pátek 24. ledna 2014

Pavoučí kousnutí - 23. kapitola




Za použití všech možných bezpečnostních opatření jsme opustili Carlylův dům, nechali kradené auto na jednom z veřejných parkovišť a vrátili se ke mně domů.

Jakmile jsme byli uvnitř, Finn zasedl ke svému laptopu a připojil flashku. Donovan Caine zabral druhou židli u kuchyňského stolu a probíral se ostatními věcmi, které jsme našli v tajné schránce pod krbovou římsou. Já jsem si prohlížela Gilesovy fotky. Různá zranění, zkrvavené oblečení, násilí a bolest. Všechno ostatní, co jsme zjistili, šlo stranou.

Finn měl pravdu. Gordon Giles ujížděl na různých výstřednostech. Jak jsem procházela fotky, viděla jsem z účetního ve středních letech mnohem víc než bych chtěla. Ale prohlížela jsem je důkladně. Doufala jsem, že najdu nějaký důvod, proč si je Gordon Giles schovával, samozřejmě mimo jeho vlastního potěšení. Nic mě ale nenapadalo.


Po deseti minutách klikání a občasného ťukání na klávesnici se Finn zhluboka nadechl a opřel se zpátky do židle.

„Máš něco?“ Zeptal se Donovan Caine. „Protože já tady tomu, co je v té složce ani trochu nerozumím. Vidím jenom sloupce čísel a spoustu jmen, která mi nedávají smysl.“

„Nejsem forenzní účetní a většinou se spíš starám o to, jak peníze schovat než je vystopovat, ale vypadá to, jako by si Haley Jamesová ulívala bokem.“ Řekl Finn.

Žádné velké překvapení, jen nám to potvrzovalo to, co už jsme tušili.

„Jsi si jistý, že je to opravdu ona?“ Zeptala jsem se.

Finn přikývl. „A jestli ne, tak to někdo skvěle předstírá. Na její přihlašovací jméno a heslo narážím na každém kroku. A to není něco, co by někdo na její úrovni v tak velké společnosti dal někomu k dispozici.“

„A co to znamená, ulívá si?“ Zeptal se Donovan „Co ve skutečnosti dělá?“

Finn pokrčil rameny. „Věci obvyklé při zpronevěře. Navyšování nákladů. Diety při obchodních cestách, na kterých nikdy nebyla. Příjmy v hotovosti, které nezanesla do firemního účetnictví . Pár stovek tisíc dolarů tu a o trochu víc tam, byli byste překvapení, jak se to pěkně nasčítá.“

Přemýšlela jsem o péči, kterou celé operaci věnovala, jak mě chtěla nastrčit jako Gilesova vraha. „To zní moc snadno, obyčejně, lajdácky.“

Finn znovu pokrčil rameny. „Zatím jsem tomu věnoval jen pár minut. Společnost jako je Halo Industries denně vyprodukuje stovky, možná tisíce záznamů. Pravděpodobně to bude velice choulostivá operace. A my musíme vysledovat specifická data, která budou dohromady dávat smysl.“

„Třeba jako proč Gordon Giles strávil měsíce sbíráním informací,“ řekl Donovan Caine. „ Nebo proč se rozhodl svědčit. Když zjistíme, jakým způsobem a kam byly peníze ze společnosti vyvedeny, budeme mít vyhráno.“

„Dá se z těch dat nějak zjistit, kde ty peníze skončily?“ Zeptala jsem se. „Na co je použila?“

Finn ještě chvíli klikal. „ Zaměříme se na nové vicepresidenty, které Haley Jamesová v poslední době najala. Část z těch peněz šla na jejich výplaty, v přeneseném slova smyslu.“

„Její zaměstnanci, jinými slovy,“ přizvukoval Donovan Caine. „Lidi, o kterých si myslela, že by jí mohli být užiteční proti Mab Monroeové.“

„Mám tady několik plateb na jméno Carla Stephensonová,“ dodal Finn. „Vypadá to na deset plateb po deseti tisících dolarů. Dohromady rovných sto tisíc.“

Donovanu Cainemu ztuhla tvář. „Carla? To je Stephensonova dcera. Je jí deset.“

„Po tom co jsme slyšeli, si dovolím pochybovat, že je to vklad na její svěřenecký studijní fond.“ Řekl Finn.

„To od něj bylo chytré, použít její jméno. Když by někdo chtěl slídit v jeho financích, tak by si toho nevšimnul.“

„Hledej dál,“ doporučila jsem mu. „Chci o tom podvodu vědět úplně všechno.“

Znovu jsme se ponořili do pátrání v papírech, složkách a fotografiích.

Naštěstí k mému překvapení, ne na všech fotkách byl jen Giles a upírské profesionálky. Byla tam i fotografie starší dámy, o které jsem předpokládala, že je jeho matka, a několik záběrů Gilese, jak cení zuby do objektivu s nějakou rybářskou trofejí.

Od předchozích obrázků byly odlišné, vypadaly jako běžné momentky, ale muselo na nich být něco víc, jinak by si je Gordon Giles neschovával. Možná je bezděčně shrábl s ostatními, když požádal Caineho o ochranu a Charles Carlyle je pak uložil s ostatními věcmi, které mu vzal. Vzhledem k množství pornografie, které jsem v upírově domě viděla, jsem nepochybovala o tom, proč byly nahoře fotky šlapek - celé ohmatané a plné skvrn.

Už jsem byla skoro na konci paklíku, když jsem narazila na fotku, která se od ostatních lišila. Nebyla na ní žádná obnažená slečna a ani nikdo, kdo by připomínal Gilesovu matku.

Alexis Jamesová, v šortkách, bílé košili a slamáku. Stála s nějakým druhem šedého žraloka napíchnutým na harpuně v její ruce. Ubohé zvíře na ní viselo s otevřeným břichem a střevy všem na očích. Žraločí krev zabarvila desky na podlaze do flekatě hnědé, ale Alexis byla příliš zaujatá pózováním fotografovi než aby si toho všimla. Gordon Giles stál po jejím boku a taky se usmíval.

Takže Alexis si vyrazila s Gordonem na rybolov a napíchli žraloka. K čertu, možná, že nechala účetního, aby napíchl i ji a užili si rybářský výlet všemi možnými způsoby.

Už jsem chtěla fotku odložit, když mě něco zaujalo. Černá tečka uprostřed obrázku. Zkusila jsem ji seškrábnout nehtem, protože jsem ji považovala za nějakou nečistotu z tiskárny. Když ale nešla dolů, usoudila jsem, že je to součást obrázku. Co to měla Alexis na krku? Přiblížila jsem si fotku tak, že jsem se jí skoro dotýkala nosem, ale stejně jsem to nerozeznala, co to je.

Prohrabala jsem jednu z kuchyňských zásuvek a našla malou lupu, přes kterou jsem si obrázek znovu prohlédla.

Tentokrát na krku neměla usedlou šňůru perel, kterou jsem na ní naposled viděla. Na tenkém bílém řemínku kolem krku sice perly byly, ale taky velký přívěšek uprostřed.

Zub, velký, do trojúhelníku vybroušený zub z černého jantaru, připomínající stíhačku.

Byla to ta stejný symbol, jaký našel Finn u jednoho z útočníků v jeho bytě. Stejný symbol, jaký měl vytetovaný muž v Cainově domě na zápěstí. Runa živlu Vzduchu. Její značka. Poznávací znamení.

Okamžitě jsem runu poznala a taky, co to doopravdy je.

„Do prdele,“ řekla jsem. „Je to žraločí zub. Ta runa je zasraný žraločí zub.“

Haley Jamesová nebyla živel Vzduchu. Byla to její sestra. Alexis byla ta, která umučila Fletchera, protože jí zkřížil cestu, stejně jako Donovan Caine. Alexis Jamesová byla ta, která tahala za provázky. Které řídily Charlese Carlyla a Wayneho Stephensona. To byla ta mrcha, která za vším stála.

„Co si to tam mumláš?“ Zeptal se Finn. „Někteří z nás se pokouší soustředit.“

Mrskla jsem fotkou o stůl a ukázala prstem na náhrdelník. "Tohle – tohle je to, o čem si mumlám.“

Oba muži se naklonili nad fotografii. Všimli si toho naráz.

„Je to--“ začal Finn.

„To vypadá jako---“ přizvukoval mu Donovan Caine.

„Přesně,“ zasyčela jsem a oba přerušila. „Je to zub. Runa našeho drahocenného živlu Vzduchu. Tohle všechno nastrojila Alexis Jamesová, ne její sestra Haley.“

Vsedě jsme zpracovávali informace. Tuhý uzlík v mé hrudi začal pulsovat jako hodiny odměřující čas do smrti Alexis Jamesové.

„A co ty soubory, které odkazují na Haley Jamesovou?“ Zeptal se Donovan Caine.

Oba jsme se podívali na Finna.

„Alexis mohla používat přístupové kódy svojí sestry,“ řekl Finn. „Muselo to pro ni být jednoduché.“

„Anebo se možná Haley stará o peníze a Alexis o špinavou práci.“ Odpověděl Donovan. „Nebo Alexis mohla donutit Haley krást a držela ji v šachu svou magií.“

„Je mi jedno, jak k tomu došlo.“ Řekla jsem. „Co se mě týká, zemřou obě.“

Donovan Caine potřásl hlavou. „Ne, nemůžeš zabít Haley, pokud je nevinná.“

„Její sestra obchází městem a používá magii k mučení lidí. Jak moc nevinná podle tebe Haley je?“ Odsekla jsem.

Detektivovy oči se střetly s mými. „Haley Jamesová by mohla pro ni být tím, čím je Finn pro tebe. Nebo je možná stejně nevinná jako ta malá holčička v nafukovacím hradě hrající si pod dohledem své tety. Dokud nebudeme mít jistotu, nedotkneš se jí. Pamatuješ na naši dohodu? Nevinné vynecháme. O tomhle smlouvat nebudeme.“

„Proč? Protože ještě nikdy nevzbudila žádné podezření?“

„Asi tak nějak.“

Vzájemně jsme se měřili pohledy. V jeho očích planulo odhodlání. V mých převažoval chladný vztek. Ani jeden z nás nebyl ochotný uhnout pohledem. Ani o píď. Přese všechno se mi poměřování sil s detektivem líbilo. Přetlačování se navzájem. Síla, přesvědčení, vášeň, která prostupovala naše soupeření, a nezáleželo na tom, jak moc byl v tomto případě zaslepený.

„Ještě musíme pár věcí uvážit,“ vložil se Finn opatrným hlasem.

„A to jako co?“ Zeptal se detektiv s pohledem pořád vpitým do mých očí.

„Co znamená tahle fotka, kterou Gin našla,“ odpověděl Finn. „Skutečnost, že jsi to neměl přežít a jak do toho zapadá tvůj vážený nadřízený, kapitán Stephenson.“

„Se Stephensonem si to vyřídím sám,“ řekl Donovan Caine a šlehl po Finnovi pohledem.

„Jak? Že ho udáš vnitřní inspekci? To jsou ti největší křiváci z celého policejního sboru. Bude mu stačit pár úplatků a vyjde ze všeho jako lilie.“ Odpověděl Finn.

Donovan zatnul zuby. „Ještě nevím jak, ale najdu si způsob.“

Přikývla jsem. Hašteření nás dál nedostane a z tónu Finnova hlasu bylo jasné, že má něco na srdci.

„Co navrhuješ?“

Finn se usmál a založil si ruce za hlavu. „Použít páku.“

„Páku? Jakou páku?“ Zeptal se detektiv.

Finn odpojil flesh disk ze svého laptopu a zvedl ho před sebou. „Máme tohle a Alexis Jamesová o tom neví. Alexis se nás možná nebojí, ale je tady osoba, která nechce, aby informace vyplavaly na povrch. Aspoň zatím ne. Dokud nezasadí ránu z milosti.

„Mab Monroeová,“ pochopila jsem, kam Finn směřuje.

Finn přikývl. „Mab Monroeová.“

„Pořád nechápu, jak nám to může pomoct,“ řekl Donovan.

„Vydírání.“ Odpověděla jsem. „Pohrozíme Alexis Jamesové, že pokud nás nepřestane pronásledovat, předáme tyhle informace Mab Monroeové.“

„Na oplátku můžeme chtít peníze a ty můžeš přesvědčit Wayneho Stephensona, že předčasný důchod je to, po čem touží.“ Řekl Finn. „Musíš uznat, že tahle cesta je schůdná.“

Šklebil se, spokojený sám se sebou. Obrátila jsem oči v sloup, ale nehádala jsem se s ním. Finn měl občas geniální nápady, jak věci vyřešit k všeobecné spokojenosti.

„Až to ukončíme, žádné další výčitky a pronásledování,“ řekla jsem. „Dokážeš s tím žít, detektive? Jestli ano, já s Finnovým návrhem souhlasím. Já dostanu odměnu, ty se zbavíš Stephensona a všichni se pak vrátíme zpět ke svým životům.“

Donovanovy oči potemněly, stále zaklesnutém do těch mých. Po chvíli přikývl. „Můžu s tím žít. Otázka je, jak to provedeme.“

„Snadno,“ řekl Finn. „Vytáhneme Alexis na nějaké veřejné místo, tam to na ni vybalíme, a počkáme,jestli zareaguje podle našich představ.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne Alexis, Haley. Zkusíme to na Haley.“

Donovan strnul. „Proč?“

„Protože jestli je v tom zapletená, předložím jí naše požadavky,“ řekla jsem. „A jestli ne, začne křičet o pomoc. To je přece to, co by nevinný udělal. Nebo ne?“

Detektiv neodpověděl.

„Takže teď už nám jen zbývá zjistit, kde sestry najdeme,“ řekl Finn.

„Jedno po druhém.“ Vytáhla jsem telefon a stiskla rychlé vytáčení.

Po čtvrtém zazvonění to zvedla.

„Copak nikdo neví kolik je hodin?“ ozval se mi do ucha táhlý hlas Jo-Jo Deverauxové.

Očima jsem zalétla k hodinám na zdi. „Tady je Gin a je sedm minut po třetí. Potřebovala bych pár informací a možná i pár pozvánek. Mohla bys to zařídit?“

Jo-Jo se zasmála. „Pro tebe drahoušku cokoliv.“



17 komentářů:

  1. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaja za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad !!!!Mirka

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad... Už jsem se kapitolky nemohla dočkat. Na knize jsem se stala absolutně závislá... :D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.
    A mám tak trochu stejný problém jako Lucia. I když zaškrtnu příslušné políčko a aktualizuji stránku, počet reakcí se nezmění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tim padem to uz muze byt jen vasim prohlizecem :/ me to taky blbnulo na Opere a na Google chromu me to funguje normalne :/ nenapada me cim jinym by to mohlo byt.

      Vymazat
    2. Ahoj, tak jsem zkusila zadat reakce v opeře, mozile i exploreru a nejde mi přidat reakce na článek (zkoušela jsem to i u starších článků, kde jsem to určitě ještě nedělala).
      Jen mě napadlo jestli musím být nějak přihlášená, jestli to nemůže mít na to vliv.
      Protože jinak už jsem vážně zoufalá.

      Vymazat
  9. Ďakujem za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  10. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat