pátek 20. prosince 2013

Svázáni krví - 20. Kapitola




Přestávka. Uvidíme se v pět.“ Lily opustila svou třídu a kráčela chodbou ve studiu pro smíšená bojová umění.
Vytočila číslo kanceláře. Už se Dom vrátil? Už shromáždila tým a byli připraveni na rozkazy, jakmile dorazí. Protože neměla co na práci, kromě čekání, zamířila do centra krav magy, kde někdy zastupovala jako instruktorka bojových umění.

„Ty jsi anděl, Lil,“ řekl jí Johnny Sinclair, když mu řekla, že ráda převezme jeho třídu půl hodiny po dvanácté. „Dneska jsem létal po celém okrsku a ráno učím. Neměl jsem čas na kávu, ani snídani. Budu zpět za půl hodiny.“
Pokud Dom nepřijede brzy, znamená to, že se neobjeví až do večera. Pochybovala, že by jeho nedostatek citlivosti na UV záření vydržel i dva dny na slunci. Bylo dobrým znamením, že se nevrátil hned? Možná ano, možná ne.
Když zahnula za roh, kolem pasu ji chytil silný pár rukou, přitlačil ji k tmavé zdi. Chtivé rty se setkaly s jejími, když byla její sportovní podprsenka vyhrnuta nad její ňadra. Zaklonila hlavu, když jí její útočník začal sát bradavky.
„Miluju, když mě takhle překvapíš. Mám jen chvilku. Myslíš, že dokážeš být rychlý?“
Odpovědí byl zvuk rozepínání poklopce a ona skopla své cvičební šortky ke kotníkům. Otočila se, zapřela se rukama o zeď a prohnula se v zádech.
Bez jakýchkoliv fanfár do ní tvrdě vstoupil a dech se jí zasekl v hrdle z toho, jak zavrčel. Jeho prsty odstrčily stranou její vlasy a ona ucítila na krku jeho ústa. Musela se kousnout do rtu, aby ji neslyšeli její studenti hned za rohem. Jednou, dvakrát, třikrát přirazil a pak jeho tesáky probodly kůži, když spolu s ním vyvrcholila. O chvilku později dvě bodné ranky uzavřel a ustoupil. Natáhla si šortky a uhladila sportovní podprsenku, když si zapínal džíny.
„Jak milé překvapení.“ Políbila ho, pomalu a dlouze, přejížděla jazykem přes jeho tesáky. Chutnal teple a pikantně. „Ale co tady sakra děláš? Víš, že to není bezpečné.“
„Mám pro tebe další informace. Operace započne během týdne. Dvě ženy budou mít ovulaci a muži jsou připraveni. Několik dalších venku loví, zatímco mluvíme. Doufají, že během několika příštích týdnů budou mít pět až šest párů.“
„Jsi blíže k nalezení lokace?“
„Bohužel ne. Je maskovaná a tato informace je přísně tajná. Ví to jen vědci a Nejvyšší pán – myslím tím Pavlos. Všichni ostatní ví jen základy. Jediné, co jsem schopen určit je to, že lokace je někde na západ od pohoří Cascade a zhruba tři hodiny cesty od města.“
„Zlato, tohle je dobré.“ Popadla ho za zadek a přitáhla blíž. „Dávej na sebe pozor.“
Objal ji. „Vždycky.“
A s tím ji pustil a zmizel.
*   *   *
Dom se opřel o zábradlí před chatkou, v ruce měl šálek vlažného čaje a hleděl do tmy.
„Můj bratr Alfonso.“ Hořká chuť mu naplnila ústa. Nemohl to jméno ani vydržet na jazyku, ale potřeba otevřít sám sebe Mackenzie byla něčím, s čím už nadále nemohl bojovat. „Kdysi randil se ženou Sangre Dulce. Skončil tím, že ji jednu noc vysál a nechal zemřít. Objevil jsem tělo a celou tu zatracenou situaci jsem musel řešit s lidskými orgány. Bylo to těžké, její rodina byla velmi vlivná. Agentura se snažila najít Alfonsa, ale nebyl nikdy chycen.“
„Byli svázáni tak, jako jsme my?“
„Neznám nikoho takového.“
„Mluvil jsi s ním od té doby?“
„Ne. Kdysi dávno zradil naše rodiče Pavlosovi a připojil se k Alianci. Nebo to možná bylo naopak. V každém případě se staral jen o to, aby dostal do rukou více sladké.“
Mackenzie postavila šálek na stolek za nimi a vzala ho za ruku. „Tak proč viníš sám sebe za smrt vašich rodičů?“
„Věděl jsem o hrozbě, ale nechal jsem je nechráněné.“ Její klidná energie ho uklidňovala a známé naštvané uzly, které svíraly jeho ramena, když myslel na svou rodinu, nebyly cítit tak tvrdě.
„Říkal jsi, že tvůj otec byl v Radě. Cožpak on nevěděl o té hrozbě?“
„Vlastně to věděl ještě dřív, než jsem mu to řekl. Všechny rodiny Rady byly v nebezpečí a já ho vyzval, aby vzal matku do Londýna, daleko od Madridu, dokud jsme měli navrch.“
Mackenzie našpulila rty, na okamžik se ztratila v myšlenkách. „Měl jsi nějaké vědomosti navíc, podle kterých jsi nejednal?“
„Ne.“
„Cožpak tvůj otec nevěřil, že je hrozba skutečná?“
„Věděl, že je skutečná, ale nejsem si jistý, jestli tušil, že je na spadnutí. Měl v plánu vzít matku na Casa en Las Colinas – naše rodinné panství s výhledem na Kantaberské moře – ale Alfonso přivedl Pavlose noc před tím, než vyrazili.“
Zalapala po dechu. „Tvůj bratr?“
„Čekal v kočáru, zatímco Pavlos, Nejvyšší pán Temnokrevných, zabíjel naše rodiče. Strážci pustili kočár dovnitř jen proto, že v něm byl můj bratr.“
*   *   *
Unavená z pozdní noci, se probudila až dopoledne, obalená v ochranné kukle jeho náruče. Během noci se občas probrala dost na to, aby si uvědomila, že ji hladil a lehce líbal do vlasů. Doufala, že se převalí a ona konečně zaslechne zvuky hlubokého spánku, uvolněné dýchání, ale nikdy to neudělal.
„Co tě trápí?“ Její ruka ho nepřítomně hladila po hrudi.
„Temnokrevní mě trápí. Nic, čeho by ses měla bát, ale brzy musíme vyrazit.“
Ztuhla. „Cožpak vy jste toho druhého nenašli?“
„Lily ano. Postarala se o něj.“
Díky bohu. Její svaly se znovu uvolnily a ona se mu zavrtala hlouběji do náruče. „Tak co se děje?“
„Odhalili jsme nové spiknutí Temnokrevných.“
Opřela se o loket, jen aby zjistila, že zírá do stropu, jeho myšlenky byly jasně zaměřené jinam. „Musíme vyrazit, aby ses mohl vrátit k práci?“
„Čekáme na další týmy Strážců, přijedou později odpoledne.“
To vysvětlovalo ten nepřítomný pohled, ale proč neřekl více? Týkalo se jí to? Ano, že? Nedokázala si představit, že by to mohlo být ještě horší než to, že ji lovili a málem zabili dva upíří. Ale ti dva byli pryč. Mrtví. Tak proč ten strach?
Uvědomění ji zasáhlo jako facka. Hrozba nebyla pryč.
„Řekni mi to,“ vyhrkla. „Zasloužím si to vědět.“
Svaly v čelisti se mu napjaly. „Nejspíš je fér, abys to věděla, ale nechci tě vyděsit.“
„No, jestli to pomůže, nikdy jsem nebyla více nevyděšená – to je to správné slovo? – než jsem teď, když jsem s tebou.“ Cítila, jak se uvolnil, jak část napětí zmizela z jeho ramen. „Řekni mi to,“ opakovala.
Stiskl si kořen nosu a povzdechl. „Zjistili jsme, že Aliance vytvořila geneticky chovné zařízení a hledají lidi se Sangre Dulce, aby byli jejich testovacími subjekty.“
„Chovné zařízení? Na co?“
„Pro sklizeň sladké krve. Chtějí vytvořit skupinu výběrově vyplozených lidí se Sangre Dulce, aby měli neomezené zásoby krve. Více sladké znamená více energie.“
Lidé na chov? Jako zvířata? Pro… miminka?
Její nohy byly jako guma, když vyskočila z postele a běžela do koupelny. Dom byl okamžitě vedle ní, jeho silné paže ji držely, jako kdyby byla malé, nemocné dítě. Odtáhl jí vlasy z obličeje, jemně jí hladil po zádech, zatímco zvracela. Když skončila, podal jí vlhkou žínku a objal ji.
„Jsem tady, lásko. Se mnou jsi v bezpečí. Jsi v pořádku.“
„To je prostě… tak… strašné.“ Sotva na to dokázala pomyslet. Takovou krutost bylo nemožné pochopit.
Jeho nevyslovené pššššt v jejích uších uklidnilo hryzavou bolest v břiše, než mu roztála v objetí. Nevěděla, jak dlouho trvalo, než se konečně uklidnila, ale po celou tu dobu ji držel.
„Děkuju,“ zašeptala, když se odtáhla. „Už jsem v pořádku. Ale ty se musíš vrátit. Tvoje práce je tam, ne tady se mnou.“
Chtěl chytit další trajekt, takže neměla čas se vysprchovat. Poté, co si vyčistila zuby a opláchla obličej, vytáhla oblečení, které pro ni Shirl koupila. Černé legíny a mikinu s nápisem Washington State University. Skvělé. Bude ji zabíjet mít to na sobě, ale její jediná další sada oblečení byla vlhká a pokrytá pískem z vyhrabávání škeblí.
Když vyšla z koupelny, slyšela běžet pračku. Dom stáhl povlečení z postele a dal ho vyprat, aby Shirl neměla tolik práce.
Když došli do hlavního domu, Shirl vstala od záhonu, do kterého sázela růže. Vrhajíc na Doma jediný pohled, řekla: „Chuck je v kuchyni.“
„Počkej tady,“ řekl Dom Mackenzie a zmizel uvnitř.
„Říkala jsem ti, že se vrátí. Cestovat tu dálku na jasném slunci…“ Shirl zavrtěla hlavou a hvízdla. „Ten muž je do tebe blázen.“
Než stihla odpovědět, zaslechla na verandě za sebou kroky.
„Dobrý den, Mackenzie,“ řekl jí Chuck, krátce na ni kývl. Dom byl hned vedle něj. To bylo nejblíže, co k ní kdy starší muž přišel.
„Kenz, běž na kraj schodů,“ řekl Dom. „Dobře, teď se několikrát otoč.“
Dom se postavil mezi ní a Chucka. „Skvělé. Teď pomalu pojď na nejvyšší schod a zastav.“ Jeho oči byly přilepené k muži, zatímco mu vyhověla. „Chucku?“
„Můžu to rozpoznat, ale není to tak zřetelné,“ řekl a zavětřil.
„Hmm. Zajímavé,“ řekl Dom.
Zašeptali si pár slov, kterým nerozuměla, a pak se Chuck zasmál – vlastně spíš rozchechtal. Když se Dom otočil, měl bradu o něco výš a na tváři měl připlácnutý arogantní úsměv.
„Dobře, o co jde? To je nějaký vtip?“ Oba muži se zasmáli. „Myslím, že ano,“ zamumlala k Shirl.
Žena odpověděla protočením očí. „Muži.“
„Díky za všechno,“ řekl Dom Chuckovi. „Budu v kontaktu.“
Shirl popadla Mackenzie do medvědího objetí a pak ji vedla k autu. „Všechno bude dobré, miláčku. Jen počkej a uvidíš. Jsi jako jiskra, která vrhá do Domova světa oheň.“ Žena Mackenzie naposledy objala a pak ji pustila. „Mimochodem, pěkná mikina. Vypadá na tobě dobře.“
„Díky za všechno, Shirl. Ale věděla jsi, že jsem spíš husky[1]?“
„Ano, věděla. Vrrrr.“ Drápla nehty ve vzduchu a rozesmála se, když Mackenzie lezla do auta.




[1] Husky je logem univerzity v Connecticutu

17 komentářů: