pátek 31. ledna 2014

Pavoučí kousnutí - 24. kapitola




Příští odpoledne ve čtyři hodiny už jsme byli všichni nastoupení v nejsnobštějším a nejmódnějším venkovském klubu v Ashlandu jménem Pět dubů.

Jo-jo mi už během dopoledne sehnala potřebné informace o kalendáři společenských akcí sester Jamesových a taky pozvánky pro mě a Donovana Caina. Finn byl jako obvykle mezi pozvanými, na odpolední akci na podporu útulku pro týrané ženy, vzhledem k tomu, že měl ve zvyku štědře rozhazovat peníze na všechny strany. Teď jsem stála v tanečním sálu klubu, sledovala lidi a čekala, až se objeví sestry Jamesovy. Pět dubů byl rozsáhlý komplex pěti kruhových budov a taneční sál byla největší z nich. Rozlehlá kruhová místnost byla několik tisíc stop široká a zvedala se do výšky čtyř pater. Skleněná kupole propouštěla dovnitř denní světlo, které padalo dolů na korzující členy klubu. Na balkón se sedačkami, který lemoval celou místnost vedlo několik schodišť.
Na kamennou venkovní terasu vedly dvoje dveře a několik oken od stropu až k podlaze na zadní stěně. Působivý výhled ukazoval menší venkovní budovy, dubovou alej k bazénu, tenisové kurty, zelenou, rozlehlou pečlivě udržovanou plochu golfového hřiště s písečnými ostrůvky a pestrobarevnými vlajkami.

Lidé se v hlavním sále houfovali do malých skupinek, klábosili, smáli se a upíjeli z koktejlů. Někteří dávali přednost většímu soukromí na balkóně v patře. Jiní jen tak bloumali s koktejly v ruce nebo se usadili u stolů pokrytých světlými ubrusy. Runa klubu – žalud – byl ve zlatě vyvedený ve středu každého ubrusu. Stoly byly připravené na pozdější podávání večeře. Zatím si museli hosté vystačit s chlastem a žvásty.

V davu jsem zaznamenala několik prominentních upírů, živlů, trpaslíků i obrů. Všichni se snažili upoutat pozornost a co nejvíc nafouknout svou důležitost. Ale nikomu z nich se nepodařilo zastínit Mab Monroeovou. Vypadala uhlazeně a přitažlivě v dlouhých, kanárkově žlutých šatech. Ramena měla schovaná pod obrovským šálem s třásněmi a ve výstřihu se jí třpytil její rubínový runový náhrdelník. Kolem Mab se ve středu místnosti nashromáždila skupinka noshledů, kteří se pokoušeli upoutat její pozornost, ale její osobní stráž nikoho k ní a jejím dvěma společníkům nepustila příliš blízko. Další dva členové nejužší skupinky přitahovali pozornost také – Mabiin právník, Jonah McAlister a její pravá ruka Elliot Slater. McAlister se stříbrným vlasy, v drahém obleku a zasunutými zuby vypadal o kousek vyšší, než ve skutečnosti byl. Slater se svou výškou sedmi stop vyčníval z každého davu, i kdyby neměl na malíčku diamant velikosti holubího vejce.

Stála jsem u zadní zdi sálu poblíž skupin obchodníků v tmavých oblecích. Pár z nich si mě měřilo uznalými pohledy, ale chladný lesk v mých očích je odrazoval. Aspoň dokud v sobě nebudou mít ještě pár skleniček.

Abych zapadla do nóbl společnosti, oblékla jsem si obtažené černé šaty, které jsem loni dostala od Jo-Jo k vánocům. Byly z jemného úpletu s dlouhými, splývavými rukávy, které perfektně zakryly moje nože. Sukně byla po kolena, takže schované zůstaly i další nože připevněné na stehnech. Jako další ústupek jsem zvolila černé lodičky na jehlových podpatcích a vlasy jsem si sepnula dvěma ostrými jehlicemi.

Zazvonil mi telefon, což upoutalo pozornost jednoho z obchodníků.

„Manžel,“ řekla jsem potěšeným hlasem. „Obr, velice ochranářský. Má rád přehled kde a s kým trávím volný čas.“

Polkl a vrátil se zpátky ke svému pití. Zjevně jsem až tak moc za hřích nestála, aby riskoval střet s žárlivým obrem.

Poodstoupila jsem o pár kroků a přijala hovor. „Už je vidíš?

„Ještě ne.“ Odpověděl Donovan Caine. „Ale Finn vypadá, že si to u baru docela užívá."

Podívala jsem se přes sál. Po příchodu ke klubu jsme se rozdělili. Pohromadě jsme byli příliš nápadní, příliš zranitelní. Bylo bezpečnější zamíchat se do davu. Finn si vybral místo u baru, hned u hlavního vchodu. Jako každý muž v místnosti, i on měl oblek. Klasický střih, perfektně sedící na širokých ramenech. Světlo dopadající přes skleněnou kupoli na jeho hnědé vlasy jim dodávalo správný lesk. Právě zaujatě mluvil s trpaslicí posetou diamanty. Žena měla aspoň podle vrásčité kůže, bílých vlasů a uslzených očí určitě přes čtyři sta let. Pravděpodobně jedna z jeho klientek.

Finn si všiml mého pohledu, pozvedl sklenku k pozdravu a pokračoval v konverzaci. Nebylo moc věcí, které by ho dokázali rozptýlit, když byl zaujatý prací nebo nějakou ženou – a nezáleželo na tom, jak byla stará. Finn příležitostně spával i se staršími ženami a jejich svádění ho bavilo úplně stejně jako těch mladých.

„Finn si tyhle věci vždycky užívá,“ podotkla jsem. „Občas si myslím, že se měl narodit jako žena, aby na sebe mohl upoutat pozornost jako pravá debutantka.“

Donovan se do telefonu zasmál. Ten zvuk mě uvnitř rozehřál. Přeletěla jsem očima balkón v poschodí. Donovan Caine stál nade mnou, opřený o zábradlí, telefon u ucha. Měl oblečený jeden z Finnových obleků ve světle modré, skoro stříbrné barvě. Caine neměl tak široká ramena jako Finn, takže mu oblek nesedl perfektně, ale já jsem o jeho silných a pevných svalech věděla. Pod oblekem měl bílou společenskou košili s rozepnutým horním knoflíkem a povolenou vázanku, takže bylo vidět víc z jeho bronzové pokožky. Klasický, drsný, sexy. Donovan Caine vypadal prostě k sežrání.

Naše oči se setkaly. Ne poprvé jsem se zasnila, o tom, jaké by to s detektivem bylo. Jeho rty na mých, jeho ruce na mém těle, jeho erekce proti mému tělu. Jenom ta představa mě přiváděla k šílenství.

Donovan Caine mi oplatil pohled. Jeho oříškové oči se zakalily do barvy kouřové whisky a putovaly po mém těle. Když se naše pohledy znovu setkaly, neuhnul. Emoce v očích se střídaly rychlostí blesku. Touha, chtíč. Potřeba. Vina. Detektiv přemýšlel o tom, jak moc mě chce. O tom, jak až se naše cesty rozejdou, mě bude muset znovu nenávidět. Detektiv přemýšlel o tom, jak rád by si vzal to, co může dostat dnes a nenávidět se za to zítra.

Já taky. V tu chvíli jsem se rozhodla. Detektiv bude můj.

Pokud možno ještě dnes večer.

Něco upoutalo detektivovu pozornost. „Tamhle je Haley Jamesová. Právě vchází do sálu.“

Pohla jsem se směrem doprava a minula obchodníky, abych získala výhled na Haley. Měla oblečené krátké zlaté koktejlky, ladící s její bledou pokožkou a modrozelenýma očima. Výstřih byl na tak časnou denní dobu téměř nevhodný, sahal až k pupíku a jen malý knoflík mu bránil rozletět se na strany. Blond vlasy měla sepnuté do drdolu, aby byly vidět těžké diamanty houpající se v jejích uších.

Finn si Haley Jamesové taky všimnul. Posunul se blíž k trpaslici, se kterou mluvil, aby přes její hlavu mohl vidět na Haley. Finn měl za úkol sedět u baru a sledovat sestry, až se věci dají do pohybu. Chtěla jsem vědět jak budou Haley s Alexis reagovat, až na ně vypustím bombu v podobě flash disku.

„Vidím Haley,“ řekla jsem Donovanovi. „Kde je Alexis?“

„Přímo za ní.“

Podívala jsem se za Haley a uviděla jsem Alexis Jamesovou vstupovat do sálu. Stejně jako já, měla Alexis na sobě malé černé sladěné s lodičkami. Na krku a na zápěstí měla obvyklé perly, i když na krk přidala několik dalších šňůr. Volná ruka se mi samovolně zaťala v pěst. Chtěla jsem tu mrchu uškrtit jejími vlastními perlami, ale to by pro ni bylo příliš snadné. Nezasloužila si takovou rychlou smrt. Pokud se to týkalo mé práce, zabíjela jsem rychle, ale tohle bylo osobní. Alexis Jamesová musí trpět, stejně jako trpěl Fletcher.

A ještě o něco víc.

Sestry Jamesoy nebyly samy. Do dveří se za nimi šoural Wayne Stephenson. Zavalitý obr měl na sobě bílý oblek, který ho ještě rozšiřoval. I když v místnosti naplno pracovala klimatizace, Stephenson si nepřestával otírat čelo bílým kapesníkem. Očividně byl nervózní jen z toho, že se ukázal v blízkosti Alexis Jamesové. Za Stephensonem vstoupili další dva muži v tmavých oblecích. Jeden z nich byl Carlylův přítel z Cake Walk a druhý doprovázel Alexis do domu Donovana Caina. Oba se drželi poblíž Stephensona jako když se káčata kolébají za kachnou. Alexis se ukázala na veřejnosti i se svými poskoky. Zajímavé.

Stephenson a jeho dva stíny byli v tuto chvíli nedůležití, zůstala jsem na telefonu s Donovanem a dál sledovala Haley, než přijde má chvíle a zastihnu ji o samotě. Trvalo to skoro pět minut, než se sestrám podařilo vymanit se z davu u vchodu a rozejít se. Alexis na někoho zamávala a vydala se jeho směrem. Stephenson a druzí dva muži ji následovali. Haley si vzala od procházejícího číšníka koktejl a usadila se u prázdného stolu poblíž středu místnosti. Perfektní.

„Jdu na to,“ řekla jsem a podívala se nahoru na Donovana Caina.

Caine přikývl. „Hodně štěstí.“

Usmála jsem se. „Nepotřebuju štěstí, detektive, Mám něco lepšího – páku.“

S telefonem v ruce jsem zamířila k Haley Jamesové. Trvalo mi dobré dvě minuty se k ní přes sál dostat. Po mých jehlových podpatcích zůstávali v podlaze dolíky, jakoby každým krokem rozsévaly smrt. Jakoby Alexis Jamesové ukazovaly její nadcházející osud. Bez potíží jsem se dostala až k Haley a posadila se vedle ní ke stolu. Alexis stála opodál, obklopená skupinkou lidí. Svojí sestry si nevšímala stejně jako Stephenson se dvěma muži za zády. Tím líp pro mě.

Moje nenadálá přítomnost Haley překvapila. Málem jí zaskočil koktejl. Podívala se mi do očí. Tuhý uzlík v mé hrudi sebou zaškubal a na chvíli mě málem přemohly emoce. Vztek. Rozčilení. Nechuť. Jedna moje část chtěla sevřít v dlani nůž, probodnout Haley a rozplynout se v hlučném, krvavém zmatku. Aby Alexis pocítila stejnou bolest, jakou jsem cítila já po Fletcherově smrti, pokud ta děvka vůbec byla schopná cítit něco jiného než potěšení z mučení lidí.

Ale slíbila jsem Donovanu Cainovi, že dám té ženě šanci dokázat svou nevinu. A své slovo zpátky neberu. Nezáleží na tom, jak moc bych chtěla.

Takže jsem položila telefon na stůl a usmála se na ženu vedle. „Zdravím, Haley.“

Zamračila se. „My se známe?“

Nasadila jsem úsměv. „No, zlato, oficiálně představené jsme si nebyly, ale v podstatě jsem něco jako tvůj zaměstnanec. Tvoje sestra, Alexis, mě najala na vraždu Gordona Gilese.“

Dala jsem jí chvilku, aby mohla vstřebat moje slova. Haley se znovu zamračila a v duchu si opakovala, co jsem jí řekla. Pokud by byla nevinná, už by vehementně odmítala moje tvrzení. Byla by šokovaná a pobouřená takovým obviněním. Už by ječela, že vedle ní sedí krvežíznivá nájemná vražedkyně. Místo toho Haleyina tvář zkameněla a oči se jí stáhly do úzké škvírky. Ach ano, věděla o tom – její proklatý krk na to.

„Co tady k čertu děláš?“ Zeptala se. „Co chceš? Peníze?“

Zasmála jsem se. Několik lidí se ohlédlo, co je to za drsný, zahořklý zvuk.

„Peníze,“ zasyčela jsem. „Myslíš si, že si mě můžeš jen tak koupit? Po tom, jak se tvoje sestra zachovala? Tak snadné to nebude.“

Haley nadzvedla perfektně vytrhané obočí. „Neměla jsi nejmenší problém, vzít si peníze za vraždu Gordona Gilese.“

Předklonila jsem se. „To bylo před tím, než se tvoje sestra rozhodla mě podrazit. To bylo předtím, než Alexis umučila mého prostředníka. Před tím, než její gorily málem umlátily k smrti mého přítele. Předtím, než se rozhodla zabít detektiva, který se chtěl dostat věci na kloub.“

Když neuspěla s penězi, zkusila Haley jinou taktiku. Doširoka otevřela oči, až jí málem vypadly, jako by jí právě opustilo hrdinství. Musela jsem uznat, že výhybku přehodila hladce. „To nebyl můj nápad, musíš mi věřit. Za vším je jen Alexis. Přinutila mě pomáhat. Všechno je to jen její dílo.“

„Pěkný pokus,“ řekla jsem. „Je tak pohodlné, svalit všechno na sestru. Ale pro případ, že sis toho ještě nevšimla, milosrdenství mi už dávno došlo. Spoluvina mi docela stačí.“

Haley se roztřásl spodní ret. „To není žádné divadlo. Alexis mi vyhrožovala. Říkala, že mi ublíží, že mě zabije, když neudělám, co bude chtít.“

„Opravdu?“ Zeptala jsem se. „Takhle se tvoje přihlašovací jméno a heslo dostalo ke všem těm souborům a účtům? Protože tě Alexis donutila ukrást peníze z vlastní společnosti?“

Přikývla a opatrně si osušila oči, jako by utírala slzy. Jižanské ženy možná mají smysl pro melodrama, ale Haley byla špatná herečka.

Odfrkla jsem si. „Zlato, nezkoušej to, jsi mizerná lhářka. Děvky v Jižní čtvrti podávají přesvědčivější výkony.“

Chvíli mě pozorovala. Když viděla, že mě nepřesvědčí, znovu nasadila výraz drsňačky. Chyba. Jednu měla před sebou.

„Vím, proč jste chtěly smrt Gordona Gilese. Chystal se kvůli té zpronevěře jít na policii, a to jste nemohly připustit. Ale je tu jedna věc, která mě zajímá,“ řekla jsem. „Jaký je smysl toho všeho? Určitě nejste tak naivní, abyste si myslely, že by Mab Monroeovou mohla poškodit krádež pár milionů?“

Haley pokrčila rameny. „To je sen mé sestry, ne můj. To ona si užívá všechny ty hry a předvádění své živelné síly. Alexis si myslí, že jí magie dává víc síly, než je doopravdy možné.“

„Tak proč?“ Zeptala jsem se. „Proč podporuješ její sny?“

V Haleyiných očích se zablýskla nenávist. „Protože Mab ukradla společnost našeho otce, jeho radost a pýchu. Vyfoukla mu akcie přímo pod nosem. A ještě jí to nestačilo. Táta bojoval proti převzetí, bránil se, tak ho zabila. Řekla nám, že to udělala a jestli nechceme dopadnout stejně jako on, ať radši spolupracujeme. To bylo před dvěma lety. A teď nám ta mrcha poroučí a říká nám, co máme dělat, jakoby věděla, co je pro naši společnost nejlepší. Jen chci zpátky co je moje. A jestli se Alexis podaří ji zabít, tím líp. Možná bude náš otec konečně odpočívat v pokoji.“

Zášť v jejím hlase byla obrovská. Dokázala jsem si představit, že by to Mab Monroeová mohla považovat za lehce otravné. Takže Alexis byla jedna z těch, co měli falešné představy o možnostech své magie. Haley jen pomáhala sestře s jejími plány. Milá rodina.

„A co vlastně chceš?“ Obořila se na mě Haley. „Předpokládám, že tohle setkání má nějaký důvod.“

„Chci mít tebe a tvou sestru z cesty.“ Řekla jsem. „Stáhněte nabídku na odměnu za informace o mé osobě. Ať Alexis odvolá svoje lidi, včetně kapitána Stephensona. Nechte na pokoji i Finnegana Lanea a Donovana Cainea. Všichni se stáhneme a zklidníme a vy můžete pokračovat v odsávání milionů z vaší společnosti. Je mi srdečně jedno, jestli něco ukradete Mab Monroeové, stejně nejste dost chytré na to, aby vám to prošlo.“

Tak jak tak, už nebudou krást dlouho. Stejně Alexis i Haley při první příležitosti zabiju. Stačí, aby na chvíli polevily v pozornosti. Hru s vydíráním jsem hrála jen proto, aby Finn s Donovanem měli čas vyhrabat se ze všech těch sraček. Sestry zemřou za to, co provedly Fletcherovi, a taky kvůli tomu, že se mě pokusily podrazit. To bylo jedině fér.

Haley svraštila obličej, ale bylo jí jasné, že jsem neskončila. „Nebo co?“

Dívala jsem se na ni, šedé oči tvrdé a studené jako led. „Řekni mi, slyšela jsi dnes ty nebo Alexis o Charlesi Carlylovi?“

Nic neříkala.

Usmála jsem se. „Měla jsem včera v noci příležitost s Chuckem promluvit. Moc toho sice nenapovídal, ale našla jsem v jeho skrýši něco zajímavého – flash disk Gordona Gilese. Vypadá to, že Chuck zakopl o něco zajímavého a rozhodl se, že si to nechá pro sebe, kdyby se náhodou přestal ve službách Alexis cítit dobře. Ach, samozřejmě, teď, když je mrtvý, už mu to k ničemu není. Ale byl tak hodný, že mi ty informace přenechal před tím, než zemřel.“

Poprvé se Haley v očích objevila panika.

„Ty složky jsem si prošla. Tak jsem přišla na tvoje přihlašovací údaje všude, kde chyběly nějaké peníze.“ Podívala jsem se přes sál do míst, kde byla Mab Monroeová. „Teď se můžu jednoduše zvednout a předat tyhle informace Mab. Jsem si jistá, že bude celá žhavá dozvědět se co nejvíc, už jen proto, že hlavním akcionářem společnosti. Co myslíš?“

Haley unikl z úst slabý sten. Zbělela jí tvář a na čele vyrazil pot. Její sebekontrola začínala mít trhliny. „Nemůžeš to Mab říct. Zabila by nás tak jako zabila tátu.“

„Já si můžu dělat, cokoliv se mi zachce. Já mám tu flashku. Můžu být u Mab během chvilky.“ Zvedla jsem ruku a zamávala živlu Ohně. „Jsem si jistá, že mi bude věnovat pozornost---“

„Ne!“ Haley mě popadla za ruku a strhla ji dolů.

Haleyin výkřik se prohnal sálem a přehlušil konverzaci. Několik lidí, včetně Mab Monroeové otočilo hlavu naším směrem. Živel Ohně se dívala, jak jí mávám a Haley mi drží ruku. Mab se zarazila, ale já jsem se usmála a zatřepala na ní prsty na pozdrav, jako bychom byly staré přítelkyně . Po chvíli Mab zvedla ruku a mávla mi zpět, přestože jí vůbec nebylo jasné, kdo k čertu jsem, a proč na ni mávám jako šílená. Mab kývla prstem na Eliota Slatera a něco mu pošeptala do ucha. Slater ukázal na jednoho z bodyguardů a přešel k němu. Přišel čas to zabalit.

„Promysli si mou nabídku, Haley,“ řekla jsem. „Další příležitost nedostaneš.“

„Ty tomu nerozumíš,“ zasýpala. „To Alexis nechala Gordona zabít, ne já. Chtěla jsem mu zaplatit, ale ona o tom nechtěla ani slyšet. Řekla, že mu musí dát lekci. To byl její nápad, najmout vraha a nechat ho dopadnout. Všechno mohlo být v pořádku, kdyby mě poslechla. Ale Alexis musí vždycky všechno zkomplikovat. Překombinovala to, když tě najala. Říkala jsem jí, že to není nezbytné, že se to může podělat. Ale ona nechtěla, aby Mab čmuchala kolem společnosti. Ještě ne. Ne před tím, než budeme schopné se jí zbavit.“

„A teď mě s tím nudíš, protože….“

„Protože Alexis nebude chtít tvoji nabídku přijmout.“ Haley odpověděla třesoucím se hlasem. „Ona neustoupí, ne před tebou, před nikým. Předtím než táta umřel, Alexis magií kolem sebe nemlátila. Nikdo kromě rodiny nevěděl, že nějakou má. Ale po tom co umřel, tak se změnila. Začala magii používat při každé příležitosti, začala cvičit, aby byla schopná postavit se Mab. Magie… změnila ji. Stala se bezohlednější, zešílela. Už s ní není rozumná řeč.“

Změřila jsem si ji tvrdým pohledem. „Musíš se víc snažit, Haley. Nebo budeš ta, která brzy pocítí Mabiin hněv. Představuju si, že tě bude mučit mnohem déle než mučila Alexis toho starého muže. Mab má s tímhle druhem práce mnohem víc zkušeností. Mohla bys přežívat celé dny.“

Haley zbledla, její tvář získala nazelenalý odstín, jako by se jí chtělo zvracet.

Podala jsem jí navštívenku s telefonním číslem přes celou jednu stranu. „Máš hodinu na to, abys přesvědčila Alexis, zavolala mi a přijala mou nabídku. A pak, kdo ví, co se stane.“

Haley si ode mě vzala třesoucí se rukou navštívenku a zastrčila si ji do dmoucího se výstřihu. Věnovala jsem jí ještě jeden tvrdý pohled, vzala svůj telefon, vstala od stolu a odkráčela.

14 komentářů: