středa 11. prosince 2013

The Assassin and the Pirate Lord - 2. kapitola




O dva měsíce, tři dny a asi osm hodin později hodiny na krbové římse odbily poledne. Kapitán Rolfe, Pán Pirátů, měl zpoždění. A pak znova, přestože Sam s Celaenou už přijeli o dvě hodiny později, než měli, a Rolfe se ani neobtěžoval s omluvou. Přestože čekali v jeho kanceláři.

A nebyla to její chyba, že jim to trvalo tak dlouho. Nemohla ovládat vítr, a ti nervózní námořníci jim vzali jejich čas plavbou na souostroví Mrtvých ostrovů. Nechtělo se jí přemýšlet o tom, jak moc zlata utratil Arobynn při uplácení posádky, aby je vzali do srdce pirátského teritoria. Ale zátoka Lebek byla na ostrově, takže vážně neměli moc možností, jak se tam přepravit.

Celaena, ukrytá pod neprodyšným černým kabátem, tunikou a ebenovou maskou, vstala ze své židle před stolem Pána Pirátů. Jak se opovažuje nechat ji čekat! Věděl přesně, proč jsou tady.
Našli se tři vrahové zabití pirátskou rukou, a Arobynn ji poslal, aby byla jeho osobní dýkou – aby odebrala odškodnění, nejlépe ze zlata, která by zaplatila jejich smrt Cechu Vrahů.

„S každou další minutou, kterou nás nutí čekat,“ řekla Samovi Celaena, jejíž slova zněla pod maskou tiše a měkce, „mu přidávám extra kousky zlata k jeho dluhu.“

Sam, který nenosil masku přes jeho pohlednou tvář, zkřížil paže a zamračil se. „Nic takového neuděláš. Arobynnův dopis je zapečetěn, a tak to taky zůstane.“ Přimhouřil své hnědé oči.

Ani jeden z nich nebyl rád, když Arobynn oznámil, že Sam bude poslán na Mrtvé ostrovy s Celaenou. Hlavně když bylo Benovo tělo – které Celaena přinesla – pod zemí sotva dva měsíce. Bolest z jeho ztráty ještě nezmizela.

Její učitel zvolil Sama jako doprovod, ale Celaena věděla, co jeho přítomnost znamená: hlídací pes. Ne že by se chystala udělat něco špatného, až by se setkala s Pánem Pirátů celé Erilei. Byla to příležitost, která se naskytne jen jednou za život. I když malý hornatý ostrov a zchátralé přístavní město na ni neudělaly moc velký dojem.

Očekávala zámek ve stylu Pevnosti Vrahů, nebo alespoň opevněný stárnoucí hrad, ale Pán Pirátů obýval celé horní patro poněkud podezřelé hospody. Stropy byly nízké, dřevěné podlahy úpěly, a dusný pokoj v kombinaci s již žhavými jižními ostrovy způsobovaly, že se Celaena pod oblečením, mírně řečeno, potila. Ale její nepohodlí za to stálo: když procházeli zátokou Lebek, hlavy se otáčely směrem k ní – na její vlající černý plášť, na vynikající tmavé oblečení a na masku, proměňujíc ji na šepot temnoty. Trocha zastrašování nikdy neuškodila.

Celaena šla ke dřevěnému stolu a zvedla list papíru, její ruka v černé rukavici ho obrátila tak, aby si ho mohla přečíst. Záznam počasí. Jak nudné.

„Co to děláš?“

Celaena zvedla další list papíru. „Pokud se jeho pirátstvo neobtěžuje tady uklidit, pak nevidím důvod, proč bych se nemohla kouknout.“

„Bude tady každou sekundou,“ zasyčel. Zvedla plošnou mapu, zkoumajíc tečky a značení podél pobřeží jejich kontinentu. Něco malého a kulatého se zalesklo pod mapou, a ona si to hodila do kapsy dřív, než to mohl Sam zaznamenat.

„Klid,“ řekla, otevírajíc skříňky na zdi sousedící se stolem. „S těmito vrzajícími podlahami ho uslyšíme na míle daleko.“ Skříňka byla přeplněná srolovanými svitky, brky, neobvyklými mincemi a nějakým velmi starým a velmi draze vypadajícím brandy. Vytáhla láhev, točíc jantarovou tekutinou proti slunci, proudící přes malé okénko. „Dáš si skleničku?“

„Ne,“ vyštěkl Sam, otáčejíc se tak, aby viděl na dveře. „Dej to zpátky. Hned.“

Naklonila hlavu na stranu a ještě jednou zavířila brandy v křišťálové láhvi, a položila ji. Sam si povzdechl. Celaena se pod maskou usmála.

„Nemůže to být dobrý pán,“ řekla, „pokud je tohle jeho osobní kancelář.“ Sam vypustil potlačovaný výkřik zděšení, když se Celaena svalila do obrovského křesla za stolem a jala se otevírat pirátovu účetní knihu a začala otáčet stránkami. Jeho rukopis byl úzký a téměř nečitelný, jeho podpis nebyl nic víc než pár smyček a zubatých vrcholů.

Nevěděla, co vlastně hledala. Její obočí se trochu zvedlo při pohledu na kus fialového, voňavého papíru, podepsaného někým, kdo se jmenoval „Jacqueline.“ Opřela se, podpírajíc si nohy o stůl, a četla.

„Zatraceně, Celaeno!“

Zvedla obočí, ale uvědomila si, že to on nemůže vidět. Ta maska a oblečení bylo nezbytné opatření, které chránilo její identitu. Vlastně všichni Arobynnovi vrahové byli zavázáni slibem mlčenlivosti o tom, kým byla – pod hrozbou nekonečného mučení a případné smrti.

Celaena se nafoukla, ačkoli její dech vytápěl nesnesitelně vnitřek masky. Vše, co svět věděl o Celaeně Sardothien, Adarlanské vražedkyni, bylo, že byla žena. A ona chtěla, aby to tak zůstalo. Jak by se jinak mohla potulovat po širokých ulicích Riftholdu, nebo se infiltrovat do důležité strany, vystupujíc pod jménem zahraniční šlechtičny? A zatímco si přála, aby mohl Rolfe obdivovat její krásnou tvář, musela přiznat, že díky převleku byla efektnější, zvláště když jí maska deformovala hlas v bručivé skřehotání.

„Vrať se na své místo.“ Sam se natáhl pro meč, který tam nebyl. Stráže u vchodu jim vzali jejich zbraně. Samozřejmě si nikdo z nich neuvědomil, že Sam a Celaena byli zbraně sami o sobě. Mohli Rolfa zabít stejně snadno jejich holýma rukama jako zbraněmi.

„Nebo se mnou budeš bojovat?“ Hodila milostný dopis na stůl. „Nějak si nemyslím, že by to udělalo příznivý dojem na naše nové známé.“ Zkřížila ruce za hlavou, zírajíc na tyrkysové moře viditelné mezi zchátralými budovami, které vytvářely zátoku Lebek.

Sam se napůl zvedl z jeho židle. „Jen se prostě vrať na své místo.“

Obrátila oči v sloup, ačkoli to nemohl vidět. „“Právě jsem strávila deset dní na moři. Proč bych měla sedět v nepohodlné židli, když toto křeslo je mnohem vhodnější pro můj vkus?“

Sam zavrčel. Dřív, než mohl něco říct, se otevřely dveře.

Sam ztuhnul, ale Celaena jen sklonila hlavu na pozdrav, když kapitán Rolfe, Pán Pirátů, vstoupil do místnosti.

„Jsem rád, že se tu cítíte jako doma.“ Vysoký tmavovlasý muž zavřel za sebou dveře. Pohyboval se odvážně s ohledem na to, kdo seděl v jeho kanceláři.

Celaena zůstala tam, kde seděla. No, nebyl takový, jakého si ho představovala. A nestávalo se často, že by byla překvapená, ale… představovala si, že bude o něco špinavější – a více okázalý. Vzhledem k historkám, které slyšela o Rolfových divokých dobrodružstvích, měla problém uvěřit, že tento muž – štíhlý, ale ne vychrtlý, dobře oblečený, ale ne veřejně, a v pravděpodobně skoro třiceti letech – byl ten legendární pirát. Možná také udržoval jeho identitu v tajnosti kvůli nepřátelům.

Sam se postavil, mírně sklánějíc hlavu. „Sam Cortland,“ řekl místo pozdravu.

Rolfe natáhl ruku, a Celaena sledovala jeho potetovanou dlaň a prsty, když sevřel Samovu širokou ruku. Mapa – to byla ta bájná mapa, za kterou prodal svou duši, aby ji měl vytetovanou na rukou. Mapa světových oceánů – mapa, která se měnila, aby ukázala bouře, nepřátele… a poklad.

„Vy se asi nepotřebujete představit.“ Otočil se k ní Rolfe.

„Ne,“ řekla Celaena a opřela se o opěradlo. „Předpokládám, že ne.“

Rolfe se zasmál, pokřivený úsměv se mu šířil po jeho opáleném obličeji. Postavil se ke skříňkám, dávajíc tak Celaeně šanci si ho lépe prohlédnout. Široká ramena, hlavu držel vysoko, nenucený půvab jeho pohybů přinesl pochopení, že on měl tady všechnu moc. Ani neměl meč. Další odvážný krok. Také chytrý, protože oni mohli snadno použít jeho zbraň proti němu. „Brandy?“ zeptal se.

„Ne, děkuji,“ řekl Sam. Celaena na sobě cítila Samovy tvrdé oči, nutíc ji, aby dala své nohy pryč z Rolfova stolu.

„S maskou na tváři,“ uvažoval Rolfe, „si nemyslím, že byste chtěla pití.“ Nalil tedy brandy pro sebe a zhluboka se napil. „Musíte být pod vším tím oblečením uvařená.“

Celaena položila nohy na zem, když přejela rukou podél zakřivené hrany stolu, natahujíc si paže. „Jsem na to zvyklá.“

Rolfe se znova napil, sledujíc ji na okamžik zpoza hrany své sklenice. Jeho oči měly zarážející odstín mořské zelené, stejně jasné jako voda pár bloků odtud. Snižujíc sklenici, přiblížil se ke stolu. „Nevím, jak řešíte tyhle věci na severu, ale my tady dole jsme rádi, když víme, s kým mluvíme.“

Naklonila hlavu na stranu. „Jak jste řekl, nepotřebuji se představit. A pokud jde o privilegium vidět mou krásnou tvář, bojím se, že toto obdrželo jen velice málo mužů.“

Rolfovy potetované prsty se sevřely kolem sklenice. „Vypadněte z mého křesla.“

Na druhé straně místnosti se Sam napjal. Celaena znova přezkoumala obsah Rolfova stolu. Mlaskla a zavrtěla hlavou. „Vážně byste měl zapracovat na organizaci tohohle nepořádku.“

Vycítila, že ji chce pirát vzít za rameno, a byla na nohou dřív, než se jeho prsty stačily dotknout černé vlny jejího pláště. „Nedělala bych to, kdybych byla vámi,“ zabroukala.

Rolfovy oči zářily výzvou. „Jste v mém městě, a na mém ostrově.“ Byli od sebe vzdáleni jen na šířku ruky. „Nejste v takovém postavení, abyste mi mohla rozkazovat.“

Sam si pročistil hrdlo, ale Celaena dál zírala do Rolfových očí. Jeho oči skenovaly temnotu pod kapuci jejího pláště – hladká černá maska, stíny zakrývající její rysy. „Celaeno,“ varoval ji Sam, znova si pročišťujíc hrdlo.

„Dobře tedy.“ Nahlas si povzdechla, a obešla Rolfa, jakoby nebyl víc, než kus nábytku. Klesla na židli vedle Sama, který po ní blýskl pohledem, jenž by dokázal roztavit celé Zamrzlé pustiny.

Cítila, jak Rolfe sleduje každý jejich pohyb, ale on si jen upravil klopy jeho tmavě modré košile, než si sedl. Rozhostilo se ticho, přerušované jen křikem racků kroužících nad městem a hulákáním pirátů, kteří na sebe volali ve špinavých ulicích.

„Takže?“ Rolfe si opřel předloktí o stůl.

Sam se na ni zadíval. Čekal na její krok.

„Víte přesně, proč jsme tady,“ řekla Celaena. „Ale možná vám to brandy stouplo do hlavy. Mohu vám osvěžit paměť?“

Rolfe mávl zeleno-modro-černou rukou, aby pokračovala, jako kdyby byl král na trůnu poslouchaje stížnosti chátry. Prdel.

„Tři vrahové z našeho Cechu byli nalezeni v Bellhavenu mrtví. Jeden, kterému se podařilo uniknout, nám řekl, že to napadeni piráti.“ Přehodila se paži přes opěradlo židle. „Vaši piráti.“

„Jak přeživší věděl, že to byli zrovna moji piráti?“

Pokrčila rameny. „Možná to byla ta tetování, která je odhalila.“ Všichni Rolfovi muži měli jejich zápěstí potetované barevným obrazem.

Rolfe otevřel zásuvku v jeho stolu, vytahujíc kus papíru, a přečetl jeho obsah. Řekl: „Když jsem chytil vítr, že by mě Arobynn Hamel mohl vinit, nechal jsem si poslat tyto záznamy kapitánem loděnice Bellhavenu. Zdá se, že k tomuto incidentu došlo ve tři hodiny ráno v docích.“

Teď odpověděl Sam. „To je pravda.“

Rolfe odložil papír a zvedl oči vzhůru. „Takže pokud to bylo ve tři hodiny ráno a bylo to v docích – které nemají žádné pouliční lampy, jak určitě víte“ – což ona nevěděla – „tak jak mohl váš vrah vidět ta tetování?“

Celaena se pod maskou zamračila. „Protože se to stalo před třemi týdny – během úplňku.“

„Aha. Ale je teprve začátek jara. Dokonce i v Bellhavenu jsou noci pořád chladné. Pokud moji muži nebyli bez pláště, tak není žádný způsob - “

„Dost,“ vyštěkla Celaena. „Předpokládám, že ten papír má pár dalších mizerných omluv za vaše muže.“ Popadla tašku z podlahy a vytáhla dva zapečetěné dokumenty. „Jsou pro vás.“ Hodila je na stůl. „Od našeho mistra.“

Úsměv se roztáhl po Rolfových rtech, ale vzal si je k sobě a zkoumal pečetě. Zvedl je do slunečního světla. „Jsem překvapen, že si s tím nikdo nehrál.“ Jeho oči zářily uličnictvím. Celaena cítila, jak ze Sama vytékala samolibost.

Dvěma zručnými trhnutími zápěstím, Rolfe rozřízl obálku dopisním nožem, kterého si Celaena nějak nevšimla. Jak jí to uniklo? Taková začátečnická chyba.

V následujících několika tichých minutách si Rolfe četl a jeho jedinou reakcí bylo občasné bubnování prstů o dřevěný stůl. Teplo bylo dusivé, pot jí tekl po zádech. Měli tady být tři dny – dost dlouho na to, aby od Rolfa získali peníze. Kterých, podle rostoucího zamračení na Rolfově tváři, bylo hodně.

Rolfe zdlouha vydechl, když skončil a urovnal papíry.

„Váš mistr řídí tvrdý obchod,“ řekl Rolfe, přejíždějíc pohledem z Celaeny na Sama. „Ale jeho podmínky jsou férové. Možná jste si měli přečíst ten dopis dřív, než jste začali obviňovat mě a mé muže. Nepožaduje žádné odškodnění za ty mrtvé vrahy. Ti mrtví, jak váš mistr souhlasí, nebyli mou chybou. Alespoň má nějaký zdravý rozum.“ Celaena potlačila nutkání naklonit se dopředu. Pokud Arobynn nepožadoval platbu za smrt těch vrahů, tak proč tady byli? Její tvář hořela. Teď vypadala jako debil. Pokud se Sam jen trochu usměje…

Rolfe znova zabubnoval prsty a přejel si rukou po jeho tmavých, po ramena dlouhých vlasech. „Pokud jde o obchodní dohodu, naznačuje… Můj účetní sestaví potřebné poplatky, ale vy budete muset říct Arobynnovi, že nemůže očekávat žádné zisky nejméně do druhé zásilky. Možná třetí. A pokud má s tímhle problém, pak může přijít sám.“

Zisky? Zásilka? Pro jednou byla Celaena za masku vděčná. Znělo to, jako kdyby byli sem posláni kvůli nějaké obchodní investici. Střelila očima k Samovi, který přikývl – jakoby věděl přesně, o čem Pán Pirátů mluví. „A kdy má Arobynn očekávat první zásilku?“ zeptal se.

Rolfe nacpal Arobynnův dopis do zásuvky psací stolu, a zamkl ji. „Otroci tady budou za dva dny – připraveni k vašemu odjezdu den poté. Dokonce vám půjčím svou loď, takže můžete říct té vaší chvějící se posádce, že se mohou ještě dnes vrátit do Riftholdu, pokud by chtěli.“

Celaena na něj zírala. Arobynn je poslal pro… otroky? Jak mohl klesnout tak nechutně nízko? A říct jí, aby šla do zátoky Lebek pro jednu věc, ale poslat ji sem pro tuhle… Cítila, jak se jí rozšířily nozdry. Sam věděl o této dohodě, ale nějak se o tom zapomněl zmínit před touto schůzkou – dokonce i během těch deseti dní, které strávili na moři. Jakmile s ním bude sama, přinutí ho litovat. Ale pro teď… Nemohla dovolit Rolfovi, aby ji nachytal při její nevědomosti.

„Nepokoušejte se to zpackat,“ varovala Pána Pirátů. „Arobynn by nebyl rád, kdyby se něco pokazilo.“

Rolfe se zasmál. „Máte mé slovo, že vše půjde podle plánu. Nejsem Pánem Pirátů pro nic za nic.“

Naklonila se dopředu, měníc svůj hlas do tónu obchodního partnera strachující se o své investice. „Jak dlouho přesně jste byl zapojen do obchodu s otroky?“ Nemohlo to být dlouho. Adarlan začal sotva před dvěma lety chytat a prodávat otroky – mnozí z nich byli váleční zajatci ze všech možných koutů země, kteří se bouřili proti dobývání. Mnoho z nich bylo z Eyllwe, ale byli tam také zajatci z Melisande a Finntierlandu, nebo izolovaných kmenů v Pohoří Bílého tesáku. Většina otroků šla do Calacully nebo Endovieru, největších a nejznámějších pracovních táborů na kontinentu, těžit sůl a drahé kovy. Ale stále více a více otroků si našlo cestu do domácností adarlanské šlechty. A Arobynn touto špinavou obchodní dohodou – nějaký druh černého trhu… pošpinil pověst celého Cechu Vrahů.

„Věřte mi,“ řekl Rolfe, zkřižujíc si ruce na prsou. „Mám dost zkušeností. Měli byste se více zajímat o svého mistra. Investice do obchodu s otroky zaručuje zisk, ale možná bude muset vynaložit více prostředků, než by rád, aby udržel náš obchod od špatných uší.“

Její žaludek se převrátil, ale předstírala nezájem tak dobře, jak jen dokázala a řekla: „Arobynn je chytrý obchodník. Ať budete žádat o cokoli, udělá proto co nejvíce.“

„Pro jeho dobro doufám, že to je pravda. Nechci riskovat své jméno a reputaci pro nic.“ Rolfe se postavil spolu s Celaenou a Samem. „Podepíšu ty dokumenty a zítra vám je vrátím. Ale teď…“ Ukázal ke dveřím. „Mám pro vás připraveny dva pokoje.“

„Potřebujeme jen jeden,“ přerušila ho.

Její tvář pod maskou zaplála a Sam se dusil smíchem. „Jeden pokoj, dvě postele.“

Rolfe se zasmál, kráčejíc ke dveřím a otevírajíc je. „Jak si přejete. Připravím vám také koupel.“ Celaena a Sam ho následovali do úzké tmavé chodby.

„Oba můžete použít jednu,“ dodal s mrknutím.

Stálo jí to spoustu sebeovládání, aby ho nepraštila.

22 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :o) Těším se na další kapitolku :o)

    L.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahojte děvčata...asi vám to došlo, ale v podstatě jsem to nijak výrazně nenapsala. Změnila jsem si totiž přezdívku z Katulíka na Katuš, byť jsem pořád jedna a tatáž osoba ( i když i o tom by se dalo polemizovat, nicméně to, co si představíte pod těmito jmény, jsem pořád já =). Změnila jsem si přezdívku nejen z toho důvodu, abych vás zmátla, ale hlavně proto, že se už jako Katulík necítím, a nerada bych byla takto brána. Tak to jenom pro vysvětlenou. Jinak mám pár dobrých zpráv, a to, že dokončuji korekci (mám hotovou 49. kapitolu) Throne of glass. Pak to pošlu Páti na rekorekci, a pak už to snad poputuje přímo k vám =). Takže vydržte =). A v této novelce nebude moc rvaček, ale na konci vymyslí Celaena geniální plán, tak snad se vám bude líbit =). A taky vám mohu prozradit, že žádná pusa nepadne (alespoň myslím, když jsem to v rychlosti četla), za to tam bude pár romantických řádků =). Tak se zatím mějte!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad. Už se těším na ten geniální plán. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc, teď jsi vybičovala moji zvědavost, nemůžu se dočkat pokračování...;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem vybičovala Tvou zvědavost? Tak to je moc pěkné =). A musím říct, že i já jsem byla překvapená tím zvratem v tom plánu... jejda...teď jsem zas něco prozradila =D. No...jedna věc je přece jen pozitivní.... má to deset kapitol =D.

      Vymazat
  9. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. děkuji za překlad, prima to je
    Andy

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc díky za super překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Super, díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat