pátek 3. ledna 2014

Svázáni krví - 22. Kapitola




Silná, tísnivá deka mraků zakryla slunce, čímž dramaticky snížila UV záření. S čepicí, dlouhými rukávy a povytáhnutým límcem, Dom doufal, že bude schopen na krátkou chvíli odolat světlu, než si ho všimne a začne mu vysávat energii.
Dorazil do umělecké školy ve stejnou chvíli, kdy jeho známý ze Seattlského Policejního Oddělení, Johny Sinclair, vystoupil z neoznačeného vozidla. Když se poprvé setkali, byl Johny ve Zvláštních silách a Dom byl expertem, kterého si najali, aby je naučil dovednosti s nožem. Oba muži v průběhu let zůstali v kontaktu. Když Johny vstoupil do SPO a Dom sem byl přeřazen Agenturou, příležitostně si vzájemně pomáhali. Johny byl jedním z několika mála vybraných lidí, kteří věděli o jeho světě.

„Máš něco?“
„Muž jménem Paul Coook zavolal dnes ráno ohledně pohřešované osoby, Martina Johanoviche. Měli spolu včera jít na večeři, ale ten chlap se neukázal. A také nebyl v práci. Vlastní tuhle uměleckou školu?“
„Ano. Učil třídu, kterou měla učit moje… kterou měl učit někdo, kdo je pro mě velmi důležitý. Zanechal jí hlasovou zprávu ve 21:43, kde říkal, že po ní jdou dva muži. Znělo to vyděšeně a bez dechu, jako kdyby utíkal. Věřím, že to má spojitost s tím, co se jí stalo před dvěma večery. Byla pronásledována několika Temnokrevnými, ale utekla.“
„Myslíš, že by to mohli být stejní chlapi?“
„Ehm, ne. O tu první dvojici kreténů jsme se postarali. Tihle dva museli být jejich náhrada.“
„Wow, někdo ji hodně chce. Napadá tě proč?“
„Proto, že je Sangre Dulce.“
„Sakra, chlape. A je to tvoje žena?“ Johny hvízdnul, když Dom přikývl. „Pojďme dovnitř a uvidíme, jestli se nám podaří zjistit, co se stalo panu Johanovichovi.“
Johny sotva otevřel dveře, když Domův nos naplnil nepopiratelný pach.
„Kurva. Temnokrevní.“
„Podívej se na tu krev. Máme tady místo činu. Musíme jít ven a zavolat posily.“
Když se zastavili na chodníku, Johny vytáhl zpoza ucha cigaretu, zavřel oči a přičichl si.
„Myslel jsem, že jsi přestal,“ řekl Dom, když si stoupnul pod strom, snažíc se ochránit před světlem.
„Taky že jo. Jen si k nim čas od času přičichnu. Cítím se tak víc pod kontrolou. Jako kdybych si mohl zapálit, ale nechci. Je to hloupé, já vím.“ Prohrábl si rukou krátké tmavé vlasy. „Tak, řekni mi o tvé ženě. Musí to být vážné, když kvůli ní jdeš ve dne ven. Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem tě vůbec někdy předtím viděl před západem slunce. Myslel jsem, že pro žádnou jinou nemáš čas, jakmile se nasnídáš.“
Dom pokrčil rameny. „Jdu zkontrolovat zadní uličku.“
Johny se zasmál tomu odmítnutí. „Fajn, dej mi vědět, pokud něco objevíš.“
Dom zahnul za roh uličky a bylo to tu zas. I když ten pach už vybledl, byl si jistý tím, že tudy prošli Temnokrevní. Stejný krvavý pach zavětřil i uvnitř, ale tady byl mnohem silnější. A sílil s každým krokem, který udělal směrem k zrezivělé zelené popelnici.
„Ach, k čertu.“
*   *   *
Krátce nato, co Dom vstoupil do podkroví, rozrazil dveře ložnice. Mackenzie vzhlédla od notebooku, oči do široka rozevřené. Přitáhla si křeslo k oknu, kde seděla s nohama zastrčenýma pod sebe.
Letmo se zastavil, jen aby stiskl tlačítko pro automatické rolety, než třemi obřími kroky došel k ní a přitáhl si ji do náruče. S nosem pohřbeným v jejích vlasech, ji pevně stiskl, příliš ji zmáčkl, ale nemohl si pomoci. Musel ji cítit, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. To ona byla jejich zamýšleným cílem. Mohla to být ona, koho by tam našel, ne Martin.
„Dome, co je? Kde je Martin? Snažila jsem se mu dovolat, ale-“
Snažil se promluvit, ale hrdlo se mu pevně sevřelo pod tíhou toho, co jí musel říct.
„Co se stalo? Kde je?“
„Je mrtvý, Kenz. Zaútočili na něj Temnokrevní v umělecké škole.“
Zapotácela a on ji znovu objal. „Jak to víš? Jsi si jistý?“
„Kenz, já byl tím, kdo ho našel.“
Nohy pod ní ochably a on s ní klesl na podlahu, přejíc si, aby mohl smýt její bolest.
*   *   *
 „A co hodláš dělat? Seznámíš se s Coreyim v restauraci a řekneš: Ach, mimochodem, tvá sestra nemohla přijít, ale opravdu rád tě poznávám?“ S rukama v bok stála Mackenzie v hale v podkroví. Navzdory tomu, že jí celé tělo bolelo ze všeho toho pláče, byla naštvaná tím hloupým nápadem.
„Je to pro tebe příliš nebezpečné,“ řekl Dom, když škubl řemínkem jeho pouzdra na nůž, připevňujíc si tu drsňáckou zbraň k trupu, než vklouzl do vlněného kabátu. Viděla dvě zbraně na jeho zádech – o kterých si rozhodně byla jistá, že nejsou legální – ale kolik dalších jich ještě na sobě měl, které neviděla? Ten muž byl jako chodící arzenál. „Půjdu k jeho domu, abych ho zkontroloval. Měl bych být schopen z vnějšku detekovat, jestli je sladkokrevný či ne.“
„No, tohle je prostě šílené.“ Promnula si hřbety rukou oteklé oči. „Co když bude Sangre Dulce? Co potom? Chystáš se mu zaklepat na dveře a říct mu, ať jde s tebou, i když jste se nikdy nepotkali? Na to neskočí.“
A zatraceně, ona nebude sedět v podkroví a znova čekat. Byla unavená z toho všeho čekání, toho, že dovolovala, aby se věci děly všude kolem ní – dělala to celý život, čekala na nevyhnutelné. Čekala, až kladivo udeří.
„Nezajímá mě, že dokážeš upravit jeho paměť. Nechci, abys tohle dělal mému bratrovi. Budu tam, ať se ti to líbí nebo ne.“
Dom si přetáhl nohavici přes pouzdro, ve kterém měl další nůž, než se narovnal a probodl ji tvrdým pohledem.
Neexistoval způsob, jak by mu dovolila odejít bez ní. Popadla ho za paže, obtočila je kolem sebe a přitlačila si jeho zápěstí na záda.
„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal se.
„Není to tak, že bych šla ven sama. Budeš tam. S tebou jsem v bezpečí.“
Jeho nozdry se mírně rozšířily, svaly v jeho čelisti zaškubaly. „Vezmi si své věci,“ řekl nakonec. „Přijdeme pozdě.“
Parkoviště restaurace bylo napůl plné, když tam Mackenzie s Domem dorazili o hodinu později. Přes velké prosklené okno stále proudilo slunce na Vashon Island, ale cítila se tak otupěle, že si toho sotva všimla.
„Jak se držíš?“ Zeptal se Dom, jeho paže jí ochranitelsky ležela kolem ramen, zatímco si razili cestu k prázdnému stolu v baru.
„Stěží.“ Stále si znovu a znovu přehrávala v mysli Martinův vyděšený hlas. „Ale nemůžu čekat, potřebuju se to o Coreym dozvědět.“
„Vypadáš, jako kdybys plakala. Co mu řekneš?“
Protočila oči v sloup. „Věř mi. Nevšimne si toho. Beztak, je tady dost tma, takže i kdyby nebyl věčně zhulený, tak by si nevšiml.“
„Kouří hodně?“
„Nehledě na rodinné prokletí, ty bys byl taky huličem, pokud bys žil s někým, jako je Vanessa. Hele, tamhle je.“ Zamávala na něj. Prosím, nebuď jako já, modlila se v duchu. Sedla si na okraj židle, neodvažujíc se dýchat, zatímco si kousala vnitřní stranu rtu a její bratr kličkoval mezi stoly.
Byl obrazem pravé skejtařské módy, pískově blond delší vlasy mu spadaly do očí a na vrchu hlavy je měl v divoké změti. Na sobě měl šedé tričko, které bylo kdysi vínové – Mackenzie ho poznávala z jeho středoškolských let a věděla, že pravděpodobně má na jednom z ramen stále ještě malou dírku – těsné emo džíny, které mu visely z vytáhlých boků a tyrkysové boty, které byly rozvázané. Podařilo se jí usmát se. Byl oblečený úplně stejně, jako když ho viděla naposledy, až na černý žraločí zub a maličký křížek, které měl na šňůrce kolem krku.
Postavila se, aby ho objala a všimla si malého škrábance u jeho tváře, stejně jako štiplavého zápachu připomínající listí, který ulpěl na jeho oblečení. Nejspíš kouřil venku na parkovišti. Buď to, nebo to tričko nepral od doby, co se dostal na výšku.
„Kenzie!“ Corey ji bratrsky objal, málem jí strhl k zemi, když ji poplácal po zádech a její zuby o sebe zarachotily. Potom natáhl přes stůl ruku k Domovi. „Ahoj, já jsem Corey.“
Mackenzie nespouštěla oči z Doma, když je představovala. Dom na ni téměř neznatelně zavrtěl hlavou a z jejích ramen jakoby se zvedlo obrovské závaží. Je v bezpečí, díky Bohu.
„Je mi líto, že Vanessa nemohla přijít. Doufám, že to mezi vámi nezpůsobí žádné problémy.“
„Ne, já miluju plány na poslední chvíli. Vanessa až tak ne.“
Objednali si rundu a předkrm, a zatímco čekali na jídlo, Corey mluvil o škole, Dom mu řekl zkrácenou verzi toho, co dělal za práci a Mackenzie mu povyprávěla o jejích nových webových stránkách, snažíc se chovat nadšeně. Rozhodla se, že Coreymu neřekne o Martinovi, alespoň ne, dokud se bolest nevytratí či nebude tak čerstvá. O pár minut později se vrátila obsluha se džbánkem Hefeweizenu, grilovanými hovězími špízy a obrovským talířem nachos pro Coreyho, společně s jeho vždy vyžadovaným Thousand Island dressingem.
„Takže, kde jsi přišel k tomu ošklivě vypadajícímu škrábanci? Vypadá bolestivě.“
„Skateboarding. Neboj se.“ Zvedl ruku, mezi prsty měl zastrčený kousek nachos, když zvedl palec nahoru. „Měl jsem helmu, takže klid. Kamarád si otevřel nové místo pro vnitřní skateboarding v jižní Tacomě. Jedna z drah byla kluzčí, než jsem čekal a bum.“
Dom se na ní suše podíval a ona pozvedla jedno obočí v němé otázce. S náznakem úsměvu zavrtěl hlavou a popadl další špíz.
„Co dalšího jsi dělal?“ Zeptala se Mackenzie, zatímco přejížděla prstem po tlustém okraji džbánku jejího piva. Dom položil na její talíř kus hovězího, ale věděla, že tam zůstane ležet. Neměla hlad. „Dostal jsi peníze, které jsem ti poslala na knížky?“
„Jo, díky.“ Corey položil sýrový lupínek do dressingu, nacpal si celou tu věc do úst a začal mluvit. „Navštívil jsem včera mámu a vypadala docela dobře. Řekla, že-“ Corey polknul, zasmál se a napil se svého piva. „Promiň, ale máma si myslí, že jste se vzali.“
Mackenzie se podívala na Doma a viděla, jak mu zaškubaly koutky úst.
„A co dělá Vanessa?“ Zeptala se Mackenzie, aby změnila téma. „Je mi líto, že to dnes večer nestihla.“ Ne tak docela, ale cítila, že bylo její povinností se alespoň zeptat na jeho spolubydlící a přítelkyni, se kterou je už rok.
„Jako vždycky. Její Sezónní Emocionální Porucha ji hodně trápí kvůli temné zimě a ponurému jaru. Ani přes tyhle světelné boxy tvrdí, že by neměla dostatek UVA[1] nebo UVB. Jediné, co chce dělat, je ležet a dívat se na televizi.“
Tak nějak Mackenzie pochybovala o tom, že Vanessino špatné chování by mohlo být ovlivňováno výhradně SEP. Byla jízlivá i v létě.




[1] UVA i UVB jsou typy Ultrafialového záření s různou vlnovou délkou

24 komentářů:

  1. Děkuji za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. díky :D Sincerity

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :-) Marci

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad! ........Lea

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Dík za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. ďakujem za preklad:-)))

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat