neděle 1. prosince 2013

Svázáni krví - 17. Kapitola



Mackenzie zaslechla lehké zaklepání na dveře chatky.
„Dobré ráno. Nebo bych spíš měla říct dobrý den?“ Shirl stála na vrcholu schodiště oblečená v armádních zelených botách do půlky stehen. Držela v jedné ruce dva prázdné kbelíky, dvoje hrábě pod paží a v druhé kelímek, který podávala Mackenzie. „To je dvouprocentní mocha s extra smetanou. Omlouvám se, ale není to bez tuků. Nehrajeme si tady na hubeňourky.“ Zasmála se. „Myslela jsem, že bys možná uvítala společnost, protože jsem slyšela, že se Dom vyděsil a utekl.“

„Díky. On ti volal?“ Mackenzie sundala víčko a ponořila prst do smetany. Dom musel Shirl říct, jak má ráda své kafe. Byla by se jí taková ohleduplnost dotkla, kdyby nebyla tak naštvaná.
„Jo, nemůžu uvěřit tomu, že odešel. Ví, že mohl jednoduše přijít do domu a my bychom mu připravili pokoj, pokud měl starost, že ti ublíží. Hej, otevři tamtu skříň a popadni tam boty, jo? Vezmu tě na útes. Je zrovna odliv a voda bude brzy na nejvzdálenějším místě.“
„Já opravdu ne-“
„Nesmysl,“ řekla Shirl. „Jdeme. Odliv je pouze na půl hodiny. Nestává se často, aby byl takový během denního světla, takže toho musíme využít. Obvykle k němu dochází v noci, takže tam posílám Chucka.“
O jedno moka a deset minut později hrabaly skalnatou pláž, kde hledaly škeble.
„Byla jsem na Chucka tak naštvaná, když dnes ráno přišel do postele. On a Dom vedli dlouhý rozhovor, než Dom odjel do Seattlu. Proboha, kdybych věděla, že odjíždí, sešla bych dolů a rozmluvila mu to.“
„Chuck je…“ Mackenzie to slovo ani nemohla vyslovit.
„Upír, drahá? Ano, to je. To je důvod, proč nepřišel k autu, aby tě včera večer pozdravil – protože jsi sladkokrevná. Je ve skutečnosti velmi okouzlující. On a Dom k sobě mají velmi blízko, skoro jako otec a syn, a chtěl se setkat s dívkou, která srazila Doma na kolena. Tak trochu si myslím, že to je důvod, proč tě Dom táhl celou tu cestu až sem.“
I v chladu mořského vzduchu se Mackenzie rozpálily tváře, když vyhrabávala šedé škeble z odházeného písku a vkládala je do kbelíku. „Ty zřejmě nejsi… upírka… jak…“
„Jak k tomu došlo? Jak jsme zařídili to, aby to fungovalo?“
Mackenzie přikývla. Namlouvala si, že je jen zvědavá. Přesně jako reportér vyslýchající svědka, shromažďující informace k příběhu.
„Setkali jsme se a zamilovali. Stejně, jako se to stává obyčejným lidem. Mluvili jsme o tom, že bych měla projít proměnou. Víš, jako že by ze mě udělal upíra? Vzali jsme se a získali povolení Rady. Ale když došlo k obřadu, nemohla jsem to udělat. Mám obrovskou fobii z krve. A jako v podpůrné psychiatrické skupině pro fobie, nemohla jsem to udělat. A tak jsme dál mluvili…“
Shirl se zastavila a otřela si čelo hřbetem ruky. „No, řekněme jednoduše, že jsem tím nedokázala projít. Ale děvče, jak já to zvažovala. Upír s člověkem nemůže zplodit dítě, ale upír s proměněným ano. Vždycky jsem se viděla s potomkem… ale myslím, že to pro mě nebylo vepsáno v kartách. Bůh má rozhodně smysl pro humor. Já s mojí fobií na krev se zamiluji do upíra? Chápeš?“
Mackenzie se sehnula a obrátila kámen, sledovala, jak zpod něj uhánějí maličcí krabi pryč. Smysl pro humor? Jako například to, že já jsem sladkokrevná a Dom upír?
Starší žena pobíhala po pláži, na které byly při odlivu větší nánosy písku než při přílivu, oči měla přilepené na její poskakující nohy. Mackenzie ji následovala. Mířily k velkému hejnu racků, které jednotně odletělo, krákali jejich podráždění do větru. Evidentně našla to, co hledala, a tak Shirl začala znovu hrabat v písku.
„Je pro tebe a pro Chucka těžké na to myslet? Myslím na to… myslím tím… že on bude žít tak dlouho…“
„Na to, že natáhnu bačkory dřív, než on? Že budu stárnout, zatímco on zůstane mladý?“ Shirl zvedla ruku k ústům, jako by se jí chystala pošeptat tajemství. „Díky Bohu, že jsem se zamilovala do staršího muže. Mnohem staršího. Hoooodně starého.“ Odfrkla si a plácla se do stehna. „Nedokážu si představit, co bychom dělali, kdyby byl mladší v době, kdy jsme se potkali.“
„Pokud byste si tím vším měli znovu projít, vybrala by sis stejně?“
„Já nevím, drahoušku, ale vše, co k tomu mohu říci je to, že pokud bych neměla takový odpor ke krvi, byla by ze mě teď už babička.“
*   *   *
„Co jste našli?“ Dom sledoval, jak Cordellovy tmavé, štíhlé prsty létají přes klávesnici a hlava mu létá zleva doprava, zatímco sleduje obrovský monitor. Byl si nejasně vědom toho, že Lily za ním právě vstoupila do místnosti.
„Nebyl jsem schopen proniknout do jejich hlavní stránky. Jejich bezpečnostní systém je dost drsný. Ale mohu říci, že posílili jejich úsilí v odchytu. Podívej se sem. Mají ve Spojených státech několik laboratoří. Atlanta, Dallas, Orlando.“
Jackson šťouchl Doma loktem do žeber. „Tví kamarádi v oblasti Orlanda budou nadšeni, až to uslyší. Stále spolu mluvíte?“
„Drž hubu, Jacku,“ řekla Lily, která se přihnala za nimi, lehce bez dechu. „Dome, právě jsem mluvila se svým informátorem.“
„A?“
„Jde o pářící operaci. Temnokrevní začínají se zatracenou chovatelskou činností.“
Cítil, jak se mu zorničky rozšiřují a krev mu buší v uších. „Se Sladkokrevnými?“
„Ano, chytají je pro chov. Udržují je při životě v naději, že dokážou úspěšně rozmnožit dva sladkokrevné a vytvořit jich tak více.“
„To je praštěné,“ řekl Jackson. „Věděl jsem, že je to jen banda šílenců, ale tohle je celé pokroucené.“
„A začnou s tím brzy,“ připomněl jim Dom. „Musíme najít ty stanice – jako tu včera. Cordelli, říkal jsi, že nedokážeš proniknout do jejich systému. Jak víš, že jsou laboratoře v těchto městech?“
„Ti pitomci museli ty zprávy zkopírovat z hlavních stránek Temnokrevných, kam nemůžeme proniknout.“ Cordell sroloval dolů na další stránku. „Phoenix, San Diego.“ Ohlédl se přes rameno a podíval se na Doma. „A Seattle. Mají jednu i tady.“
Panika svázala jeho střeva, když jím projel ohromný ochranitelský pocit. Mackenzie. Dios mio. Udělal půl kroku zpět a popadl se okraje stolu. Dřevo se mu rozpadalo pod prsty.
I když, nebyla přeci v jejich databázi, opakoval si v duchu. Nevěděli o ní – to dokázaly informace, které stáhli z toho telefonu. Ale co potom znamenala ta minulá noc? Ti TM po ní šli zatraceně na jisto. Nebo na ni snad narazili náhodou?
Cordellovy prsty létaly po klávesnici. „Nemůžu najít přesné umístění žádné z těchto stanic.“
„Pošli upozornění všem regionům s novými informacemi o tom, co Lily objevila. Možná, že někdo ví o něčem, díky čemu tato místa najdeme.“ Dom si pohrával s prstenem na palci, zatímco přecházel po místnosti.
„Podívej,“ řekla Lily a ukázala na obrazovku. „Je tam tabulka jmen rodů, které hledají. Můžeš ten dokument stáhnout?“
„Jistě.“ Kliknutím Cordell otevřel soubor. Všichni se naklonili přes židli, zatímco na obrazovku naskočil podrobný graf.
„Do prdele,“ řekla Lily. „Zdá se, že jich několik už chytili.“
Dom zaklel a začal znovu pochodovat, nemohl dostat z hlavy ven to, že Mackenzie byla sama na ostrově, místo toho, aby byla pod jeho okamžitou ochranou.
„Místo sledování TM se musíme zaměřit na nalezení těchto stanic,“ řekl Jackson. „Pokud je najdeme, ochromíme celý jejich provoz.“
„Souhlasím,“ řekl Dom. Potřebovali více mužů pro takové rozšířené vyhledávání, ale Stryker stále ještě nebyl na sto procent fit, takže měli vážně malé možnosti. „Cordelli, kontaktuj Portland a Vancouver. Uvidíme, jestli by nám mohli někoho poslat. Lily, budeme potřebovat ještě pár vyhledávačů pachu. Můžeš-“
„Jdu na to,“ řekla.
Dobrá. Zmobilizují tolik, kolik jen-
„Ummm, Dome?“
Zarazil se a otočil. Lily ukázala na obrazovku. „Jaké že má Mackenzie příjmení?“
Krev v jeho žilách se změnila v led. „Foster-Shawová.“
„Podle této tabulky tito kluci hledali Mackenzie Shawovou.“
Jeho vnitřní orgány jako by byly ve svěráku a stále se více a více utahovaly. Minulou noc to nebyla náhoda? Hledali ji? „Ale databáze, kterou jsme stáhli z telefonu, neodhalila žádné Fostery ani Shawy.“
„Já nevím, lásko. To bylo před pár týdny. To jméno je tam teď,“ řekla Lily.
„Počkej,“ řekl Cordell. „Možná to není ta samá osoba.“
„Jo, jaké jsou na tohle šance?“ Zeptal se Jackson.
Laboratoř se zdála být podivně tichá až na ťukání klávesnice. A zatímco Dom přecházel, vteřiny ubíhaly, jako v příliš malých přesýpacích hodinách propadávala velká zrnka písku.
Nakonec Cordell promluvil. „Má co dočinění s Washingtonskou Univerzitou? Počkej. Je tohle její webová stránka?“
Dom prudce otočil hlavou a spatřil umělecké stránky, ze kterých se na něj usmívala Mackenziina fotka.
Náhle, jako kdyby mu někdo zařval přímo do ucha a on klopýtl dozadu. Vědí o ní. Temnokrevní vědí o Mackenzie. Co si k čertu myslel, že ji nechal samotnou na ostrově? Jak mohla být bez něj v bezpečí?
„Jacksone, Lily, chci, abyste vedli vyhledávací jednotky,“ zařval a rozběhl se ke dveřím. „Cordelli, ty budeš koordinovat věci odtud. Dej dohromady seznam nejpravděpodobnějších míst pro takové stanice. Dám vědět Santiagovi. Ať pošle tolik Strážců, kolik můžou ostatní týmy postrádat, i s Daytrans vozidly, bude-li to nezbytné. Zítra ve dvě bude taktická porada a večer ať jsme připraveni zasáhnout do ulic.“

Podíval se na hodinky. Mohl by to k letovisku zvládnout do pozdního odpoledne. „Vrátím se, jakmile budu moct.“

23 komentářů:

  1. Skvělé, děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad. :-) Jsem napnutá k prasknutí :-D
    Marci

    OdpovědětVymazat
  3. Páni, doufám, že se jí nic nestane. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Suprové, díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat