středa 4. prosince 2013

The Assassin and the Pirate Lord - 1. kapitola




Sedíc v poradní místnosti v Pevnosti Vrahů, se Celaena Sardothien opřela o opěradlo židle. „Už byly čtyři hodiny ráno,“ řekla, upravujíc si záhyby jejího červeného hedvábného županu a pod dřevěným stolem zkřížila její holé nohy. „Doufám, že je to důležité.“

„Možná že kdyby sis nečetla celou noc, nebyla bys tak vyčerpaná,“ odsekl mladý muž sedící naproti ní. Ignorovala ho a pozorovala čtyři další lidi shromážděné v podzemní komnatě.

Všichni muži, všichni starší než ona, a všichni odmítali střetnout se s jejím pohledem. Chlad, který neměl nic společného s průvanem, jí stékal po páteři. Zvedajíc své pěstěné nehty, Celaena změnila svůj výraz na neutrální. Pět vrahů, kteří se sešli u dlouhého stolu – včetně ní – bylo pět ze sedmi nejdůvěryhodnějších lidí Arobynna Hamela.


Toto setkání bylo nepochybně důležité. Věděla to od okamžiku, kdy služebná bušila na dveře jejího pokoje, trvajíc na tom, aby Celaena přišla dolů, a ani se neoblékla. Když vás Arobynn povolal, nemohli jste ho nechat čekat. Naštěstí byly její věci na spaní stejně krásné, jako její denní garderoba – a stály skoro stejně. I když jí bylo šestnáct, stále sledovala výstřih její róby v pokoji s muži. Její krása byla zbraní – kterou stále zdokonalovala – ale mohla být také díky ní zranitelná.

Arobynn Hamel, král Vrahů, se uvelebil v čele stolu, jeho kaštanové vlasy zářily ve světle skleněného lustru. Jeho šedé oči se střetly s jejíma, a on se zamračil. Možná to bylo jen pozdní hodina, ale Celaena by přísahala, že její učitel byl bledší než obvykle. Žaludek se jí zkroutil.

„Gregori byl chycen,“ řekl Arobynn nakonec. No, to vysvětlovalo, proč tady chyběla jedna osoba. „Jeho mise byla pastí. Je uvězněn v královských kobkách.“

Celaena vydechla nosem. To bylo to, kvůli čemu byla vzbuzena? Zaklepala pantoflíčkem o mramorovou podlahu. „Pak ho zabij,“ řekla.

Nikdy neměla Gregoriho ráda. Když jí bylo deset, nakrmila jeho koně pytlem sladkostí, a on jí za to hodil na hlavu dýku. Samozřejmě že tu dýku chytila a od té doby nosil Gregori na tváři jizvu, když mu tu dýku hodila zpět.

Zabít Gregoriho?“ Doptával se Sam, mladý muž sedící po Arobynnově levé straně – na místě, kde obvykle sedával Ben, zástupce Arobynna. Celaena věděla velmi dobře, co si o ní Sam Cortland myslel. Znali se od doby, kdy byli dětmi, kdy ji Arobynn vzal a prohlásil ji – ne Sama – za jeho chráněnku a dědičku. To nezastavilo Sama, aby se jí na každém kroku nesnažil zdiskreditovat. A teď, v sedmnácti letech, byl Sam pořád o rok starší, a stále nezapomněl, že je ten druhý nejlepší.

Naježila se při pohledu na Sama, který seděl na Benově židli. Ben by za to Sama pravděpodobně uškrtil, kdyby přijel. Nebo by prostě mohla uchránit Bena před tímto problémem a udělat to sama.

Celaena pohlédla na Arobynna; proč Sama nepokáral za sezení na Benově místě? Arobynnova tvář, stále hezká navzdory začínajícím šedinám v jeho vlasech, zůstala netečná. Nesnášela tu nečitelnou masku, zvláště když si dávala pozor na vlastní výraz – a náladu – což pro ni začínalo být trošku obtížné.

„Pokud byl Gregori chycen,“ řekla Celaena pomalu, odhrnujíc si pramen z jejích dlouhých, zlatých vlasů, „tak je protokol jasný; poslat učedníka, aby něco přidal do jeho jídla. Nic bolestivého,“ přidala, když se muži kolem ní napjali. „Ale dost na to, aby ho to umlčelo dřív, než by začal mluvit.“

Což by Gregori mohl dost dobře udělat, když je v královských kobkách. Většina kriminálníků, kteří tam šli, se nikdy nevrátili. Ne živí. A v žádné rozpoznatelné podobě.

Umístění Pevnosti Vrahů bylo dobře střeženým tajemstvím, a ona byla dobře vycvičena, aby toto tajemství udržela do posledního dechu. Ale i kdyby to někomu řekla, pravděpodobně by nevěřil, že to elegantní panské sídlo na velmi úctyhodné ulici v Riftholdu bylo domovem několika světově nejlepších úkladných vrahů. Kde by se lépe schovali než uprostřed hlavního města?

„A pokud už promluvil?“ Dožadoval se Sam.

A pokud už Gregori promluvil,“ řekla, „pak zabijte každého, kdo ho slyšel.“ Samovy hnědé oči zaplály, když mu věnovala malý úsměv, o kterém věděla, že ho naštve. Celaena se otočila k Arobynnovi. „Ale kvůli tomu jsi nás sem nepotřeboval zatáhnout. Už jsi vydal rozkaz, že?“

Arobynn přikývl, z jeho úst byla jen tenká čára. Sam potlačil svůj nesouhlas, a podíval se směrem k praskajícímu krbu vedle stolu. Světlo ohně házelo stíny na hladkou a elegantní Samovu tvář – tvář, o které si myslela, že by mu vynesla jmění, kdyby šel v matčiných stopách. Ale jeho matka se rozhodla, než zemřela, že ho raději nechá u vrahů, než u kurtizán.

Bylo ticho, a když se Arobynn nadechl, přišlo jí to jako šíleně hlasitý zvuk. Něco bylo špatně.

„Co ještě?“ zeptala se, naklánějíc se dopředu. Ostatní vrahové se zaměřili na stůl. Ať se stalo cokoli, oni to věděli. Proč jí to Arobynn neřekl jako první?

Arobynnové šedé oči byly tvrdé. „Ben byl zabit.“

Celaena sevřela postranní opěradla její židle. „Cože?“ zeptala se. Ben – Ben, ten stále se usmívající vrah, který ji trénoval stejně často jako Arobynn. Ben, který kdysi uzdravil její zlomenou pravou ruku. Ben, sedmý a poslední člen Arobynnova nejužšího kruhu. Bylo mu sotva třicet let. Celaeniny rty se odhrnuly. „Co myslíš tím ‚zabit‘?“

Arobynn se na ni podíval, a přes obličej mu projel záblesk smutku. Arobynn vyrůstal s Benem, přestože byl Ben o pět let starší. Byli společně trénováni; Ben byl u toho, když se stal z Arobynna bezkonkurečně Král Vrahů, nikdy nepochyboval o svém postavení druhého nejlepšího. Sevřelo se jí hrdlo.

„Měla to být Gregoriho mise,“ řekla Arobynn tiše. „Nevím, jak byl do toho zapleten Ben. Nebo kdo ho zradil. Našli jeho tělo poblíž hradních bran.“

„Máte jeho tělo?“ Dožadovala se. Musela to vidět – musela ho naposledy vidět, vidět, jak zemřel, kolik ran dostal, než ho zabili.

„Ne,“ řekl Arobynn.

„Proč ne, do háje?“ Zaťala prsty a uvolnila je.

„Protože se to místo hemžilo strážci a vojáky!“ Vybuchl Sam, a ona k němu prudce zvedla hlavu. „Jak myslíš, že jsme se o tom dozvěděli?“ Arobynn poslala Sama, aby zjistil, proč Ben a Gregori nevrátili?

„Pokud bych jeho tělo sebral,“ řekl Sam, odmítajíc uhnout pohledem, „mohlo by je to zavést právě k Pevnosti.“

„Jsi vrah,“ zavrčela na něj. „Měl bys být schopný přinést jeho tělo, aniž by tě někdo viděl.“

„Kdybys tam byla ty, udělala bys to samé.“

Celaena odstrčila svou židli tak prudce, že se převrátila. „Pokud bych tam byla já, zabila bych je všechny, abych dostala Benovo tělo!“ Udeřila rukama o stůl, až zadrnčely sklenice.

Sam vyskočil na nohy s rukou na jílci meče. „Poslouchej. Komanduješ nás, jako bys tohle společenstvo vedla. Ale ještě nevedeš, Celaeno.“ Zavrtěl hlavou. „Ještě ne.“

Dost,“ vyštěkl Arobynn, zvedajíc se ze židle.

Celaena se Samem se ani nepohnuli. Nikdo z dalších vrahů nepromluvil, ačkoli se každý z nich chopil své zbraně. Viděla na vlastní oči, jaké byly boje v Pevnosti; zbraně byly pro bezpečí jejich nositelů i pro Celaenu a Sama, kterým měli zabránit se vzájemně zničit.

„Řekl jsem dost.“

Když se Sam pohnul k ní, zvedajíc nepatrně meč, tak si připravila dýku, kterou měla ve svém županu, aby mohla rychle najít nový domov v Samově krku.

Arobynn se pohnul první, berouc Samovu bradu do jedné ruky, nutíc ho tak, aby se mu podíval do očí. „Kontroluj se, nebo ti s tím pomůžu, chlapče,“ zamumlal. „Jsi blázen, pokud se ji dnes večer snažíš vyprovokovat k boji.“

Celaena se v odpovědi kousla. Mohla by dnes vyřídit Sama – nebo kteroukoli jinou noc, až na to přijde. Pokud by došlo na boj, vyhrála by - vždycky Sama porazí.

Ale Sam pustil meč. Po chvíli Arobynn sundal jeho ruku ze Samovy tváře, ale neustoupil. Sam držel svůj pohled na podlaze, když kráčel na druhou stranou poradní místnosti. Zkřížil ruce a opřel se o stěnu. Pořád na něj mohla dosáhnout – jeden pohyb jejím zápěstím a z hrdla by mu vytryskla krev.

„Celaeno,“ řekl Arobynn, jeho hlas se rozléhal v tiché místnosti.

Dnes bylo prolito už dost krve; nepotřebovali dalšího mrtvého vraha.

Ben. Ben byl mrtvý, a ona už na něj nikdy nenarazí v chodbách Pevnosti. Nikdy nenapraví její zranění svýma studenýma, hbitýma rukama, nikdy ji nerozesměje vtipy, nebo oplzlými anekdotami.

„Celaeno,“ varoval Arobynn znova.

„Skončila jsem,“ vyštěkla Celaena. Otočila hlavou a rukou si projela její zlaté vlasy. Vyrazila ke dveřím, ale zastavila se na prahu.

„Jen abyste věděli,“ řekla ke všem, ale s pohledem na Sama, „Jdu pro Benovo tělo.“ Svaly na Samově čelisti zacukaly, ačkoli držel svůj pohled odvrácený. „Ale nečekejte ode mě, že vám nabídnu stejnou laskavost, až nadejde váš čas.“

S tímto se otočila na podpatku, a vystoupala po schodech nahoru do hlavní části. Nikdo ji nezastavil, když o patnáct minut později vyklouzla předními dveřmi do ztichlé ulice.



23 komentářů:

  1. Super, super super, sice mi tam trochu chybí Chaol, ale Sam je fajn :D A vůbec je to skvělý, už se těším na další kapitolu, kolik jich to vlastně má mít?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má to celkem deset kapitol. Díky za komentář =). A taky mi tam chybí Chaol

      Vymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Super, ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad. Celaena byla v mládí pěkně horká hlava: :-)

    OdpovědětVymazat
  8. díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad, je to vážně super :o) Líbí se mi horkokrevná Celaena :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ani nevíš jak =)...Popere se se Samem =)

      Vymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc, skvělá kapitola, Sam si mě zatím příliš nezískal, ale třeba se to změní...:)

    OdpovědětVymazat
  12. Super, děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  14. překlady jsou super! moc diky :) ráda bych si přečetla throne of glass a myslim ze to tady je.. jenze to vůbec ale vůbec nemůžu najít. špatne se to tady hledá :/ pomoc prosim!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Throne of Glass bylo z blogu staženo, jelikož se má u nás vydávat.

      Vymazat