pátek 27. prosince 2013

Svázáni krví - 21. Kapitola



Dom byl Mackenziiným stínem po celou tu dobu, co byli u jejího domu, nepouštěl ji z očí. Kdyby mělo být po jeho, věděla, že by šel pro její věci sám.
„Jdeme,“ vyštěkl ta slova, jako kdyby pro něj pracovala.
Zírala na něj. „Vydrž. Nech mě vzít si nabíječku na telefon a zalít kytky. Orchideje jsou jemné a vyžadují spoustu péče.“
„Vezmi si tu zatracenou věc s sebou a jdeme. Nemáme čas na všechny tvé obsedantní zvyky.“
„Máš můj laptop a foťák?“

„Ano.“ Přecházel sem a tam po jídelně s takovým důrazem v kroku, že matčin čínský porcelán ve skříňce rachotil.
„A co má pošta a noviny?“
Frustrovaně vyštěkl. „Nemůže to pro tebe zařídit tvá spolubydlící?“
„Skoro nikdy tady-“
Jako kdyby se chtěla vysmát jejím slovům, za oknem se zablýskla světla a o chvíli později prorazila přední dveře Sam se slzami v očích.
„Co se děje? Co se ti stalo?“ Mackenzie popadla Sam za ramena a snažila se jí podívat do očí, ale Sam neodpovídala a plakala do dlaní.
„Kde je? Tvůj přítel?“ zeptal se Dom.
Než Mackenzie měla čas přemýšlet nad tím, proč by se na to Dom ptal, Sam odpověděla. „Vysadil mě tady. Asi je už mimo blok.“
„Zůstaňte tady,“ nařídil a vyběhl ven ze dveří.
Mackenzie právě dovařila šálek čaje pro Sam, když se Dom vrátil. „Už na tebe znovu nebude zkoušet takové kecy,“ řekl Dom Sam. Popadl jednu z Mackenziiných tašek a přehodil si ji přes jedno rameno. „Připravena?“
„Nerada bych tady Sam nechala samotnou. Můžeme tady zůstat a-“
„Jsem v pořádku. Opravdu. Je na čase navštívit mou matku. Nebyla jsem tak dobrá dcera, jako ty. Je to už pár měsíců od chvíle, co jsem ji viděla.“
„A jsi si jistá, že je doma?“
„Jo, dneska je pro ni velký televizní večer. Nahrává si své oblíbené seriály a pouští si je všechny najednou.“
Dom naložil do Porsche Mackenziiny věci, zatímco čekali, než si Sam sbalí, a když pak vyjela autem z garáže, byli hned za ní.
„Co to mělo znamenat?“ Zeptala se Mackenzie. „S tím přítelem.“
„Sam je masážní terapeutka, že ano?“
„Jo. Pracuje v jednom z hotelů v centru města.“
„Ona si to neuvědomuje, ale její přítel je upír. Stačilo se mi na ni podívat, abych si to uvědomil. Bral si příliš její energie přes její masáže a další doteky, díky čemuž se stal příliš agresivním. To se občas stává, ale je to častější na jihu.“
To vysvětlovalo, proč její spolubydlící v poslední době vypadala tak unaveně. „Co jsi mu řekl?“
„Příliš jsme nemluvili.“
*   *   *
Zpět v podkroví poté, co Dom odešel do kanceláře, si Mackenzie vzala kafe, laptop a svůj nabitý mobil na střešní terasu.
Měla několik hlasových zpráv, ale nejprve se rozhodla zavolat Coreymu. Dom chtěl, aby co nejdřív zjistila, jestli je možné, že je Sangre Dulce. Pokud by tomu tak bylo, byl by v nebezpečí a oni by potřebovali přijít na to, jak ho dostat buď sem, nebo na jiné bezpečné místo. Ale jaké byly šance na to, že by oba měli tento typ krve? Ne vysoká, tvrdil jí Dom. Také řekl, že Corey nebyl na seznamu známých sladkokrevných, ale přesto nemohli riskovat. Nebude schopná si odpočinout, dokud nebude s jistotou vědět, že Corey nemá stejnou krev, jako ona.
„Hej, Kenzie, co je?“
„Máš dnes večer volno? Je tady někdo, koho bych ti ráda představila.“ Nevěděla, jestli je zcela připravena začít označovat Doma jako jejího… co… přítele? Jaký to nedostatečný popis. Ale bude to dobrá výmluva pro to, aby se sešli s Coreyim.
„Budu si nejprve muset promluvit s Vanessou. Nenávidí, když si dělám plány bez ní.“
„Promluv si s ní a dej mi vědět co nejdříve, jo?“
„Musí to být dnešní večer? Snáz ji ukecám, pokud si to naplánujeme víc dopředu.“
„Ne,“ vyhrkla. Uvědomujíc si, že zní trochu zoufale, si odkašlala, aby získala chvilku na to, dát se dohromady. „Jde jen o to, že tenhle člověk pro mě moc znamená a já opravdu chci, abyste se setkali.“
„Dobře, co se děje? Neplánuješ v dohledné době cestu do Las Vegas, že ne?“
Neodbyla ho. Klidně ať si myslí, co chce, pokud ho dostane na tu večeři.
Poté, co se rozloučila s Coreyim, se podívala na Elliott Bay a věděla, že tohle místo, které se jí neustále měnilo před očima, ji nikdy neunaví. Dnes byla obloha zšedivělá mraky a voda vypadala ledově a zlověstně. Doufala, že se má Sam lépe.
Okay. Email, nebo hlasová schránka?
Vzpomněla si, že nezkontrolovala email pro své nové podnikání již několik dní, takže si sedla na lehátko, obtočila si nohy přikrývkou a popadla laptop. Super. Přítelkyně z vysoké školy, kterou dlouhou dobu neviděla, navštívila její webové stránky a kontaktovala ji. Mackenzie jí odepsala rychlé ahoj a navrhla, aby se někdy sešly. Jo, a někdo z malého zemědělského městečka nedaleko kanadských hranic měl zájem o jednu z jejích náladových krajinek. Chtěl jí poslat několik fotek nebo obrazů – divné – jeho dětského domova v Evropě. No fajn, to by mohla být zábava.
Poté, co prohlédla emaily, rychle vytočila hlasovou poštu. Zatímco měla vybitý telefon, nasbírala pět zpráv. Steve potřeboval nějaké fotky malého přístavu ve večerních hodinách. Pokud se dnes večer setkají s Coreym, možná by mohla dotáhnout Doma do přístavu v Des Moines. Tohle by byl způsob, jak by mohla získat pár snímků, zatímco oni budou tam dole, i když nevěděla, jestli by mohla jít ven. Dom ji rozhodně nehodlal v dohledné době pustit z očí.
Tři zprávy od Doma. Poslechla si je. Zavřela oči a stiskla několikrát replay, jen aby slyšela zabarvení jeho hlasu. Zněl zdrceně. Cítila se trochu provinile z toho, že se jí líbilo slyšet, jak byl zdrcený kvůli odchodu.
Když si přehrála poslední zprávu, krev jí ztuhla v žilách a málem upustila telefon.
„Ach můj Bože. Martine.“
Vytočila jeho číslo, ale spadla hned do hlasové schránky. Podívala se do historie hovorů, aby viděla, kdy zanechal zprávu. Když zavolala do jeho bytu a nikdo to nezvedl, obrátila se na Doma.
„Je všechno v pořádku, Kenz? Cítím-“
„Martina, mají Martina.“ Přehrála tu krátkou zprávu Domovi. „Tu třídu jsem včera večer měla učit já.“
„Až nastane soumrak, zajedu do umělecké školy a podívám se na to.“
„Nemůžeme čekat tak dlouho. To je až za šest hodin. Já půjdu.“ Vrhla se dolů po schodech z terasy a rozrazila dveře do chodby v podkroví.
„Ne, nepůjdeš,“ zařval na ni Dom přes telefon. „Zůstaneš tam, kde jsi. Není pro tebe bezpečné být sama venku.“
„Nemůžu tady jen tak sedět. Nemůžeš jít ven a stejně tak žádný z tvých lidí. Takže zbývám já. Vzhledem k tomu, že v tuto dobu nebudou venku ani Temnokrevní, budu v pořádku.“
„Sakra, Kenz. Nikam nepůjdeš.“ Linka utichla.
Nevěděla, jak daleko je jeho kancelář, ale byla odhodlaná dostat se pryč, než přijde. Popadla kabelku a doufala, že dokáže rychle najít taxi. Poté, co okamžik čekala na ten nejpomalejší výtah na světě, rozhodla se jít po schodech. Zvládla to sotva do prvního patra, když ze shora zaduněl hluboký hlas.
„Kam to k čertu jdeš?“
Lehce vyjekla a pokračovala. „Nesnaž se mě zastavit,“ zavolala přes rameno. „Martin potřebuje-“ Když dorazila na mezi patro, přistála přímo na Domův hrudník. Padla by na kolena, kdyby ji nechytil. „Co to sakra-“ Popadl ji za zápěstí a začal jí táhnout nahoru po schodech.
„Pusť mě.“ Zaryla paty do země a celou vahou se mu snažila vymanit. Když ji Dom i nadále táhnul po schodech, jako kdyby byla nezbedné dítě, nakopla ho do holeně.
Beze slova ji zvedl a přehodil si ji přes rameno. Snažila se kopat, ale držel jí nohy ztuhlé u kotníků, takže mu začala do zad bušit pěstmi. „Sakra, Dome.“ Teď vzlykala. „Musím za Martinem.“
Kopnutím otevřel ocelové dveře do podkroví a vydupal po schodech do ložnice. S dalším pevným kopnutím za sebou zabouchl dveře a hodil ji na postel.
Jeho oči se zúžily a svaly v jeho čelisti napjaly, když zaskřípal zuby. Nebyla překvapená, že vidí konečky jeho tesáků. S výjimkou té noci v chatce, kdy odešel, ho nikdy neviděla tak rozzuřeného, ale byla odhodlaná se mu tentokrát postavit.
„Říkal jsem ti, abys zůstala na místě a myslel jsem to vážně.“ Jeho slova přes ty prodloužené zuby zněla jinak.
Pravděpodobně nebyly přizpůsobeny k mluvení. No, k čertu s tím.
Vyskočila na posteli na nohy, posílená výškou se na něj zadívala. Jeho zuby by ji měly děsit, ale jediné co cítila, byl vztek a frustrace z toho, že ji dotáhl takhle do jeho pokoje. Ať už s tesáky nebo bez nich, nikdo ji nebude takhle rozkazovat. Zabodla mu ukazováček do hrudi.
„Jak se opovažuješ mi říkat, co mohu a co ne? Martin je můj dobrý přítel. Něco se mu stalo, kvůli mně. Ty rozhodně zatraceně nemůžeš v tuhle denní dobu udělat nic, ale já jo. Takže zmiz z mé zkurvené cesty!“
„Nepůjdeš nikam bez toho, abych to schválil.“ Otočil se na patě a vyšel ze dveří dřív, než mohla seskočit z postele. Když uslyšela zvuk posouvané západky, popadla lampu na nočním stolku a mrskla s ní proti dveřím jako s baseballovou pálkou. Roztříštila se na milion kousků a ona se zhroutila na podlahu.

20 komentářů:

  1. Děkuji za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Tak za tu její reakci bych ji asi taky chtěla nafackovat.
    Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad :o)

    OdpovědětVymazat
  6. No tak za tu její akcičku bych ji taky zabila, ale zároveň jí chápu. Ale víc chápu Doma, takže Mackenzie, pohov :-)
    Moc děkuji za překlad :-) Marci

    OdpovědětVymazat
  7. dakujem ;-)
    tak toto mu dufam da poriadne vyzrat :P

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za ďalší skvelý preklad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Mňamka, už se těším na další kousek :-) Díky.

    OdpovědětVymazat