jednu ruku měl v teplácích, které mu visely povážlivě nízko, a v druhé držel jablko. Domova ruka na jejím rameni náhle jako by byla ještě víc ochranitelská.
„Ach proboha. Pokud to nejsi ty,“ řekl Dom Lily, „tak to vždy provede on.“
„Dome. Lily. Ahoj, Mackenzie,“ řekl Jackson. „Nikdy jsme se skutečně nesetkali, ale znám tě.“ Vytáhl ruku z jeho rozkroku a napřáhl jí, aby si s ní potřásl.
„Proboha, Jacksone.“ Dom odrazil jeho ruku stranou.
„Jen jsem škrábal svědění. Omlouvám se.“
Mackenzie potlačila úsměv. Tohle bylo něco, co by udělal i Corey. Naklonila hlavu na stranu a snažila se ho zařadit. „Omlouvám se. Potřebuju popostrčit tady.“ Poklepala si na čelo. „Zdá se, že jsem na tebe zapomněla.“
Jackson zaklonil hlavu a rozesmál se. „Byl jsem ten, kdo – vadilo by ti, kdybych jí to řekl, Dome?“
„To je fuk.“
„Byl jsem tím, kdo postavil silniční bloky, když ses snažila vrátit na hřbitov. Takže já tě rozhodně znám, i když jsi mě nikdy neviděla. Sledoval jsem tě a tiše jsem umíral smíchy.“
„Když nad tím tak přemýšlím, tak vypadáš jako bastard.“
Dom i Lily se zasmáli.
„Hej, viň z toho jeho. Jen jsem plnil rozkazy.“ Jackson jí obešel v širokém kruhu a i on zavětřil. „Jsi si jistý, že je sladká – oh, ano, už to cítím. Ačkoliv jen jemně. Dobrá práce, hřebče.“
On to taky věděl? Zírala na Doma. To všichni upíři mluvili o jejich sexuálních zážitcích, jako kdyby šlo o fotbalový zápas? „To tady všichni žijete?“ Zeptala se Mackenzie, aby změnila téma. Museli, protože oba vypadali, jako by právě vylezli z postele.
„Někteří z nás ano,“ řekla Lily. „Domovo místo je zhruba tamhle.“ Ukázala za Mackenziino pravé rameno. „Můj byt, když jsem tady, je pár bloků tamtím směrem.“ Ukázala palcem za ní.
Když spatřila zmatený pohled na Mackenziině tváři, dodala: „Celá oblast kolem Pioneer Square je propojena podzemními tunely, které naši stavitelé postavili před mnoha lety v Seattlu. Pouze malá část podzemí je otevřena pro veřejnost a naše tunely využívají část obrovského, nevyužitého prostoru, který je pod městem. Je to ve skutečnosti docela šikovné. A díky bohu za to. V opačném případě bychom při střídání byli nuceni být spolu v jednom zařízení, jako to je ve většině ostatních terénních kanceláří, s vším tím žvaněním a kecy.“
„Co je na tom tak špatného?“ Řekl Jackson. „Povídej spíš o příhodnosti.“
Lily protočila oči. „Pár Mladých žije na druhé straně Washingtonského jezera, protože slunce neovlivňuje jejich hladinu energie tak, jako u nás. Náš Velitel kraje má byt tamhle a používá ho, když je ve městě. A Jackson, no, on je právě teď tak trochu bezdomovec. Nebo ne, lásko?“
Bylo jasné, že Lily ráda mluví, ale kupodivu Mackenzie neodpuzovala tak, jak čekala.
Jackson se zamračil na Lily a otřel si jablko o tepláky.
„Posledních pár nocí spí v místnosti pro úpravu videí a zvuků,“ vysvětlila Lily.
„Co se stalo?“ Zeptal se Dom. „Myslel jsem, že máš s někým vážný vztah.“
Jackson otevřel ústa, aby odpověděl, ale Lily mu do toho skočila. „Chodil s ní pár měsíců, než to posral. To je to nejvážnější, co se v jeho světě vyskytlo.“
„Velmi vtipné,“ řekl Jackson. „Nefungovalo to, to je všechno. Nerozuměla mi.“
Lily vyprskla smíchy. „Jasně, fungovalo to, dokud ho nenačapala, jak buší do nějakého zrzavého lidského mláděte, které potkal v Pink Salonu.“
„Nekrmil jsem se celé týdny a má vůle byla slabá. Trochu jsem se nechal unést opravdu nádhernou ženou, kterou jsem potkal v klubu. Jedna věc vedla k druhé a pak-“ vzhlédl, hledajíc sympatie, nebo tak něco. „Ach, sakra,“ řekl a zabořil zuby do jablka.
„Jo, tak se tomu dnes říká, co?“ Pronesla Lily. „Měla jsem Sandru docela ráda. Vyměňovaly jsme si knihy. Bude mi chybět.“
Mackenzie se přitiskla trochu blíž k Domovi. „Co se jí stalo? Té žene z klubu? Snad… nezemřela?“
„K čertu, to ne. To až další noc, kdy jsme se dali dohromady, znovu v Pink Salonu, jsem byl přichycen.“
Mackenzie se uvolnila.
„Chudák Sandra,“ řekla Lily. „Myslela si, že máte něco zvláštního, ale zřejmě se pletla.“
Jackson si hřbetem ruky otřel z brady jablečnou šťávu. „Nepotřebuju od tebe poslouchat tyhle kecy. Jdu se vrhnout na kuchyň. Umírám hlady. Těšilo mě, Mackenzie.“
Hodil ohryzek do odpadkového koše s efektivním pohybem zápěstí. Když dopadl, praštil se přes zadek a zamumlal něco, co nedokázala rozeznat. Lily ho zřejmě slyšela, protože se uchechtla a protočila oči. „V kolik hodin je zítra sraz, Dome?“ Zeptal se Jackson, když zatlačil na dvojité dveře.
„Ve dvě. V Třídě B budeme diskutovat logistiku. Musíme být připraveni při západu slunce.“
Mackenzie se otočila zpátky k Lily. „Dom mi říkal, že máš dceru, Zoe?“
Lilyiny oči se rozzářily. „Ano. Sedm let a je to světlo mého života. Zůstává v Horseshoe Bay s mými rodiči, když jsem na střídání. S tím, jaký je tady teď blázinec, jsem poslední dobou nebyla schopná se dostat pryč. Ale doufám, že se tam zastavím za pár nocí. Blíží se mé volno. Správně, Dome?“
„Předběžně. Záleží na tom, zda zjistíme, kde se nachází zkušební laboratoř Temnokrevných.“
„To je fér. Nechtěla bych odejít, pokud by se nám to podařilo. Mackenzie, dovol mi ti to tady ukázat. Mám fotku Zoe ve své skříňce.“ Lily jí nabídla loket a Mackenzie si do něj neochotně zavěsila ruku.
„Dom pravděpodobně umírá touhou dostat tě do dámské šatny, jen pod záminkou toho, aby to tam viděl,“ vykřikla Lily přes rameno, aby se ujistila, že ji slyší, než se otočila zpět k Mackenzie. „Ale my ženy tam chlapy nepouštíme bez ohledu na to, jak moc chtějí, či jak moc se nás snaží pokoušet. Mohou si ničit své vlastní šatny těmi všemi mokrými ručníky a napůl snědeným jídlem. Nepotřebují to dělat i těm našim. Kromě toho máme soukromé salonky pro jakékoliv šu – blbnutí. Pojď.“
„Nemusíš se hlídat na můj účet,“ řekla Mackenzie, když procházely kolem baru s džusy. „Nejsem prudérní nebo tak něco.“
„Musím si hlídat svůj jazyk kolem Zoe, takže je to dobrá praxe. Opravdu nadávám jen kolem těch kreté-kluků. Moje matka málem dostala infarkt, když jsem posledně vypustila tu K-bombu. Řekla, že mluvit tak je pro někoho jako jsem já příliš drsné – představ si. Slíbila jsem jí, že na tom do příště zapracuji.“
Když Lily odemkla dveře do dámské šatny a ty se otevřely, Mackenzie měla pocit, jako by právě vstoupila do lázeňské fantazie. Tmavě dřevěné police, pravděpodobně z mahagonu, s kosočtvercovými přihrádkami byly plné srolovaných bílých ručníků, lemujíc zadní stěnu hezkého foyeru. Na koktejlovém stolku stálo několik skleněných džbánků s ledovou vodou a plovoucími plátky okurky a citronu, společně s miskou s čerstvým ovocem. Mackenzie napůl očekávala, že jí obsluha nabídne načechraný bílý župan a přiřadí jí skříňku.
„Musíte tady mít lidi, kteří vám to udržují. Je to těžké vzhledem k omezení denním světlem?“ Zeptala se Mackenzie.
„Zaměstnáváme několik Mladých, stejně jako lidí, kteří jsou si vědomi upíří rasy a osvědčili se jako velmi loajální. Dokonce čas od času slouží jako dárci. Představím tě Xianovi. Myslím, že zjistíš, že jeho rodinná historie je velice podobná tvé.“
Lily natáhla volnou ruku v perfektním pohybu Vanny White[2]. „Tady jsou soukromé šatny a sprchy. My holky máme raději trochu více soukromí, než chlapi. Nevadí jim, když jejich nádobíčko visí, aby ho všichni viděli, ačkoliv někteří z nás jsou trochu umírněnější.“ Poškrábala si ploché břicho a krystalový piercing se zableskl. „No, jen někteří.“
„Kolik ženských agentů tady pracuje?“
„Právě teď jsme tu na otočku jen tři. Jedna z nich je na mateřské dovolené, ale možná se už nevrátí. Je teď celá pryč z toho, že je mámou.“
„Pracovala jsi, když se narodila Zoe?“ Být Strážcem se zdálo být velmi obtížnou prací pro někoho, kdo má děti. Přemýšlela, jestli některá z nich měla vážný vztah.
„Jo, přesouvala jsem se mezi několika kancelářemi. Jsem stopařka, takže je můj rozvrh většinou zaplněný.“ Lily dovedla Mackenzie do sauny a parní lázně. „Doufáme, že brzy budeme mít víc ženských agentek. Je to tady příliš obtěžkané testosteronem. Za tamtěmi dveřmi máme také vířivku. Je to docela žhavé místo. Dochází v ní k plno akcím, jak si dokážeš představit.“
Jo, to uměla. S každým krokem, který udělala, cítila ostré pálení v místech, kde jí Domovo strniště přejíždělo po kůži mezi jejíma nohama, připomínajíc jí, jak strávila posledních čtyřiadvacet hodin. Vysvětlil jí navýšenou potřebu k sexu oproti lidem, ale chtěla znát i ženský pohled. „Pověz mi něco. Vy všichni se zdáte být… mnohem víc sexuální. Mám pravdu?“
„Máš naprostou pravdu. Nejen, že nám sex pomáhá potlačit naše přirozené agresivní tendence, ale také je to věc přežití, stejně nezbytná jako jídlo či dýchání. Před mnoha staletími naše rasa téměř vymřela a od té doby rivalita mezi našimi lidmi udržovala naše počty nízké. Navíc, kvůli zvýšeným požadavkům na energii nejsou všechny z nás schopny rodit děti. Měla jsem štěstí.“
Připomínajíc si to, co jí doktor řekl o tom, že nebude schopná mít děti, si Mackenzie uvědomila, že její situace není ojedinělá. Alespoň něco měly společné.
„Když už mluvíme o sexu, Dom ti řekl, že jsme spolu souložili, že jo?“
Mackenzie přikývla a snažila se nevypadat překvapeně. Bože, byly opravdu otevření ohledně sexuálních návyků.
„To je dobře. Nerada bych, aby mezi námi bylo jakési divné tajemství.“ Lily se usmála. „Neboj se, lásko. Spali jsme spolu před lety. Už jsem nějakou dobu ve vztahu. Nikomu to ale neříkej, ráda bych to pro teď udržela v tajnosti. Jen mezi námi holkami, jo? Teď mi dovol, abych ti ukázala, jak fungují tahle masážní křesla.“
Povrchně by bylo tuto ženu snadné nenávidět, ale čím víc si povídaly, tím víc se Mackenzie uvolňovala. I když byla Lily krásná jako modelka a poněkud drzá, Mackenzie ji měla ráda a nacházela její chování vřelým a přívětivým. Vylezla si na kožené křeslo a Lily jí vysvětlila, jak všechny ty ovládací prvky fungují. Jak se křeslo dalo do práce, Lily si sedla vedle a naprogramovala si své vlastní.
„Jak můžeš být kolem mě?“ Zeptala se Mackenzie, její hlas byl lehce roztřesený z vibrací křesla. „Není to těžké?“
„Jsi chutná, to jistě. Žila jsem s lidským chlapem, Sladkokrevným, před mnoha lety, tak jsem si docela zvykla. Opravdu to není těžké, když na to nemyslíš. Dom to zvládá skvěle, jak vidím.“
„Myslím, že ano, ale on by nesouhlasil. Co se s ním stalo? S tvým přítelem. Rozešli jste se?“
„Temnokrevní dostali Keitha během zatraceného dne. Myslím, že nějak narazil do jejich doupěte. Promiň. Nechci tě strašit, ale to je jeden z důvodů, proč je Dom ohledně tebe tak paranoidní. Ví, čeho jsou schopni.“
„Je mi to tak líto.“
„Díky. Bylo to před padesáti lety, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera.“
Mackenzie zavřela oči, židle jí masírovala záda a lýtka. „Můžu se tě zeptat na něco osobního?“
„Jistě.“
„Vy dva… ty a Keith… vyměňovali jste si navzájem krev?“
„Nevěděl, že jsem upír.“
Jak to bylo vůbec možné? Mackenzie na Domovi přitahovalo vše, to, kým byl, včetně upírství. „Bylo těžké to před ním udržet v tajnosti?“
„Pila jsem z něj jen jednou a podařilo se mi přestat, ale příště jsem se příliš bála, tak jsem to už nikdy nezopakovalo. Opravdu jsem ho milovala, víš? Takže to nebyl tak velký problém.“ Lily se natáhla a poplácala Mackenziinu ruku na opěradle.
*   *   *
 „Všichni jsme v kritické situaci,“ řekl Dom. „Laboratoř Temnokrevných má být veřejně odhalena za dva týdny, již s několika chovnými páry připravenými. Lilyin zdroj nám řekl, že hledají další. Jejich vězni jsou nepochybně vystavěni těm nejhorším pokusům, k čemuž jsou ještě nucenými dárci, a to i přes to, že operace ještě není v plném proudu.“
„Nějaký nápad ohledně toho, kde by se zařízení mohlo nacházet?“ Zeptal se někdo.
„Víme jen to, že přesná poloha je přísně tajná,“ řekl Dom. „Pouze ti, co jsou přímo zapojeni, ví, kde je – ani mocenská struktura Temnokrevných tuto informaci nemá. Jediné, co víme je to, že je to někde na západ od kaskád a tři hodiny cesty od Seattlu. Někde v tom velkém prostoru táhnoucím se od kanadské severní hranice až po jihozápad Washingtonu a západ poloostrovu Kitsap a ostrovů San Juan. Musíme vzít v úvahu dobu přepravy trajektů stejně jako to, jak dlouho trvá cesta autem, což zužuje naše možnosti na Narrows Bridge a Gig Harbor a na severu oblast  Deception Pass a ostrovu Whidbey. Lily, ty a tvůj tým máte jihozápad. Jacksone, tvůj tým severozápad. Já vezmu jednotku na západ poloostrovů.“
„Jak to místo najdeme, pokud je maskované?“ Zeptal se Mitchell. Přecházel u dveří jako tygr v kleci, jednoznačně nadšen z vyhlídky, že půjde znovu do terénu.
„Přidělil jsem ke každé jednotce několik stopařů pachů úrovně A. Někteří z nich jsou z kanceláře z Horseshoe Bay a Portlandu a dopraví se sem přes den. Dnes večer by tu měli všichni být. Navíc, Cordell rozběhl několik vyhledávacích algoritmů, které vykreslí nejpravděpodobnější oblasti, ve kterých by mělo být takové zařízení umístěno v každém ze sektorů, které vám byly přiřazeny. Bude to jako pátrací a záchranná mise, kde si budete muset vyznačit své hranice a metodicky je pokrýt. Pokud nic neobjevíte, můžete se přesunout do dalšího sektoru. Musí to být metodické a rychlé, lidi. V sázce jsou životy.“
*   *   *
 „Jak dlouho myslíš, že budeš pryč?“ Mackenzie seděla na pultě v koupelně, pojídala hrst arašídů, zatímco Dom zapínal malý batoh.
„Nevím. Možná budeme mít štěstí a brzy to najdeme.“ Vstoupil jí mezi kolena, přisunul si jí blíž za boky a vtiskl jí na rty dlouhý polibek. Jeho ruka se automaticky zvedla k jejím prsům, pohladil jí bradavky. Bože, vzrušilo ji, že si bral, co od ní chtěl, kdykoliv chtěl.
„Ozvu se, když budu moct,“ pokračoval. „Ale ty mi musíš slíbit,“ odtáhl se a podíval se na ni přímo, „že za žádných okolností neopustíš podkroví, pokud nepůjdeš do kanceláře. Znáš Cordella. Bude hlídat velitelské centrum, takže s případnými dotazy jdi za ním. Pokud budeš potřebovat něco jiného, jídlo či drobnosti, zavolej Xianovi a on to sežene. Na poloostrovech je často mizerný signál, takže bys mě nemusela hned sehnat. Tak, teď pojď se mnou.“ Stáhl ji z pultu. „Chci ti něco ukázat.“
Zpět v terénní kanceláři nastoupili do výtahu pro nižší poschodí. Otevřel se v podzemí ve střelnici s pěti boxy, které se automaticky rozsvítily, když prošli silnými zvukotěsnými dveřmi.
V prosklené skříni napravo od dveří bylo několik řad poloautomatických a automatických pušek. Nevěděla o nich nic, ale vypadaly poněkud zlověstně. Nalevo od dveří byla stěna od podlahy až po strop lemována skříněmi a šuplíky, ve kterých byly pravděpodobně všechny možné druhy zbraní. Dom sáhl po jedné ze zásuvek, přejel prsty po obsahu uvnitř a pak zřejmě našel to, co hledal, když vytáhl malou žlutou krabici s náboji.
Zrovna se chystala říct, že už nemá svůj malý Ruger, že ho ztratila po střelbě na dva Temnokrevné, když ho Dom magicky našel a podal jí ho. „Tak pojď. Chci vidět, co umíš.“
Po nasazení brýlí a klapek na uši se postavila do druhého boxu, který si vždy vybírala bez ohledu na střelnici. S plným zásobníkem a cílem v dohledu se přinutila uvolnit kolena a zklidnit dech, ale bez ohledu na to, jak moc se snažila, zdálo se, že se nedokáže soustředit na cíl lidského tvaru. Dom byl příliš blízko. Narušoval její soustředění. „Mohl bys?“ Trhla hlavou stranou. Poslechl ji, ustoupil, ale pobaveně při tom vrtěl hlavou.
S vědomím, že ji sleduje, vypálila a téměř pokaždé se trefila do hlavy svého cíle.
„Jsem ohromen,“ řekl krátce poté, když bylo spotřebováno několik nábojů. „Uvidíme, jak si povedeš, když se budou pohybovat.“ Stiskl něco na boční stěně a podél zadní řady se objevily čtvercové cíle. Posouvaly se ze strany na stranu, nahoru a dolů jako v karnevalové hře. Trefovala jeden po druhém, zastavila se jen na tak dlouho, aby si vzala další zásobník, dokud nezačala mít pocit, že jí ruce upadnou a viděla dvojitě.
„Tohle není zrovna pistole pro cíle, ale ty s ní zatraceně dobře umíš.“
„Díky.“
„Tady. Pojď si ke mně sednout.“
Po vizuální kontrole zbraně ji zajistila a odložila, přešla k němu. Přitáhl si ji na klín. „Jsem nadržený, když tě vidím takhle střílet.“
„Ty jsi nadržený ze všeho.“
„To je pravda.“ Ukázal na malou kovovou krabici s náboji. „Poslouchej, chci, abys je použila, až budu pryč.“
„Co to je?“ Zeptala se, když zvedla víko. Byla tam jen hromada normálně vypadajících kulek.
„Jsou stříbrné. Chci, aby sis oba zásobníky naplnila těmito.“
Copak si myslel, že je tady v nebezpečí? „Ale-“
„Je to preventivní opatření. Protože jsi Sladkokrevná, měla bys mít zbraň vždy nabitou těmito. Ale ty i já víme, že neopustíš podkroví, že? Na. Nemohu je nabít sám bez rukavic. Udělej to ty.“



[1] V Aj tady používají výraz changelings, což je v překladu něco jako měnič/podvržené dítě. Ačkoliv v téhle knize to znamená mladé upíry, kteří ještě neprošli fází, kdy se zvýrazňuje jejich chuť ke krvi a citlivost na slunce. Proto jsem se rozhodla to překládat takto. (tzn. Je to něco, jako upírští puberťáci)
[2] Americká herečka, známá také z televizní show Kolo štěstí

14 komentářů:

  1. Děkuji za další pokračování,

    OdpovědětVymazat
  2. Moc dekuji za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že si to nazvala dobre :)
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat